Více

Živé přenosy – spása televizního vysílání?

Nač sledovat v televizi předtáčené pořady, které si můžete pustit kdykoli jindy z internetového archivu?

Jan Potůček

Ilustrace: Nenad Vitas

Tyto řádky píšu v době, kdy ještě nevím, jaká byla sledovanost sobotního semifinále hokejového šampionátu mezi Českem a Slovenskem, z něhož vyšli vítězně naši východní sousedé. Předpokládám ale, že se průměrný počet diváků bude blížit půldruhému milionu (ne-li dvěma milionům, ale těžko říct – byla sobota a hezké počasí…). Čtvrtfinále se Švédskem vidělo v průměru 1,6 milionu dospělých diváků a alespoň tři minuty kontinuálně jej sledovaly tři miliony Čechů. To věru není málo. Připomenulo mi to moje úvahy z doby, kdy se začalo poprvé nahlas uvažovat o postupném zániku televize jako „hlavního“ média.

Je to už pár let, co odstartovaly debaty o očekávané nadvládě internetu, který časem pohltí televizi. Zatím se tak nestalo, ale role internetu v informování, ale i zábavě, neustále sílí. Žádná velká televizní stanice se neobejde bez vlastního webu a dokonce už ani než internetového archivu svých pořadů (a je úplně jedno, zda si za přístup do něj nechá od svých diváků platit, jako to dělá Nova u svého Voya, nebo je bezplatný jako u Primy a televize do videí vkládá reklamní minispoty).

Právě v dobách startujících diskusí o upadající roli televize jsem si začal říkat, že pokud něco televizi udrží nad vodou, bude to živé vysílání. Nikoli seriály, filmy, magazíny nebo předtáčené diskusní pořady a talk show. Ty si můžete kdykoli zpětně (nebo dokonce ještě před odvysíláním na televizní obrazovce) přehrát na internetu a zvolit si pro to čas a místo, které se bude hodit vám, nikoli nějakému televiznímu dramaturgovi. Přehrávat si zpětně záznam hokejového zápasu nebo tiskové konference k zatčení středočeského hejtmana Davida Ratha lze jistě také, ale všichni tak nějak tušíme, že to není ono. Ztrácí se tím onen punc živého přenosu.

Diváky zajímá aktuální dění a chtějí být „u toho“. Proto jsou mezi nejsledovanějšími televizními pořady hlavně živé přenosy – sportovní utkání, reality show, zpravodajské relace nebo živě vysílané diskusní pořady. Zatčení Davida Ratha sledoval takřka celý národ skoro v přímém přenosu, a zpravodajská ČT 24 rázem poposkočila v podílu na publiku na pozici čtvrté nejsledovanější televize v zemi. Jediný hokejový zápas vynesl sportovní kanál ČT 4 ve čtvrtek na pozici lídra trhu a porazil i ve čtvrtek tradičně neporazitelnou Novu s její těžkotonážní Ordinací v růžové zahradě 2.

Myslím si, že tenhle zájem o přímé přenosy bude ještě stoupat, zatímco klasicky programované televize zaznamenají divácké propady. Televize by měly ve vlastním zájmu hledat atraktivní události, které by mohly přenášet živě, a vedle nich provozovat videopůjčovny a televizní archivy, z nichž si budou diváci sami vybírat, co, kdy a kde si pustí. Do té doby se ale bude muset vyřešit pár „drobností“: měření sledovanosti pořadů, přehrávaných v libovolném čase z televizních archivů a započítávání těchto výsledků do reální sledovanosti v klasické televizi. Měření sledovanosti klasického televizního vysílání, zejména živých přenosů, mimo domácnosti (v restauracích, klubech a jiných veřejných prostorách).

No a také obchodní model pro masové využívání televizních archivů (zda přehrávané pořady přerušovat reklamou podobně jako v televizi, nebo si za vstup do archivu nechat platit, případně něco jiného). Dokud televizní stanice nenajdou odpovědi na tyto otázky, asi se oné televizní revoluce nedočkáme.

Anketa

Souhlasíte s názorem, že budoucnost televize je především v živých přenosech?

13 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 5. 2012 9:49

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+