Více

Byl jednou jeden dům, slavný televizní román na ČT1 – od 11. dubna

[Tisková zpráva] Jeden z nejlepších a nejoblíbenějších seriálů ze zlatého televizního fondu Byl jednou jeden dům uvádí Česká televize od 11. dubna na ČT1 vždy v neděli odpoledne u příležitosti 65. výročí osvobození.

Pětidílný televizní román (Stěhovavá trafika, Bio Illusion, Jízda do tunelu, Ďábelské ostrovy, Obvaziště Boccacio) vypráví osudy obyvatel domu v Bagounově ulici na pražském Žižkově od třicátých let do května 1945. www.ces­katelevize.cz/pro­gram

„Střídají se v něm příběhy obyčejné i výjimečné, ale vždycky podložené těmi nejlepšími hereckými výkony…“(* plejády hereckých mistrů všech generací: M. Nedbala, D. Medřické, K. Högera, V. Menšíka, J. Sováka, J. Somra, J. Vinkláře, J. Hlaváčové, J. Hanzlíka, J. Bláhy, L. Švormové, V. Ráže, J. Adamíry, J. Abrháma, M. Myslíkové, Z. Ondrouchové, P. Čepka, J. Hrzána, J. Větrovce, E. Trejtnarové – Hudečkové, J. Obermaierové, J. Skopečka, S. Budínové, V. Postráneckého, J. Libíčka, S. Beneše, J. Valy, J. Šulcové, F. Němce, J. Moučky, Z. Řehoře…

Byl jednou jeden dům vznikl v polovině 70. let. Znamenal novou kapitolu v historii původního seriálu. Prozaik Jan Otčenášek a dramatik Oldřich Daněk označili své dílo termínem televizní román. Dali tak najevo, že jím nejde o běžný, spotřební, zábavně-populární žánr, ale že míří k televiznímu dílu hlubšího záběru. Na vypjatých historických okamžicích (1936–1945) sledují zvraty českého osudu i podoby českého charakteru. „Látka sama o sobě k tomu vybízela. Poslední léta svobodné československé republiky, poté Mnichov, čas nacistické okupace, atentát na Heydricha, totální nasazení, a posléze květen roku 1945 včetně barikády v proslulé seriálové Bagounově ulici. Dramatické období země i jejích obyvatel. To vše předloženo neschematicky, odvážně, pravdivě, upřímně a stejně skvěle zahrané.“ (*

Seriál natočil režisér, jehož jméno čteme v titulcích řady těch nejvýznamnějších seriálů od dob jeho počátků dodnes – František Filip. „Hodně upřímné a živé dialogy nešustí papírem, přes těžké seriálové časy nechybí humor, při detailech naopak mrazí v zádech (tak opravdově jsou natočené). Je tu láska, drama, strach, bolest, byť i trochu nezbytně nutné politiky (vždyť při realizaci se píše rok 1974, ale je to je náznak). Konce nejsou vždycky šťastné a spravedlivé, ostatně proč taky… Dobový kolorit se podařilo dotvořit chytrým nápadem existence biografu v domě. Staré, černobílé filmové týdeníky ilustrují dobu a přispívají k orientaci diváka v ději.“)*

I když si Otčenášek s Daňkem historické téma vybrali schválně kvůli jeho relativní politické nekonfliktnosti, cenzoři přesto nějaké mouchy našli. Poslední díl se jim zdál málo revoluční a bez dostatečného důrazu na zásluhy Rudé armády. Závěrečné scény na barikádách se proto musely přetočit. Premiéru seriálu uvedla ČST 5. ledna 1975. www.ct24­.cz/kultura

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+