Hlavní navigace

Václav Žák: Multiplexy se budou moci rozšířit do regionů

6. 2. 2007
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: 118483
Ministerstvo kultury připravuje „supermininovelu“ zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, která umožní obsadit digitální multiplexy kabelovými a satelitními programy, aniž by k tomu měly příslušnou licenci. Institut „krátkodobé registrace“ pro vysílání převzatých programů na pozemních vysílačích také otevře cestu DVB-H, digitální televizi pro mobilní telefony. „Je to jen dočasné řešení, aby provozovatelé multiplexů měli co vysílat, než se vyřeší spory o platnost digitálních licencí,“ říká v rozhovoru pro DigiZone.cz předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) Václav Žák.

Chápu-li to správně, chystaná supermininovela neřeší nic jiného než pokračování digitálních experimentů, včetně plnohodnotného vysílání multiplexu C, a případně umožní vysílat televizi pro mobilní telefony.

Ano, je to tak.

Podle místopředsedy RRTV Jiřího Šenkýře ale v podstatě umožní obejít klasické licenční řízení na pozice v digitálních multiplexech, protože spory o platnost dříve vydaných licencí mohou trvat ještě léta. Šenkýř dokonce mluví o období do roku 2015, kdy přestane platit ochrana analogových kmitočtů, přiznaná loňskou mezinárodní konferencí ITU v Ženevě.

Nevím, jestli to spolu souvisí. Je tu problém, že existují digitální sítě, které nemají obsah. Síť B vysílá podle schématu, jaký umožňoval předchozí zákon, a ten současný ho vlastně neumožňuje. Přesněji řečeno, takové podmínky, jako má dnes síť B, nemůže dostat už nikdo jiný.

Proč jste vlastně multiplexu B prodloužili licenci pro experimentální vysílání, když to současný zákon neumožňuje? Loni na podzim jste říkal, že právě z toho důvodu ji neprodloužíte.

Václav Žák

Protože Úřad RRTV navrhl postup, že když není možné licenci udělit, můžeme ji alespoň prodloužit. Na to existují paragrafy. Proto jsme to odhlasovali, i když hmotně právně taková možnost neexistuje. Nikdo jiný by si o podobnou licenci zažádat nemohl. Návrh paragrafu 29 a) v supermininovele zákona o rozhlasovém a televizním vysílání pouze vrací možnost, že by každý provozovatel sítě mohl s určitým rizikem, tedy že by měl programové pozice obsazeny jen dočasně, vysílat obsah. Neřeší se tím jenom problémy se stávajícím licenčním řízením na digitální televize. Existují i nové technologie, jako je DVB-H, na které není současný zákon připraven. Krátkodobá registrace převzatých programů by umožnila experimentální vysílání pro mobilní telefony.

Odmítáte tedy myšlenku, že se tím obejde licencování obsahu, protože to se už jednou nepovedlo?

Byla by chyba chápat to takto pragmaticky. Je tu ještě jeden důvod kromě DVB-H: současná úprava neřeší případné bankroty provozovatelů licencovaných programů v digitálních sítích. Podle dnešního zákona by to vypadalo tak, že pokud by zkrachoval projekt nějaké digitální televize a uvolnila se pozice v digitální síti, musí rada vypsat licenční řízení se všemi termíny, a velmi pravděpodobně by ho neuzavřela dříve než za půl roku. No a pak by nastoupila další půlroční lhůta pro zahájení vysílání toho programu, takže prakticky rok by zůstala taková pozice v multiplexu neobsazená. Díky krátkodobé registraci by si provozovatel multiplexu mohl okamžitě sehnat náhradní program. Proto si myslím, že vnímání novely jako snahy obejít licenční řízení je příliš úzké.

A co to tedy je?

Je to úprava, která flexibilně řeší problémy přechodu na DVB-T, vypnutí analogového vysílání a napsání nového mediálního zákona, který by umožnil všechny tyto problémy řešit. Ale ten nový mediální zákon nemá cenu řešit dřív, než Evropská komise projedná novelu směrnice Televize bez hranic. Velkou změnu zákona je třeba udělat až v souladu s touto novou evropskou směrnicí. Paragraf 29 a) v navrhované supermininovele by umožnil po tuto přechodnou dobu vysílat v digitálních sítích náhradní programy.

Jinými slovy jde o konzervaci současného stavu. Provozovatelé multiplexů ani přebíraných programů nebudou mít důvod jít do dalších regionů, i když mají od ČTÚ přidělené kmitočty, protože se jim to ekonomicky nevyplatí.

To bych neřekl. Situace by byla úplně stejná, jako kdyby existovaly plně licencované programy. Obchodní model se bude počítat podobně. Je celkem lhostejné, jestli jde o licencovaný program. Jediným rozdílem je určitá důvěra k časovým termínům. Ale jinak jsou oba způsoby obsazování sítí úplně stejné.

Dobře, ale když budu provozovatelem kabelového programu a dohodnu se s provozovatelem multiplexu na převzatém vysílání, tak se sice dostanu do multiplexu, ale registrace pro takové vysílání má platit jenom rok. Potom ji možná udělíte znovu, ale ve chvíli, kdy začnou vysílat skutečně licencované subjekty, budu jim muset uvolnit místo v síti. Nemám tudíž žádnou jistotu, že bych na tomto vysílání vydělal. Proč bych tedy investoval do pozemního vysílání, když bych za rok nebo dva o tuto možnost přišel? Nemůžu přeci spoléhat na to, že mi udělíte skutečnou licenci pro DVB-T.

Proč vycházíte z předpokladu, že jediný, kdo tam bude vysílat, je jenom ten, který vysílá v kabelech převzaté vysílání? Dnes třeba v síti B vysílá program Óčka. To je program, který měl udělenou licenci pro DVB-T, ale dnes ji už nemá. Tímto institutem se může pohybovat v terestrice a může očekávat, že se v nějaké době vyřeší problém jeho terestrické licence a tím přejde se svým pozemním vysíláním do právního stavu.

Ano, to je případ společnosti, která dopředu počítala s tím, že bude vysílat terestricky a požádala si o licenci. Už předtím vysílala v kabelech a na satelitu, vytvořila si nějaký obchodní model a v jeho rámci našla prostředky i na experimentování v DVB-T. Ale to samé se nemůže čekat od televizí, které vysílají jenom v kabelu a na satelitu a nemají prostředky na to, aby dlouhodobě vysílaly terestricky bez výhledu na to, že by se jim takto vložené prostředky vrátily.

Ti, co žádali o terestrickou licenci, a žádali o ni ve stavu, kdy byla penetrace set-top-boxů na úrovni deseti procent domácností nebo ještě méně, museli počítat s nějakou náběhovou strategií. Museli počítat s tím, že se objeví také v kabelových sítích a na satelitu, protože potřebují diváky. Tato možnost by pro ně tudíž neměla být vyloučena.

Takže jim radíte, aby si požádali o kabelovou nebo satelitní licenci a potom o registraci převzatého vysílání v DVB-T.

Já jim nic neradím.

Ona to je jedna z cest, zvažovala ji třeba televize Febio. Ale rozjíždět plnoformátový program v kabelech a na satelitu s tím, že jednou možná dostanou licenci pro terestrické vysílání, a to kdo ví jestli, zase není zrovna optimální.

Já netvrdím, že to je optimální. Je to na jejich úvaze. Ale bez toho paragrafu 29 a) tu možnost nemají. Jak tuto možnost vyhodnotí, to je jejich výsadní rozhodnutí. Do toho jim nikdo nemůže mluvit. Ale z hlediska síťařů to je podle mne opatření, které doopravdy vyřeší většinu jejich problémů.

Myslíte, že získají klienty, aby mohli rozšiřovat pokrytí multiplexů? Vždyť v minulosti měli co vysílat, od ČTÚ mají kmitočty pro pokrytí nových lokalit, ale nešli do toho. Co se změní supermininovelou? Vždyť vlastně jakoby pokračují v experimentálním vysílání.

Pokud vím, existují zákazníci, kteří jsou ochotní platit za rozšíření digitálního vysílání. To je otázka, kterou musíte diskutovat se síťaři. Já na ni nemohu odpovědět. Ale dovedu si představit, že síťaři mohou mít klienty, kteří budou ochotni platit i za rozšiřování sítí. Nevidím důvod, proč by je neměli mít.

Ale záleží na tom, jestli těch klientů bude dost. Do multiplexu se vejdou čtyři, pět programů. A teď jde o to, jestli všichni budou chtít rozšiřovat pokrytí a platit za to. Televize Prima by třeba chtěla digitálně vysílat v Brně, Ostravě nebo Domažlicích, ale protože je sama, finančně by provozování multiplexu B s jedním programem neutáhla.

To je jasné. Ale teď je na tom tak, že de facto bez paragrafu 29 a) nemá šanci sehnat do té sítě parťáky. S paragrafem 29 a) ji má. Síťař předtím, než zahájí jednání, může samozřejmě dávat dobrozdání nebo doporučení a říkat radě, že by stál o ten nebo ten program, protože ten mu garantuje rozvoj sítě. Rada k tomu může přihlédnout při udělování krátkodobé registrace. Je to prostě civilní nástroj, který doopravdy otevírá možnosti cesty do budoucnosti.

Jak jsou na tom aktuálně spory o platnost šesti digitálních licencí, které jste udělili loni v dubnu a v září je zrušil pražský městský soud?

Každé rozhodnutí RRTV je přezkoumatelné soudem, a to jednoinstančně u Městského soudu v Praze. Pokud ten soud zruší nebo potvrdí rozhodnutí rady, pak je jeho verdikt pravomocný a existuje proti němu už jen mimořádný opravný prostředek, takzvaná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten posléze může zrušit rozhodnutí Městského soudu a vyslovit právní názor, kterým pak je ten Městský soud vázán.

Ano, to je známé. Pět společností, které se zúčastnily licenčního řízení na digitální programy a neuspěly, podalo proti výsledku řízení žalobu k Městskému soudu v Praze a dvě z nich, televize Nova a Galaxie sport, uspěly. Rada i šest původních vítězů licenčního řízení podalo proti tomuto rozhodnutí kasační stížnosti. Ty však podala i televize Nova, protože se chtěla stát účastníkem řízení u dalších tří žalob proti výsledku licenčního řízení, čímž zablokovala jejich projednávání. Loni na podzim Nova kasační stížnosti stáhla, takže Městský soud může rozhodovat o žalobách společností Minority, Step PR a Lyra TV. Stáhne svou kasační stížnost i RRTV?

Zatím pro to není důvod. Licenční řízení na digitální programy není jediným řízením, které bylo soudně napadeno. Naopak, prakticky každé licenční řízení z poslední doby bylo napadeno žalobami. Je potřeba říct, že to je poměrně normální. Když jsem diskutoval s rakouskými legislativci o tom, jak to vypadá u nich, řekli mi, že je to úplně stejné jako u nás. Rada, aby vyhověla názoru Městského soudu v Praze, přijala metodiku pro případ licencí udělovaných pro rozhlasové vysílání. A některé žaloby na takto udělené licence Městský soud odmítl jako nedůvodné, protože rada postupovala podle této metodiky dostatečně účinně. Někdy ale, ačkoli to bylo odůvodněno podobně a podle stejné metodiky, Městský soud zrušil rozhodnutí rady a my jsme se pak prostřednictvím kasační stížnosti obrátili na Nejvyšší správní soud. V poslední době radě přišly rozsudky Nejvyššího správního soudu, ze kterých je patrné, jak asi bude tento soud postupovat i v případě digitálních licencí.

Jak?

Nejvyšší správní soud požaduje po Městském soudu, aby v případě, kdy se jedná o licenční řízení, kterého se účastní řekněme dvacet společností, a některé z nich žalují výsledek, vyzval všechny ostatní účastníky k tomu, aby se buď připojili k těmto žalobám, nebo se vyjádřili, že se k nim nepřipojí, a aby pak tyto žaloby spojil. A to z prostého důvodu, aby se v případě, že dojde k rušení rozhodnutí RRTV, bylo toto rozhodnutí zrušeno jenom jednou. Soudě podle toho, jak konstantně Nejvyšší správní soud rozhoduje, je vysoce pravděpodobné, že stejným způsobem bude rozhodovat i v případě digitálních licencí. Je třeba říci, že v této kauze se Městský soud nechová podle toho, co požaduje Nejvyšší správní soud. Nespojil ta řízení a nevyzval účastníky, aby se vyjádřili, jestli se k žalobě přidají. Proto se dá očekávat, že Nejvyšší správní soud, až se dostane k projednávání libovolné kasační stížnosti, zareaguje na ni tak, že nebude zkoumat odůvodnění, kdo má pravdu z hlediska obsahového rozhodování, ale bude se dívat, jestli jsou naplněny procesní podmínky pro řízení. Velmi pravděpodobně zruší rozhodnutí Městského soudu a řekne mu, aby se choval podle názoru Nejvyššího správního soudu, tedy aby spojil žaloby a vyzval všechny účastníky licenčního řízení na digitální programy, aby se buď přidali nebo nepřidali k žalobě.

Takže potom by měl Městský soud řešit jen dvě hromadné žaloby. Jednu kvůli obsazování multiplexu B a jednu kvůli obsazování multiplexu C.

Ano, budou tato dvě řízení. Jinými slovy, vrátíme se na začátek.

Což je trošku špatná zpráva pro původní držitele licencí i diváky, protože se celý proces znovu protáhne.

Neumím to časově odhadnout, ale je zřejmé, že to nemůže trvat krátkou dobu.

To znamená?

Opravdu nevím. Průměrná kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu leží jeden rok, takže když byly tyto kasační stížnosti podávány někdy v říjnu nebo v listopadu, opravdu si myslím, že to bude běh na dlouhou trať. Ale hlavně, co je důležité: v okamžiku, kdy toto celé řízení nějak dopadne, Městský soud znovu rozhodne a zruší rozhodnutí rady, vrátí do hry ostatní zájemce – předpokládejme, že se k žalobě přidají všichni neúspěšní účastníci licenčního řízení –, tak se ta záležitost znovu vrátí radě a ta bude znovu rozhodovat mezi stejným počtem účastníků, mezi jakým rozhodovala předtím. Bude vybírat projekty, pak napíše odůvodnění tak, aby vyhověla původním námitkám Městského soudu, tedy aby tam nebylo to, co vedlo k přijetí žalob televize Nova a Galaxie sport…

Bude ho psát podle původního zákona, který jí určuje podrobné zdůvodnění, proč někomu licenci udělila, ale také proč tomu kterému zájemci nevyhověla? Protože připravovaná supermininovela chce tuto podmínku zjednodušit, a vyhnout se tak dalším žalobám kvůli uděleným licencím.

Supermininvela obsahuje ustanovení, které radě říká, že má postupovat úplně přesně, jak to po ní chce správní řád. Čili tam by se prostě sjednotily nároky, aby rada postupovala úplně stejně jako jakýkoli jiný správní úřad. Neměla by speciální úpravu pro taková odůvodnění.

Co z toho vyplývá?

Že rada bude přesně vědět, jak má to odůvodnění napsat, a Městský soud bude vázán, aby k tomu odůvodnění přistupoval úplně stejně jako ke každému jinému.

Bylo by tedy právně neprůstřelné.

Bylo by mnohem obtížnější ho zrušit. V okamžiku, kdy doběhne tento proces, otevře se radě prostor pro nové rozhodnutí. Ale žaloby se mohou opakovat. Takže pokud nedojde k základní generální dohodě, podle které se bude postupovat při přechodu na zemské digitální vysílání, nebude mít ten cyklus konce. Neúspěšní žadatelé ho znovu napadnou žalobou a i kdyby Městský soud potvrdil původní rozhodnutí rady, je možné ho zase napadnout kasační stížností. Následoval by další rok nejistoty, kdy by se nemohlo rozhodovat o licencích. Bez konsensu na tom, jak se bude postupovat, prostě žádná schůdná cesta neexistuje.

Dobře. De facto, kdyby došlo k obnovení původních šesti digitálních licencí, jak by to bylo se lhůtou pro zahájení vysílání pro tyto provozovatele? Ta lhůta už nějakou dobu běžela, pak ji přerušily žaloby neúspěšných žadatelů. Pokračovala by od jistého data, nebo by začala běžet nanovo v plném rozsahu?

BRAND24

To není jasné. Záleží na interpretaci. Podle mého názoru to bude muset řešit rada. V okamžiku nového rozhodnutí by běžela nová lhůta, ale podle nového zákona. To není jasné. Záleží na interpretaci. Rada to bude muset řešit. Podle mne by v okamžiku nového rozhodnutí běžela nová lhůta, ale podle nového zákona. Tedy nikoli 360 dní na start projektu, ale pouze 180.

V zítřejším pokračování rozhovoru se dostaneme k otázce kompenzačních licencí, vypínání analogového vysílání, pilotním projektům v Domažlicích a Ústí nad Labem, „Duspivově“ plánu na obsazení definitivních multiplexů a licenčnímu řízení na provozovatele DVB-H

Povede institut krátkodobé registrace pro převzaté vysílání v digitálních multiplexech k rozšíření DVB-T do dalších lokalit?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).