Projekt plný ambicí
Začněme tím, co všechno spadá pod pojem zpravodajské stanice Českého rozhlasu. Víme o ČRo 1 Radiožurnálu jako celoplošném rádiu, víme o Rádiu Česko jako digitální stanici. Co všechno řídíte, pokud jde o další okruhy Českého rozhlasu?
Tato funkce vznikla kvůli řízení zpravodajství a zpravodajských stanic což Radiožurnál momentálně je a Rádio Česko jako zpravodajsko-publicistická stanice. Plus je to koordinace, spolupráce s regionálními stanicemi v oblasti zpravodajství a aktuální publicistiky, a potom jsou to projektové záležitosti týkající se zpravodajství celorozhlasově, jako například Eurovolby, Evropské předsednictví nebo návštěva amerického prezidenta Baracka Obamy, a další hlavní společenské události.
Jaká je profilace Radiožurnálu vůči Rádiu Česko? Hlavní odlišnost je v tom, že Rádio Česko vůbec nevysílá hudbu, a má jinou cílovou skupinu… jaké jsou další rozdíly mezi těmito stanicemi?
Hlavní rozdíly jsou určitě v pojetí toho zpravodajství a aktuální publicistiky. Zatímco na Radiožurnálu je to řekněme kratší zpravodajství, publicistika je soustředěná v hlavních časech do Ozvěn dne a Radiofóra, Rádio Česko v těch šesti hodinách, které vysílá denně, je podrobnější zpravodajství, takže i ty zpravodajské bloky jsou podstatně delší než na Radiožurnálu, a je tam mnohém více aktuální publicistiky, aktuálních rozhovorů a je také jinak nastavený poměr dění doma i ve světě. Na Rádiu Česko je vyšší poměr událostí ze zahraničí než na Radiožurnálu.
A jsou některé zpravodajské bloky využity i v rámci Radiožurnálu, a nebo ty redakce fungují odděleně?
Redakce fungují momentálně odděleně, ale jedním z důvodů, proč došlo k tomu spojení zpravodajských stanic, je právě výměna a využívání kvalitních zpravodajských a publicistických materiálů. Tam to je mezi námi tak, že asi nejznámější projekt, který vznikl na Rádiu Česko a přebíral ho Rádiožurnál, jsou příběhy 20. století, což je aktuální publicistika, cyklus dokumentů. Ten přebírá Rádiožurnál kompletně. V jiných případech je to nastaveno tak, že veškeré zpravodajství, které vznikne na Rádiu Česko, je využitelné na Rádiožurnálu, a naopak. Stejně tak investigativní reportáže, protože Honza Hrbáček je zaměstnanec Rádia Česko, tak samozřejmě jeho materiály jsou použitelné pro Rádiožurnál. Pokud jde o aktuální události, nejvíce se spolupracuje na pokrytí evropského předsednictví, kde funguje jeden tým redaktorů, někteří jsou z Rádia Česko, někteří z Radiožurnálu, ale při zpracování samotné události se domlouvají, kdo co zpracuje, jaké materiály si vymění. Takže určitě ta koordinace pomáhá. Víme o sobě, co kdo dělá, nedubluje se práce, která je. Podobné je to i u zahraničních cest, kde se vybere ten nejlepší člověk, kterého pro dané téma máme, a je jedno, jestli je to zaměstnanec Rádia Česko nebo Rádiožurnálu.
Máte dosah i na regionální stanice Českého rozhlasu, protože v minulosti jsem zachytil vyjádření, že některé regionálky docházely často na jednu událost vícenásobně. Jak se to řeší dnes?
Tam je moje role doopravdy jen koordinační, protože ze zákona o Českém rozhlase jsou regionální studia samostatné subjekty, to znamená, že co se týče spolupráce s celoplošnými stanicemi, tak to funguje více-méně formou objednávky. Není to tak, že my bychom jakkoliv řídili zpravodajství těch regionálních stanic. Je to nabídka a poptávka a pro Radiožurnál jsou ty příspěvky v jiné formě, než jak to zpracovávají pro tu svojí regionální stanici. Mění se tedy jen pojetí, ale nemění se nic na samostatnosti regionálních stanic.
Využívá Rádio Česko ten servis regionálních jednotek?
My využíváme regionální stanice na Česku opravdu při zásadních událostech, protože přece jenom Česko má tu strukturu vysílání postavenou trochu jinak než Radiožurnál a to, co dodá regionální stanice, musí být něco zásadního, nadregionálního, aby se to dostalo do vysílání Rádia Česko. Výjimkou je samozřejmě dění v Brně, ale tam je to otázka toho, že Brno je centrum justice, takže v momentě, kdy tam máte Ústavní soud, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, je logické, že to jsou přesně věci, které využívá Rádio Česko, ale protože jsou v Brně, tak to pro nás připravuje regionální stanice. Ale není to regionální zpravodajství v pravém slova smyslu, je to spíš dáno tím, že soudy a některé další instituce jsou v Brně a ne v Praze.
Srovnávání s ČT24 je zatím předčasné
A pokud vezmeme srovnání s Českou televizí, tak ta když vytvářela zpravodajský kanál ČT24, tak ho vytvářela i proto, aby byl jakýmsi servisním programem pro další kanály České televize. Podobná situace je i v ČT4 Sport, že dodává servis těm hlavním programům a značná část relací se objevuje na ČT1 i ČT2. Dá se tento model očekávat v budoucnu i v rámci Českého rozhlasu?
To je vize do budoucna, protože momentálně Rádio Česko vysílá 6 hodin denně a nemůže plnit tu roli jakou plní ČT24. Vize Českého rozhlasu je, aby vznikla čistě zpravodajsko-publicistická stanice, která bude vysílat minimálně 12–18 hodin denně, a pak je logické, že tato stanice bude tím zpravodajským zázemím pro ostatní stanice. Jelikož to momentálně nemáme, tak je hlavní váha na Radiožurnálu.
A kudy by se měl dále ubírat programový rozvoj současné podoby Rádia Česko? Protože u televize je rozvoj digitalizace daný tím, že se musí vypnout analog. U rozhlasového vysílání zatím vypnutí analogu není aktuální, ten termín je variabilní a není ani jasné, jak bude digitalizace probíhat. Nevzniklo Rádio Česko v tomto ohledu příliš brzy?
Určitě ne. Samozřejmě by se dalo debatovat o tom jestli ten vznik nebyl příliš rychlý vzhledem k tomu postupu digitalizace, ale tím, že nám se podařilo dohodnout se s BBC po ukončení fungování české redakce BBC, a naše pořady nabízíme v analogu, tak se nedá mluvit o tom, že by to bylo předčasné. Naopak si myslím, že bylo dobře, že ještě předtím, než česká redakce BBC skončila, Rádio Česko už si ten digitální provoz zpravodajské stanice vyzkoušelo. Smlouva s BBC je uzavřená po dobu platnosti licence. Ta má samozřejmě omezenou platnost, jenže těch 6 hodin pořadů můžeme nabízet v síti BBC. Je ale pravda, že digitální kanály bychom rádi využívali v mnohem větší míře než je tomu teď, protože tam dochází ke zvláštní situaci. V rámci digitálního multiplexu máte jeden kanál vyčleněný pro Rádiožurnál, druhý je v podstatě Rádio Česko, ale v době, kdy Rádio Česko nevysílá, tak tam je Radiožurnál a nebo večer i Český rozhlas 6. Takže Radiožurnál je v některých časech fakticky ve dvou stopách, stejně i ČRo 6. A program, který je v digitálu nazvaný Rádio Česko, je vlastně kompilát dvou stanic. Proto bychom rádi začali využívat digitál i v časech mimo těch šesti hodin k rozšiřování programu, ať už to budou přímé přenosy zásadních tiskovek, ať už to budou speciály k některým věcem, a budeme se snažit to vysílání rozšířit v rámci toho digitálu. Nepřipadá v úvahu rozšiřování programu v rámci BBC, to znamená těch 6 hodin, které od nás BBC přebírá, ale v rámci toho digitálu k tomu rozvoji určitě dojde.
A proč k tomu ještě nedošlo?
Závisí to hodně na technických možnostech Českého rozhlasu, protože momentálně nemáme dostatek studií, odkud jde vysílat. Rádio Česko nyní vysílá z jednoho studia Rádiožurnálu, které je vlastně přípravné. V době, kdy nevysílá Česko, se to studio využívá na přípravu a natáčení pořadů pro Radiožurnál, takže momentálně nejde ten program Česka rozšířit, protože by nebylo odkud vysílat. A to souvisí s rekonstrukcí budovy. Naštěstí studio pro Rádio Česko se nachází v administrativní části, která má být zkolaudovaná k 31. květnu, a studio by mělo být od září v provozu. Tím pádem Rádio Česko bude mít k dispozici své studio celodenně a je možné samozřejmě pracovat na rozšíření programu.
Rádio Česko je legálně i na FM, díky smlouvě s BBC
A jak je postavená spolupráce s BBC? Je to nějak recipročně, že i redaktoři Rádia Česko dodávají nějaké bloky speciálně pro BBC? Protože když jsem to poslouchal, tak celé vysílání bylo označeno jingly Rádia Česko, jen před celou hodinou zazněl jedenkrát jingl BBC. Nemůže z toho být určitý rozpor s legislativou, protože tu licenci stále vlastní BBC…
Ne naopak. Ta smlouva je přesně ve vymezení zákona ať už o rozhlasovém a televizním vysílání a licencování stanic. V zákoně je, že jednou do hodiny musí zaznít identifikace držitele licence. V tomto případě je držitelem licence BBC, proto je tam jednou v hodině identifikace BBC, protože ti lidé opravdu poslouchají BBC. My dodáváme pořady, a přesně se držíme zákona. Proto i v autě na RDS máte pořád identifikaci BBC, protože to vysílání je na základě této platné licence.
Ptal jsem se proto, že Rada Českého rozhlasu je zvláštně staví k některým bočním projektům ČRo – pokud porovnáme situaci digitálního rádia Wave v FM, tak tam bylo jeho vysílání vnímáno jako veliký problém, kdežto situace Rádia Česko je v mnohém podobná, nemyslíte?
Já si vůbec nemyslím, že je podobná. Já si právě myslím, že jsou to dva naprosto odlišné projekty, protože v momentě, kdy jde o poskytování pořadů v češtině na základě toho, že BBC tu získalo licenci, podmínkou je, že ve vysílání budou pořady zpravodajského charakteru v českém jazyce, což plníme. Takže ta situace ve srovnání s Rádiem Wave je diametrálně odlišná. Rádio Wave vysílalo uvnitř Českého rozhlasu na jeho analogové frekvenci, mělo to charakter regionální stanice. Spolupráce BBC a Rádia Česko legislativně nevychází ze zákona o Českém rozhlase, ale ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. A v rámci toho, že Český rozhlas je veřejnoprávní subjekt, a BBC nemůže být z hlediska české legislativy zařazená mezi veřejnoprávní subjekty, v tento moment nám BBC spadá do té kategorie licencovaných vysílatelů, podobně jako privátní stanice. Takže tam jde opravdu jen o výměnu pořadů a ne o to, že by nám „půjčovali“ tu analogovou síť a pod. Z právního hlediska co se týká naplnění českých zákonů platných, tak to úplně přesně splňuje náležitosti a požadavky zákona. Takže já bych neporovnávala situaci za jaké vysílá Rádio Česko a za jaké vysílal Wave, protože Rádio Česko nevysílá na analogových vysílačích Českého rozhlasu. Rádio Česko jen dává své pořady vysílateli s licencí, a tím je a zůstane BBC.
A je nějaký rozdíl v tom, co vysíláte v digitálu a analogu z pohledu Rádia Česko, nebo ten rozdíl spočívá jen v programové identifikaci?
V tom vysílání musí být samozřejmě rozdíly. V analogu se vysílají i kurzy angličtiny, které vyráběla ještě česká redakce BBC. Po tu dobu, co jsou v analogu kurzy, tak v digitálu jede normálně zpravodajský program, většinou jsou to reportáže z Česka. Stejně tak je to o víkendech, kdy jsou souhrny kurzů angličtiny a souhrny fejetonů z uplynulého týdne, to jsou dva rozdílné programy. Tam ty změny jsou zase v rámci zákona, protože ty programy nejsou totožné na digitálu a na BBC. V rámci analogu zůstaly prvky, které jsou doopravdy pořady vyrobené BBC, takže když si naladíte BBC, nejde jen o tu identifikaci v celou hodinu ale doopravdy v dopoledním i odpoledním bloku je zařazen i pořad BBC, což je v tomto případě kurz angličtiny.
Poslechovost je srovnatelná s někdejším českým vysíláním BBC
Poslechovost Rádia Česko se momentálně měří na jednotky tisíc posluchačů, maximálně deset tisíc posluchačů denně. Máte informace o tom, jaký je poměr analogových a digitálních posluchačů? U rádia Wave se předpokládalo, že by to mohlo být v prospěch digitálních platforem, kdežto u Rádia Česko by to mohlo být naopak. Jak je to u vás?
U nás se nedá přesně nastavit, kolik je analogových a kolik digitálních, případně internetových, protože my máme – alespoň podle reakcí posluchačů – celkem vysokou poslechovost na internetu. Je to hlavně kvůli velvyslancům a dalším lidem, kteří to poslouchají v cizině. Ale já bych opravila to vaše vyjádření o poslechovosti, že se pohybuje v jednotkách tisíců, maximálně deset tisíc. Já vím že vycházíte z Radioprojektu, ale Rádio Česko se v Radioprojektu dostává do kuriózní situace, protože máte uvedenu poslechovost programové sítě BBC zvlášť a v rámci digitálních stanic zvlášť poslechovost Rádia Česko. Abychom se dobrali k té faktické poslechovosti Rádia Česko, tak my se vždycky musíme podívat na křivku programové sítě BBC, na tu klasickou, jak je rozkreslená na hodiny, a v těch časech 8–11 a 13–16 přičítat posluchače, kteří uvádějí, že to poslouchají. Protože řada posluchačů Rádia Česko uvádí, že poslouchá BBC. Logicky, v autě mají, že poslouchají BBC, ve vysílání slyší, že poslouchají BBC, takže pořád tam převažuje stereotyp, že i v tom průzkumu uvedou, že poslouchají BBC, i když je to v časech programových bloků Rádia Česko. Takže skutečná přibližná poslechovost je kolem 20 tisíc posluchačů. Samozřejmě tento údaj nenajdete v Radioprojektu, protože ten striktně odděluje programovou síť BBC a poslechovost Rádia Česko. Jenže v posledních kvartálech se ta souhrnná poslechovost pohybuje od 20 do 25 tisíc, což je dobré na to, že Rádio Česko nevysílá v rozhlasových prime-time časech. 20–25 tisíc je poslechovost, kterou kdysi generovala i česká redakce BBC. Takže ta skupina posluchačů, která si BBC ladila, je dnes minimálně srovnatelná s těmi, kdo poslouchají Rádio Česko.
A jak jste spokojená s uplatněním značky Rádia Česko na trhu? V komunikačních kampaních komunikujete především ČRo 1 Radiožurnál jako zpravodajskou stanici a Rádio Česko zůstává mimo oblast zájmu posluchačů…
To není, že by to bylo jakoby bokem. Máme teď tady marketingového pracovníka na Česku, je to kolegyně, která nastoupila na konci loňského roku. Od ni si slibujeme určité posílení marketingových aktivit, ale ono to souvisí i s koncepcí marketingu Českého rozhlasu. Vzhledem k omezeným prostředkům ČRo na kampaň a další věci je naprosto v pořádku a logické, že se na ten rok vybere 4–5 hlavních věcí z Českého rozhlasu, kde se udělá ta kampaň větší. A potom to má svou logiku, že potřebujete promovat Radiožurnál, potřebujete podpořit Prahu, potřebujete podpořit dopravní vysílání a další projekty a pak logicky na tyto menší stanice zůstává v rámci toho balíku nižší budget. Nicméně i tak se nám každý rok daří minimálně jeden měsíc dělat určité promo pro Česko. V loňském roce to bylo v období výročí vzniku Česko-Slovenska v říjnu, kde jsme to navázali na projekt Příběhy 20. století, kde se vydává i knižní verze příběhů. Byla i v prosinci menší kampaň. V letošním roce to bude srpen a listopad. Zejména v listopadu bude na Česku několik projektů, které se váží k 17. listopadu, tak tam na to určitě navážeme nějakou menší promokampaní, ale vždycky to bude kampaň v podstatně menším rozsahu než je na Radiožurnál. Ale přece jenom potřebujeme, aby se Radiožurnál držel v rámci konkurence na rozhlasovém trhu na úplně jiných místech a Rádio Česko je dělané pro úplně jinou cílovou skupinu.
Dělali jste nějaké testy znalosti značky Rádia Česko? Protože už jste se zmínila o tom, že v digitálním vysílání se na jedné pozici střídají fakticky až tři programy Českého rozhlasu. Mnoho posluchačů možná ani neví, že na vlnách BBC vlastně poslouchá Rádio Česko. Zkoumáte to nějak?
Nedělali jsme v rámci Českého rozhlasu výzkum znalosti značky Rádia Česko, ale samozřejmě se snažíme využít pro Rádio Česko jiné možnosti než je forma klasické kampaně. Tam to opravdu naráží na ty celkové finanční prostředky, které v rámci rozhlasu můžeme na jakoukoliv propagaci použít. Protože platí pravidlo, že do kampaní nejdou žádné peníze z koncesionářských poplatků, a to je pravidlo, kterého se držíme. V ten moment tento objem není nafukovací a musíme s tím nějak vyjít. Proto se spíš snažíme Rádio Česko dostat k lidem i tím obsahem, který nabízí. Pozvednout citovanost programu, dostat do vysílání materiály, které se jeho prostřednictvím dostanou do jiných médií – tak jako například Příběhy 20. století. Kromě toho, že je využíváme v rámci rozhlasu pro Radiožurnál, se objevují články v Hospodářských novinách, kde je samozřejmě i zmínka o Rádiu Česko. Stejně tak zpravodajské materiály – snažíme se navázat spolupráci s některými specializovanými ekonomickými servery, protože konkrétně tato cílová skupina – lidi, které v současné době zajímá makroekonomika a ekonomické věci, tam je to víceméně na bázi spolupráce s ekonomickými médii. Tím, že ekonomika je na Rádiu Česko hodně silná zpravodajsky a publicisticky, se snažíme spíš to Česko dostat do povědomí případných nových posluchačů touto cestou. To je cesta, která nás nestojí žádné prostředky navíc, takže když budou redaktoři dělat svoji práci tak, jak ji dělají, případně lépe, tak si myslím, že to povědomí v cílové skupině, kterou Česko chce a má, je celkem slušné.
A jak vnímáte to poslání digitálních stanic Českého rozhlasu? Jsou fakticky čtyři. Je nastavený nějaký vnitřní koncept v rámci Českého rozhlasu, kolik let by měly fungovat, aby se ty investice do nich začaly pomalu vracet, například v tom, že posluchači začnou migrovat na digitální příjem rozhlasu?
Toto už není v mé kompetenci, takže můžu říct jen svůj osobní názor. Podle mne je dobré, že Český rozhlas rozjel digitalizaci už tak brzo, myslím si, že to bylo naprosto v pořádku a konec konců je dobře, že na poli rozhlasových stanic drží Český rozhlas krok s dobou. Takže to, že máme teď 4 digitální stanice, je naprosto v pořádku a věřím, že postupem času se to bude rozvíjet. Já můžu říct na vlastním příkladu, že donedávna jsem tvrdila, že neznám jediného člověka, který by si rádio ladil přes televizi. V současné době už toho člověka znám, jsem to já sama, protože digitální signál je zvukově naprosto perfektní, takže já už jak Česko tak Radiožurnál poslouchám doopravdy přes set-top-box. Otázka je, jak výrazně by se to mělo komunikovat navenek, že i tato možnost tu je v rámci rozšiřování televizní digitalizace. Ten příjem je kvalitativně mnohem lepší než analogový. Je otázka, jestli zaměřit některou kampaň na možnost poslechu digitálních stanic, ale to už se bavíme o celkové koncepci rozhlasu, která není v mé kompetenci. To už jsou strategické úvahy, které musí stanovit vedení Českého rozhlasu.
Autor je šéfredaktorem státního informačního webu k přechodu na digitální televizní vysílání www.digitalne.tv
Fotografie: Ivana Dvorská, DigiZone.cz
