Digitální televizní vysílání může být realizováno více různými způsoby (přes satelit, po kabelové síti atd.). Jako pozemní
, alias terestrická
, je označována taková varianta, která využívá šíření signálu volným prostorem těsně nad zemí (nikoli přes satelit na oběžné dráze) ze sítě pozemních vysílačů, s příjmem přes běžnou televizní anténu (integrovanou či externí) a se zobrazením na běžném TV přijímači (s poměrem stran 16:9 nebo 4:3). Po technické stránce je takovéto pozemní vysílání definováno standardem DVB-T (Digital Video Brodcasting – Terrestrial).
DVB-T však není jediný existující standard terestrického digitálního vysílání. Je používán zejména v Evropě (a bude použit i v ČR), zatímco třeba v Japonsku je používán systém ISDB-T, a v Severní Americe systém ATSC-T.
Digitalizace se však týká i ostatních forem vysílání, např. satelitního, kabelového, a také ty potřebují mít své standardy. Ty vycházejí ze stejného základu (jsou souhrnně označovány jako DVB, Digital Video Broadcasting), ale v konkrétních aspektech se přeci jen odlišují. Takže například pro digitální satelitní vysílání definuje standard DVB-S, zatímco pro digitální vysílání v kabelových sítích popisuje standard DVB-C. Existuje i varianta, určená pro mobilní zařízení, především mobilní telefony – jde o standard DVB-H (kde H je od anglického handheld
).