Více

Historické okénko: Základní charakteristiky barevné televize v roce 1990

V úvodu knihy Video od Gustava Tauše z roku 1990 sumarizuje autor obecné poznatky k barevnému televiznímu vysílání.

Knihu inženýra Gustava Tauše nazvanou Video vydal v roce 1990 národní podnik Nakladatelství technické literatury. Úvod věnovaný barevné televizi pochází z druhého vydání.

Úvodní informace pro nezasvěcené o barevné televizi

Barevná televize je systém umožňující přenos pohyblivého obrazu elektronickou cestou. Strohá definice, nezabývající se ani konkrétními postupy a metodami, ani pořadím jejich důležitosti.

Která myšlenka je vlastně pro televizi ta nejzákladnější, nejdůležitější? Co umožnilo vznik všech televizních systémů, od mechanických až po elektronické, barevné, s velkou rozlišovací schopností?


Autor: SNTL

Televizní obraz se skládá z řádků.

Je to myšlenka rozkladu obrazu na prvky, na obrazové body. Body jsou uspořádány do vodorovných řádků a snímány zleva doprava a shora dolů, podobně jako když čteme stránku v knize.


Autor: SNTL

Televizní obraz členěný na 30 svislých „řádků“.

Tento způsob není samozřejmě jediným možným, např. některé mechanické televizní systémy užívaly svislých „řádků“ a některé radarové přístroje pracují se spirálovým rozkladem kruhového obrazového pole. Pro účely televize je však rozklad na vodorovné řádky přirozeným a ve všech televizních soustavách světa přijatým řešením.


Autor: SNTL

Členění obrazu na 96 řádků v roce 1928.

Pro přenos plynule pohyblivých obrazů je ovšem třeba přenášet celou řádkovou osnovu opakovaně takovou rychlostí, aby sled jednotlivých fází vytvářel v oku pozorovatele dojem plynulého pohybu. Toho lze dosáhnout díky setrvačnosti vjemů na sítnici lidského oka; je ovšem třeba, aby frekvence rozsvěcení řádkové osnovy byla alespoň čtyřicetkrát ze sekundu, aby se neprojevilo rušivé blikání.

Vytváření barevných obrazů je pak založeno na další důležité vlastnosti lidského zraku – ve směsi barevných světel totiž nerozlišuje jednotlivé složky, nýbrž vnímá směs jako novou barvu.

Při televizním přenosu musíme tedy u každého obrazového bodu snímané scény získat informaci o jeho barvě a o jeho jasu. Tuto informaci změníme na elektrický signál a s jeho pomocí vytvoříme na přijímací straně zářící bod, odpovídající snímané předloze polohou, jasem a barvou.

Rozlišovací schopnost

Ve všech televizních soustavách užívaných v Evropě je počet řádků 625 a tyto řádky jsou přenášeny 25krát za sekundu. Představme si, že základní prvek obrazu je čtvereček o straně rovné výšce jednoho řádku. Při poměru stran 4:3 to znamená, že na každém řádku může takových elementárních čtverečků být 625 × 4/3 = 833. Celkový počet základních prvků obrazu je tedy 833 × 625 = 520 625.


Autor: SNTL

Dvěma obrazovým prvkům odpovídá jeden kmit elektrického signálu.

Mají-li být tyto prvky přeneseny 25krát za sekundu, znamená to, že vznikne elektrický obrazový signál o frekvenci

520 625 × 25 × 1/2 = 6 507 812 Hz, tj. asi 6,5 MHz.

Dělením dvěma respektujeme skutečnost, že dvěma obrazovým prvkům (černému a bílému) odpovídá jeden kmit elektrického signálu.

Rozlišovací schopnost signálu, jíž lze takto dosáhnout, je postačující. Dokonce můžeme konstatovat, že dobrý subjektivní dojem ze sledovaného obrazu zůstane zachován i při rozlišovací schopnosti menší, např. 2,5 až 3,5 MHz, což je obvyklá hodnota nejvyšší zaznamenávané frekvence u videomagnetofonů pro domácí použití.


Autor: SNTL

Nejvyšší frekvence obrazového signálu na videomagnetofonu je okolo 3 MHz.

Rušivě by se však projevilo blikání, způsobené opakovací frekvencí přenosu řádkové osnovy, neboť 25 bliknutí za sekundu k „oklamání“ lidského oka nestačí. Zvýšení opakovací frekvence by však znamenalo rozšíření potřebného frekvenčního pásma a přineslo by tak výrazné technické i ekonomické obtíže. Proto bylo hledáno a nalezeno jiné řešení: 625 řádků osnovy se rozdělí na 312,5 lichých řádků a 312,5 sudých řádků.

stul

Polovina řádků znamená, že řádek začíná, popř. končí v polovině delší strany stínítka. Lichá a sudá řádková osnova jsou přenášeny střídavě, takže každá se přenese za sekundu 25krát, avšak výsledná frekvence blikání je 50 s-1. Nejvyšší frekvence obrazového signálu, odpovídající přenosu „elementární šachovnice“, zůstane stejná, tj. 6,5 MHz.


Autor: SNTL

Liché a sudé řádky.

Okem je tento trik nepozorovatelný, protože díky setrvačnosti luminoforu na stínítku obrazovky a setrvačnosti sítnice v oku se obě řádkové osnovy prolnou jedna do druhé. Tento postup nazýváme řádkování.

17 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 1. 2017 22:12

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+