Hlavní navigace

Média musí kontrolovat, zda léky z reklamy léčí. Lze takovou povinnost vůbec splnit?

7. 9. 2017
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Novela zákona o regulaci reklamy platná od letošního dubna říká, že média mají kontrolovat, zda je reklama na léky nebo třeba kojeneckou výživu v souladu se zákonem.

Jde o povinnost, která je pro média natolik absurdní a nesplnitelná, že si zaslouží i s odstupem doby komentář.

PSALI JSME: Média mají ručit za pravdivost reklam na léčivé přípravky. Jejich právníci se chystají bránit

Nové znění zákona konkrétně říká, že v případě reklamy na humánní léčivé přípravky, doplňky stravy, potraviny pro zvláštní výživu, počáteční a pokračovací kojeneckou výživu, odpovídají za její soulad se zákonem zadavatel a šiřitel společně a nerozdílně. V zákoně je podstatné slovo šiřitel, které v lidské řeči představuje právě média.

Zodpovědnost na zadavatele nebo šiřitele?

Do konce března tohoto roku za obsah reklamy nesl odpovědnost logicky zadavatel (ten, o jehož produkt/službu se jedná) a zpracovatel (reklamní agentura). Média pak také logicky nesla odpovědnost za to, že reklama bude šířena v souladu se zákonem – pro představu například to, že se reklama s nedovoleným obsahem neobjeví na obrazovce před desátou hodinou večerní.


Zdroj: YouTube

Ďábel od Clavinu pobouřil rodiče během přenosů z hokejového mistrovství světa.

Nově tedy nyní za obsah reklamy na uvedené výrobky odpovídá zadavatel (ten, o jehož produkt/službu se jedná) a média. Jak si zákonodárce představoval, že média budou tuto svou povinnost plnit, je upřímně záhadou. Mají snad televize či rádia zřídit farmakologické laboratoře, kde se budou léčivé přípravky z reklam testovat? Nebo se mají u každé objednávky na umístění reklamy dotázat na Státním úřadu pro kontrolu léčiv? Zjevně absurdní.

Povinnosti, které nelze splnit

Rozumný (!) zákonodárce neukládá povinnost, kterou nelze splnit. Soustředí se naopak na opatření, která splnitelná jsou, jejich plnění vymáhá a jejich porušování efektivně trestá.

Pokud má tedy zákonodárce zájem ochránit spotřebitele před klamavostí obsahu reklam na léčiva, kojeneckou výživu nebo cokoli jiného, nemůže si jako oběť, kterou nakonec postihne, vybrat subjekt, který s obsahem reklamy de facto nemá nic společného a na této úrovni není schopen ani pravdivost obsahu ověřit. Nechť se zaměří na výrobce a distributory léčiv (a další relevantní subjekty) a vhodným opatřením ochranu spotřebitelů posílí.

BRAND24

Iniciativě se meze (ne)kladou

V této souvislosti je nutné uvést, že tato změna zákona představuje poslaneckou iniciativu. Jde tedy o změnu zákona, která neprošla odborným připomínkovým řízením. A nutno podotknout, že v tomto případě je to více než vidět. Okolnost, že jde o iniciativu poslance-lékaře, snad ani v tomto kontextu raději nehodnotit.


Autor: Wikimedia

Autor poslaneckého návrhu doktor Rastislav Vyzula z hnutí ANO.

Buďme snad v tomto ohledu rádi, že mezi sledované skupiny výrobků nespadly prací prostředky. Skutečně bych zaměstnancům televizí nepřál, aby museli někde na náměstí roztahovat obří prostěradlo, aby zjistili, jestli i po pošlapání stovkami lidí a vyprání na 20 °C je skutečně opět zářivě bílé.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je partnerem a vedoucím týmu soukromého práva společnosti Ambruz & Dark Deloitte Legal. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a v kanceláři Ambruz & Dark pracuje od roku 2003. 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).