Ty pak většinou ukazovaly, jak se v kapitalistické cizině vraždí, loupí, jak tam lidé žijí v bídě a musejí se den co den obávat o svůj život. Česká Dvořákova televize v tomto trendu pokračuje i ve vlastní výrobě. A dokonce často i v pořadech pojednávajících o naší vlasti. Je opravdu nepochopitelné, proč i kuchařské veřejnoprávní pořady musejí být tak všední, šedivé a zaměřené vysloveně na tu nejchudší a nejprimitivnější populaci.
Proč všechny musejí být tak jednoduché a levné? Proč se tak zásadně vyhýbají tomu, jak se doopravdy má stolovat a vařit, jak si vážně pochutnávat na vybraných pokrmech, upravených dle starých receptů vynikajících kuchařů historie. Proč se vyhýbají zámeckým a palácovým restauracím? Proč nechtějí vrátit na obrazovky šarm zašlých časů, nabádající k poctivosti a kvalitě s nadhledem těch, kteří se v tomto prostředí umějí pohybovat? Proč ČT své diváky nevede a neukazuje jim „takhle by to mělo vypadat a takhle rozhodně nikoliv“?
Proč jim dává za příklad cosi, co silně zavání odérem laciných putyk nebo ještě hůře – rychlého stravování bez nápadu, za to na přismahlém oleji přitahujícím rakovinu? Když už se ČT se svým pořadem vypraví do exotického Vietnamu, je nezbytné ukazovat především pouliční „kuchaře“ nebo si „pochutnávat“ ve vlaku? Věřím, že i ve Vietnamu se dá najíst jinde než na ulici nebo v tržnici, v bistru či v jídelním voze. Že i tam existují kvalitní restaurace.
Mám známého, který prožil řadu let pracovně v Číně. Než tam vyrazil, dal se naočkovat japonskými vakcínami. Přesto byl velmi opatrný a orientální choroby se mu vyhnuly obloukem. Vždy mi zdůrazňoval, že v Asii nesmí žádný Evropan nikdy jíst na ulici, nechce-li riskovat závažné onemocnění. Existují tam nemoci, proti nimž Evropan není sebeméně imunní. Jíst tedy pouze v lepších restauracích, nejlépe v restauraci svého kvalitního hotelu.
To, že ČT dnes ukazuje svým divákům možnosti stravování se na vietnamské ulici, tím prakticky ohrožuje jejich životy. Mohli by to vzít vážně a skutečně ve Vietnamu, či v jiné exotické zemi, konzumovat potraviny, které je ohrozí na životě. Jistěže nad tím leckdo mávne rukou, zvlášť, když mu ČT ukáže, jak je to fajn. Potom by se ovšem neměl rozčilovat a požadovat léčbu v rámci svého obvyklého pojištění.
Kdo si nemoc způsobí sám, měl by si léčbu také sám zaplatit. Stěžovat si může na vrátnici Kavčích hor. Pravděpodobně ho odkáží na nějaké dopisové oddělení, které mu buď neodpoví, nebo odpoví, že pořad ČT nebyl návodný, že ho ČT nenutila k tomu, aby jedl ve Vietnamu na ulici a že si za všechno může sám. Když jsem poprvé viděla všechny díly, přepadla mě okamžitě touha odjet do Vietnamu,
prohlásila kreativní producentka ČT Alena Müllerová.
No, ať jede, a pokud se zakousne na ulici do tapiokových knedlíčků se sladkou náplní či si pochutná na polévkách Bun Bo Hue nebo Kao Lao či na jiných pochutinách, Pán Bůh ji ochraňuj před následky. Ono by se také mohlo stát, že by ČT po jejím návratu za ni brzy musela hledat stejně kvalitní a moudrou náhradu. A to by nebylo jednoduché.
Paní Kamila Kamu Rundusová zdá se mi být velice podivnou moderátorkou a hlavně kuchařkou. Mladá žena při těle je všude možně tetovaná. Nemám důvěru ke kuchaři/kuchařce, který/á vypadá jako námořník nebo jako obrázek. Nejsem si jist ani hygienickými pravidly, která tato dáma při vaření dodržuje. Ostatně režisér Radko Karko si pochvaloval, že moderátorka a kuchařka v jedné osobě je punkáč a neměli žádný problém ve stylu „tady je špína“, nebo „potřebuju nutně sprchu, jinak dál nejedu“
. Inu, podle téhle kuchařky a podle ČT špína k vaření neodmyslitelně patří. Lidské vnitřnosti si na ni rády zvyknou.
Propagace pražské vietnamské tržnice Sapa, kde se část seriálu odehrává, Českou televizí mi rovněž přijde na pováženou. Se Sapou jsou spojovány jistá negativa obchodu v ČR. Možná, že by ČT mohla v budoucnu přijímat sponzorské peníze i od různých ne zcela průhledných firem z Ruska, z Afganistánu, z Ukrajiny nebo z Cosa Nostry a pokračovat tak v nastoleném trendu pod heslem neexistují špinavé peníze
.
