Hlavní navigace

„Flowing“: nepříjemnost táhnoucí se už léta bez valného výsledku

27. 6. 2017
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

 Autor: archiv autora
Hlavními aktéry jsou, pravda, převážně komerční televize, ale ani ta veřejnoprávní není tak bez viny, jak bylo by si přát. A oč že jde?

O nic menšího než o závěrečné titulky dabovaných pořadů. Tedy o informaci, kdo že to pořad převedl do českého jazyka, kdo text přeložil a upravil dialogy, kdo je režíroval a zahrál a v řadě neposlední i zvučil. Informace, které možná leckoho ani nezajímají, ale jsou jaksi navyklé, patrně i odpovídající autorskému zákonu a samozřejmě velmi podstatné pro případné recenzenty a vůbec každého, kdo na daný pořad chce jakkoli reagovat.

Když už necháme stranou zdvořilostní úzus, automaticky předpokládající neanonymitu díla. Praxe mnohých vysílatelů je však taková, že s koncem pořadu ihned začíná pořad jiný či někdy v celém pořadu nejsou žádné informace (placené stanice portfolia AMC), a tedy informace o autorech předchozího dabingu spadne jaksi pod stůl.

TV přijímá roli klauna

Nepochybně takové počínání svědčí plynulosti vysílání, neboť divák není ve vnímání ničím nedějovým rušen, věc teče dál bez jakékoli pauzy či vytržení a baví a baví, tedy pokud je zábavná. Maličko zarážející je, jak televize tou ctižádostí především bavit ochotně přijímá vlastně úlohu klauna i s tím, že klaunovi drobné nezdvořilosti a nekonvenčnosti promíjíme – je to přece klaun, někdo, kdo nás nevážně rozptyluje a vytrhuje z nudy všedního života.

Názor přinejmenším sporný, zejména pokud jde o televizi veřejnoprávní, která má v popisu práce závažnější úkoly, než je pouhá zábava, byť se občas nezdá, že tomu tak je.

„Flowing“ nemá s tvorbou mnoho společného

Věc se však má tak, že dabovaný pořad je dílo – někdy, byť ne vždy – dílo umělecké a jako s takovým mělo by se s ním nakládat. Především, jak je dobrým zvykem, nedržet je v anonymitě, nýbrž uvést jeho autora či autory, neboť tvorba je činnost do té míry samostatná a vlastně mimořádná, že si autoři jaksi zaslouží být jmenováni.

Plynutí – či jak ten anglický odborný termín přeložit – nemá s tvorbou mnoho společného, a pokud ano, měla by tvorba mít jednoznačně přednost, už pro svou staletou tradici, jíž se „flowingu“ jistě nedostává. A taky proto, že plynutí není něco, co bylo by jednoznačně kladné – konec konců i odpadky v kanalizaci plynou a nepřidává jim to na kvalitě.

Nekvalitní anonymní dabing nebude nikdy postižen ani napraven

Píšu tohle povídání ne proto, že doufal bych jím celou tahanici nějak popohnat k žádoucímu konci, ve který vřele doufám, ale že jsem se kdesi doslechl, že o „flowingu“ jako dobrém důvodu k utajování titulků promluvil i jistý přední programový činitel České televize, tedy muž z oblasti jednoznačně veřejnoprávní.

A abych tedy při vší úctě k tomu pánovi hlasitě vyjádřil nesouhlas s tou tezí, která připadá mi prvoplánová a vlastně dětinsky hloupá v tom upřednostňování vulgárně spotřebního hlediska.

BRAND24

A taky i proto, že veškerý méně kvalitní či přímo nekvalitní dabing nebude nikdy postižen, ba ani napraven, pokud ona plynulostní praxe anonymity potrvá. Bude to – pravda – plynout.

Bude to jako s těmi odpadky.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Scenárista, autor námětů a úpravce dialogů. 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).