Pokud patříte mezi skalní diváky zpravodajských televizí, Jana Ziku si musíte velmi dobře pamatovat. Patřil mezi nejznámější tváře soukromého zpravodajského kanálu Z1 a po jeho zániku přešel do veřejnoprávní ČT 24. Po této poměrně rychlé televizní kariéře v České republice zamířil do Spojených států, kde vede vývoj real-time televizní grafiky ve studiu NBCUniversal. To je dodavatelem veškeré animované i statické grafiky pro celostátní pořady Today Show, Nightly News a zpravodajské televize MSNBC.
Jak se moderátor českých zpravodajských televizí dostane až do NBCUniversal? Byla to cílená snaha, nebo spíš shoda okolností?
Nebyla to cílená snaha, ale moje minulá práce mi to umožnila. Tady je všechno větší a mnohem víc specializované, takže může být výhoda, když máte unikátní nebo neobvyklou profesní zkušenost. V New Yorku je spousta talentovaných lidí z celých Spojených států i ze světa, a je proto těžší zaujmout. Na druhou stranu je tu ale vysoká poptávka po špičkovém a specializovaném talentu. Třeba v práci najímáme lidi z Kanady, kterým musíme k platu přidávat v přepočtu 10 tisíc korun denně jen za hotel.
V čem se televizní výroba liší od té české?
Ty rozdíly jsou značné. Hlavní je větší trh, a tím pádem větší rozsah produkce, který přináší úplně nové výzvy. Například se často není možné inspirovat tím, jak podobnou věc dělá někdo jiný, protože nikdo jiný ji v daném rozsahu nedělá. Podobné je to s dodavateli. Třeba když vaše oddělení systémové podpory narazí na problém, se kterým si neví rady ani vám přidělený kontakt u dodavatele systému, tak jste vyčerpali možnosti, protože tento pracovník je pravděpodobně ředitel zákaznické podpory pro celou Ameriku, nebo nejerudovanější odborník na danou problematiku na světě. Rozdíl je taky v tom, že na malých trzích musíte neustále vymýšlet, jak uspořit, aby se vám produkce vůbec vyplatila. Tady, zejména když rostou příjmy, jde často hlavně o to, abyste byli nejlepší.
Znamená to, že USA nepostihlo osekávání nákladů kvůli odlivu diváků k novým médiím?
Do určité míry ano, ale je to spíš na úrovni mnohaletých plánů postupné transformace než na úrovni okamžitých změn. Navíc, třeba pro NBCUniversal byl minulý rok fenomenální. Provozní zisk narostl meziročně o 14 procent a spousta pořadů, včetně těch v Americe nejsledovanějších, lámala divácké rekordy. V situaci, kdy vysíláte nejsledovanější pořad vůbec, držíte první místo v ranním vysílání, večerních zprávách i zábavě, tak je cílem neztratit vedoucí pozici a investovat do budoucího růstu. Nová média sice mění tržní podmínky, ale tím, že je velké mediální firmy zařazují do svých portfolií, způsobují spíš přeliv než odliv diváků, a dokonce mohou posilovat existující byznys díky synergiím.
Čeští diváci si vás naposledy pamatují z obrazovky ČT 24, předtím jste byl jednou z nejznámějších tváří konkurenční Z1. Co vás vlastně přivedlo k televizím a co jste dělal předtím?
Vystudoval jsem ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a pak pracoval v investičním bankovnictví, konkrétně v oblasti fúzí a akvizic, kdy nejčastěji pomáháte klientům koupit nebo prodat firmu. Většinou se jedná o transakce za miliardy nebo stovky milionů, takže je to hodně analytická a organizační práce. K televizi mě přivedl zájem o audiovizuální produkci a bývalý spolužák Bob Vostal (aktuálně zpravodaj ČT v Bruselu), kterého v kavárně napadlo, že bych mohl komentovat ekonomické zprávy na Z1. Ta tehdy teprve vznikala jako první soukromá zpravodajská televize a brzy se ukázalo, že kromě komentátora potřebuje i lidi, kteří dokážou vytvářet programové koncepty a organizovat výrobu. To mi docela šlo právě díky zkušenostem z byznysu, a tak jsem rychle prošel řadou rolí. Spustil a moderoval jsem první souvislé ekonomické zpravodajství, zavedl finanční on-air grafiku a později vytvořil celý koncept byznysové televize. Zároveň jsem se z komentátora stal vedoucím moderátorem.
To pro vás muselo být těžké oznamovat divákům z obrazovky, že televize Z1 z rozhodnutí majitele po dvou letech existence ukončí vysílání. Jak jste se to vlastně tehdy dozvěděli?
Samozřejmě to bylo těžké, protože jsme tomu projektu věnovali hodně úsilí, postavili jsme ho od základu. Byla tam řada skvělých lidí, kteří pak uspěli v jiných médiích, a hlavně přátelská a týmová atmosféra. Já jsem se to dozvěděl tuším trochu se zpožděním, protože jsem se tehdy zrovna vracel z jihovýchodní Asie. Bylo to dost překvapivé, protože jsme prošli výraznou restrukturalizací a televize byla navzdory nepříznivým tržním podmínkám stabilizovaná.
Vaše kroky poté vedly do ČT 24, s níž Z1 od začátku soupeřila o diváky. Nechovali se k vám, „přeběhlíkům“, kmenoví redaktoři ČT 24 přezíravě? A jaký byl prvotní šok přestupu z malé komerční televize do velkého veřejnoprávního molochu?
Moloch je vaše slovo, já si ho schovávám pro ty americké. Ve srovnání s nimi je ČT poklidná rodinná firma (smích). Je ale pravda, že ČT je dost velká na to, aby v ní bujely různé organizační neduhy. Původní zaměstnanci spíš vyjadřovali určitou obavu z nového prvku v jinak zaběhnutém mechanismu, než že by se k lidem ze Z1 chovali přezíravě. Šok z přestupu byl hlavně kulturní. Česká televize má spoustu špičkových profesionálů, protože v zemi reprezentuje nejvyšší metu. Zároveň ale dokáže být dost nevraživá vůči změnám a lidem zvenčí. Mě osobně připadala zpočátku chladná a neosobní, což byl opak Z1. To se ale dramaticky změnilo, když jsem blíž poznal konkrétní lidi. Potkal jsem tam spoustu přátel a skvělých kolegů. Byl to takový společenský klub. Třeba ranní Studio 6 – to byla navzdory značnému pracovnímu nasazení celého týmu a neúprosnému vstávání často vyložená zábava. Po tom se mi stýská.
Ano, když jste oznámil odchod z ČT, často se objevovaly poznámky, že tak zábavného moderátora ranního vysílání Kavčí hory už těžko najdou… Bylo těžké být po ránu tak pozitivní? V kolik hodin jste vlastně už musel být v televizi?
Být pozitivní mi problémy nedělalo, protože jsem to vnímal jako příjemnou povinnost. Zaujmout a ideálně i zabavit diváka pro mě byla priorita, které muselo ustoupit všechno ostatní včetně vlastního naladění, časového stresu nebo třeba neshody s někým v týmu, což se v živém vysílání stává.
S brzkým ranním vstáváním jste tedy asi neměl problémy?
Měl (smích). Moderovat brzo ráno energicky a soustředěně bylo snad nejtěžší, protože ranní ptáče zrovna nejsem. Noční život mi naopak problémy nedělá. Z legrace jsem říkal, že ať vstávám, kdy vstávám, probouzím se v 10 dopoledne (ranní vysílání v 10:00 končí, pozn. red.). V televizi jsem musel být v pět. Jiná nástraha souvisí s tím, že vysílání je prací celého týmu, ne jednotlivce. V případě rána to znamená, že závisíte na noční směně a probouzejících se kolezích, takže schytáte větší množství chyb a nedostatků. Je pak na vás, jak se s nimi vypořádáte… myslím s těmi nedostatky. Dobrý editor je klíčový spojenec. Jako první taky nastavujete úhel pohledu, terminologii a „rytmus“.
Proč jste se vlastně nakonec rozhodl ČT opustit?
Protože jsem se rozhodl přestěhovat s manželem do Spojených států. Od svých 18 jsem každý rok navštěvoval New York. Přitahovala mě jeho diverzita, kosmopolitní charakter a originalita. Proto jsem tu chtěl nějakou dobu žít, načerpat inspiraci, potkal nové lidi a rozšířit si obzory. New York je snad jediné místo, kde celý svět je jen o pár bloků dál. Je to sice městská džungle, ale potkáte tu každého, a to se mi líbí. Existuje spousta krásnějších, příjemnějších a mnohem pohodlnějších míst, ale opravdové Město je jen jedno. Rozhodování, jestli se mám odstěhovat z Česka, nebylo jednoduché a vyžadovalo oběti, včetně opuštění práce, kterou jsem měl rád. Zároveň jsem ale věděl, že s ubíhajícím časem to bude jenom těžší. A nechtěl jsem se jednou ohlédnout zpět a litovat, že jsem neudělal něco, co jsem chtěl, takže jsem vlastně neměl na vybranou.
NBCUniversal byla okamžitá volba, nebo jste v New Yorku pracoval nejprve pro někoho jiného?
Byl to můj první zaměstnavatel tady.
Pomohly vám u NBCUniversal reference z České televize a Z1?
Pomohly mi spíš konkrétní zkušenosti, které jsem dokázal popsat, a navázání kontaktu s lidmi v NBCUniversal. Praha a Česká republika jsou tu vnímané jako exotické destinace a o mediální scéně v Česku neví nikdo nic, takže je důležité vysvětlovat kontext.
Musel jste procházet nějakým výběrovým řízením? A pokud ano, bylo těžké?
Musel jsem absolvovat sérii pohovorů s různými lidmi. Když tu žádáte o práci, tak je to stejně jako spousta jiných věcí proces obsahující různé formality a prověrky, ale to všechno se děje většinou až potom, co dostanete nabídku. Vysílací část televize je pořád dost specifická oblast a v USA jsou jednotlivé pozice mnohem víc specializované, takže často neexistuje nějaké standardní výběrové řízení. Spíš je důležité přesvědčit, že se hodíte na příslušné místo. To je těžké v tom, že proti vám budou sedět lidé, kteří získali několik cen Emmy, rozhodují, jak budou vypadat nejsledovanější pořady v zemi, a celý rozhovor probíhá v budově, kde začalo televizní vysílání.
Co konkrétně v NBCUniversal děláte?
Zabývám se řízením vývoje tzv. real-time televizní grafiky. Pokusím se to zjednodušeně vysvětlit. V živém americkém vysílání se v mnohem větší míře než v Česku používají různé animované grafické prvky – titulky, lišty, loga, fotky, mapy, 3D objekty, ukázky textů, panely, předěly, objekty s obsahem ze sociálních sítí, efekty atd. Ty se tradičně vytvářejí post-produkční cestou nebo v tzv. „titulkovači“ a zařazují manuálně. Nově se ale přechází na real-time systémy, kdy jsou tyhle objekty naprogramované a odbavované v reálném čase, bez předchozího renderu, podle automatizovaných pokynů a vnitřní logiky. Ve velkých televizích, jako je NBC, je to docela věda, protože existující infrastruktura je hodně složitá. Celé režie se dají na počkání přepínat mezi studii v budově i tisíce kilometrů daleko, samotná grafika „běží“ na desítkách specializovaných serverů a různé systémy jsou společně propojené.
Mezi vaše nejznámější klienty patří nejsledovanější americké pořady jako Today Show, Nightly News, anebo zpravodajská televize MSNBC. Co všechno jim dodáváte?
Jako celé oddělení veškerou animovanou i statickou grafiku. V oblasti real-time zatím jen část, protože dochází k postupnému přechodu na systém Vizrt. Časem by v něm měla vznikat většina šablonové grafiky, aktuálně jsou to hlavně prvky, které se aktualizují podle datových zdrojů a přizpůsobují grafickému stylu pořadu nebo segmentu. Příklady na MSNBC mohou být interaktivní obrazovky ve studiu, multifunkční ticker, loga, info-panely, časomíry nebo videookna. V Today Show je to třeba studiová stěna s příspěvky ze sociálních sítí a napříč pořady grafika pro prezidentské volby.
Předpokládám, že americké primárky a následná volba prezidenta jsou v oblasti zpráv letošní hlavní projekt.
Ano, a odpovídá tomu obrovské nasazení zdrojů. Připravuje se to řadu měsíců. NBC postavila jen na volby datový newsroom vybavený špičkovými technologiemi a připravila desítky různých animovaných přehledů a grafů s automatickým napojením na datové zdroje a modely. Všechno se testuje a zkouší nanečisto. Docela zajímavé je i samotné vysílání v době volebních nocí jak na stanicích NBC, tak na kabelové MSNBC. Ta třeba nedávno na čtyři dny přesunula vysílání skoro všech pořadů do terénu.
Stačíte ještě občas sledovat česká média a obecně situaci v České republice?
Jen okrajově. Zajímá mě to, ale dennodenní záležitosti z ČR tu působí trochu odtažitě. Mnohem víc sleduju americkou politiku nebo lokální dění.
Neptají se vás třeba kolegové na události, které se týkají České republiky a dostanou se do světových médií? Třeba na prezidenta Zemana, který má docela dobrou schopnost zaujmout svými nevhodnými bonmoty po celém světě?
Tak tady musím bohužel konstatovat, že dění v ČR je naprosto pod rozlišovací schopností běžného Newyorčana. Jediný český prezident, jehož jméno někdy někdo zmínil, byl Václav Havel. Ano, mám kamaráda, který se narodil v Indii, vyrostl v Norsku, studoval medicínu v Hradci Králové, teď pracuje tady a umí docela dobře česky a v mojí improvizované bleskové SMS anketě s otázkou, jak se jmenuje český prezident, odpověděl „Milos ze man“, ale nebyl si jistý, jestli je to současný prezident, nebo nějaký kontroverzní politik, jehož jméno zahlédl ve facebookovém příspěvku svých českých přátel. V mainstreamových médiích se sotva objevuje Evropa, natož potom Česko.
Vracíte se ještě do České republiky? Jak moc vnímáte kulturní a profesní rozdíly obou zemí – jsou citelné?
Kulturní rozdíly jsou asi na několikahodinový samostatný rozhovor (smích). Profesní jsou určitě citelné. Newyorské prostředí velké mediální firmy je ve srovnání s tím, co jsem zažil v Česku, víc strukturované a profesionální, ale taky byrokratické, zákulisní a politické. Každá schůzka začíná povinnou přátelskou výměnou, ale snadno se rychle promění ve tvrdý boj. Intrikaření je součástí pracovní náplně. Překvapila mě i silná pozice odborů.
Cestu do České republiky jsem odkládal hlavně z časových důvodů. Dovolené je v Americe málo a nahrazuje se různými svátky. Chtěl bych ale vyrazit, až bude lepší počasí. S některými kamarády a známými se občas vidím, když jsou tu na návštěvě. To mi vždycky udělá radost.
Dokážete si představit, že byste se někdy v budoucnu do Česka vrátil natrvalo?
Můj postoj k této otázce se v čase mění. Ještě před rokem bych řekl, že ne, ale teď už to nevylučuju. Rozhodně si dokážu představit, že bych se do Česka vrátil na určitou dobu, třeba několik let, kdybych k tomu měl dobrý důvod.
