Hlavní navigace

Podávání námětů a projektů České televizi a programová poptávka od roku 2019

12. 7. 2017
Doba čtení: 14 minut

Sdílet

 Autor: Česká televize
Na svém červnovém setkání se FITES zabýval vývojem a ochranou audiovizuálních projektů v ČT. Kromě programové poptávky se věnoval práci tvůrčích skupin a ochranou námětů. Ty může podávat každý.

Filmový a televizní svaz FITES pořádá svá tradiční čtvrtletní setkání nazvané čtvrtletníky. To poslední s pořadovým číslem 81 neslo název „vývoj a ochrana audiovizuálních projektů v České televizi“. Téma vzniklo v souvislosti s koncem prvního funkčního období současného i budoucího generálního ředitele veřejnoprávní televize Petra Dvořáka. Během Dvořákova působení v čele České televize vznikla řada nových organizačních, technologických a procesových postupů.


Foto: Karel Choc

Staronový ředitel České televize Petr Dvořák.

Jak fungují kreativní producenti TPS

Jedním z nich je podle předsedy FITESu Martina Vadase i práce vývoje Tvůrčích producentských skupin (TPS) a jejich kreativních producentů. Vadas považuje jako takovou „třešničku na dortu“ loni v prosinci zveřejněnou programovou poptávku ČT, kde se hovoří o jejím využití k roku 2019.

Pozvání do diskuse přijali Jan Maxa (ředitel vývoje pořadů a programových formátů), Daniel Růžička (vedoucí podpory a služeb), Radomír Šofr (manažer vývoje, Centrum dramaturgie publicistické, dokumentární a vzdělávací tvorby) a Alena Müllerová (kreativní producentka TPS vzdělávací tvorby a nových formátů).

Růžička měl na starost realizaci systému programové poptávky a společně se Šofrem organizují tzv. uzávěrková řízení. Podle Maxy se jedná o zásadní prvek (před)výběru námětů a komunikace tvůrců vývoje a programu v současném systému. Maxa také uvedl, že přítomnou Alenu Müllerovou považuje za jednu z nejzkušenějších kreativních producentek.

Na poptávkový web České televize je možné se dostat z home page webu České televize – úplně dole najdete odkaz Podávání námětů a projektů. Podle Maxy se jedná o jakousi domovskou stránku vývoje v ČT. Je možné se zde dozvědět například o vedení vývoje a tvůrčích produkčních skupin nebo centra dramaturgie. Každá TPS má svoji podstránku, kde je možné se dozvědět, čemu se věnuje, kdo v ní pracuje, kontakt, jaké pořady realizovala – ocenění pořadů, co ta TPS poptává, jaká vysílací okna v ČT obsazuje atp. – stále se návštěvník nachází na veřejné části webu.

Dramaturgové v systému tvůrčích skupin

Kontakt na Centrum dramaturgie je na webu kvůli tomu, že v centrech dramaturgie jsou dramaturgové, kteří jsou nasazováni na běžící projekty nebo na projekty TPS. Dramaturgové mají také právo – a jedná se o důležitou součást tohoto systému – přijít s vlastními nápady a říci, že by je chtěli dělat sami jako tzv. pověření producenti. Tím dostávají jednorázová pověření na projekt v roli kreativního producenta. 

Kreativní producenti tak mají jakési výsostné postavení nebo přednostní právo, ale s vlastními projekty mohou přicházet i jednotliví dramaturgové v centrech dramaturgie. Potřebují ale příslušné pověření od Jana Maxy.

Jan Maxa, ředitel vývoje pořadů a programových formátů České televize.
Autor: Česká televize

Jan Maxa, ředitel vývoje pořadů a programových formátů České televize.

Dobré vychování veřejnoprávních televizí

Na uvedené „domovské stránce vývoje“ se nachází i zmiňovaná „Programová poptávka“. Pro Českou televizi jde o novou věc. Podle Maxy ale něco takového patří k jakémusi bontonu a dobrému vychování veřejnoprávních televizí ve většině vyspělých trhů, jakým je třeba britské nebo německé televizní prostředí. 

Veřejnoprávní televize by se podle něj neměly stydět a co nejtransparentněji zveřejňovat svou programovou poptávku. Měla by to být povinnost i vůči tvůrcům a producentům. Maxa podle svých slov o zavedení podobného systému usiloval od té doby, co v České televizi pracuje. ČT podle něj měla tendenci věci spíše skrývat než otevírat.

Při prvním přihlášení do „programové poptávky“ je potřeba zadat jméno, příjmení a e-mail. Podle Maxy se jedná o minimální překážku a kontrolní bod, skrze který by ČT ráda evidovala, kdo do programové poptávky chodí.

Co programová poptávka obsahuje?

Obsahuje tabulkovou podobu dokumentu s názvem „Tříleté programové plány“. Ten je základní součástí střednědobé strategie ČT z hlediska obsahu. Program pro každý programový okruh stanic ČT definuje programová okna. Definovány jsou obsahové a rozpočtové požadavky a v jaké části jsou poptávány nové projekty. Struktura je tedy přes žánry či přes vysílací okruhy (= stanice). Ve spodní části je pak datum poslední aktualizace žánrů.

U stanic je vždy uvedena její základní charakteristika a pak okna, pro která ten program poptává vlastní tvorbu. V případě například ČT2 se jedná o velký dokument, cyklus velkých dokumentů, cyklus malých dokumentů, docusoap, publicistický cyklus a alternativní zábavu. Stanice už nepoptává třeba solitérní malý dokument. Jedná se tedy o šest oken, které se plní vlastní tvorbou. Všechno ostatní v programové skladbě je z archivu a akvizic.

Na Déčku a Artu je oken více. Podle Maxy je to způsobeno tím, že tyto stanice se skládají z drobných formátů s kratší stopáží. Na jedničce se jedná především o okna dramatické tvorby a zábavy, ale i okna crossžánrových formátů z oblasti dokumentů, jako je docusoap nebo doku-reality.

U každého okna se zájemce dozví popis, programový okruh, žánr, stopáž. Kupříkladu detektivní seriál na jedničce má určené pondělní okno. Maxa dodává, že české premiérové dokumenty mají většinou v programu určen čas 21 hodin. Doplněna je informace „poptáváno od“, tedy ve všech případech rok 2019.

Rok 2018 bude naplněn osmičkovými výročími

Rok 2018 je specifický a nabitý osmičkovými výročími. Podle Maxy se jedná o poměrně náročné projekty. Uzávěrková řízení se tedy budou týkat výroby v roce 2018 a vysílání v roce 2019.


Foto: Česká televize

Říjen 1918, září 1938, únor 1948 nebo srpen 1968 – i tato výročí připomene v příštím roce Česká televize.

Kam náměty posílat?

Primárně by se měly náměty posílat buď kreativním producentům, anebo na adresu vývoje, která je uvedena na webové stránce, tedy Gabriele Urbánkové. Ta je povinna námět zaevidovat a nabídnout kreativním producentům, kteří mají jistou prioritu. 

Maxa dále dodává, že jakákoliv práce s nezaevidovaným námětem je porušením pracovní kázně a hrozí tvrdými postihy zaměstnancům, kteří by takto postupovali. Vše je ale třeba brát s rezervou, sám Maxa dostává údajně každý den několik e-mailů, které by mohl charakterizovat jako námět. E-mail nemá podle něj charakter typu „nabízím ČT tento námět“, ale říká třeba: „Honzo, tohle je od kamaráda, mohl by sis to přečíst?“ 

Maxa pak podle svých slov musí posoudit, jestli je to nabídka námětu pro ČT, kterou okamžitě eviduje, anebo jen prosba o přátelské přečtení něčeho, co ani nesplňuje náležitosti námětu.

Ať už se námět pošle na kterýkoli z uvedených kontaktů, v horizontu dnů by mělo být odesláno potvrzení o jeho registraci. Pokud se tak nestane, je potřeba urgovat toho, komu byl námět poslán, protože je v jeho zájmu nechat námět zaregistrovat, když mu jinak hrozí zmiňovaný kázeňský postih. 

Evidenční e-mail definuje přesný čas, od kdy ČT námět zaevidovala a od kdy běží lhůta šedesáti dnů. V této lhůtě se ČT, tedy ta osoba, které byl námět přidělen k vyhodnocení – buď oslovený kreativní producent, nebo v případě neadresně poslaného návrhu ten, kdo byl k tomu vybrán či kdo se o námět přihlásil, vyjádří.

Co se děje s neadresnými náměty?

Náměty neadresně přijaté se stanou předmětem tzv. burzy námětů, tedy snahy, aby se o námět někdo aktivně přihlásil. Ten by ho pak měl pravděpodobně vyhodnocovat s větším zájmem než někdo, kdo ho dostane povinně přidělený. To se stane v případě nulového zájmu, kdy námět dostane někdo povinně, protože musí být povinně vyhodnocen.

Od e-mailového zaevidování běží lhůta 60 dnů. Do ní byste měli dostat buď odmítací dopis, kde je velmi stručné dramaturgické zhodnocení, proč se námět odmítá, nebo informace, že kreativní producent má zájem si námět vzít do vývoje. Pokud je to námět opravdu autorský a je potřeba ho vykoupit, v této fázi by už měl být nabídnut jeho výkup a kreativní producent by měl říct, co s ním chce dále dělat – jestli chce počkat na pitchingové sezení či jestli chce rovnou pracovat na vývoji námětu.

Dále může nastat situace, že kreativní producent v námětu vidí potenciál, ale z nějakého důvodu například ví, že programové okno je plné na příští dva roky a že nemá aktuálně smysl na daném námětu pracovat. Pak je povinen informovat, že o tento konkrétní námět zájem má, že ho ale dává do stavu „odložen“. Měl by sdělit, do kdy ho odkládá. Měl by říct „vrátíme se k tomu za půl roku, za rok“. 

Autor námětu ale samozřejmě nemá žádnou smluvní povinnost vůči České televizi a může tak svůj námět nabídnout kdekoliv jinde. Podle Maxy je slušnost sdělit, že tak bylo učiněno. Je to stav, kdy ten námět není odmítnut, kdy ČT vyjadřuje zájem s tím námětem pracovat, ale říká, že teď na to nemá kapacitu, čas, prostor atp.

V této fázi rovněž nastává to tzv. uzávěrkové řízení, kde si každý producent, má-li pro dané okno deset námětů, s těmi nejnadějnějšími může přijít na uzávěrkové řízení a tam dostane zpětnou vazbu, že třeba tři z nich mají největší šanci. Své prostředky bude především investovat do těch tří. Všechno končí nebo je završeno již zmíněnou programovou radou, která pro daný projekt a pro dané období rozhoduje, zda projekt bude schválen do výroby.

Když se námět dostane jednou do vývoje, producent na něj může uvolňovat svůj vývojový rozpočet. Může psát rozšířený námět, synopsi, může dělat nějaké kamerové testy, v případě třeba dokumentárních formátů může dělat nějaké kamerovky s potenciálními respondenty apod. U hrané tvorby je to o úplně jiných investicích, protože se obvykle píší až tři scénáře na programovou radu, musí se dělat castingy a spousta dalších záležitostí.

Jak se pracuje s konkrétními náměty?

V pravidlech je přesně definován požadavek, že námět, aby mohl postoupit do vývoje, musí být reflektován v programové poptávce, tj. musí mít místo v programovém schématu. Producent musí být schopen najít v tříletém programovém plánu programové okno, do kterého se dá námět nasadit. 

Pokud neexistuje programové okno, do kterého by se ten námět vešel, a kreativní producent by ho měl odmítnout, i když je to skvělý nápad, inovativní, kreativní, důležitý, v tomto případě ředitel vývoje Jan Maxa může dát výjimku. Pak se mohou uvolnit vývojové prostředky a námět může pokračovat do vývoje. Pokud ČT vyhodnotí námět jako mimořádně vhodný, ale nemá pro něj potřební místo ve schématu, může se na něm i tak začít pracovat.

Námět musí být také „vyrobitelný“, ale v této souvislosti neprobíhá žádný formální proces. Každá TPS má svého výkonného producenta a ten musí dát vyjádření, zda je námět reálný. Další povinnou složkou jsou dva nezávislé posudky, aby mohl být námět odprezentován na programové radě.

Před programovou radou jsou v některých případech uzávěrková řízení, tzv. pitching fora. Zároveň je ke každému projektu přidělen zástupce vývoje – obvykle Jan Maxa nebo Radomír Šofr, a zástupce programu, kterým bývá programový ředitel Milan Fridrich


Autor: Karel Choc

Programový ředitel České televize Milan Fridrich.

Ten již má věc předjednanou se svými kolegy a nabídne patřičnou zpětnou vazbu, která může mít trojí podobu: Ano prosím, tenhle projekt určitě vyviňte, přijďte s ním na programovou radu. To je dobrý projekt, máme o něj zájem, nebo naopak Tohle nemá velkou šanci. Jestli na tom budete trvat, tak na tom pracujte, ale spíš vám to nedoporučujeme. Nebo zlatá střední cesta Projekt je zajímavý, ale je potřeba to doladit, dovyvinout, domyslet. Nelíbí se nám na tom to a to. Ale klidně s tím přijďte, až to napravíte.

Maxa si je vědom toho, že finanční programové možnosti jsou pouze zlomkem toho, co v této oblasti trh nabízí. V oblasti dokumentu pravidelně nabídka bývá více než pětinásobkem poptávky, kterou je ČT schopna „uspokojit“. Uspokojení by se mělo brát z obou stran. Například portrétní dokumenty Tomáše Mottla na Artu zaujaly všechny. „Co mám dělat?“ ptá se. V tomto případě konkrétní dokumenty pak vybírá Jan Maxa, podle něj byly ale všechny na takové úrovni, že by se mohly vyrobit. Věřte, že tohle vybírání je bolestné, dodal přítomným Maxa.

Alena Müllerová o práci kreativní producentky

Kreativní producentka Alena Müllerová

 Kolega Jan Maxa řekl skoro všechno. Je to tak, že k nám projekt nějakým způsobem odněkud přijde. Buď nás na něj upozorní Gabriela Urbánková, která ho registruje, ale v zásadě když přijde do centrální evidence, jde od Jana Maxy přes Radomíra Šofra. Nějak se nad tím zamyslí a někomu z producentů ho nabídnou. Případně ho nabídnou skupině producentů a ti řeknou, jestli o něj mají zájem, když to přijde úplně zvenku třeba bez předběžné domluvy s nějakým konkrétním kreativním producentem.

Druhá možnost je, že to někdo nabízí a už přitom přemýšlí o konkrétní TPS, které to nabídne. Pak se s ní většinou předem domluví a buď to zaregistrují společně, nebo to zaregistruje už s tím, že námět posílá konkrétními kreativnímu producentovi. Když dojde do skupiny ke kreativnímu producentovi, ten si to přečte, zamyslí se nad tím, jakou to má kvalitu, jestli to vůbec splňuje podmínky námětu, jak je to popsané, jestli k tomu nepotřebuje něco doplnit. 

A je to tedy přesně, jak říkal Jan Maxa – zamyslí se nad tím, jestli vůbec pro to existuje nějaký prostor v televizi a jestli je to třeba teď v tuto chvíli aktuální, jestli to je něco, co by měl rychle zpracovat, nebo jestli je to něco, co by chtěl do budoucna zpracovat. Takže to nějak zváží.

Teď budu mluvit za sebe. Já vše většinou probírám se všemi členy své TPS – s Ivanou Pauerovou, se Zuzanou Šimůnkovou Trávníčkovou i s mým výkonným producentem Jiřím Vlachem. Vždy se nad těmi náměty poradíme a pobavíme se o tom, jak se nám zdají zajímavé. Také se radíme o tom, jestli na ně máme kapacitu. Abych řekla pravdu, to je pro mne jako kreativního producenta klíčové při rozhodování, protože těch věcí dělám relativně hodně.

Někdy se mi stane, že se mi něco velice líbí, ale prostě vím, že v tuto chvíli mám rozděláno dost věcí, které budu nabízet pro prezentaci, a říkám si, že bych další projekt nezvládla. Pokud se mi líbí, zkusím nabídnout někomu jinému, kdo by na to kapacitu v současnosti měl. Pokud si u nás v TPS řekneme, že je to něco, co nás zajímá, na co kapacitu máme, v té chvíli to dáváme nějakým posudkářům. Necháme si na to udělat posudek, protože vývoj by měl postupovat s nějakým trošku nezávislým pohledem posudkářů, a pak už na tom začínáme dál pracovat.

Jak je námět chráněn?

Maxa toto úskalí řešil již na počátku působení v ČT ještě jako projektový manažer na zavedení producentského systému. Naprostý základ podle něj je „striktní evidence námětů“. Tehdy paní Kasalová odvedla podle Maxy velmi dobrou práci, protože se jí podařilo skutečně ze všech „šuplíků a skříní“ vysypat všechny zapomenuté a neřešené věci a sestavila obrovský excelový soubor. 

V rozhodnutí generálního ředitele Petra Dvořáka (poslední verze je platná z roku 2013) je od začátku uvedeno, jak už je napsáno výše, že jakákoliv práce s nezaevidovaným námětem je porušením pracovní kázně a tomuto zaměstnanci hrozí tvrdý postih (nejedná se jen o zaměstnance vývoje, ale jakéhokoliv zaměstnance). Podle Maxy nyní systém funguje bezchybně. V současnosti chodí do ČT asi tisíc námětů za rok, před rokem 2012 to bylo dvojnásobné množství.

Musí se námět každý rok obnovovat?

Rozhodně nemusí. Pokud se to týká námětu před rokem 2012, v evidenci jsou pouze dohledané náměty z tehdejšího provisu. Maxa nemůže garantovat, že námět podaný například do roku 2010 je zaevidován. Od roku 2012 námět, který je jednou v evidenci, je v evidenci navždy.

Co když odpovědný dramaturg z ČT odejde?

Podle Maxy se Česká televize snaží vše potřebné uschovat a ponechat v evidenci a v archivu. Může se stát, že s někým jednáte o projektu, a ten člověk odejde a ten projekt potom třeba nenajde nového podporovatele, nového zájemce, nového člověka, který by za něj v televizi bojoval. Dokud nebude stav takový, že televize bude hladově hledat každý použitelný námět, prostě čistě z hlediska fyzikálních a matematických zákonů většina námětů musí neuspět. Je to tak dáno, i když co se týče řízení aut, je známo, že většina lidí si myslí, že jsou nadprůměrně dobří řidiči, což logicky možné není. A s náměty je to podobné – prostě nemůžeme uspokojit každého, popisuje Maxa.

BRAND24

Příklad britské veřejnoprávní televize

Maxa ještě doporučil podívat se na podobnou programovou poptávku britské BBC. Ta má celý sub-web, tzv. commissioning, který se Maxovi zdá úžasný. Podle Maxy může potenciální zájemce studovat poptávkový web BBC klidně půl roku. U některých žánrů nabízí BBC de facto producentský návod, jak dané formáty nabízet. 

Právě v definicích jednotlivých žánrů je BBC podle Maxy podstatně dále než Česká televize, když popisuje zásady sitcomu ve 21 hodin na BBC1 i sitcomu vhodného pro jiný čas na kanálu BBC2. Ke všem formátům pak web BBC nabízí sestříhané teasery, jejichž výroba zjevně nebyla nejlevnější. Zároveň má BBC podrobně zpracovanou i smluvně-technickou část spolupráce, za kterou ale v ČT Maxa nezodpovídá. Nemůže proto rozhodnout, jestli tuto část bude mít do budoucna i ČT, každopádně ji považuje za velmi inspirativní.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se dlouhodobě zajímá o film a televizní vysílání.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).