Více

Ano, šéfe! – Restaurace Rybárna, Pardubice

[Tisková zpráva] Školení personálu v Rybárně skončilo střelbou

Restaurace Rybárna leží na břehu jezírka plného leknínů uprostřed pardubického parku. Je to místo malebné, s atmosférou, téměř v centru, ale zároveň stranou. Sortiment je dán názvem, majitel si podnik pronajímá od rybářů. Co trápí třicátníka Ševečka, který Rybárnu provozuje už dvanáct let? Klesající prodej jídel, který mu nevydělá dost na mrtvou zimní sezonu. Rybárna má šlapat v létě, kdy během hezkého počasí hosté konzumují a baví se venku pod stromy, maminky s dětmi si užívají malého hřiště, milenci romantiku terasy nad vodní hladinou. Je třeba vyprovokovat chuťové pohárky hostů, ale zatím vyprovokovali šéfa k tomu, že hodil „mezinárodní polední meníčko“ rybám. Alfou a omegou úspěchu je obsluha, která je dnes prý důležitější než kvalita jídla. Jenže servírka Vendulka šéfův „gastroturbokurz“ nevydýchala a její zastánci dokonce na šéfa zaútočili se zbraní v ruce. Naštěstí jen s plastovou… Viditelným nedostatkem jinak pěkné restaurace je i rustikální interiér „módní jako Plechová kavalerie“. Čeká v cíli „malé pardubické“ hvězdička? Jak dopadne šéfův návrat do místa, kam přijede na ochutnávku z Hradce také Ivan Vodochodský, uvidíte ve čtvrtek 20. října ve 21.20 v další epizodě pořadu Ano, šéfe!

Zdeněk Pohlreich po úvodní ochutnávce usoudí, že „rybí polévka neurazí, ale není to nic, proč by sem člověk přeplaval kraulem mezi leknínama.“ Žabí „stehno z obojživelníka“ má na sobě moc odpadu. Interiér je trochu zašlý, stůl lepí a omšelé dekorace už něco pamatují. Polobolševický rustikální design, který majitel ani personál už vůbec nevnímají, šéf nechá odstranit, přes noc se vymaluje a je tu hned vzdušněji. Z restaurace také zmizí jelení hlava: „Jak se to tu jmenuje? Rybárna, nebo U paroháče?“ Vaření s rybami evokuje něco čistého, hezkého, lehkého a sexy. Aby stůl vypadal stále jako nově prostřený, pozve grafika, který navrhne papírové prostírání s motivem ryb.

„Co vydělává restauraci peníze?“ ptá se Zdeněk Pohlreich personálu, který má velké rezervy. „Židle!“ Jen spokojený a pohodlně usazený zákazník utrácí. A hned servírce názorně předvede, jak se má nabízet a prodávat víno. Nelíbí se mu ani oblečení obsluhy, která vypadá, jako kdyby přišla z volejbalu. Proč Vendulka nabízí k pražmě červený tramín? Nebo je to bílé víno? A co je to za rybu ta pražma? Z čeho se skládá kapr po židovsku? Tyto odpovědi by měla obsluha sypat z rukávu. Další lekce probíhají v kuchyni, kde občas vypomáhá i majitel. Jak naservírovat jídlo, aby zákazníka vystřelilo až ke hvězdám? Aby mu ratatouille připomnělo jižní Francii, prosluněnou pláž a dívčí bikiny? Proč se v létě podávají v palačince kompotované jahody, umělá šlehačka nebo k rybě nahořklé hříbky? „Ochutnejte kapku vlastní medicíny,“ vybízí majitele naštvaný šéf, který si o Ševečkovi myslí, že se zařadil do dlouhé řady restauratérů, kteří riskují vlastní peníze tím, že se bojí chtít po personálu, aby uměl prodat jeho zboží. Kamarádství je v tomto případě zcela bezcenná věc. Lajdáctví dnes nikomu neprojde, to ať radši rovnou zavřou!

I povědomí o Rybárně je nedostatečné, proto se chystá propagační akce na náměstí za zvuků swingu. Rozřešení v podobě udělení či neudělení samolepky ale celé osazenstvo opravdu hodně zaskočí.

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+