Hlavní navigace

Horký kompetenční brambor digitalizace

23. 6. 2007
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: 115393
Zrušení ministerstva informatiky přineslo vládě Mirka Topolánka problém: na koho přenést kompetence v oblasti digitalizace televizního vysílání? Nejdřív to vypadalo, že si mediálně vděčné téma uzurpuje ministerstvo vnitra, po první těžké prohře s přípravou novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání se ministr vnitra Ivan Langer velice rád téhle oblasti vzdal ve prospěch ministerstva průmyslu a obchodu.

I když ne tak docela. Ministerstvo vnitra chce dohrát hru o „zachránce digitalizace“ do konce, takže nakousnutá novela doputovala do vlády a půjde i dál jako návrh Langerova úřadu. K tomu je třeba dodat, že tuto novelu mělo původně připravit ministerstvo kultury, pak vznikly novely dvě (paralelně na kultuře a vnitru), aby posléze úředníci z kultury srazili boty a přenechali zákonodárnou iniciativu vnitru. Ostatně na Langerovo ministerstvo se přesunula valná většina specialistů na digitalizaci ze zrušeného ministerstva informatiky.

Co řeší digitální novela

Novela řeší především dva základní problémy: udělené a posléze zrušené licence pro nové digitální televize, aby vůbec bylo co digitálně vysílat, a otázku vypínání analogových frekvencí, na kterých dnes vysílají NovaPrimou, a které mají garantované prodlouženými licencemi až do let 2017 a 2018. Způsob, jakým se chce ministerstvo vnitro s oběma potížemi vypořádat, ale připomíná spíše kovbojku.

Novým digitálním stanicím, které se stále u soudu přou o platnost svých licencí, novela přiděluje „dočasné“ licence platné pět let s možností automatického prodloužení na dalších pět. Ministerstvo tak předjímá, nebo dokonce úplně pomíjí rozhodnutí soudu, což lehce nahraje neúspěšným zájemcům o digitální vysílání, kteří už jedno vydání licencí úspěšně napadli žalobami. Nehledě na to, že během vysílání těchto „dočasně“ licencovaných televizí může skutečnou licenci dostat někdo jiný a ten se bude dožadovat prostoru v multiplexu, který bude blokovat „dočasný“ program.

Horší to je s opouštěním analogových frekvencí Novy a Primy. Vypínání analogových vysílačů se samozřejmě dotkne všech současných televizí, tedy i ČT a soukromých regionálních studií. U Novy a Primy je ale tento problém nejzávažnější, protože na jejich současných frekvencích by se daly vybudovat nové digitální sítě. Když se nevybudují, digitální televize sice budou mít kde vysílat, ale nebude jich tolik, kolik se dnes předpokládá, a diváci navíc nezískají patřičnou motivaci kupovat digitální přijímače. Jednoduše proto, že jim budou stačit dnešní analogově šířené programy.

Sebereme vám analog!

I s touto alternativou se ale chce ministerstvo vnitra vypořádat po svém. Kdyby Nova s Primou, motivované k včasné výměně analogových kmitočtů za prostor v digitálních sítích vydáním až dvou dalších licencí pro nové digitální stanice, na tento návrh nepřistoupily, mohla by novela podle náměstka ministra vnitra pro informatiku Zdeňka Zajíčka obsahovat termín, ke kterému stát jednoduše vypne analogové vysílání. A to je zase na pováženou: stát nemůže Nově a Primě vypnout analogové vysílače a sebrat jim analogové kmitočty, protože ty jsou součástí technických prostředků uvedených v jejich licencích.

Protože stát v roce 2001, kdy Poslanecká sněmovna schválila dnes platný zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, Nově s Primou umožnil požádat o prodloužení platnosti analogových licencí z původních dvanácti let na dalších dvanáct, aniž by je zároveň zavázal k přechodu na digitální vysílání, nemůže jim teď měnit pravidla hry, jak se mu zrovna zachce. Násilné odebrání analogu by vedlo k další arbitráži. A na to můžeme vzít jed, že by ji Česká republika prohrála: na digitalizaci se nevztahují žádné mezinárodní úmluvy a dohody mezi Českou republikou a dalšími partnery. Všechny dokumenty k digitalizaci, včetně loňské mezinárodní konference o přerozdělování digitálních kmitočtů v Ženevě, mají pouze doporučující charakter. Stát na jejich základě nemůže vyvlastnit analogové frekvence.

Jenže stát si stále myslí, že to lze, a místo aby se při přípravě novely nejdříve bavil s Novou a Primou, za co hodlají vyměnit analogové frekvence, přichází s represivním návrhem a pak se diví, že na něj komerční televize nechtějí přistoupit. Logicky: proč by se Nova s Primou vzdávaly výhody omezené programové nabídky a vysokých zisků z prodeje reklamních časů? Jakmile zde bude dvacet volně přístupných televizí, nikdy tak vysokých výnosů nedosáhnou. Proč si tedy neprodloužit analogové období monopolu, jak jen to půjde? Nejlépe na celou dobu platnosti jejich analogových licencí.

To by ale neměl být zase tak velký problém. Pokud se Nova s Primou budou chovat dál tak nevstřícně a pod různými záminkami digitalizaci katapultovat, stát by jim neměl bránit v pokračování analogového vysílání. Tři až čtyři digitální sítě se dají sestavit i bez jejich analogových kmitočtů, a tak si mohou vysílat až do konce svých licencí. Žádný zákon jim ale negarantuje další prodloužení licence ani právo vysílat digitálně. Takové rozhodnutí by tedy bylo dost krátkozraké. Leda že by majitelům Novy a Primy šlo hlavně o krátkodobou maximalizaci zisků, případně o prodej televizí někomu jinému. Jenže kdo by si koupil televizi s výhledem existence na deset let?

Od Langera k Římanovi

Rozhodnutí je na Nově a Primě. Doufejme, že jim stát sám od sebe nenasype do chřtánu další miliardy pokusem obrat je o analogové frekvence. Že se to může stát, naznačují silácká prohlášení náměstka Zajíčka. A bohužel i určitá nejistota ohledně rozdělení kompetencí v oblasti digitalizace mezi ministerstvo vnitra a ministerstvo průmyslu a obchodu. Po neúspěchu první verze „diginovely“ totiž ministerstvo vnitra dává od digitalizace ruce pryč a premiér Topolánek oznámil, že se celá agenda přesouvá právě na průmysl a obchod. Tedy celá; kromě Národní koordinační skupiny pro zavádění digitálního vysílání, která zůstává pod ministerstvem vnitra, a náměstka Zajíčka.

Pod ministra průmyslu Martina Římana přešel celý odbor pošt a elektronických komunikací zrušeného ministerstva informatiky, tedy ti úředníci, kteří se primárně zabývali právě digitalizací. S výjimkou jediného muže: bývalého šéfa této sekce Davida Stádníka, někdejšího předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), který se před časem pasoval do role „otce digitalizace“. Tahle drobná úprava kompetencí se už stačila projevit v přípravě jmenování pátého člena Rady ČTÚ. Původně jím měl být Zdeněk Duspiva, předseda Národní koordinační skupiny pro digitalizaci a Stádníkův blízký spolupracovník. Jakmile ale celá sekce elektronických komunikací ministerstva informatiky přešla na ministerstvo průmyslu a obchodu, nemá nového radního určit Langer, ale Říman.

BRAND24

Proto nebude radním Duspiva, ale bývalý poslanec za ODS Zdeněk Švrček, majitel lobbyistické firmy, která se na svých internetových stránkách chlubí, jak dokázala do zákona o elektronických komunikacích zapracovat změny na přání svého klienta. Jinými slovy, dochází k výměně kamarádů. Stádníkovu kliku nahradí Římanovci a těm chvíli potrvá, než se v problematice zorientují. Všem ostatním pak nezbude nic jiného než se s těmito novými lidmi seznámit a začít lobovat nanovo. Pro zázračnou „diginovelu“ to není zrovna dobrá zpráva. A pro digitalizaci televizního vysílání už vůbec ne.

Psáno pro kulturní týdeník A2, vyšlo v čísle 25/2007 (časopis měl uzávěrku před vznikem Koalice pro digitální televizi)

Komu by měla připadnout agenda digitalizace především?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je šéfredaktorem serveru o digitálním vysílání DigiZone.cz a redaktorem týdeníku Reflex.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).