Hlavní navigace

Letní kina nezastavila změna režimu ani digitalizace

10. 7. 2017
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

V roce 2016 navštívilo „klasická” česká kamenná kina přes patnáct a půl milionu diváků.

Jen za první čtyři měsíce letošního roku to pak bylo přes 5,3 milionu lidí, více než dvě třetiny z nich si pak pro sledování filmu zvolily multiplexy. Mají vůbec v dnešním Česku – kde navíc od roku 1989 klesl počet návštěvníků kin na čtvrtinu – příležitost prosadit se letní kina?

Odpověď je kladná. Letních kin je u nás stále dostatek a mezi oblíbenou zábavu patří nejen na menších městech, ale populárními se znovu stávají třeba i v Praze. 

Boom letních kin u nás nastal od 60. let

V 60. letech počet letních kin přesáhl stovku a většina z nich byla upravena pro širokoúhlé promítání. Ještě v roce 1989 si lidé po celém Československu mohli zpříjemnit prázdniny ve 152 letních kinech (pokud bychom započítali i kinokavárny, bylo jich celkem 185).

O tom, že tato forma zábavy tvořila silný tradiční prvek a novým podmínkám nepodléhala tak rychle jako klasická kina kamenná, svědčí i to, že počty letních kin klesaly po změně režimu pomalejším tempem. Zatímco do roku 1993 zmizelo podle dat Unie filmových distributorů 23 % kamenných kin, v případě letních kin a kinokaváren bylo možné zaznamenat pouze 12% pokles.

V roce 1999 byste v Česku narazili na 112 letních kin, za dalších 5 let – v roce 2004 – se pak jejich počet snížil na 104. V roce 2011, kdy Ministerstvo kultury naposledy vydalo Zprávu o české kinematografii, bylo u nás možné napočítat letních kin celkem 98. Během více než deseti let se tak jejich počet prakticky nezměnil (12% pokles), přitom klasických jednosálových kamenných kin za stejnou dobu zmizelo – především v konkurenci nově budovaných multiplexů – téměř 29 %.

BRAND24

Počet letních kin neklesl dramaticky

Pokud se podíváme na vývoj počtu letních kin v Česku, zjistíme, že se jejich počet během posledních tří desetiletí sice snížil, ale zároveň že tento pokles není nijak dramatický. Letní kina stále těží z popularity, kterou si vybudovala za minulého režimu, a zároveň se stávají oblíbeným způsobem trávení večerů ve větších městech, objasňuje Zuzana Lhotáková ze společnosti SAS Institute, která se na výzkumu podílela.

Postupný konec znamenala změna režimu především pro velké kamenné amfiteátry, na jejichž údržbu se v nových podmínkách nenašly peníze, další hrozbou pro přeživší letní kina se pak v novém století stala digitalizace. Ani ta ale nedokázala tuto tradici zlikvidovat – s postupem času se na trhu objevily cenově dostupné promítací přístroje splňující nároky distributorů a poměrně nízké jsou také ceny za půjčení starších filmů. Dařit se začalo nejen pojízdným kinům, která promítají pokaždé na jiném místě a zájem o ně tak neopadne, ale i kinům spojeným s nejrůznějšími kulturními zařízeními nebo festivaly.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Od roku 2016 do února 2019 vedl DigiZone.cz. Do redakce přišel z týdeníku Marketing & Media. V minulosti působil jako marketingový manažer Českého rozhlasu, redaktor týdeníku Strategie nebo reportér pořadu Občanské judo.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).