Hlavní navigace

Fuba ODE8510 T2 Stealth: nenápadný přijímač pro české DVB-T2 se šikovnými nahrávacími možnostmi

10. 1. 2018
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: Fuba
Pokud vás vůbec netěší představa doplnění televizoru o set-top box pro nový pozemní standard, řešením může být věcička, kterou schováte mimo dosah očí.

Právě to je základní vlastností představovaného modelu za 1249 Kč, něčím navíc, co jej v současné záplavě jednoduchých set-top boxů pro T2 signál odděluje od konkurence. Výrobcem je německá firma Fuba a zkratka zastupuje slovní spojení „funktechnische Bauteile“, které bychom mohli přeložit jako „součástky pro rádiovou techniku“, což byl také prvotní výrobní sortiment. Firma si za 66 let své existence získala pevnou pozici na poli přijímací techniky především pro televizní vysílání a např. v devadesátých letech byla i u nás hojně prodávanou značkou při tehdejším nárůstu zájmu o satelitní vysílání. Jak dokazuje nejen model ODE8510 T2 Stealth, ale i další modely na trhu, mimo okruh produkce značky není ani příjem pozemního vysílání, a to včetně antén, zesilovačů a rozbočovačů signálu, kabelů apod.

K TÉMATU: Set-top boxů pro české DVB-T2 je stále víc. Máme jich už přes padesát (přehled plus tabulka s parametry)

O DVB-T2 zájem je, ale prodeje to zatím neovlivňuje

„Moravské DVB-T2“ už jede. Vysílá se jak z Kojálu, tak z Pradědu

Petr Dvořák: ČT udělá maximum pro to, aby přechod na standard DVB-T2 proběhl do konce června 2020

Ale zpět k našemu přijímači. Ten dokonce dostal přízvisko Stealth (přeložitelné mj. i jako tajný, nepozorovaný), které většině z nás asi připomene především známou americkou stíhačku „neviditelnou“ pro radary. „Neviditelnost“ přijímače je ovšem řešena mnohem prozaičtějším způsobem. Základem je samozřejmě velmi kompaktní (velikost zhruba cigaretového pouzdra, ve dvou třetinách ještě ztenčeného) a lehké provedení, které lze pomocí samolepících plošek s povrchem nesoucím suchý zip (přibalených v příslušenství) připevnit na libovolné „skryté“ místo, asi nejspíše na zadní stranu televizoru. Příjem signálů z infračerveného dálkového ovladače pak obstarává čidlo spojené s přijímačem kablíkem – pouze to je třeba umístit viditelně (i pro tento účel je ve výbavě samolepka), aby bylo možné na něj signál z ovladače směrovat, přičemž je potřeba počítat s tím, že ovladač příliš širokým úhlem signálu nedisponuje. Za trochu nešikovné považuji vybavení čidla výraznou diodou, která svým svitem informuje o zapnutí (zelená) či vypnutí do pohotovostního režimu (červená); to může docela rušit a utlumit se v menu nedá.

Při umísťování přijímače je ale dobré pamatovat i na přístup k jeho dvěma rozhraním USB, do nichž můžeme připojit externí paměťová média, a to jak pro přehrávání multimediálních souborů, tak pro nahrávání televizních pořadů. Kromě zmíněných konektorů USB a vstupu IR čidla na přijímači najdeme ještě výstup HDMI, který slouží pro připojení k televizoru (pro starší přijímače s jen analogovými vstupy tedy nelze Fubu použít), vstup a výstup anténního signálu (pro průchod signálu na výstup je třeba zapnutí přijímače alespoň v pohotovostním režimu) a samozřejmě napájení ze síťového adaptéru. Pro úplnost dodám, že připojení k domácí počítačové síti ve výbavě není, HbbTV a podobné funkce tedy očekávat nemůžeme.

Jednoduchá instalace s nutností zadat PIN

Samotný provoz přijímače je bezproblémový. Po prvním zapojení se nám zobrazí okno úvodní instalace. Obsahuje volbu jazyka a země příjmu (pokud má přijímač aktuální verzi softwaru, je v nabídce i čeština a Česká republika) a stačí nastavit zemi, jazyk se totiž připojí automaticky. Rozlišení videa na výstupu je 576/50p/i, 720/50/60p a 1080/50/60p/i – na potvrzení volby jsme kupodivu dotázáni v ruštině… Je tu i formát obrazu (varianty pro 16:9 i 4:3), funkce řazení programů LCN (jsou pak uloženy podle frekvence) a v poslední řádce jsme nuceni zadat a potvrdit čtyřmístný číselný PIN, a to i v případě, že ho nehodláme používat (bez jeho zadání nás ale instalace nepustí k dalšímu kroku). Zadávám tedy 0000 a následné „OK“ už spustí automatické ladění tuneru, při kterém je paradoxně zobrazen symbol satelitu…. Ladění je hbité a za sympatické považuji, že přijímač televizní a rozhlasové sanice ukládá odděleně, jejich seznamy si při provozu můžeme volit samostatně. Tím je de facto úvodní instalace hotová, případné další úpravy pak můžeme provádět v menu.

Asi první, po čem sáhneme, bude uspořádání seznamu stanic – jak už bylo naznačeno, odděleně pro televizní a rozhlasové kanály. Při těchto úpravách můžeme nejen měnit pořadí stanic, ale lze je i přejmenovat, vymazat, případně označit pro přeskočení při vzestupné/sestupné volbě tlačítkem CH+/- nebo je „zamknout“, což pro aktivaci vyžaduje zadání při instalaci zvoleného pinu, který lze samozřejmě změnit i následně.

Dálkový ovladač má sice nižší úhel záběru, ale výborné rozložení. Povšimněte si však také umístění tlačítka pro ztlumení zvuku, které je zcela stranou.
Autor: Petr Žák

Dálkový ovladač má sice nižší úhel záběru, ale výborné rozložení. Povšimněte si však také umístění tlačítka pro ztlumení zvuku, které je zcela stranou.

Jednoduchý provoz, standardní ovladač

Samotné menu se dělí do pěti kapitol, první se ale nastavení netýká, protože slouží pro přehrávání filmů, fotografií či hudby z připojené externí paměti. Úpravy nastavení pak lze realizovat v kapitolách Editovat kanál (úprava obou seznamů stanic), Instalace (ruční i automatické vyhledání stanic plus praktická funkce automatické aktualizace nabídky v zadaný čas – kupodivu tahle položka kompletně unikla českému překladu), Nastavení systému a Nástroje. Nastavení systému je nejobsáhlejší a zahrnuje kromě jazykových předvoleb (jazyk menu, titulků a dvou preferovaných zvukových stop), volby rozlišení výstupního videa, formátu obrazu a výstupu digitálního zvuku (LPCM/datový tok) i nastavení času a časovače. Ten lze využít pro automatické zapnutí přijímače, ale i pro nahrávání v nepřítomnosti. V Nastavení systému je i změna rodičovského zámku (PIN), úprava až osmi seznamů oblíbených stanic, aktivace zvukového popisu děje (pro uživatele se zrakovými problémy), typu přehrávání (vše, volné, kódované) a automatický pohotovostní režim. Poslední položka menu, nazvaná Nástroje, pak obsahuje informace o přístroji a jeho firmwaru, návrat k továrnímu nastavení a tedy i k první instalaci, možnost aktualizovat firmware přijímače z paměti USB a volbu jejího bezpečného odebrání.

Ve výbavě je samozřejmě i obvyklý infračervený dálkový ovladač. Jak je u přístrojů této kategorie obvyklé, má menší rozměry, ale tlačítka jsou dostatečně velká a jejich označení je zcela zřetelné i srozumitelné. S ovladačem by tedy neměly být žádné zásadní problémy, pouze je třeba pamatovat na už zmíněný menší úhel vyzařovaného signálu a tedy i potřebu mířit ovladačem na čidlo.

Osmidenní programový průvodce se zvukem a obrazem

Do standardní výbavy televizorů i televizních set-top boxů patří už nějaký ten pátek i elektronický programový průvodce, čili EPG (Electronic Program Guide). Zde jeho okno, které zabírá jen část obrazovky, obsahuje kromě údajů o přijímaném programu i jeho miniaturu. Samotný průvodce pak ve výchozím stavu zahrnuje pět stanic a pořady pro následujících 90 minut. V nabídce stanic i v časové ose se samozřejmě můžeme pohybovat kurzorovými tlačítky nahoru/dolů, doprava/doleva. Najedeme-li kurzorem na jinou stanici, přijímač se ihned přepne na její příjem a při vstupu do jiného multiplexu také načte programy pro všechny její stanice. Pro vybraný program lze aktivovat časovač, který obstará zapnutí přijímače nebo nahrávku. Pro seriály vysílané ve stejný čas lze zadat i opakování funkce.

Nahrávání na jedničku, nechybí timeshift

Jak jsem už zmínil, na připojenou USB paměť lze televizní signál také nahrávat. A dodám, že s ohledem na cenovou kategorii přijímače jsou nahrávací funkce velice příjemným překvapením. Především záznam ve stejné kvalitě s přijímaným signálem (ve formátu TS) není nijak kódován, lze ho tedy přehrávat i na jiných zařízeních či přenést do počítače ke střihu a další archivaci. Pokud zůstaneme u programů ze stejné televizní sítě, můžeme dokonce nahrávat dvě stanice současně a na třetí se dívat.

Při záznamu se nám seznam dostupných stanic (vyvolávaný tradičním OK na ovladači) redukuje jen na ty dostupné, na které lze přepnout; to je bezesporu šikovné. V tomto směru si tedy dokážu přijímač představit i v samostatné roli TV rekordéru připojeného i k televizoru s vlastním DVB-T2 tunerem. V situaci, kdy většina výrobců televizorů nahrávání kóduje proti možnosti přehrávání na jiném přístroji, je to jedna z mála cenově dostupných možností, jak si plnohodnotné nahrávky pořizovat.

Vstup do multimédií je na prvním místě menu nastavení.
Autor: Petr Žák

Vstup do multimédií je na prvním místě menu nastavení.

Slabší multimédia

Z hlediska kompatibility s různými videoformáty si Fuba vede průměrně. Potěší bezproblémová reprodukce HD videí v kontejneru MKV, a to včetně externích titulků. Bohužel právě titulky ale přehrávač nenačetl v případě formátu DivX. Uživatelé videokamer se záznamem v AVCHD si své nahrávky přehrají bez problémů, naopak formát XAVC S byl reprodukován s častými „záseky“ vyvolanými zřejmě vyšším datovým tokem těchto videí. Zcela mimo hru pak zůstala videa ve formátu WMV.

V případě fotografií se vše přehrává s automatickou výměnou snímků (délku zobrazení lze zvolit od 1 do 9 sekund), zadat lze i možnost opakovaného přehrávání souboru. Neovlivníme ale přechodové efekty mezi snímky, a co je horší, ani zcela zbytečné zobrazení čísla snímku a jejich počtu v souboru spolu se symboly ukončení prezentace (Exit) a možností otáčení obrázkem, které se rušivě prolínají do fotografie. Bohužel, dosti častý nešvar…

Pro reprodukci hudby se musíme spokojit jen s podporou formátu MP3, což ale považuji za dostatečné, protože stěží si náročnější posluchač bude soubory FLAC či jiné nahrávky s vyšší kvalitou přehrávat touto cestou na televizoru.

Jaký je? S kvalitním tunerem

Celkový dojem z přijímače je pozitivní. Kvalita obrazu si v ničem nezadá s integrovanými tunery DVB-T/T2 u televizorů, zcela standardní je i reprodukce zvuku. Ke kladům určitě patří možnosti nahrávání, trochu slabší jsou pak jen multimediální funkce, ale alespoň dnes nejpoužívanější metoda archivace HD videa, Matrjoška alias MKV, je bezproblémová.

Dodejme, že stejný přístroj prodává pod svou značkou a mírně upraveným označením i italská firma TeleSystem (TS6810 Stealth).

UX DAy - tip 2

Hodnocení

pro: velmi dobrá kvalita reprodukce, možnost nenápadného umístění, nekódované nahrávání přijímaného vysílání

proti: slabší multimediální funkce, příliš intenzivní svit diody na čidle IR signálů, zejména červené při vypnutí do pohotovostního režimu

  Fuba ODE8510 T2 Stealth
cena: 1249 Kč
vybrané funkce: EPG, přehrávání multimédií, možnost záznamu na externí USB disk
tuner a zvuk: DVB-T, DVB-T2 (HEVC);
neudáno
příjem (rozlišení): SD (576/50p/i), Full HD (až 1080/60p)
čtečka přístupových karet: ne
přehrává (udáváno): přes USB (formáty nezjištěny): JPEG; MP3; MKV, AVI, MPG, MP4, MOV; titulky neudány
vstupy/výstupy: HDMI, 2× USB, průchozí anténa
spotřeba (udávaná podle EU): max. 10 W, další údaje nezjištěny
rozměry (švh), hmotnost: 116 × 23 × 81 mm; neuvedena

Balení obsahuje

  • dálkový ovladač
  • 2× mikrotužkové baterie (AAA)
  • síťový adaptér
  • samolepky pro upevnění přijímače a IR čidla
  • uživatelská příručka
  • záruka 24 měsíců

Pořídili byste si takto nenápadný set-top box, nebo byste raději sáhli po klasice?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).