Více

Deset vynálezců, bez kterých by dnešní televizní vysílání možná neexistovalo

UVNITŘ VIDEA – Tvůrce prvního CRT televizoru, maďarský inženýr Kálmán Tihanyi, se narodil na území dnešní Slovenské republiky a fyziku studoval kromě Budapešti i v Bratislavě.

Do přehledu deseti klíčových vědců a vynálezců, kteří se podíleli na vzniku a postupném vývoji televizní techniky a vysílání, jsme pochopitelně zařadili i plzeňského rodáka Jaroslava Šafránka, průkopníka televize na československém území a autora knihy Televise, jejíž první vydání vyšlo už v roce 1936. 

Vydání Šafránkovy knihy z roku 1947.

Vydání knihy Jaroslava Šafránka z roku 1947.

Zajímavostem z televizní historie se věnuje i další tematický seriál serveru DigiZone s názvem Historické okénko ze světa rozhlasu a televize.

John Logie Baird 

John Logie Baird
Autor: Wikimedia

John Logie Baird

13. 8. 1888 – 14. 6. 1946

Tvůrce prvního funkčního televizního systému se narodil ve skotském městě Helensburgh. První veřejnou ukázku pohyblivých televizních obrázků předvedl Baird v roce 1925 návštěvníkům londýnského obchodního domu Selfridge. V lednu 1926 pak ve své londýnské laboratoři uskutečnil před pozvanými vědci a novináři první přenos živého obrazu. 

O rok později už dokázal přenést obraz na vzdálenost více než sedmi set kilometrů z Londýna do Glasgow a hned další rok úspěšně zrealizoval transkontinentální televizní přenos mezi Londýnem a New Yorkem. V roce 1928 také odbavil první barevné vysílání, ke kterému využil dívku převlékající si různě barevné klobouky, a sestrojil i vlastní model stereoskopické televize.

I když většinu své kariéry dával Baird přednost mechanickému způsobu přenosu obrazu, je také autorem první plně elektronické trubice pro výrobu barevných televizorů a v roce 1944 představil první elektronickou barevnou televizní obrazovku. O dva roky později ale bohužel zemřel v důsledku mozkové příhody.

Karl Ferdinand Braun

Karl Ferdinand Braun
Autor: Wikimedia

Karl Ferdinand Braun

6. 6. 1850 – 20. 4. 1918

Německý fyzik a nositel Nobelovy cen Braun studoval na univerzitě v Marburgu a v Berlíně, kde také v roce 1872 získal titul. V roce 1897 zkonstruoval trubici s katodovými paprsky, dnes nazývanou Braunova trubice. 

Anglická zkratka pro katodovou trubici CRT se dodnes používá jako označení pro skleněné obrazovky a v německy hovořících zemích se CRT tradičně označuje jako Braunova trubice. Stejný výraz pro ni používají i v Japonsku, kde je nazývána Buraun-kan.

Rok před koncem století pak Braun sestavil uzavřený obvod, který se společně s jeho trubicí stal základem bezdrátové telegrafie a nechal si patentovat i vlastní Braunův vysílač. Za zásluhy o rozvoj bezdrátové telegrafie získal spolu s Guglielmem Marconim v roce 1909 Nobelovu cenu za fyziku.

Na začátku první světové války odcestoval Braun do Spojených států, kde chtěl zabránit převzetí německého vysílače Marconiho společnosti, kterou ovládali Britové. Vysílač postavila společnost Telefunken na ostrově Long Island poblíž městečka Sayville v americkém státě New York. 

Po vstupu USA do války na straně států Dohody byl Braun zadržen, ale byl mu umožněn volný pohyb po Brooklynu, kde také před ukončením světové války zemřel.

Philo Taylor Farnsworth

Philo Taylor Farnsworth
Autor: Wikimedia

Philo Taylor Farnsworth

19. 8. 1906 – 11. 3. 1971

Vynálezce první čistě elektronické televize se narodil v roce 1906 v americkém Utahu jako nejstarší z pěti dětí mormonských rodičů. Proto také bývá někdy označován jako „farmářský chlapec“ se zázračným talentem pro chemii a fyziku.

Ve dvacátých letech dokázal rozpoznat limity mechanické televize a jako náhradu za Nipkowův kotouč vyvinul vlastní „obrázkový dissector“. V roce 1927 dokázal zakódovat obraz do signálu, pomocí radiových vln jej přenést a opět dekódovat zpět do obrazu.

O dva roky později odvysílal prostřednictvím plně elektronického televizního systému první obraz člověka, své manželky přezdívané Pem. Později vyvinul také jaderný fúzor a umožnil tak využít termojadernou fúzi. 

Farnsworth přihlásil na tři stovky patentů, které pomohly při vývoji zařízení pro noční vidění, radarových systémů a zařízení pro letovou kontrolu, ale i elektronového mikroskopu, nebo dokonce inkubátoru.

Nadějnou kariéru bohužel poznamenaly i vlekoucí se spory o některé patenty a vynálezy. Jen s americkou vysílací společností RCA, tedy Radio Corporation of America, se soudil přes deset let, než uznala jeho podíl na vývoji televizního systému a vyplatila mu milion dolarů. 

Přesto se do konce života potýkal s nedostatkem financí nutných pro další práci a výsledný stres začal později řešit alkoholem. Pití pak mohlo hrát roli i na průběh zápalu plic, na jehož následky v roce 1971 zemřel.

Charles Francis Jenkins

Charles Francis Jenkins
Autor: Wikimedia

Charles Francis Jenkins

22. 8. 1867 – 6. 6. 1934

Američan Jenkins je držitelem více než čtyř set patentů a mnohé z nich souvisejí s filmem a televizí. Vždy ale sázel spíše na mechanické než na elektronické televizní systémy. 

Už v roce 1913 vydal článek o pohyblivých bezdrátových obrázcích, ale první přenos obrazových siluet se mu před svědky povedl až v prosinci 1923 a až v červnu 1926 dokázal veřejně demonstrovat synchronizovaný přenos obrazu i zvuku. Jeho mechanické systémy, které vyvíjel i John Baird, ale byly posléze překonány elektronickou televizí Vladimíra Zvorykina a Phila Farnswortha. 

Přesto v roce 1928 spustila společnost Jenkins Television Corporation vysílání první regulérní televizní stanice ve Spojených státech pojmenované W3XK. Ze začátku vysílala pouze obrázky siluet, po potřebných úpravách ale dokázala šířit regulérní černo-bílé snímky vždy pět večerů v týdnu.

Nejprve stanice vysílala z Jenkinsovy laboratoře, od roku 1929 pak z města Wheaton ve státě Maryland. V březnu 1932 ukončila Jenkinsova společnost činnost a její vybavení koupila firma Radio Corporation dalšího vynálezce Lee DeForesta. 

Během několika měsíců ale DeForest zkrachoval a zmíněné vybavení koupila korporace RCA, která ihned ukončila všechny práce na vývoji elektromechanické televize. Jenkins zemřel v roce 1934 ve věku 66 let.

Paul Gottlieb Nipkow

Paul Gottlieb Nipkow
Autor: Wikimedia

Paul Gottlieb Nipkow

22. 8. 1860 – 24. 8. 1940

Německý inženýr a vynálezce, který navrhl princip vytváření a přenosu televizního signálu a položil tak základní kámen vývoje první mechanické televize. V roce 1884 představil Nipkowův kotouč, který umožnil postupné snímání obrazu po jednotlivých řádcích a zjednodušil tak jeho rozklad.

Nipkowův nápad pomohl John Logie Bairdovi při realizaci mechanické televize, jejíž hlavní část tvořil rotující disk, který měl po obvodu ve spirále umístěny otvory. Bairdův systém s diskem měl od třiceti do padesáti otvorů a tedy řádek, pozdější verze používající zrcátka na rotujícím bubnu používala až 220 řádek.

Hlavními omezeními mechanické televize byly kromě malých rozměrů přenášeného obrazu také nízká světelnost zařízení způsobená velikostí otvorů v kotouči. Mechanický systém řádkování byl překonán v roce 1934, kdy jej nahradil ikonoskop využívající elektronické řádkováním se snímáním jednotlivých bodů obrazu.

Boris Rosing

Boris Rosing
Autor: Wikimedia

Boris Rosing

5. 5. 1869 – 20. 4. 1933

V roce 1907 sestavil ruský vědec Boris Rosing první jednoduchý televizní systém díky kombinaci Nipkowova kotouče a katodové trubice Karla Ferdinanda Brauna. Svůj nápad popsal v časopise Scientific American, jako kameru používal jednoduchý difrakční buben a jako přijímač katodovou trubici. Výsledkem byl přenos černobílých obrysů jednoduchých tvarů.

Rosingův systém je sice z dnešního pohledu označován za primitivní, ale šlo o první experimentální využití katodové trubice pro účely televize. Další z otců televize, Vladimír Zvorykin, byl před svou emigrací do Spojených států Rosingovým studentem a v laboratoři mu s některými pokusy pomáhal.

Rosing pokračoval s výzkumem televizního vysílání až do roku 1931, kdy ho Stalin poslal do exilu v Archangelsku na severu Ruska. Tam také Rosing v roce 1933 zemřel v důsledku krvácení do mozku.

Jaroslav Šafránek

Jaroslav Šafránek
Autor: Česká televize

Jaroslav Šafránek

23. 5. 1890 – 22. 8. 1957

Průkopník televizního vysílání na českém území Jaroslav Šafránek se po první světové válce zapojil do služeb československé armády a věnoval se zvukoměřičství a jeho využití při protiletadlové obraně. Od druhé poloviny dvacátých let se ale začal věnovat vznikajícím televizním systémům.

Při konstrukci snímacího systému vycházel z funkce oční sítnice, jejíž tyčinky a čípky nahradil soustavou fotočlánků. V prosinci 1935 představil v pražském domě Zemědělské osvěty první československou televizní aparaturu včetně demonstrace přenosu obrazu, tedy prvního veřejného televizního vysílání na našem území.

Podle slova rozhlasu chtěl Šafránek pojmenovat televizi Rozjev, ale v roce 1936 vydal knihu Televise a novému fenoménu věnoval celkem 160 stran. Svou poslední velkou televizní soupravu pro vysílání obrázků z filmu elektrickou soustavou 240 řádek ale Šafránek nedokončil kvůli německé okupaci a následnému uzavření českých vysokých škol.

Po osvobození se Šafránek podílel na založení Lékařské fakulty v Plzni a jak zmiňuje vyčerpávající článek Plzeňského deníku, podporoval i vznik dalších plzeňských vysokých škol, Pedagogické fakulty a Vysoké školy strojní a elektrotechnické. 

V roce 1955 byl poslán na Lékařskou fakultu v Praze, kde měl vést fyzikální ústav. Bohužel ale v roce 1957 zasáhlo Šafránka krvácení do mozku, kterému 22. srpna v Praze podlehl.

Kenjiro Takayanagi

Kenjiro Takayanagi
Autor: Wikimedia

Kenjiro Takayanagi

20. 1. 1899 – 23. 7. 1990

I když se japonskému inženýrovi nepovedlo prosadit v západním světě, patří mu prvenství při vybudování prvního plně elektronického přijímače na světě. Svůj výzkum začal Takayanagi v roce 1925 četbou článku ve francouzském časopise. Vyvinul systém podobný tomu od Johna Bairda, který využíval Nipkowova kotouče k rozložení obrazu na elektrické signály.

Na rozdíl od Bairda ale Takayanagi pro zobrazení vysílaného signálu využil katodovou trubici. Svůj systém úspěšně předvedl ke konci roku 1926, když jeho prvním přeneseným obrazem byl symbol Katakana, první písmeno abecedy Iroha zobrazené na čtyřiceti řádcích. 

O několik měsíců tak předběhl Phila Farnswortha, který v září 1927 představil v San Franciscu svůj plně elektronický televizní systém, který už se dokázal obejít bez Nipkowova kotouče.

Od roku 1937 pracoval Takayanagi pro japonskou veřejnoprávní televizi NHK, pro kterou měl připravit přenos z olympiády v Tokiu, plánované na rok 1940. V roce 1939 dokonce proběhlo zkušební vysílání, ale po vypuknutí druhé světové války byla tokijská olympiáda zrušena.

Po válce Takayanagi opět nastoupil do NHK, která začala vysílat v únoru 1953. O půl roku později zahájila vysílání první japonská soukromá televize Nihon TV. V roce 1958 pak bylo v Japonsku spuštěno barevné vysílání.

Kromě podílu na rozvoji NHK se Takayanagi stal i viceprezidentem společnosti JVC, kde pracoval na vývoji barevné televize a videorekordérů. Takayanagi zemřel v roce 1990 po prodělaném zápalu plic.

Kálmán Tihanyi

Kálmán Tihanyi
Autor: Wikimedia

Kálmán Tihanyi

28. 4. 1897 – 26. 2. 1947

Maďarský vědec Kálmán Tihanyi, který jako první sestrojil CRT televizor, se narodil v tehdejších Uhrách na území dnešní slovenské vesnice Zbehy, vystudoval fyziku na bratislavské a budapešťské univerzitě. Svoji patentovanou CRT televizi představil v roce 1926. 

O deset let později dokázal popsat teoretický princip plazmové televize. Tu v monochromatické podobě dokázala vyvinout firma IBM v roce 1983, tedy o téměř půl století později. Barevný plazmový panel pak na trh uvedlaspolečnost Fujitsu až v roce 1992.

Tihanyiův zásadní příspěvek spočívá v návrhu řešení problému malé světelné citlivosti tehdejších kamer. Využil vrstvy částic citlivých na světlo známých jako fotoelektrony, které dokážou uchovat „latentní elektrický obraz“. Uvedený postup pak pro svůj televizor využili Philo Farnsworth.

Svůj televizní systém si pod názvem Radioskop nechal Tihanyi v březnu 1926 patentovat u maďarských úřadů. Patent je rozepsán na 42 stranách a detailně se věnuje designu přístrojů a procesu jejich masové výroby.

V roce 1928 se Tihanyi přesunul do Berlína, kde s vývojem vlastního televizoru využívajícího Nipkowův kotouč začala německá Posta a někteří další velcí výrobci. Tihanyiho zlepšení se sice dočkalo nadšeného ohlasu u německých společností Telefunken a Siemens, ale nakonec se výrobci rozhodli pokračovat s výrobou mechanické televize.

Od roku 1929 pracoval Tihanyi na prototypu kamery pro dálkové ovládání letadel pro britské letectvo, který později upravil pro italské námořnictvo. V roce 1929 vyvinul první infračervenou kameru pro noční vidění v rámci vzdušné obrany Británie. Zemřel krátce po válce v Budapešti ve věku 49 let.

Vladimir Kozmič Zvorykin

Vladimir Kozmič Zvorykin
Autor: Wikimedia

Vladimir Kozmič Zvorykin

29. 7. 1889 – 29. 7. 1982

Zvorykin byl ruským vynálezcem, průkopníkem televizních technologií a také autorem prvního televizního přenosového a přijímacího systému, který pracoval s katodovými trubicemi. Svůj systém pojmenoval Zvorykin jako ikonoskop. 

Narodil se do dobře situované rodiny obchodníků a technické vzdělání získal pod vedením Borise Rosinga na petrohradské univerzitě a následně pokračoval studiem rentgenových paprsků u profesora Paula Langevina v Paříži.

Jako vyslanec bělogvardějského admirála Alexandra Vasiljeviče Kolčaka opustil Rusko během občanské války a většinu svého profesního života tak Zvorykin strávil ve Spojených státech. 

Už v roce 1923 si nechává patentovat vlastní televizní systém, který využívá katodové trubice jako vysílač i přijímač. Patent mu je uznán, i když funkčnost popsaného zařízení nebyla nikdy doložena.

Na přelomu let 1925 a 1926 předvedl svůj systém zástupcům společnosti Westinghouse, pro kterou pracoval. Demonstrace nebyla úspěšná a vedení mu doporučilo věnovat čas něčemu užitečnějšímu. Zvorykin se ale snažil svůj systém dále zdokonalovat a v roce 1926 získal doktorát na univerzitě v Pittsburghu na základě svých pokusů o zvýšení výkonu fotoelektrických buněk.

V polovině třicátých let vyvinul Zvorykin už jako zaměstnanec RCA sice fungující „kineskop“, ale s rozlišením pouhých šedesáti řádek a stále ještě využívající mechanický vysílač. Průlom přišel, když se Zvorykinův tým rozhodl vyvinout nový typ katodového přijímače popsaný maďarským vynálezcem Kalmanem Tihanyim, jehož patenty v roce 1930 RCA zakoupila.

Zvorykin začal vyvíjet nový typ kamery v dubnu 1931 a po prvních úspěších se v říjnu 1931 rozhodl pojmenovat ji ikonoskop. Ten byl oficiálně představen v roce 1934 jako výsledek spolupráce mezi Zvorykinem a německým licencovaným partnerem RCA, společností Telefunken. V roce 1935 pak německá pošta zahájilaveřejné vysílání využívající Zvorykinův systém na 180 řádcích.

Od padesátých let se Zvorykin věnoval biologickému inženýrství a jeho objevy měly vliv také na vývoj elektronového mikroskopu. Zvorykin zemřel v den svých 94. narozenin ve městě Princeton v americkém státě New Jersey.

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+