Hlavní navigace

Samsung QE49Q7F: perfektní podání barev i HDR, potíže s HbbTV a rychlým pohybem

27. 9. 2017
Doba čtení: 21 minut

Sdílet

 Autor: Samsung
Máme pro vás důkladný pohled nejen na nejmenší a nejlevnější televizor z řady QLED, ale také na použitou LCD technologii a chytré funkce, včetně HbbTV, které musíte nejprve nainstalovat.

V současné době je nejvyšší třídou televizorů Samsung QLED, který ve firemní hierarchii nahradil sérii nazývanou SUHD. Už samotný název vzbudil značnou pozornost, nejen proto, že až příliš připomíná konkurenční technologii OLED a méně poučený člověk může obojí snadno zaměnit, ale i s ohledem na fakt, že stejná zkratka původně označovala vyvíjenou zobrazovací technologii, u které jsou tzv. kvantové body samy zdrojem světla, podobně jako organické diody v obrazovkách OLED.

V případě aktuálních televizorů QLED tomu tak ovšem není. Stejně jako u jejich přímých předchůdců SUHD jde o LCD přijímače s podsvícením LED, které ovšem pro tvorbu barev používají v konstrukci panelu namísto běžné vrstvy s barevnými filtry vrstvu s nanokrystalickými „kvantovými body“ (Quantum Dot).

Novinkou oproti minulému roku má být jiné složení těchto bodů – nyní z kombinace zinku, selenu a india. Základní princip ale zůstává: podsvícení obstarávají LED diody s modrým světlem a vrstva zmíněných nanokrystalů různé velikosti (udává se 3 až 6 nanometrů) a tvaru, což vytváří barvy tří subpixelů tvořících každý obrazový bod – tedy červenou, zelenou a modrou. Spolu s tím, že televizory této řady pracují s vyšším 10bitovým zpracováním obrazových dat, se dociluje nejen vysoké přesnosti barev, ale i široké škály reprodukovatelných polotónů. Z barevného prostoru DCI-P3, který je pro popis reprodukce barev domácí i profesionální obrazové techniky v poslední době používán, tak dokážou reprodukovat úctyhodných 99 %. A jak Samsung uvádí, tyto televizory to zvládají při všech úrovních jasu, což není až tak samozřejmé.

NAPSALI JSME: První pohled: Jaké jsou televizory Samsung QLED?

Nejrozměrnější televizor vlajkové řady Q9, Samsung QE88Q9 míří i na český trh

Samsung CHG90: obří herní LCD monitor řady QLED s Quantum dot a HDR

Mezi další špičkové vlastnosti třídy QLED patří vysoký jas, který je obrazovka schopna generovat (měří se v 10 % bílé obrazové plochy v černém poli). Ten se sice oproti loňsku u většiny modelů snížil z 2000 na 1500 nitů (často se mluvilo o tom, zda nemůže obrazovky poškozovat), nicméně stále je to vysoká hodnota, uvážíme-li, že i prémiové UHD modely disponují jasem cca 300 až 400 nitů (cd/m2). U nejvyšší řady Q9 – s velkoformátovými obrazovkami – maximální výkon 2000 nitů zůstal zachován. Vysoký maximální jas je dalším z faktorů, které přispívají k široké škále reprodukovatelných odstínů barev.

Další informace o produktových řadách (Q7, Q8 a Q9), úhlopříčkách a také o boxu One Connect Box, který je doprovází, najdete v samostatném článku.

Samsung QE49Q7F – silueta jako z pohádky… I díky systému One Connect.
Autor: Samsung

Samsung QE49Q7F – silueta jako z pohádky… I díky systému One Connect.

Po tomto trochu obecnějším úvodu se už podívejme na model, který si představíme podrobněji. Samsung QE49Q7F (44 990 Kč) náležející, jak označení napovídá, do řady Q7 je zajímavý už svou velikostí. Při úhlopříčce 49 palců, tedy zhruba 124 centimetrů, je totiž nejmenším modelem v exkluzivní řadě; řečeno jinak, nejmenším televizorem s maximální výbavou, jakou v současnosti Samsung disponuje. A podíváme-li se i do nabídky jiných předních značek, snadno zjistíme, že najít menší, plně vybavený televizor, vůbec není snadné. Většina výrobců totiž jednoznačně preferuje velké úhlopříčky (není divu, lze je prodávat výrazně dráže), takže nejčastěji se setkáme s „nejmenším“ provedením v podobě 55palcové (140 cm) velikosti; což například platí i o nabídce televizorů s technologií OLED. Nic proti velkým obrazovkám, ale ponecháme-li stranou, že v tomto směru zobrazovací technika hodně předběhla kvalitu běžně dostupného signálu – toho televizního zejména, limitem může být i prostý fakt, že do mnohých interiérů se rozměrný televizor prostě nevejde. Není žádnou výjimkou, kdy televizor nevybíráme ani tak podle jeho vlastností a výbavy, ale především s metrem v ruce podle velikosti, aby se vešel…

V tomto ohledu je rozhodnutí Samsungu začít elitní kategorii už „o číslo menším“ modelem jistě sympatické, samozřejmě ani 124 centimetrů není málo, jde ale asi o rozumný kompromis, protože na obrazovkách s úhlopříčkou okolo jednoho metru už by přínos nadstandardních (a ne právě levných) technologií nemusel být příliš zřetelný.

Úprava naladěných stanic.
Autor: Petr Žák

Úprava naladěných stanic.

Vstupní instalace a třídění stanic

Nohy stolního stojanu mají luxusní kovové provedení, plastový je jen korpus zadní nosné tyče (část, která je při čelním pohledu vidět, je opět kryta broušenou kovovou fólií), její odnímatelný zadní díl umožňuje šikovné schování obou kabelů, které k televizi povedou – běžného napájecího a tenkého optického, vedoucího veškerá data z připojovací a tunerové jednotky One Connect Boxu. Připojení stojanu je do panelu obrazovky zahloubeno a lze je zcela překrýt plastovým krytem, celek pak opět působí elegantně.

Při prvním zapojení přijímače se automaticky spustí instalace, lze ji ale vyvolat kdykoli v menu. Její průběh je zcela bezproblémový a určitě nebude činit potíže ani zcela nezkušenému uživateli. Začíná obvyklou volbou jazyka a země příjmu, po níž následuje vstup do režimu „snadného nastavení“. Ten detekuje připojené přístroje (musí být ovšem zapnuté) i to, který anténní vstup je aktivní – k němu pak přístroj nabídne volbu typu příjmu (vstup pro pozemní i kabelový signál je společný) a volitelný je i digitální nebo analogový příjem. Očekávané ladění si ale televizor nechá na později, dříve nás vyzve k nastavení internetové sítě (kabel/Wi-Fi). Poté musíme absolvovat tradičně otravnou proceduru „schvalování“ různých Podmínek a podobných elaborátů, které nejspíš stejně nikdo nečte. Máme se též registrovat u výrobce, pro užívání televizoru to ale není nezbytné. Nyní, když jsme na to už nejspíše zapomněli, se televizor vrátí k automatickému ladění televizních kanálů, které je nebývale svižné (až jsem televizi podezíral, že ho rozjela po příslušných volbách na pozadí).

Zbývá nastavení času (asi využijeme jeho automatiku), přehled provedených nastavení a jako poslední krok nám přijímač na animovaných obrázcích ukáže, jak používat dálkový ovladač. A máme hotovo.

Kromě volby stanic ve vzestupné/sestupné řadě, kterou po mém soudu využívá asi jen málokdo, je základním nástrojem seznam stanic, který se po delším stisku tlačítka programů zobrazí v pravé polovině obrazovky, nebo Programový průvodce EPG. Při automatickém ladění samozřejmě vznikne dosti nelogické pořadí předvoleb, a to televizních i rozhlasových stanic v jednom „balíku“, jenže každý jsme asi zvyklí na nějaké „své“ uspořádání. Samsung naštěstí umožňuje nejen filtrovat seznam (např. zobrazovat jen televizní stanice či položky seřadit dle abecedy nebo zvolit typ signálu), ale také soupisku libovolně upravit. Kanálu můžeme přiřadit libovolné číslo (stanice si při tomto postupu vymění pozice) a také jej lze ze seznamu zcela odstranit. Můžeme si také vytvořit až pět seznamů oblíbených kanálů.

Systém One Connect používá Samsung u všech televizorů QLED. Je v něm prakticky vše a k panelu vede jen napájení a uzounký optický kabel.
Autor: Samsung

Systém One Connect používá Samsung u všech televizorů QLED. Je v něm prakticky vše a k panelu vede jen napájení a uzounký optický kabel.

One Connect Box – konektory, tunery, obvody, vše externě

Idea samostatného boxu, sdružujícího všechna přípojná místa, tunery a případně další elektroniku přijímače, není u Samsungu nijak nová. Podobné řešení se objevilo už v roce 2013. V současnosti se u vyšších řad televizorů Samsung setkáme se dvěma typy těchto „krabiček“ – televizory QLED využívají větší provedení One Connect Boxu, které kromě konektorů a tunerů (které jsou i ve verzi One Connect Mini určené pro kategorii UHD Premium) obsahuje i kompletní elektronické obvody přijímače. Na samotném televizoru je pouze vstup pro elektrické napájení a speciální konektor pro systémový kabel z boxu ve velice tenkém optickém provedení.

Optický kabel pro propojení panelu a externího boxu One Connect. Můžete ho mít i v prodloužené podobě, šikovně se dá zkrátit.
Autor: Samsung

Optický kabel pro propojení panelu a externího boxu One Connect. Můžete ho mít i v prodloužené podobě, šikovně se dá zkrátit.

Na boxu najdeme čtyři vstupy HDMI (2.2), tři rozhraní USB (2.0), optický digitální audiovýstup, přípojku pro kabel domácí počítačové sítě (LAN), čtečku Common Interface (CI+ 1.3), servisní port (Ex Link) a samozřejmě anténní vstupy: jeden pro pozemní a kabelový signál, dva pro satelitní anténu. Jak vidno, analogové vstupy u vyšších a nejvyšších modelů už Samsung vynechává. Po mém soudu zcela logicky, zachovány jsou zatím u levnějších modelů. Nicméně neméně archaický analogový tuner je stále k dispozici.

Jinak je tunerová výbava klasicky kompletní – DVB-T/T2, DVB-C, DVB-S/S2, u všech modelů QLED (a ještě v řadě UHD Premium) jsou tunery zdvojené, což slouží především pro nahrávání jiného pořadu, než který právě sledujeme. To by bylo docela příjemné, kdyby ovšem nahrávání televizorem na externí paměťový nosič (HDD, flash-paměť) nebylo tak trochu „na baterky“… Záznam je totiž zase zakódován tak, aby ho nebylo možné přehrát ani na jiném televizoru stejného typu, natož třeba stáhnout do počítače a archivovat. Nicméně pokud se spokojíte jen s dočasnou nahrávkou – zkouknout a smazat – pak stačí do USB portu na boxu připojit harddisk či flash. Ale pozor, nosiče by měly být prázdné, televizor si na nich vytvoří vlastní souborovou strukturu.

Jednoduchá obsluha, na „dálku“ je ale třeba si zvyknout

Televizory Samsung už pár let používají vlastní firemní operační systém Tizen a nejinak je tomu i u řady QLED. Ten v podstatě do jedné podélné lišty, která se zobrazuje na domácí stránce (na ovladači tlačítko se symbolem domečku), soustřeďuje vše podstatné pro sledování televize, její nastavení i funkce Smart TV. Čili na této hlavní liště máme vstup do menu, volbu zdroje signálu (pokud je televizor na síti, zobrazí i její úložiště) a také nástroje pro vyhledávání (kromě psané varianty s virtuální klávesnicí je k dispozici i hlasové vyhledávání). Je tu i vstup do databáze aplikací (na výběr je jich zhruba stovka), které můžeme doinstalovat (základní várka je přidána už z výroby a podle zadané země příjmu se nainstaluje automaticky), a je tu také přepnutí na živé vysílání (posledně sledovaná stanice). Zbytek lišty pak vyplňují obdélníkové ikony aplikací, které jsou na přijímači aktivovány.

Podobně jako hlavní lišta se chová i menu, přesněji položka Nastavení. Při najetí kurzorem se v horním pruhu zobrazí přístup k rychlým úpravám – volby režimu obrazu a zvuku, zvukového výstupu (kromě reproduktorů televizoru to může být externí aparatura), jazyka (pro případ vícejazyčného vysílání), titulků, režimu obrazu v obraze, nastavení sítě. Ale pokud volbu Nastavení potvrdíme stiskem centrálního tlačítka dálkového ovladače, otevře se klasické menu pro kompletní a poměrně podrobné nastavení přijímače. To je rozděleno na pět položek. První dvě (Obraz, Zvuk) umožňují úpravy parametrů obrazu a zvuku, třetí – Vysílání – obsahuje automatické i ruční ladění, zámek kanálů, možnost přenosu seznamu kanálů (zkopírování na paměťový nosič připojený k USB pro úpravu v počítači), ale i nastavení HbbTV (povolení chodu stažené aplikace). Další položka Obecné obsahuje především nastavení sítě (kabelové i Wi-Fi), volby jazyka, času, zadání PIN kódu, režimy pro usnadnění provozu uživateli se zrakovými či sluchovými problémy a možnost znovu provést úvodní instalaci. Poslední položkou menu je Podpora, kde je k dispozici například aktualizace softwaru, elektronický manuál, možnosti firemní podpory a údaje o přijímači.

Dálkové ovladače všech současných televizorů Samsung (s výjimkou několika nejjednodušších modelů bez internetového připojení) mají stejnou koncepci a vlastně i stejná tlačítka. Ovladače QLEDů ovšem vypadají jinak. Na rozdíl od černého plastového a výrazně ergonomického provedení základní verze je ovladač pro QLED TV plochý a především „oblečený“ do exkluzivního kabátu z broušeného kovu stříbřité barvy.

Koncepce ovladače je skutečně radikálně jiná, než na co jsme dosud byli zvyklí. Nemá sice funkci „ukazovátka“ jako třeba ovladač Magic pro televizory LG, ale počet ovládacích prvků je výrazně omezen, což umožňuje jejich nápadité využití. Ale vezměme to popořádku a shora.

Kovový dálkový ovladač TM1790A.
Autor: Samsung

Kovový dálkový ovladač TM1790A.

Pod hlavním vypínačem, vedle kterého je malý otvor mikrofonu, je tlačítko se symbolem mikrofonu. Logicky jde o aktivaci hlasového vyhledávání. To se zaměřuje především na obsah z YouTube a z internetu, případně z titulů, které jsou uloženy v dosahu přístroje, třeba na připojeném harddisku či na síti. V poslední době jsem mohl u televizorů několika značek (Sony, LG) konstatovat, že tato funkce konečně je „k něčemu“, protože chybovost je minimální. Bohužel pro současnou generaci Samsungů nic podobného neplatí a hlasové vyhledání je zde na samé hranici použitelnosti. Prvním problémem je, že systém nepodporuje češtinu (zmíněná konkurence ano), takže česká slova nezná a nemůže je tedy hledat. Zkusil jsem tedy slova, která by měla být dostatečně „internacionální“, třeba skupinu Rammstein nebo jména současného amerického a ruského prezidenta – výsledek byl tristní. „Trefa do černého“ se konala až po celé řadě opakovaných pokusů. Pro jistou dodám, že vadou řeči netrpím, takže v tomto směru asi spíše využijeme vyhledávání pomocí vypsání hesla virtuální klávesnicí do řádku, který se současně také zobrazí.

O něco níže jsou jen drobnými výstupky vyznačené dotykové plochy, označené „123“ a čtveřicí barevných puntíků. V prvním případě se po aktivaci zobrazí číselná řada, z níž můžeme kurzorem vybírat příslušné číslice – třeba když potřebujeme zadat nějaké heslo, ve druhém pak barevná „teletextová“ tlačítka uspořádaná do kříže, takže je volíme čtyřsměrným kruhovým ovladačem, který je spolu s klasickým potvrzovacím tlačítkem uprostřed na ovladači o něco níže (a slouží samozřejmě k pohybu kurzoru prakticky ve všech nabídkách). Toto řešení pro barevná tlačítka je bezesporu nápadité, ovšem s ohledem, že červené tlačítko je coby spouštěč HbbTV více vytížené, to není právě pohotové.

Pod zmíněným kruhovým ovladačem jsou opět jen výstupky vyznačené dotykové plochy pro krok „Zpět“ (symbolizovaný obvyklou šipkou) a funkce spuštění/stopnutí přehrávání, využitelná při reprodukci videa, prezentaci fotografií a podobně. Uprostřed mezi nimi je pak tlačítko se symbolem domečku, logicky jím spouštíme domovskou obrazovku funkcí Smart TV, kterou jsme si popsali výše. O něco níže, zhruba v polovině jednotky (spodní polovina je prázdná), jsou pak poslední dvě tlačítka ovladače v elegantní podélné, v kovu provedené podobě. První slouží ovládání zvuku, druhé volbě kanálů. A opět je jejich řešení hodně nápadité a netradiční: tlačítko má totiž čtyři možné režimy: vychýlení nahoru či dolů (zesílení/zeslabení zvuku, vzestupná/sestupná volba kanálů podle čísel), krátký stisk (vypnutí zvuku, resp. vyvolání programového průvodce EPG) a dlouhý stisk (Zástupci usnadnění – asi proto, že čtvrtá zvuková funkce se jaksi nenabízí – a ve druhém případě seznam naladěných stanic).

Celkový dojem z ovladače? Krásný, nápaditě řešený, ale trochu si na něj musíte zvyknout.

Programová nabídka EPG zobrazí sedm stanic na výšku.
Autor: Petr Žák

Programová nabídka EPG zobrazí sedm stanic na výšku.

EPG s upozorněním, ale bez nahrávání

Elektronický programový průvodce (EPG, zde nazvaný jednoduše Programy) má obvyklou podobu: v levém horním rohu je miniatura aktuálně běžícího programu, vedle ní pak stručný popis pořadu, který v níže umístěné sedmiřádkové nabídce aktivujeme kurzorem. Vedle popisu je pak ještě obrázek ovladače s popisem funkcí jeho tlačítek v prostředí EPG.

V nabídce stanic se vertikálně pohybujeme tlačítkem voliče programů, v horizontální rovině pak můžeme putovat v týdenní nabídce, pohybujeme se ale v kroku po jednotlivých pořadech, takže doklopýtat na nějaký vzdálenější den je docela zdlouhavé.

Obsah průvodce se automaticky nenačítá, a dokonce nestačí ani stanici jen aktivovat v prostředí EPG, kdy zde běží její miniatura. Pro načtení dat je třeba stanici skutečně spustit a pak se případně do průvodce znovu vrátit. Současně se ale načtou i údaje o dalších kanálech stejného multiplexu. Získané údaje však v paměti zůstávají i po vypnutí přijímače, pokud je ale chceme aktualizovat, je třeba opět kanál navštívit.

Chytré funkce, aplikace v češtině a HbbTV „pravou rukou za levým uchem“

Na tyto aplikace asi můžeme mít různý názor, není pochyb, že velký počet z nich je jen zbytečným balastem, nicméně neházejme vše do jednoho pytle, najdou se i šikovné věci. Kromě YouTube, které asi používáme všichni, se může hodit webový prohlížeč, a tuzemský uživatel ocení, že k dispozici je i přibližně dvacítka aplikací v češtině (plus slovenské TV Sme). Především jde o aplikace internetových televizí a videopůjčoven, jako je Lepší TV, Sledování.tv, Moderní TV či HBO Go CZ, Voyo či Stream.cz. Divák pak nemusí používat příslušný set-top box, což samozřejmě zapojení i vlastní sledování značně zjednoduší.

Z dalších aplikací tu najdete pak třeba Pohádky, iDnes, Rajče.net a další. Samozřejmě nechybějí ani globální giganti – Netflix a Amazon – kteří ovšem osloví prakticky jen diváky solidně vládnoucí angličtinou.

Na koncepci zobrazení zástupců aplikací je sympatické, že můžeme obsah nabídkové lišty libovolně měnit, dokonce lze zvolenou aplikaci i odstranit, a to včetně těch předinstalovaných, které jsou u mnoha jiných značek – třeba s operačním systémem Android – doslova nedotknutelné. Tyto aplikace samozřejmě zůstávají v paměti přijímače, takže je lze kdykoliv znovu vrátit, ale pokud je nepoužíváme, nebudou na obrazovce „strašit“.

Šikovným doplňkem hlavní lišty je, že pokud na konkrétní položku najedeme kurzorem, zobrazí se ještě pruh nad ní, který pak obsahuje konkrétní nabídky té které funkce. Třeba v případě zdroje signálu to jsou připojené externí přístroje (přehrávače, konzole apod.), pevné disky a místa na síti, v případě hledání naposledy zadané pojmy a výsledky, u databáze aplikací doporučené či nově přidané. U zástupců aplikací to ale neplatí stoprocentně – některé podobnou nabídku prostě nemají (třeba tuzemské Pohádky), většina ale konkrétní obsah zobrazí. Například filmové půjčovny se vás pokusí nalákat na své čerstvé tituly.

Pro sdílení obrazovky z mobilu je určena aplikace Smart View. Míří na telefony a tablety jiných značek. Pro vlastní přístroje má firma Samsung Connect…
Autor: Petr Žák

Pro sdílení obrazovky z mobilu je určena aplikace Smart View. Míří na telefony a tablety jiných značek. Pro vlastní přístroje má firma Samsung Connect…

U Samsungu, který je jedním z hlavních hráčů na trhu mobilních telefonů, také logicky očekáváme i kvalitní komunikaci mezi televizorem a mobilními zařízeními. A zde zklamáni nebudeme. Samsung nabízí dvě aplikace pro tento účel. Pro majitele telefonů a tabletů Samsung je určena aplikace Samsung Connect, nabízející maximální možnosti kooperace. Kromě obvyklých funkcí dálkového ovládání je asi nejatraktivnější možnost zobrazit plochu mobilu na obrazovce přijímače (to lze u mobilů jiných značek realizovat i v režimu Zrcadlení obrazovky), či naopak sledovat program z televizoru na mobilu (dokonce i jinou stanici, než kterou máme na přijímači). A dodejme, že prostřednictvím Samsung Connect lze ovládat i jiná zařízení této značky, třeba některé typy osvětlovacích či topných těles, vybrané domácí spotřebiče a podobně. A v neposlední řadě oceníme i její plnou lokalizaci do češtiny.

Pro mobily a tablety jiných značek je určena aplikace Smart View. Ta má poněkud menší, ale dostačující záběr: lze ji použít jako alternativní dálkový ovladač, spouštět z ní aplikace nainstalované na televizoru a také na něm umožňuje přehrávat soubory – fotografie, videa či hudbu – které máme uloženy v mobilu/tabletu. Tato aplikace má menu, nastavení a informace o ní přeložené i do češtiny, na ploše ale najdeme místy české a místy anglické popisky. Ovládání je ale natolik snadné, že tuto vadu lze označit za kosmetickou.

A když už jsme u aplikací, je na místě zmínit i HbbTV. Pokud kroutíte hlavou, nedivím se, ale televizory Samsung už od počátku existence hybridního vysílání HbbTV využívajícího internet tuto funkci nemají v základní funkční výbavě, ale řeší ji poněkud oklikou. Konkrétně: z databáze aplikací musíte stáhnout samostatnou aplikaci HbbTV, nainstalovat ji do přijímače a v menu Vysílání ještě provoz HbbTV „povolit“.

Na otázku, proč tomu tak je, krčili rameny i pracovníci tuzemského zastoupení firmy.

Seznam kanálů.
Autor: Petr Žák

Seznam kanálů.

Multimédia: slabě po síti, výborně z USB

Schopnost přehrávat videa, fotografie či hudbu je dnes běžnou „povinností“ televizorů i dalších A/V přístrojů (přehrávačů, set-top boxů, herních zařízení apod.). V případě televizorů se situace liší u těch, které mají vlastní operační systém, a u značek využívajících Android TV – u těch prvních nemůžeme doinstalovat jiný přehrávací software (což přijímače s Androidem umožňují) a jsme de facto odkázáni na vlastnosti multimediálního přehrávače instalovaného v přijímači jako součást jeho operačního systému. Tak je tomu i v případě Samsungu. Jeho přehrávač se bohužel chová jinak při přehrávání po síti a z nosičů (HDD/flash paměť) připojených přímo k televizoru. Zatímco ve druhém případě, s diskem v rozhraní USB, mu není takřka co vytknout – přehrává dokonce i video ve formátu WMV s kodekem WMV2, který naprostá většina přístrojů domácí A/V techniky ignoruje, nemá problém s externími titulky k filmům či s UHD (4K) videem z kamer a fotoaparátů, při pokusu přehrávat videosoubory po síti se nestačíme divit. Systém v tomto případě vůbec „nevidí“ videa v kontejneru MKV a u formátu DivX/XviD není schopen zobrazit externí titulky. Mimo hru jsou i videa v Ultra HD rozlišení z kamer, fotoaparátů či mobilních telefonů. Naopak v obou případech si poradí třeba s formátem TS (Transport Stream), v němž nahrávají mnohé satelitní či pozemní přijímače, nebo s kamerovými záznamy v AVCHD i XAVC S. Nicméně u televizoru této kategorie je především neschopnost přehrát nejpoužívanější nástroj současné archivace HD videí, populární Matrjošku (MKV), fatálním nedostatkem. Zvlášť když mnoha konkurenčním výrobkům to nečiní žádnou potíž.

Slabou náplastí je asi mnohem lepší situace s hudební reprodukcí, v jejímž případě televizor i po síti kromě obligátních empétrojek zvládá i bezztrátový FLAC, včetně jeho Hi-Res variant (24 b / 192 kHz) a nekomprimovaný WAV. Jenže, ruku na srdce, kdo bude používat televizor pro reprodukci hudby ve vysokém rozlišení…

Podobně bezproblémové je pak přehrávání fotografií, kde nechybí možnost automatické výměny snímků (Slide Show) ve volitelném intervalu (tři rychlosti) a typu přechodu či jejich otáčení. Poměrně novou funkcí je pak schopnost reprodukovat i soubory panoramatického formátu VR360.

Obrazově výborný, včetně reprodukce barev, nižší jsou např. pohledové úhly

Z hlediska obrazové kvality patří přijímače řady QLED bezesporu k tomu nejlepšímu, co technologie LCD dokázala za poměrně dlouhou dobu své existence nabídnout. Nicméně stále jde o LCD, tedy o pasivní zobrazovací metodu vyžadující podsvícení, která má z principu své limity. Prověření přijímače speciálními testovacími scénami a obrazci odhalí slabší místa, je ale třeba dodat, že v běžném provozu je divák zaregistruje mnohem méně výrazně.

V případě tohoto Samsungu jsou slabšími místy především reprodukce pohybu a současné zobrazení kontrastně výrazně odlišných objektů – například bílých ploch či textu v černé ploše. V prvním případě lze vypozorovat při pohybu sklon k tvorbě kontur na přechodových plochách; nejsou sice tak výrazné jako u jiných LCD televizorů, ale zaznamenáme je. Příkladem může být text pohybující se v horizontální rovině – u písmen nepřehlédneme jejich zdvojení, k němuž, kupodivu, dochází především v horní polovině obrazovky.

Druhý problém plyne z členění obrazovky při lokálním řízení podsvitu na 24 svislých polí. Máme-li tedy například bílý nápis v černé ploše (klasickým příkladem jsou titulky na konci filmu), pak v místě, kde je bílé písmo, je světlejší celý svislý pruh, v němž se – třeba uprostřed – nápis nachází. A nejzřetelnější je tento efekt, pokud se bílý objekt vodorovně pohybuje – světlejší pruh pak „cestuje“ s ním. Ve srovnání s konkurenčními technologiemi LCD (IPS) a OLED má také QE49Q7F nižší maximální pozorovací úhly.

Na druhou stranu k velkým kladům přijímače patří podání drobných detailů a jeho reprodukce barev, které jsou jemně diferenciované a zcela přirozené. Samozřejmě, že naplno se vlastnosti přijímače projeví s dostatečně kvalitním signálem, ideálně v UHD rozlišení, jaké nabízejí zejména disky UHD 4K Blu-ray. Zde se uplatní i schopnost přijímače reprodukovat vysoký dynamický rozsah HDR, takže scény i ve tmavých či naopak vysoce světlých partiích neztrácejí kresbu. Dobrým příkladem jsou třeba scény ze zšeřelého podpalubí velrybářské lodi ve filmu V srdci moře na zmíněném nosiči, kde ostatně výborně vychází i opačná situace, sluncem prozářená hladina moře…

Vyzkoušel jsem i 4K filmy z nabídky streamovací služby Netflix, pro kterou má Samsung samozřejmě předinstalovanou aplikaci, a i v tomto případě je výsledek výborný, byť obraz z UHD 4K BD disků je ještě o poznání kvalitnější. Ale s ohledem na velikost obrazovky si dobře vystačíme i s „obyčejnými“ Blu-ray disky a i zde je výsledná reprodukce výborná. Podobně je tomu i s přijímaným televizním signálem. Menší formát je „milosrdný“ i k programům ve standardním rozlišení, i když nižší ostrost a méně detailů samozřejmě nelze přehlédnout. Logicky proto za standard považujme i zde HDTV. A pokud jde o signál dostatečně kvalitní – jako jsou třeba sportovní přenosy ze zahraničí (a nikoliv přepočítané archiválie, jaké často nabízí i HD stanice České televize), pak je výsledek výborný.

Zvuková stránka reprodukce představuje slušný standard. Její 40wattový výkon je dostatečný a kladem je i posílení hlubších tónů dvěma basovými reproduktory (uspořádání 2.2), byť ve velikosti, jakou umožňuje konstrukce. Za slabší místo řešení považuji vyzařovaní zvuku směrem dolů, kdy výsledek může ovlivnit i to, na čem televizor stojí. Nicméně u přijímače této kategorie i ceny lze předpokládat spíše začlenění do nějaké sestavy domácí A/V techniky, tedy i se zvukovou reprodukcí kvalitnější aparaturou.

Celkově jde bezesporu o špičkový přijímač, který ocení především ti, kdo sledují filmy z disků Blu-ray (ideálně UHD 4K BD) či kvalitních streamů (Netflix, Amazon). Pro televizní příjem by měl být zdrojem kabel nebo satelitní vysílání s dostatečnou nabídkou stanic ve vysokém rozlišení.

UX DAy - tip 2

Hodnocení

pro: pro mnoho interiérů šikovná velikost, perfektní podání barev a podpora standardů vysokého dynamického rozsahu (HDR), uživatelsky vstřícné ovládání, zjednodušení vedení kabelů pomocí připojovacího boxu, bezproblémová komunikace s mobilními telefony a tablety

proti: komplikované zprovoznění HbbTV, vyšší cena, USB jen ve verzi 2.0 (!), slabá podpora videoformátů při přehrávání po síti, jen jeden slot CI, zakódované nahrávání na externí nosič, hlasové vyhledání na hranici použitelnosti

  Samsung QE49Q7F
cena: 44 990 Kč
úhlopříčka, formát: 124 cm (49"), 16:9
obrazovka: LCD (MVA), podsvícení LED (boční – Edge LED), Ultra HD, 3840 × 2160 bodů, max. jas 1500 cd/m2, další parametry neudány
tuner a zvuk: 2× DVB-T/C/S, DVB-T2/S2 (HEVC), analogový; zesilovač 40 W, 2.2
přehrává (udáváno): přes USB (souborové formáty nezjištěny): JPEG, PNG, BMP, MPO; FLAC, MP3, AAC, Vorbis, WMA, WAV, MIDI, APE, AIFF, ALAC; AVI, MKV, ASF, MP4, 3GP, MOV, FLV, VRO, VOB, PS, TS, SVAF, AVI, MKV, ASF, WMV, MP4, MOV, 3GP, VRO, MPG, MPEG, TS, TP, TRP, MOV, FLV, SVO, M2TS, MTS, DiVX; titulky: SRT, SUB, TTXT, SMI, SSA, ASS, PSB, XML
spotřeba (udávaná podle EU): 124 W, pohotovostní režim: < 0,5 W; tlačítko vypnutí (elektronické); roční spotřeba 172 kWh; energetická třída B
vstupy/výstupy: obrazovka: napájení, systémový konektor; One Connect Box: 4× HDMI (2.2), 3× USB 2.0, digitální optický audio výstup, Ethernet (LAN), servisní, 1× PCMCIA (CI+ 1.3); Bluetooth (verze neudána, Audio), Wi-Fi (802.11 mj. i v „ac“, 2,4 i 5 GHz)
rozměry (švh); hmotnost: 1089 × 712 × 304 (bez podstavce 45) mm; 18 kg

Jak se vám líbí koncepce panelu s externím boxem?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Publicista zabývající se dlouhodobě problematikou audiovizuální techniky. Pravidelně publikuje i v tištěných médiích oboru.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).