Více

Zbořené mýty a realita české digitalizace

Digitalizace zemského televizního vysílání v České republice se letos úspěšně přehoupla do své druhé půle, alespoň co se přenosu signálu stanic velkých televizních hráčů týče, a dokončení pokrytí celého území ČR, srovnatelného s analogovou érou, je z technického pohledu otázkou přibližně jednoho roku. Pojďme se nyní poohlédnout, jak se měnil prezentovaný pohled na systém DVB-T i očekávání v něj vkládaná, jaká je dnešní skutečnost a co můžeme do budoucna v tomto oboru očekávat.

Příjem na tkaničku od bot

První prezentace systému DVB-T (v roce 2000) slibovaly nádherný obraz několika televizních stanic a příjem prostý duchů a šumu v obraze, to vše ideálně na nějakou náhražkovou anténu = kus drátu. To všechno by mohla být alespoň částečně pravda, jen bychom nesměli chtít vytěžovat možnou datovou kapacitu jednotlivých DVB-T multiplexů až „po strop“, jak je tomu dnes. Počet televizních programů a zvolené zdrojové kódování jako vstupní proměnné vztahu: kapacita/kvalita obrazu/odolnost přenosu dávají bohužel fyzikálně neúprosný výsledek: obraz zatížený digitálními artefakty (znatelně horší než při kvalitním příjmu analogového obrazového signálu PAL) a poměrně vysoká úroveň vysokofrekvenčního signálu nutná pro bezchybný příjem vysílání.

Před zahájením řádného zemského digitálního televizního vysílání (v roce 2005) byla samozřejmě v odborných kruzích vedena polemika, zda použít pro toto vysílání zdrojové kódování MPEG-2 nebo výrazně účinnější MPEG-4. V té době však byly set-top-boxy disponující dekodérem MPEG-4 významně dražší, o existenci interních digitálních tunerů v televizních přijímačích ani nemluvě, a tak obavy o hladký průběh procesu digitalizace převážily nad nabízenými technickými možnostmi nově zaváděného systému.

Prodávají se HD ready televize, ale v HD se skoro nevysílá

Realitou roku 2009 je velký objem prodeje moderních televizních přijímačů – zobrazovačů s vysokým rozlišením (tzv. HD ready, nebo Full HD), u nichž je vestavěný digitální tuner samozřejmostí. Řada prodávaných televizí již disponuje i DVB-T tunery schopnými zpracovávat zdrojové kódování MPEG-4. Televize s vysokým rozlišením – HDTV je tady a majitelé nových televizorů s úhlopříčkami obrazovek, o kterých se nám před několika lety ani nesnilo, zřetelně vidí kvalitativní rozdíl při srovnání se standardním rozlišením. Vybrané programy ve vysokém rozlišení jsou již běžně dostupné v satelitním vysílání i v rozvodech některých provozovatelů kabelové televize.

Proti tomuto technickému pokroku však stojí armáda stovek tisíc set-top boxů vybavených jen MPEG-2 dekodérem, jejichž existenci bude nutné ještě dlouhou dobu respektovat jak na straně veřejnoprávního vysílání, tak u velkých privátních televizí.

Samsung UE40B8000XW přední panel

K čemu jsou divákům HD ready televizory, když na nich HD vysílání na většině území České republiky pozemní cestou nenaladí? (Foto: Samsung)

Kde je ona konkurence mezi operátory sítí DVB-T?

Mezi hlavními přínosy digitalizace byla již před několika lety zmiňována možnost přinést divákům pozemní cestou řadu nových neokoukaných televizních stanic, které by konkurovaly zažité analogové čtveřici. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) vypsala licenční řízení, ve kterém vybrala šest stanic, které se měly ucházet o místo v komerčních multiplexech 2, 3 a 4 (multiplex 1 je veřejnoprávní). Každý z těchto multiplexů měla provozovat jiná společnost tak, aby si na trhu mohly vzájemně konkurovat. Představa konkurence po technické stránce zřejmě počítala s tím, že každý provozovatel multiplexu vystaví svoji nezávislou síť vysílačů na vlastních kótách.

A tak zatímco faktický provozovatel multiplexů 1 i 2 (České Radiokomunikace) vlastní vysílače na vysokých kótách přímo navržené pro televizní vysílání s vysokými vyzářenými výkony a vystačí si s několika desítkami vysílačů pro pokrytí celého území ČR a ještě při jejich vysílání využívá synergie s dalšími službami, provozovatelé multiplexů 3 (CDG) a 4 (Telefónika O2) by byli nuceni stavět úplně novou síť na ve většině případů horších (nižších) lokalitách. Počet vysílačů by pro pokrytí území České republiky blížící se celoplošnému musel dosahovat několika stovek stanovišť, s tím, že by velmi dobré pokrytí signálem bylo především ve větších městech, ale venkovské oblasti by zřejmě dlouhodobě ostrouhaly. Druhou možností bylo domluvit se s provozovatelem multiplexu 2, tedy Českými Radiokomunikacemi.

Provozovatel multiplexu 1 a 2 nabídl jasnou vizi rozvoje své DVB-T sítě s využitím většího počtu vysílačů, než počítal Technický plán přechodu, a tuto svou vizi začal uskutečňovat. Provozovatel multiplexu 3 rezignoval na výstavbu vlastní sítě a dohodl se raději s provozovatelem multiplexů 1 a 2 na zajištění provozu své sítě, ovšem ve výrazně okleštěné verzi počtu vysílačů ve srovnání s multiplexy 1 a 2. Provozovatel multiplexu 4 dlouhodobě setrvává u testovacího provozu z několika málo lokalit. Z neokoukaných nově licencovaných stanic prakticky vešla v život jediná – TV Barrandov, která s ohledem na vývoj sítí multiplexů v době zahájení jejího vysílání zaparkovala po boku svých analogových souputníků opentlených druhými tematickými kanály vytěženými z kompenzačních licencí, bez kterých by se u nás zřejmě žádná digitalizace mnoho dalších let nekonala. Multiplexy 3 a 4 v tento klíčový moment přišly o všechny klíčové hráče na našem televizním trhu a v podstatě ztratily důvod pro další rozvoj svých sítí.

Kamov - Žižkov - vrtulník

České Radiokomunikace se staly faktickým monopolním provozovatelem celoplošných sítí pro zemské digitální televizní vysílání (Foto: Ivana Dvorská, DigiZone.cz)

Důsledky „české cesty“ televizní digitalizace

Výsledky přerodu pozemních digitálních ideí ve skutečnost jsou tak minimálně dva (programový a technický):

Současné televize rozmnožily počet svých programů, což je v celku logické, neboť není pochyb, že v dalších programech televize úročí svůj potenciál za podstatně jiných ekonomických podmínek než je tomu u televizí postavených na „zelené louce“. Stanice, která u nás bude chtít docílit skutečně celoplošného pozemního pokrytí televize nebo rozhlasu – včetně všech luhů a hájů nemá v zásadě jinou možnost než spolupracovat s Českými Radiokomunikacemi.

Ovšem pozemské vysílání je obecně pro provozovatele stanic velmi drahé a vyplatí se pouze velkým televizím. Pro menší televizní projekty je podstatně snazší být na k dispozici v satelitním a kabelovém vysílání, pro které není problém tyto programy provozovat též jako placené. Satelitní vysílání s sebou pro diváka navíc přináší možnost volného příjmu stovek zahraničních programů včetně programů v HDTV. Pokrokoví diváci na tuto možnost zjevně slyší, zvláště v oblastech, kde je digitalizace naplánována až na konec přechodného období.

Současný faktický neúspěch multiplexů 3 a 4 může být paradoxně výhodou – zůstávají zde volné technické prostředky a kmitočty pro zavádění modernějších technických prostředků – již zmíněné vysílání v MPEG-4 a na MPEG-4 závislém HDTV v rámci současného standardu DVB-T nebo rovnou zavádění nového standardu DVB-T2. Multiplexy 1 a 2 budou se svým MPEG-2 minimálně dalších deset let nedotknutelné. Multiplexy 3 a 4, ať už je bude provozovat kdokoliv, mohou pojmout HDTV bratříčky programů z multiplexů 1 a 2, případně další programy, a tyto programy mohou být i placené. Zbývá však otázka, zda-li budou provozovatelé stanic ochotni platit za šíření svého signálu dvakrát a kolik diváků zůstane nakonec závislých jen na pozemském přenosu televizního signálu.

Mezititulky redakce

Anketa

Měly by mutliplexy 3 a 4 přejít na řádné vysílání v kopresním standardu MPEG-4, případně DVB-T2, a HD kvalitě?

56 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 1. 12. 2009 18:12

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+