Knihy od Českého byla moje první odborná literatura s televizní tématikou. Mnohé mi dala, téměř ve všem mne kdysi dokázala inspirovat.
Z dnešního pohledu mi tedy připadá nešťastné, že autor vzpomínkového recenzního článečku si vybral i větu, která není, alespoň z dnešní úrovně poznání, fyzikálně dobře. Viz: "Rychlost šíření vln v atmosféře je jiná než ve vakuu a závisí na složení atmosféry a zejména na atmosférickém tlaku. Ten s výškou nad zemským povrchem zpravidla ubývá, takže prostředí se stává opticky řidším."! Tlak s výškou zpravidla neklesá, ale klesá s výškou vždy, bez výjimky. Řídnoucí atmosféra ale až tak moc radiové vlny neláme. Tento ohyb a někdy přímo lom, ale nastává na hranicích teplotních inverzí a na ohyb má také velký vliv vzdušná vlhkost.
Taková kniha je evergreenem, kdysi dávno (o dost starší vydání) jsem ji četl jako bibli. Škoda, že moderní praxe bude mít na leccos jiný názor.
Kupř. polarizace horizontální („…protože je méně tlumena sloupy, stožáry a stromy.“) se hodí do volné přírody, ve městě (a ona věta by k tomu mohla svádět) je to právě naopak - proto jsou městské vysílače „vertikální“. (A Slováci celí ;-).
A polarizace H vs. V? („…aby se dva vysílače vzájemně nerušily,… využívá se necitlivosti antény na kolmou polarizaci…“). I v laboratoři by bylo těžké tak silný předpoklad potvrdit. Naštěstí hned dále se dozvídáme podstatně užitečnější informaci o praktické účinnosti polarizace. Jako její příčina je uváděna depolarizace, ne „deortogonalizace“, která má víc následků a téměř vylučuje účinnou praktickou práci s polarizací antén v poli. Zkušenost s vyššími kmitočty (sat. příjem) do VHF/UHF rozhodně není přenositelná.