Více

S Italem v kuchyni: Emanuele griluje pro přátele

[Tisková zpráva] I když sluníčko stále poněkud stávkuje, Emanuele nemá stání a vyráží na venkov, aby pozdravil své přátele a něco pro ně uvařil. Samozřejmě i proto, aby inspiroval a povzbudil televizní diváky, kteří už také netrpělivě okukují svůj venkovní gril. Začneme zdravě slavným zeleninovým jídlem – lilky s parmazánem a mozarellou. Moučník v podobě sladké palačinky s jahodami dnes pro změnu připraví Eliška, která se rozhodla fušovat kamarádovi do řemesla. Další soused donese pstruhy, kteří skončí na rozpáleném roštu. Jako hlavní chod se bude podávat vepřová pečeně na bylinkách, na kterou dorazí Italův oblíbený pan farář. A diváci se nají očima v neděli na Primě od 18.00.

Lilky s parmazánem chutnají i studené nad ránem
Je to známé jídlo, jakési lilkové lasagne, prý si ho budeme v létě připravovat i několikrát týdně. A nejlépe asi doma v troubě. Manu má lilek ze Sicílie, který je kulatý a chuťově jemnější – ten se krájí na kolečka. Podlouhlý baklažán, jaký je na našem trhu většinou k dostání, nakrájíme na podélné, asi tři až čtyři centimetry vysoké řízky. Nejprve lilek posolíme a necháme ho skoro půlhodinu tzv. vypotit. Má pak lepší chuť, není hořký. Tekutinu osušíme papírovou utěrkou a plátky lilku obalíme v hladké mouce. Osmažíme je na oleji. Emanuele používá arašídový, který nemá žádnou charakteristickou příchuť. Lilek „nacucá“ hodně omastku, proto je dobré nechat ho odsát na papírovém ubrousku.

Teď je na nás, jak se rozhodneme. Buď můžeme použít hotový koncentrát z rajčat, nebo si uděláme vlastní rajčatovou omáčku sugo, kterou diváky Manu už učil. V rendlíku necháme zesklovatět cibulku, a když začne zlátnout, smícháme ji s tomatovou passatou. Ještě chvíli vaříme, aby se chutě smísily. Pak už si nakrájíme na plátky mozarellu a nastrouháme parmazán. Tvoříme vrstvy a vyrovnáváme suroviny do zapékací nádoby. Na dno dáme trochu omáčky z rajčat, trochu přes sebe vyrovnáme osmažené lilky, na ně dáme plátky rozkrájené mozarelly a ještě zasypeme parmazánem. Tímto způsobem pokračujeme až nahoru, kam už nedáváme mozarellu, ale jen sugo. Nebo passatu a parmazán. Zapékáme v troubě asi dvacet až třicet minut při 180 stupních. Odměnou nám bude zlatavá aromatická vegetariánská pochoutka z baklažánu, tedy zeleniny, s níž si často nevíme rady. Je to sezonní jídlo, které nejlépe chutná z vyzrálých surovin.

Eliščiny palačinky s jahodami
Eliška chce sousedovi oplatit jeho četná pozvání na dobré moučníky. Má v zásobě jeden tip – piškotovou palačinku. Nejprve ušlehá šlehačku a smíchá ji napůl s jogurtem (klidně i ovocným). Rozklepne dvě vajíčka a žloutky oddělí od bílků. Z bílků ušlehá sníh. Manu mezitím rozdrtí jahody a vmíchá je do šlehačkovo-jogurtové hmoty. Klidně můžeme použít i jiné sezonní ovoce. A hurá na těsto! Eliška doporučuje pohankovou mouku, která prý chutná i nedodělaná. Jinak ale do hladké mouky vmícháme sníh a žloutky, dle potřeby můžeme zředit mlékem. Na trošce rozpuštěného másla pečeme v rozpálené pánvi po obou stranách silnější a nadýchanější palačinky. Protože je Eliška minimálně osladila, na povrchu je polije hnědou melasou, což vypadá velmi dekorativně.

Grilovaný pstruh s rozmarýnem
Emanuelův kamarád, vášnivý rybář, donesl tři krásné pstroužky a Manu je upeče na roštu. Kořenit se budou po italsku. To znamená, že se neobejdeme bez rozmarýnu. Tahle voňavá bylinka bude dokonce hlavní ingrediencí rybího pokrmu. Očištěné a vykuchané ryby uvnitř osolím, opepříme a pokapeme citronem. Do břišní dutiny vložíme snítku rozmarýnu a dva stroužky česneku. Rošt potřeme olejem a nad oheň dáme pstruhy. Opékáme z obou stran a potíráme marinádou ušlehanou z olivového oleje, bílého vinného octa, soli a pepře. Jako peroutka nám poslouží větvička rozmarýnu, z nějž si můžeme udělat aromatickou mašlovačku, která pstruha ještě pěkně ovoní. Ryba prý musí třikrát plavat: jednou ve vodě, podruhé v oleji a potřetí ve víně. Všechny tři úkoly naši pstruzi splnili.

Vepřová pečeně na bylinkách po florentinsku
Zatímco si muži pochutnávají na rybách, v troubě se už peče hlavní chod: pěkný kus vepřového hřbetu. Na pečeni potřebujeme velký kus vepřového karé i s panenkou, hrubou sůl, olivový olej a spoustu bylinek. Rozmarýn a šalvěj pokrájíme zároveň s hrubou solí. Touto směsí potíráme náš kus masa, do nějž jsme udělali zářezy do mřížky. Maso hojně potřeme také olivovým olejem a dáme péct do trouby na padesát minut na 160 stupňů. Když je hřbet tak ze tří čtvrtin hotový, přidáme k němu dopéct nakrájené brambory, které šťávu z masa a rozmarýnu krásně ochutí. Troubu nastavíme na vyšší teplotu, aby se na vepřovém udělala krásná kůrčička a brambory nezůstaly syrové. Hotové maso má v řezu krásně růžovou barvu a je měkké. Krájíme je na tenké plátky a výpekem z pekáče poléváme i brambory na talíři. Vepřové je sice české národní jídlo, ale dnes ho Emanuelovi přátelé ochutnají tak, jak se peče ve Florencii, kde mu říkají arista alla Fiorentina, protože arista znamená pečený vepřový hřbet.

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+