Hlavní navigace

Úskalí digitální novely od ministerstva vnitra

22. 5. 2007
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: 29
Je to dohoda, u které počítám se souhlasem deseti milionů diváků, prohlásil na páteční tiskové konferenci k „digitální“ novele zákona o rozhlasovém a televizním vysílání ministr vnitra a informatiky Ivan Langer. Odpovídal tak na otázku, jak se k návrhu staví komerční televize Nova a Prima. Vynechme populistické výroky pro televizní kamery a pojďme se podívat, s čím by mohly být u předkládané novely problémy. Sporných momentů je víc než dost.

Stonásobné zdražení analogu

Bičem na analogové televize označil náměstek ministra vnitra pro informatiku Zdeněk Zajíček na tiskové konferenci (čtyřicetiminutový videozáznam RTA zde) zdražení poplatků za využívání analogových kmitočtů pro zemské televizní vysílání. Nynější zákon o elektronických komunikacích (ZEK) umožňuje účtovat provozovatelům vysílačů (nikoli televizím!) za jeden kmitočtový kanál 375 až 180 tisíc korun ročně v závislosti na druhu kmitočtového pásma a parametrech vysílače. Novela počítá s tím, že by se maximální hranice ročního poplatku zvýšila stonásobně, za jeden analogový kanál by se tedy mohlo platit až 18 milionů korun. Tuto výši poplatku může svým rozhodnutím určit vláda.

Maximálním zvýšením poplatku chce ministerstvo vnitra donutit komerční analogové televize, aby co nejdříve přešly na zemské digitální vysílání a uvolnily stávající analogové kmitočty pro sestavení nových digitálních sítí. Návrh má ale hned dvě vážné trhliny: poplatky za využívání televizních kanálů nemusí platit samy televize, ale provozovatelé vysílačů, kteří je pak můžou, ale nemusí promítnout do ceny za šíření televizního signálu. A za druhé, pokud by vláda skutečně schválila stonásobné zvýšení horní hranice poplatku a provozovatelé vysílačů by tyto peníze požadovali po televizích, mohli by se majitelé těchto televizí obrátit na antimonopolní úřad, protože by je stát znevýhodňoval oproti televizím, které budou vysílat výhradně digitálně. Rozdílné poplatky za využívání kmitočtů pro analogové a digitální zemské televizní vysílání novela přímo zmiňuje v návrhu nového § 24 ZEK.

Programový multiplex aneb jak obejít licenční řízení

Zdeněk Zajíček Petr Beneš

Další novinkou je pojem „programový multiplex“. Autoři novely jím myslí volné sdružení provozovatelů digitálních televizí, kteří využívají jednu digitální síť a v té je minimálně pět televizních programů. Ty může samozřejmě provozovat i jedna jediná společnost, reálně by ale šlo spíš o ono „volné sdružení“ několika provozovatelů, a ti by měli mít podle novely právo získat v případě přechodu na jiné technické parametry multiplexu (DVB-T2, případně kompresní standard MPEG-4) licence pro obsazení šesté a každé další pozice v tomto multiplexu bez licenčního řízení. Podle náměstka Zajíčka by šlo o něco jako registraci pro kabelové nebo satelitní vysílání. Programový multiplex by při včasném odevzdání analogových kmitočtů mohly vytvořit i NovaPrimou a jejich „kompenzační“ programy.

Dalším adeptem na programový multiplex je Asociace digitálních televizí (ADT), která sdružuje původních šest držitelů digitálních licencí (Óčko, Z 1, TV Barrandov, Febio TV, TV Pohoda a RTA). Novela ale už neřeší, jakým způsobem si televize sdružené v programovém multiplexu mezi sebou „rozlosují“ další volné pozice. A nebudou takovým netradičním přidělováním licencí pro zemské digitální vysílání znevýhodněni zájemci, kteří se přihlásí do klasického licenčního řízení na pozice v dalších digitálních sítích? Na to by jistě fundovaně odpověděl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. A existuje ještě jedno riziko: co když v takové digitální síti obsazené programovým multiplexem bude sice tolik dalších volných pozic, kolik bude zájemců, ale jeden z nich je bude chtít „zaplácnout“ programem ve vysokém rozlišení (HDTV)?

Přechodné licence jako soud bez soudu

Bezesporu nejoriginálnější řešení nabízí novela v případě držitelů-nedržitelů prvních šesti digitálních licencí. Těm přímo uděluje „dočasnou“ licenci na období pěti let s možností automatického prodloužení na dalších pět let, a to bez ohledu na to, jak vlastně dopadnou soudní pře a zda Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) v opakovaném hlasování vybere opět všech šest původních vítězů. Ministr vnitra Ivan Langer na páteční tiskové konferenci dodal, že udělení takové dočasné licence bude podmíněno písemným stvrzením, že se provozovatel v takovém případě vzdává svých práv na arbitráž s Českou republikou o nedostatečnou ochranu investic. V textu novely ale žádná taková pasáž není (podobná formulace se týká pouze vyrovnání mezi držitelem přechodné a řádné licence pro digitální vysílání). To ale není hlavní problém této komplikované konstrukce.

Ten je trošku jinde: co se stane v případě, když například televize Febio obdrží dočasnou licenci na pět let s možností prodloužení na dalších pět let a během prvního pětiletého období soud rozhodne v její neprospěch a RRTV udělí její původní, řádnou licenci s platností na 12 let někomu jinému? Podle náměstka Zajíčka se nabízí dvě varianty řešení: buď se držitel řádné licence dohodne s Febiem na finančním vypořádání a po prvních pěti letech platnosti dočasné licence začne vysílat na pozici TV Febio sám (začne běžet jeho dvanáctiletá licence), a nebo se nedohodnou, Febio si nechá prodloužit dočasnou licenci na dalších pět let a teprve po této době uvolní prostor pro nového provozovatele. Fakticky by tedy mohla nastat situace, kdy řádnou licenci pro digitální vysílání získá dejme tomu fotbalová televize, a pokud se to stane pouhý rok po zahájení vysílání televize Febio, musela by čekat dalších devět let na zahájení vysílání.

„To je riziko podnikání“

Majitel fotbalové televize by tedy čekal devět let, během kterých by se televizní trh v České republice úplně proměnil, aby po těchto devíti letech vstupoval na hřiště, které už může být obsazeno deseti dalšími fotbalovými kanály. A ještě by musel dodržovat devět let staré licenční podmínky, které si sám stanovil a které se v nové situaci jeví jako naprosto nesmyslné. Když jsem se na tuto potíž zeptal náměstka Zajíčka, bylo mi řečeno, že to je každého riziko. Pokud se přihlásil do řádného licenčního řízení a RRTV by mu udělila licenci pro digitální vysílání na 12 let, měl by počítat i s takovou eventualitou. Souhlasím, ale v takovém případě museli se stejnou eventualitou a rizikem počítat i nynější členové ADT, když se hlásili do licenčního řízení, jehož výsledek mohl kterýkoli neúspěšný žadatel napadnout u soudu.

Členové ADT ale mají štěstí, že za nimi stojí ministerstvo vnitra a to jim v novele stanoví jiná pravidla hry než ostatním televizím. Přiznám se, že ideální řešení neznám, ale způsob, jaký zvolili autoři digitální novely, se může ministerstvu časem vrátit jako bumerang. Co když řádný držitel digitální licence na 12 let bude chtít začít vysílat okamžitě? Co když jich bude šest a proti nim bude stát původní šestice loňských vítězů licenčního řízení? Kde chce potom ministerstvo najít dostatek programových pozic pro tolik digitálních televizí? Nebo tak nějak počítá se záchranou v podobě kompresního standardu MPEG-4, o kterém se náměstek Zajíček na tiskové konferenci také několikrát zmínil? Pak by ale splakaly ty desetitisíce diváků, kteří si už pořídili set-top-boxy schopné přijímat digitální vysílání pouze v MPEG-2.

Reklama na ČT: a co nové komerční televize?

Když Česká televize před časem přistoupila na výměnu vyšších poplatků za postupný útlum vysílání reklamy, odůvodňovali poslanci tento krok mimo jiné i tím, že zadavatelé televizní reklamy vrhnou ušetřené prostředky do nových komerčních televizí. Měli tak pomoci digitálním kanálům na nohy, byť ve skutečnosti by převážnou část těchto peněz spolykaly Nova s Primou. Novela nyní počítá s tím, že pokud Nova s Primou nepřistoupí na rychlé vracení analogových kmitočtů, vrátí se na ČT reklama v plné míře jako předtím, než začal platit výše citovaný obchod. Každý program ČT by mohl věnovat reklamě jedno procento celkového vysílacího času, ovšem pouze v digitálním vysílání. U analogově šířených stanic ČT 1 a ČT 2 by úplný zákaz reklamy, k němuž má dojít od 1. ledna 2008, platil i nadále.

Novela ale už neřeší, z čeho by tedy měly žít nové komerční digitální televize. Ty sice budou moci reklamě vyčlenit až 15 procent celkového vysílacího času, stejně jako dnes Nova a Prima (skutečně využívaný prostor je ale mnohem menší), hlavní zadavatelé inzerce ale logicky sáhnou po zavedených programech a na nové digitální kanály by zbylo opravdu jen minimum reklamy. Což by mohlo vést ke snižování ceníkových cen a spirálovitě k dalším finančním problémům provozovatelů nových digitálních stanic. To by ale nemusel být zase tak zásadní problém, protože nové digitální kanály musí počítat přinejmenším pro prvních pět let se ztrátou a skutečně jen s minimálními výnosy.

Nové programy na kabel? Když se domluvíte.

Novela naopak nepamatuje na podmínku must carry, tedy povinného zařazování nových digitálních televizí do nabídky kabelových společností v místech, kde tyto programy lze naladit z pozemních vysílačů. Ministerstvo jistě udělalo radost kabelovým operátorům, menší už samotným digitálním televizím, které must carry přímo požadovaly. Zatímco must carry zajišťovala a analogovým televizím dodnes zajišťuje automatický přístup do nejrozšířenějších základních omezených programových nabídek kabelových společností, pro nové digitální kanály se s ničím takovým v novele od ministerstva vnitra nepočítá. Podle náměstka ministerstva vnitra Zajíčka proto, že jde o záležitost, kterou je třeba řešit až v dalším sledu, podle prvního náměstka ministerstva kultury Jaromíra Talíře se otázka must carry znovu otevře při schvalování úplně nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, po revizi evropské směrnice Televize bez hranic.

BRAND24

Je to škoda, protože novým digitálním programům by povinné zařazování do programových nabídek kabelových, ale také satelitních a IPTV operátorů hodně pomohlo. Od věci není ani nápad manažera programu digitalizace České televize Pavla Hanuše, který navrhuje, aby všechny pozemně šířené digitální programy s pokrytím menším než 95 procent území České republiky musely povinně vysílat i na satelitu. Vznikla by tak národní satelitní platforma, díky níž by se ke všem celoplošným českým televizním stanicím mohli dostat i diváci na odlehlejších místech, kam se nevyplatí vysílat pozemní cestou. Taková národní satelitní platforma vzniká například ve Francii, zatímco v tuzemsku měl tento charakter svého času Czechlink, než se z něj stala další placená satelitní služba CS Link.

Zkrácené připomínkové řízení k novele od ministerstva vnitra má skončit již zítra. Poté se dozvíme, s jakými požadavky vystoupí nynější analogoví provozovatelé, především pak televize Nova. Na jejím postoji záleží, zda se proces digitalizace televizního vysílání v Česku skutečně hne, a nebo se novela stane dalším z mediálně vděčných, ale po faktické stránce prázdných pokusů o odblokování celé téhle mizérie.

Napadne Nova udělení dočasných digitálních licencí původním vítězům licenčního řízení na obsazení multiplexů B a C?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je šéfredaktorem serveru o digitálním vysílání DigiZone.cz a redaktorem týdeníku Reflex.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).