Jak jste přišli na nápad provozovat křesťanskou televizi Noe?
Tak především bych opravil, že nejde o křesťanskou televizi, i když tak vypadá. Je sice tvořena křesťany, ale nechci, aby byla jenom pro ně. Sám jsem duchovní, takže si každý myslí, že když dělám televizi, automaticky musí být křesťanská. Mým snem je, aby tato televize byla pro všechny a aby byla alternativou, tedy o dobrých zprávách.
Kdy jste začali uvažovat o vlastní televizi?
Začalo to hned po revoluci možností svobodně tvořit. Vždycky jsem fotil a lezl po horách, dělal jsem diapozitivy. Pak přišla kamera. Měli jsme takovou skupinu mladých lidí, která už třináct let funguje pod značkou Telepace, společně jsme tvořili a studovali na filmové škole ve Zlíně. Dnes máme v Telepace osm absolventů této školy. Dělali jsme filmy, které jsme si sami pro sebe nazývali „žebracími kazetami“. Snažili jsme se jimi pomáhat různým neziskovým organizacím a občanským sdružením.
Dostalo se něco z toho do televize?
Některé dokumenty odvysílala Česká televize, některé jsou teď v knihovně televize Noe. Existují jich desítky a díky nim jsme získali kontakty na občanská sdružení a vznikla skupina přátel Telepace. Hledali jsme uplatnění i v České televizi, pro kterou vyrábíme křesťanské magazíny. Třeba pořad Cesty víry, ale podařilo se nám něco natočit také pro Salon nebo pořad Zdraví. Digitalizace neustále snižuje cenu technologie, takže nás napadlo mít vlastní vysílání. Proto jsme se přede dvěma lety přihlásili do výběrového řízení na licence pro digitální televize. Sice nás zaskočilo, že na podání žádosti byla tak krátká lhůta, ale protože jsme si s tou myšlenkou pohrávali delší dobu, sedli jsme a dnem a nocí pracovali na projektu.
Jak jste zjistili, že by o takovou televizi byl v České republice zájem?
Ze začátku jsme si vůbec nebyli jistí. Společně s páterem Martinem Holíkem z Rádia Proglas jsme udělali anketu, kterou jsme rozeslali po kostelech, různých církvích, občanských sdruženích, a ptali se, jestli by lidé o takovou televizi měli zájem. K našemu velkému překvapení se nám vrátilo 66 tisíc podpisů lidí, kteří by si ji přáli. Pozitivní také bylo, ž 48 tisíc z nich zaškrtlo, že by byli ochotni na provoz takové televize přispívat. Chceme totiž fungovat na podobném principu jako Rádio Proglas a část nákladů financovat z darů samotných diváků. Takže jsme si ověřili, že by to tak fungovalo, a podali jsme žádost o licenci. Naštěstí jsme ji nedostali, protože by nás to finančně položilo. Něco jiného je vysílat přes satelit a něco jiného přes pozemní digitál. Ale podařilo se nám dostat se do pozemního experimentu v Praze.
Jak? Znáte se s Leošem Pohlem, předsedou představenstva Czech Digital Group, která provozuje multiplex B?
Moc dlouho ne, ale on se zná delší dobu s Martinem Holíkem. Proto je v nabídce multiplexu B také Rádio Proglas. Přišel za námi sám s tím, že kdybychom tu televizi rozjeli na satelitu, měl by o nás zájem. Z čistě komerčních důvodů, protože Rádio Proglas je pro něj nejspolehlivější partner, co se týče placení. Bral nás do stejné kategorie. Nedávno se stavoval přímo u nás v Ostravě a tvrdil, že ačkoli je ateista, náš program se mu jeví jako zajímavá alternativa.
Vysíláte přímo z Ostravy. Jak dostáváte signál na satelit?
Většina věcí se odbavuje z Kavčích hor. Trasujeme signál do Prahy a odtud na družici. Máme i záložní cestu, takže i kdyby trasa zklamala, v Praze naskočí záložní vysílání. Je úplně stejné jako to, které jde z Ostravy, jenom se tahá jinou cestou. Pro nás je praktičtější vysílat z Ostravy, protože můžeme živě vstupovat do vysílání, dělat různé přenosy, koncerty a podobně.
Měli jste nějaký vzor, podle kterého jste TV Noe stavěli?
Přiznám se, že trošku sleduji, co se kolem nás děje. Jistý vzor, i když ho neberu se vším, je italské Telepace. Jsou to naši přátelé, seznámili jsme se s nimi před třinácti lety. Dělají televizi, která žije jenom z darů. Fascinovalo mě to, protože jsem si myslel, že něco takového nemůže existovat. Itálie je přeci jenom více nábožensky založená země, takže to tam není problém. Existují už šestadvacet let a vysílají přes satelit. Posledních devět let digitálně. Na začátku získali sponzora, který zaplatil start, a teď se jim občas podaří oslovit další firmy, a ty jim věnují třeba techniku.
Jaká je italská Telepace, co se týká programu?
Snaží se vysílat pozitivní zprávy, a když se stane něco špatného, snaží se u toho být a hledají, jak tu bolest řešit. Když se stane teroristický útok, seženou nějakého muslima, aby ho na kameru odsoudil. Člověk pak vidí, že všichni muslimové nejsou špatní. Telepace znamená v překladu Televize pokoje, a to mě taky hodně oslovilo. Navštívil jsem je pětkrát nebo šestkrát a jeden náš zaměstnanec tam teď byl na stáži. Potvrdil mi, že to tam funguje hlavně na nadšencích. Mně konkrétně oslovil jeden jejich pořad, který jsem si nazval SOS. Skrze něj Telepace pomáhá přímo lidem, řeší s nimi jejich problémy.
Odebírá TV Noe od italské Telepace nějaké pořady?
Máme na ně autorská práva. Prozatím jde o jeden pořad, který se připravuje jednou týdně, Octava Die. Je to souhrn, co se stalo za uplynulý týden v křesťanském světě. Vzniká přímo v Římě, týká se hlavně Vatikánu, ale i jiných míst. Týká se především katolického prostředí, ale Noe se snaží oslovovat i jiné církve. Pořád jezdím po různých sborech a cítím u nich velkou přízeň.
Bude to i naopak, že Noe bude dodá nějaké pořady pro italskou Telepace?
Několik zajímavých dokumentů jsme jim už dodali. Dokonce se nám na jeden pořad přes ně podařilo sehnat sponzora. Zaplatil nám jeden betakazetový player. Šlo o pořad Na větrné hůrce o rodině, která má jedenáct dětí. Sponzora to tak zaujalo, že se zeptal, kdo je autorem a když slyšel o České republice, znělo mu to jako východní země utiskovaných chudáků. Takže se ozval, že nám chce pomoct a jeli jsme si tam pro přístroj.
Kolik má televize Noe zaměstnanců?
Zaměstnanců jako takových je teď momentálně devatenáct. Budeme se snažit každý měsíc přijmout ještě aspoň jednoho. Nechceme to dělat nějak skokově, abychom se příliš finančně nezatížili a taky abychom nevytížili současné zaměstnance. Každý nový člověk znamená čas navíc, než se zaučí. Budeme ale rozšiřovat program, takže potřebujeme nové lidi. Závisí to na financích. Tvůrců, dramaturgů, střihačů a kameramanů je dvanáct. Ostatní obstarávají recepci, obchod, práci s dětmi, ekonomické oddělení.
Jaké má Noe měsíční provozní náklady?
Kolem dvou milionů korun.
A to pokryjete z darů, nebo máte nějaké sponzory?
Částečně z darů. Jakmile jsme začali vysílat, začali nám lidé posílat peníze v naději, že nás někdy uvidí. Během jednoho měsíce jsme získali patnáct set přihlášek do klubu televize Noe. V podstatě jsme tedy začali bez dluhů, v což jsem ani nedoufal. Dary by měly tvořit čtyřicet až šedesát procent příjmů, zbytek pokryjí sponzorské vzkazy. Nebude to jako reklama, ale třeba nám někdo zaplatí autorská práva na pohádky nebo dokumenty a my ho uvedeme na obrazovce. Sponzoři se nám sami hlásí, což potvrzuje, že Češi nejsou zase tak zlí. Nedávno nám jedna firma věnovala čtyři úplně nová auta.
Chcete podpořit TV Noe? Existuje řada možností
Bez vaší podpory budeme vysílat jen krátkou dobu.Kdo by chtěl, může poslat televizi finanční dar na účet Nadačního fondu Telepace: 35–3936570207/0100, a to buď poštovní poukázkou nebo bankovním převodem. Variabilním symbolem je členské číslo Klubu přátel Telepace nebo Proglasu, příp. rodné číslo nebo číslo dárcem zvolené a předem písemně oznámené.
Počítáte i s nějakými interaktivními službami?
Ano, doplňkové služby budou taky zdrojem příjmů TV Noe, i když jen z malé části. Půjde o SMS, DMS nebo teletextové stránky, takže počítáme s poplatky od operátorů. Když se podaří rozjet nějaký dobrý kontaktní pořad, mohly by to být zajímavé částky. No a potom počítáme s granty. Zrovna teď připravujeme jeden projekt podporovaný Evropskou unií. Točíme také dokument o Hornolidečsku a Valašsku, který taky dotuje EU. A také doufáme, že až čtyřicet procent nákladů na výrobu pořadů nám ušetří darovaná autorská práva. Na světě existují různé banky dokumentární tvorby, do kterých jsme vložili několik našich dokumentů nadabovaných do angličtiny a němčiny a za to jsme získali klíče od té banky. Stačí, abychom si vybrané pořady nadabovali do češtiny a můžeme je odvysílat.
Kde je dabujete? Máte vlastní studia?
Máme vlastní studio, které jede neustále. Připravujeme ještě jedno, protože nestíháme. Jedno dabingové pracoviště by se mělo otevřít koncem prázdnin v Brně, přímo v Rádiu Proglas. Tam by se mohlo také natáčet a rozšířit tak naši programovou skladbu. Od 1. září se chystáme otevřít také pobočku v Praze. Jednoduché studio, kam by se mohl pozvat host. V Praze je hodně studií, ale my potřebujeme vlastní styčné místo, aby tam byla dobrá akustická podpora pro rozhovory a jednoduché besedy. Majitel budovy nám vyšel vstříc s dobrým nájmem. Cítíme, že Praha je nutná. Nechceme být vnímáni jenom jako nějaká moravská záležitost.
Podle čeho vybíráte pořady do vysílání? Viděl jsem, že dáváte i Bolka a Lolka.
Chceme být rodinnou televizí, takže si musíme získat i děti. Bolka a Lolka jsme koupili už nadabované od firmy, která vlastní česká práva. Nebylo to levné, ale myslíme si, že je důležité, aby děti měly svůj večerníček. Sami jsme se pustili do pohádek. Hodně při tom spolupracujeme s Rádiem Proglas. Oni mají asi tisíc pohádek načtených herci, my je pouštíme dětem ve škole a učitelka jim rozdělí, které pasáže mají namalovat. My pak ty obrázky nasnímáme a tím ve vysílání pokryjeme audio. Je to levné a zároveň hezké. Musíme takhle přemýšlet, abychom neměli vysoké pořizovací náklady.
Viděl jsem i nějaké starší české filmy z třicátých let.
To je Národní filmový archiv. Navštívili jsme je a hned pochopili, jaké typy pořadů bychom mohli chtít. Pokud je něco volného, dávají nám vědět. Nedávno jsme třeba vysílali Divotvorný klobouk. Staré filmy jsou hezké, mají svoje kouzlo. Ale není to levné, jedno odvysílání vyjde asi na čtyři tisíce korun. Chceme ale, aby tam něco takového bylo, protože máme i diváky, kteří jsou staří a pro ně to je určitá nostalgie po mládí. Nechceme kopírovat modely ostatních televizí. Jestliže budou mít všichni Mrazíka, nebudu za něj lobovat a budu hledat jiné pohádky, které jsou stejně krásné a televize je nedávají tak často.
Jak se Noe dostala k přímým přenosům z návštěvy papeže v Polsku?
Měli jsme na ně přednostní právo přes italskou Telepace. Nebylo to úplně zadarmo, něco nás stál simultánní překlad. Navíc nám to posílali v mono, takže se to nedalo rozdělit. Pořád jste tam slyšel italský komentář. Ale ohlas byl tak obrovský, že chystáme další přenos ze setkání křesťanských rodin ve Španělsku.
Není problém přesvědčovat starší diváky, aby si koupili satelitní přijímač?
Oni jim je kupují spíš jejich děti, aby jim udělaly radost. Myslím si, že velký boom bude o Vánocích. Ale vypadá to, že nás lidé sledují víc přes kabelovky a pražský digitální experiment než přes satelit. Nějaká čísla máme, zkoušíme si počítat, kolik lidí by nás mohlo teoreticky vidět. Momentálně by to mohlo být až ke třem milionům domácností.
To je dosah, ale kolik lidí se na TV Noe reálně dívá?
Nevím, ale určitá čísla máme z našeho internetového vysílání. Spustili jsme ho 1. června a v ten den jsme měli v průměru tisíc návštěvníků. V jednu chvíli jich ale bylo až tři a půl tisíce. To je víc, než jsme čekali a než nám garantovala firma, která nám to vysílání technicky zajišťuje. Počet přístupů za den dvakrát přesáhl deset tisíc.
Jak byste charakterizoval typického diváka televize Noe?
Je to divák, který hledá alternativu k tomu, co se mu momentálně nabízí. Televizi, která je pohodová, která nabízí zprávy, které se běžně nedozvíte, kde se děje něco pěkného, kde je prostor pro vážnou muziku i pořady pro teenegery. Pak také pro lidi, kteří jsou hendikepovaní, a pro velkou skupinu věřících lidí, kteří v ostatních médiích nemají takový prostor. To, co nabízí veřejnoprávní televize, podle mě nesplňuje očekávání. Funguje to i směrem ke starým lidem, denně nám od nich chodí dopisy. Samozřejmě nechceme, aby typickým divákem TV Noe byla jenom stařenka. Byl bych rád, kdyby to bylo i dítě, mladá maminka na mateřské a další.
Říkáte, že TV Noe má být pozitivní televize. Počítáte třeba s diskusními pořady, kde se budou řešit problémy církve a kontroverzní témata?
Něco podobného chystáme od září. Bude se to jmenovat Setkání s Otcem. Divák se vždycky dozví něco málo o hostu ve studiu a pak se bude moci ptát. I když nechceme provokovat, určitě je mnoho témat, která jsou palčivá, ale zase se jim nebudeme vyhýbat. Já se na ta témata těším.
Budou ty dotazy procházet nějakým výběrem?
To je těžké. Když zavolá nějaký blázen, kterých je spousta, jako třeba na Radiožurnálu… Pokud se ale někdo bude ptát věcně a konstruktivně, bude mít opačný názor, tak tam musí zaznít, jinak ten pořad nebude objektivní. Nebojím se toho.
Přihlásíte se do dalšího kola výběrového řízení na licenci pro zemské digitální vysílání?
Chtěli bychom, ale uvědomujeme si, že cena za takový způsob šíření signálu je tak velká, že na ni zatím nedosáhneme. Když se ukáže, že teď utáhneme satelit a budeme mít nějakou rezervu, čím bude více dalších digitálních stanic a cena za distribuci signálu půjde dolů, je možné, že se nám to podaří. Nechal bych to otevřené. Teď je kolem toho hodně zmatků. Než začnou vysílat první televize, bude ještě dost času na přípravu.
Dělali jste si nějaké propočty, když jste se přede dvěma lety hlásili do licenčního řízení?
Počítali jsme s tím.
A vycházelo vám, že se uživíte z darů? Pozemní vysílání jednoho programu vyjde na 80 milionů korun ročně.
Ano, plus doplňkové věci jako internet. Je to velká částka. Já jsem takový dobrodruh. Za sebe osobně věřím, že se ty peníze podaří sehnat. Dělal jsem hodně adrenalinové sporty a provozovat televizi je něco podobného. Je to otázka víry, otázka týmu. Sídlíme v domě, který byl na zbourání a tři dny před demolicí jsme ho z ničeho zachránili. Museli jsme ho vysoudit a pak vyspravit. Podařilo se to díky lidem, sehnali jsme technika a udělali jsme spoustu hezkých filmů a posbírali kdejakou cenu na festivalech, takže já věřím v naše lidi. Ale je to také o odpovědnosti. Nejsem v tom sám, musím dobře vědět, co jsme schopni unést. Lidé mají rodiny, děti, a to je riziko. Stejné riziko podstupuje i pan Holík s Rádiem Proglas. I pro ně to může být svým způsobem ohrožení. Zatím to ale vypadá tak, že Noe je pro ně spíš přínosem.
Jak je vlastně TV Noe vlastnicky provázaná s Rádiem Proglas?
Martin Holík má čtvrtinový podíl na licencované společnosti TV Noe, na Telepace.
Dárce sháníte prostřednictvím letáčků v kostelech. Kolik jste jich už rozdali?
Nejen v kostelech, posíláme je všem, co si o ně napíší. V první várce jsme distribuovali sto tisíc letáčků, po těch se jen zaprášilo. Nechali jsme vytisknout dalších sto tisíc a z těch nám zbývá jen třetina. Nemusíme se s nimi nikde vnucovat, lidé si o ně píší sami. Denně nám chodí dary, někdy i osmdesát najednou.
Říkal jste, že klub má zatím 1500 členů. Kolik jich bude třeba, abyste se uživili?
Kdybychom došli k nějakým třiceti tisícům, bylo by to ideální.
Tím by se pokryly veškeré náklady TV Noe?
Ano. V Proglasu mají momentálně dvacet tisíc dárců. Ti vygenerují dvacet milionů korun ročně, takže rádio nestrádá. Údajně je to jedno z nejbohatších soukromých rádií. Počtem vysílačů, počtem zaměstnanců a regionálních studií. Je pravda, že jeho posluchači hodně pomáhají i v počátcích televize Noe. Ale píší nám třeba lidé, kteří Proglas vůbec neznají nebo ho neposlouchají a nepodporovali by ho. Ne všichni dárci jsou věřící.
