Více

Deset NEJhorších a NEJlepších vlastností moderních televizorů

Hranice zobrazovací techniky se neustále posouvají. Vlastnosti a funkce jsou na tom ale někdy hůře, jindy podstatně hůře, než dříve. Třeba i před více než deseti, patnácti lety.

S nástupem plochých televizorů jsme o některé věci přišli. Jednou to byl kvalitně podaný zvuk, jindy docela obyčejné zobrazení data a času a v jiném případě zase chybí propracované vlastnosti u vícetunerových modelů. Nesporným faktem současné produkce však zůstává, že přístroje jsou nyní významně lehčí, skladnější (lépe umístitelné) a disponují naprosto nesrovnatelnou škálou úhlopříček.

O takovýchto velikostech se nám dříve ani nezdálo.

Níže uvedený přehled si neklade nároky na úplnost a na pořadí jednotlivých bodů nezáleží. Pokud chcete sami na nějakou funkci upozornit, učiňte tak prosím v diskusi pod tímto článkem.

TOP 10 nejhorších vlastností moderních televizorů

1. Upozornění na pořad: nemožnost probudit se z pohotovostního režimu nebo rovnou jeho zrušení

V EPG, kterému někteří výrobci také říkají Guide, často narazíte na možnost nechat se na pořad upozornit (s výjimkou typicky Panasonicu, který tuto funkci zrušil). Co vám výrobce neřekne, je to, že drtivá většina přístrojů tuto funkci správně zvládá jen v zapnutém stavu a někdy upozornění neprojde ani do přehrávání multimédií. Dnes už tak málokdy vidíte, že by si funkce upozornění na některý z pořadů zvládla televizor i zapnout, resp. probudit z pohotovostního režimu.

2. EPG: chcete vědět co se vysílalo včera? Smůla

U snad všech výrobců TV se v programové nabídce EPG nepodíváte na to, jaké pořady se vysílaly v minulém týdnu, a dokonce ani co bylo k vidění včera. Na tuto funkci narazíte v podstatě jen u specializovaných aplikací (a set-top boxů) u kabelových operátorů či IPTV.

3. Obraz v obraze (PiP): stále jen omezené možnosti

Na vícetunerové televizory, typicky dva od jednoho druhu, resp. na zabudování funkce PiP (Picture in Picture – obraz v obraze), jsme u plochých televizorů čekali hodně dlouho. A když jsme se konečně dočkali, vidíme maximálně dva druhy náhledů: obrazy vedle sebe a jeden obraz v rohu a druhý na zbytku obrazovky. Druhý náhled navíc není pravidlem. A že bychom si mohli velikost jednotlivých obrazů regulovat, v drtivé většině případů nehrozí. Stejně jako přepnutí zvuku do libovolného ze dvou oken, tedy nejen toho aktivního, většího, ale i toho pasivního, menšího. Můj plně digitální Sony CRT uměl kdysi – mimo jiné – dokonce zobrazit jedno aktivní okno uprostřed obrazovky a kolem něj do kruhu naskládat dalších „x“ statických obrazovek z jiných kanálů.

4. Nově nalezený kanál: kdepak ho máme?

Automatické hlášení o objevení nového kanálu vždy znamená hledat, co se vlastně naladilo nového a kde to vlastně v seznamu stanic je. O jaký jde kanál, se nikde nedozvíte a neplatí ani pravidlo, že se umisťuje na konec. Proč se jeho název (názvy) po přeladění nezobrazí společně s jeho (jejich) pozicí nebo proč na něj nejste rovnou přepnuti, je dlouhodobou záhadou.

5. EPG: umístění tlačítka pro jeho vyvolání

Funkce používaná nejen v Česku velice hojně má často tlačítko odhozeno kamsi na periferii dálkového ovladače, nebo alespoň dále od kurzorového kříže. U malých a menších značek je pak EPG/Guide nejčastěji ještě miniaturizované a zasuté mezi další tlačítka podobné velikosti.

6. Multimédia: problematické náhledy souborů

Chcete úsporný textový výpis souborů třeba z terabajtového disku připojeného přes USB? Chcete miniatury, ale v rozumné velikosti vzhledem k úhlopříčce vašeho televizoru? Tak to máte smůlu. Televizory nabízejí buď jedno, nebo druhé. Miniatury pak s konstantním rozměrem náhledu majícím povětšinou velikost cihly.

7. HbbTV ne vždy vyvolatelné

Proč se tahle velmi populární funkce nedá vyvolat vždy, a to ji samozřejmě máte povolenu a televizor je – opět samozřejmě – připojen k internetu. Zkrátka někdy je HbbTV u televizoru spustitelné a jindy nikoli. Povětšinou potíž vyřešíte tak, že prostě přepnete na jiný kanál a pak se vrátíte na ten původní a chvíli posečkáte. Pokud to ani potom nejde, je třeba nahlédnout do síťového připojení, které u moderních TV vypadává stále častěji.

8. Kde jsou datum a čas?

Dříve se u celé řady televizorů dala tato funkce jednoduše vyvolat do stávajícího kanálu, resp. obrazu. Už dávno tomu tak bohužel není.

9. Možnost operativně přepnout výstup zvuku

Používáte externí audio systém, jindy pak zase reprosystém v televizoru? Chcete mít možnost se operativně přepnout? Tak to máte často smůlu. Nejčastěji to totiž vypadá tak, že funkci musíte povolit kdesi hluboko v menu.

Pro trochu drsnější povahy... Připomínáme, že obrazovka je už připevněna na stěnu.
Autor: Karel Choc

Obrazovka LG OLED TV: Pro trochu drsnější povahy…

10. Snaha po maximální tenkosti

Na tu narážíme nejen u televizorů s obrazovkami OLED, kde je to skutečně problém, ale i u LCD. Přetrpět pak musíme problematický zvuk, potíže s konektory, které vyžadují adaptéry nebo jsou jednoduše vypuštěny, a někdy dokonce i otřesy při prosté chůzi kolem TV.

TOP 10 nejlepších vlastností moderních televizorů

1. Televizor můžete lehce pověsit na stěnu

Na co jste dříve potřebovali typicky polici bytelně přimontovanou na stěnu, vám dnes stačí jednoduchý držák, který se nabízí v celé spoustě variant a už dokonce i magnetický. Montáž je tak řádově jednodušší. Největší problém ale zůstává stejný – jak přivést kabeláž a hlavně 230 voltů.

2. Opravdu rozměrné úhlopříčky

Tady není co řešit a z maximálních 70 cm, ke konci už i o něco více, jsme se lehce dostali nad metr a metrová úhlopříčka dnes už ani není pokládána za rozměrný televizor. To už spíše něco nad 150…

Peral TV 4K.

3. Ultra vysoké rozlišení

Tady to už na tak jednoznačný přínos nevypadá, ale zvyšující se rozlišení obrazovky za to nemůže, protože to přínosem rozhodně je. Alespoň pokud je v míře rozumné a to Ultra HD v rozlišení 4K stále ještě je. Problémem jsou však náklady na vysílání nebo prostě jen pohodlnost v uvažování či přístupu. V každém případě se však díky nárůstu rozlišení zkracují pohledové vzdálenosti, takže výsledkem je – ve stejném obýváku se stejně rozloženým nábytkem – větší úhlopříčka.

4. Programová nabídka EPG

Pokud je udělána správně, resp. propracovaně, je to výborný pomocník. Pokud ne, je to stejně pomocník, protože to, že nepotřebujete televizní program, potěší snad každého, i když dnes už si to asi málokdo uvědomuje. Dobré EPG nabídne obraz v okénku a zvuk k vybranému kanálu. Dobré EPG dá možnost pohybovat se volně po programové nabídce a při zmáčknutí OK/Enter ukáže v náhledovém okénku jiný kanál a pustí i doprovodný zvuk. Výtečné EPG si při vypnutí TV programovou nabídku uloží do paměti a po jejím zapnutí ji opět zobrazí a při tom zároveň, na pozadí, stahuje další. Takhle to ale dnes prakticky nikdo neumí. Až na Loewe.

5. Nízká hmotnost

Vzpomínáte na „skleněnky“ o úhlopříčce 60, 70 cm? Byly sice i větší, ale tyhle se dostaly do obecného povědomí asi nejvíce. A také desítky kilogramů hmotnosti a problematické přenášení, protože hloubka byla značná a pomalu nebylo jak je uchopit. Dnes je všechno jinak a u tenkých TV „hmotících“ pár kilo si spíše musíte dávat pozor na to, abyste s nimi někde neťukli.

6. Až překvapivě kvalitní přehrávání multimédií

To se hodně vylepšilo. Dříve jste se bez specializovaného přehrávače pomalu nikam nedostali. Dnes je – pro většinu běžných formátů – televizor prakticky nahradí. Externí titulky jdou zvětšit, jinak vybarvit či jemně synchronizovat s obrazem tak, aby byly na tom správném místě scény. Náhled na multimédia je klasický adresářový à la PC, takže největší potíž představují někdy obří obrázkové náhledy, které na TV s úhlopříčkou 127 cm ukáží dvě řady souborů.

HDMI kabel
Autor: Sony

HDMI kabel.

7. Dobrý obraz i zvuk jedním kabelem

Konektor HDMI vše může, pro běžného diváka, zajistit snadno a rychle a dnes už také bez velkých nákladů. Pokud ovšem chcete špičkové, nebo alespoň lepší řešení, necháte na HDMI jen obraz a zvuk si vytáhnete klasickou cestou buď přes digitální koaxiální audio výstup, nebo totéž v optické podobě. To už záleží na výbavě vašeho audio-video řetězce.

8. Doplňkové chytré funkce

I když je pravda, že pro naši zemi, stejně jako pro Slovensko, jsou někdy možnosti poněkud omezené, pořád tu alespoň něco je. Největší zájem je o internetovou televizi (IPTV) a video na vyžádání (VoD), tedy on-line videotéku. Prakticky u každé značky TV najdete alespoň jednu aplikaci z této oblasti a kdo ji nemá, už na ní pracuje. Obecně nejrozšířenější je podpora videotéky Voyo, z těch zahraniční pak nechybí Amazon Prime Video a Netflix. Pokud máte zájem o podporu IPTV, musíte si ale nalézt takovou službu, která vám aplikaci v TV nabídne, což je dnes málokterá, protože například Digi2GO, O2 TV či T-Mobile TV sází na specializovaný set-top box. U IPTV/VoD také pozor na další věc. Přehrávání přes webový prohlížeč v drtivé většině případů není možné, nebo jde jen o přechodnou záležitost.

stul

9. HbbTV – hybridní TV vysílání

Hybridní televizní vysílání kombinuje tradiční televizní příjem typicky přes pozemní DVB-T se širokopásmovým připojením k internetu. Podporují ho všichni výrobci televizorů a částečně také set-top boxů (tady jen někdy), případně dalších zařízení. HbbTV v sobě může zahrnovat teletext, přístup do archivu pořadů a jejich přehrávání, interaktivní soutěže či aplikace zaměřené speciálně na konkrétní událost, třeba MS v hokeji. Dnešní zařízení pracují v drtivé většině případů s HbbTV 1.5, v srpnu 2015 byla vydána specifikace HbbTV 2.0, která možnosti této technologie výrazně rozšiřuje. Zatím ale není do praxe příliš zavedena.

10. HDR – konečně technologie, která má smysl

High Dynamic Range (HDR), tedy vysoký dynamický rozsah, představuje funkci, resp. technologii, dovolující na kompatibilním televizoru zobrazit o dost širší rozsah jasu a kontrastu a tak někdy až velmi výrazně zkvalitnit podání světlých a tmavých míst v rámci dané scény. Detaily jsou tak v problematických místech, tedy zatmavených či přesvětlených, výrazně lépe viditelné. Zásadní potíž však představuje to, že obsah musí být technologii HDR poplatný stejně, jako celé zpracování a distribuce videa. Na závěr pak navíc potřebujete kompatibilní zobrazovač, tedy dnes typicky televizor nebo projektor. HDR ale nastupuje poměrně razantně, a pokud si pořizujete nový televizor ve vyšší cenové relaci, neměl by u něj chybět. Ptejte se po standardech HDR10, případně i HLG.

29 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 6. 2017 9:07

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+