Více

Zákon je v případě vulgarit nedokonalý, přiznává šéfka Rady pro vysílání

Několik sprostých slov v seriálu Terapie na filmovém kanálu HBO přimělo Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) zaslat jeho provozovateli upozornění na porušení zákona. Podle předsedkyně Rady Kateřiny Kalistové ale regulátorovi nic jiného nezbývalo: zákon totiž říká, že vulgarity jsou v televizním a rozhlasovém vysílání mezi šestou hodinou ráno a desátou večer zakázané. V noci je můžou televize a rádia vysílat pouze tehdy, pokud jsou nutné z hlediska kontextu uměleckého díla. „Chtěli bychom to změnit,“ říká Kalistová v rozhovoru pro server DigiZone.cz.

RRTV vydala několik upozornění provozovateli filmového kanálu HBO na vulgarity v seriálu Terapie. Jaká mají tato upozornění reálný dopad na provozovatele vysílání, když jim podle zákona nemůžete dát sankci?

Dopad nemají žádný. Zákaz vulgarismů a nadávek není v zákoně provázán s ustanovením o sankcích. Hrozí jim tedy pouze upozornění, které se vydává i v případě opakování porušení zákona. I kdyby televize opakovaně každý den ve stejném pořadu vysílala vulgarity, můžeme jí vydat pouze upozornění. Nemůžeme přistoupit k uložení sankce, pouze konstatovat, že se tam vyskytly vulgarity.

Jaký to má potom smysl? Televize si z takových upozornění můžou dělat jenom legraci.

Ony si z toho legraci nedělají, zpravidla jim vydáváme tato upozornění na základě stížností diváků a je pravda, že ti na to reagují poměrně negativně. Divákům výskyt vulgarismů ve vysílání poměrně dost vadí. Ustanovení zákona je ale v tomto případě nedokonalé, takže Rada nemůže přes den přihlédnout k uměleckému kontextu pořadu. Což je problém zejména u večerních pořadů, které televize vysílají od 20 hodin, a zejména pak u filmů. Ale stala se nám i věc, že jsme na základě stížnosti zaznamenali vulgarismy i v pořadu pro děti, kde se ani nedalo předpokládat, že by mělo jít o nějaký umělecký záměr. A také nám chodilo poměrně dost stížností na rádio, do kterého ráno přišel moderátor v podnapilém stavu a častoval svého kolegu vulgarismy. Tam bylo upozornění také na místě.

Kateřina Kalistová - 6

Myslíte Leoše Mareše v ranním vysílání Evropy 2, kde tak zurážel kolegu Patrika Hezuckého, že se ten sebral a odešel ze studia?

Ano. Takové vysílání určitě nevycházelo ze záměru provozovatele. Rada ale bojuje s nedokonalým ustanovením zákona. V případě HBO je navíc ještě jedna rovina. Na seriál Terapie nám přišla stížnost kvůli ochraně dětí a mládeže, jenže HBO je provozovatel, který poskytuje svým uživatelům zařízení, jímž mohou zabezpečit obsah HBO proti sledování dětmi.

Máte na mysli dětský zámek?

Ne, ten je přímo na televizoru, ale v případě HBO se tomu říká technické zabezpečení, které poskytuje přímo provozovatel programu. Kdyby takový provozovatel vysílal bůhví co, Rada proti němu nemůže z hlediska ochrany dětí a mládeže zasáhnout. Vznikla tím taková paradoxní situace, protože před rokem a půl, kdy se novelizoval zákon o vysílání, se na tyto případy nemyslelo. Respektive zákonodárci nerespektovali tuto změnu, která byla promítnuta do jiného ustanovení, které se týká právě ochrany dětí a mladistvých.

A druhý takový nejparadoxnější a nesmyslný případ byl u České televize a dokumentu Katka o feťačce, který vysílala ČT 2 od 20 hodin. Pro teenagery je to spíš vhodný dokument, který na ně může působit preventivně, aby nešli touto cestou. Mnoho rodičů uvítalo, že ho ČT 2 vysílala od osmé hodiny večer, ale také v něm padaly vulgarismy a my jsme na to museli České televizi vydat upozornění. Přišlo nám na to několik stížností.

Říkáte, že jste zaznamenali vulgarismy i v pořadech pro děti. Ani v těchto případech nemůžete udělit sankci?

Ne. Ustanovení zákona mluví čistě o vulgarismech a nadávkách ve spojení s upozorněním. Rada nemůže postupovat jinak, ani při opakovaném porušení zákona.

Když můžete maximálně vydat upozornění na vulgarity v pořadech pro děti, je tedy vůbec ochrana dětí a mladistvých v zákonu o vysílání dostatečná?

Ve svém nedávném komentáři jste zmiňoval, že ochrana dětí a mládeže je v zákoně o vysílání nedostatečná, ale ono tomu tak není. Byla to dokonce jedna z priorit, kterou jsme si stanovili na rok 2011, kdy jsme si zadali řadu psychologických analýz speciálně na krimiseriály v podvečerních časech, které diváky velmi iritují. Zejména tedy u komerčních televizí, ale Prima už po sérii správních řízení tyto seriály raději odsunula do nočních hodin. Ne všechny tyto seriály jsou způsobilé ohrozit psychický, mravní nebo fyzický vývoj dětí a mladistvých, ale některé ano. Udělovali jsme proto sankce a musím říct, že Rada je v tomto případě celkem úspěšná. U Nejvyššího správního soudu jsme například obhájili pokutu tři miliony korun televizi Prima za pořad TOP 10, konkrétně za reportáž o skupině Jackass Praha, včetně jejího uvedení moderátorkou ze studia a avizovaným názvem „Děti moderní doby“.

Tři miliony korun? To je asi historicky nejvyšší pokuta, ne?

Ano, byla to asi největší částka, kterou jsme před soudem obhájili jako udělenou pokutu a už byla zaplacena. Víme ale, že z hlediska nebezpečí pro děti a mládež není určující, že dítě vidí jeden určitý pořad a na základě toho se z něj stane násilník. Je to nadměrný počet hodin a dnů, které se za léta u dětí nastřádají. Když vidí jednu takovou věc za druhou, včetně třeba zpravodajství, konkrétně pak z bojů v Libyi, z nichž mají děti úzkosti a noční můry, což samy popisovaly v našem průzkumu, nastřádá se to v nich a u citlivých jedinců skutečně může dojít ke zvýšenému sklonu k násilí. Speciálně tedy u chlapců, kteří na to jsou citlivější než dívky.

Těžko to ale může platit paušálně.

Samozřejmě tam hraje roli celá řada dalších faktorů, rodina, sociální vazby, atd. Situace v ochraně dětí a mladistvých tedy opravdu není jednoduchá a Rada slouží opravdu k tomu, aby pokutovala ty nejzávažnější věci, kde je prokazatelné ohrožení dětí a mládeže. Proto jsme také měli onu televizní kampaň, která apelovala na rodiče, protože represe ze strany státu nemůže jít ad absurdum a násilí se bude v televizi vyskytovat v určité míře vždycky. A i když není jednotlivý výjev násilí schopný nějakým způsobem děti trvale negativně ovlivnit, kumulace za ta léta už toho schopna je. A proto jsme dělali tuto kampaň.

Podle čeho stanovujete, co je a co už není vulgarita?

Vulgarismy ani nadávky nejsou v zákoně definovány, ani neexistuje nějaká obecně přijímaná definice, ale přesto je význam těchto pojmů obecně znám. Když vám někdo řekne nějakou nadávku nebo vulgarismus, poznáte to. Nicméně Rada se omezila pouze na výrazy, u nichž je charakter vulgarismu a nadávky objektivně nesporný (čte z dokumentu RRTV, pozn. red.). Uvědomujeme si, že to je velmi subjektivní věc. V každém upozornění ale musíme tyto pojmy definovat, a u těchto definic vycházíme z otevřených zdrojů, jako je například Wikipedie. Jenom stručně ji přečtu: vulgarismy jsou definovány jako hrubé výrazy, které vyjadřují negativní a silně emotivní postoj k věci či člověku, vůči němuž jsou směřovány. Jejich používání v psané i mluveném projevu je většinou společnosti považováno za nevhodné. Používají se jako nadávky nebo prostředky uvolnění vnitřního napětí, tedy klení.

Nadávky jsou zase úmyslně hanlivá, urážlivá oslovení a používají se obvykle jako součást osobního útoku. Jako nadávky se často, ale ne výhradě používají sprostá slova. Vycházíme ze Slovníku spisovného jazyka českého, ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost a u vulgarismů i z Akademického slovníku cizích slov. Vedli jsme i poměrně velmi živou korespondenci s Ústavem pro jazyk český Akademie věd ČR, a právě z ní jsme pochopili, o jak subjektivní věc jde. Akademici nám například řekli, že i slovní spojení několika nevulgárních slov může vést k nadávce. Například prohlášení, že by si ani pes od někoho nevzal kůrku chleba. I to může být vnímáno jako nadávka, ale my to tak nevnímáme.

Kateřina Kalistová - 1

Jako vulgarismy a nadávky definujeme jenom výrazy, o nichž nemůže být sporu. Kromě toho ještě existuje velmi obsáhlý Slovník vulgarismů a nadávek, o který se také opíráme.

Rada v minulosti snad i vydala nějaký seznam sprostých slov, ale v souvislosti s rozhlasovým vysíláním.

Ne, žádný takový seznam jsme nevydali, to byla lživá informace některých novinářů. Některá rádia nám pak dokonce kvůli tomu uveřejnila omluvu ve svém vysílání.

Když půjdeme ke konkrétním příkladům, považujete třeba nadávku „do hajzlu“ za vulgaritu, kvůli které byste provozovateli vysílání zaslali upozornění?

Jde o to, v jakém kontextu by byla užita. Když se budeme v rádiu nebo televizi bavit jako odborníci o významu slov nebo jejich původu, je to něco jiného, protože ho nepoužijeme jako nadávku, ale jako příklad. Když vám budu říkat, jaký je původ slova „debil“, nenadávám vám. Nevydávali bychom kvůli tomu upozornění pro použití nadávky nebo vulgarismu. Ale už se nám stalo, že jsem to takto vysvětlovala v rádiu a přišla nám na to stížnost, že jsem ve vysílání používala vulgarismy. Pokud to ale bude použito v rámci nějakého kontextu, třeba ve filmu jako nadávka, pak ano, můžeme vydat upozornění.

A jak byste řešili situaci, kdy v příspěvku v televizním zpravodajství bude záběr na někoho, kdo se bude bránit natáčení a řekne kameramanovi, ať jde do hajzlu?

Takovou věc jsme nikdy neřešili, ale záleželo by na kontextu a třeba na tom, zda by šlo o přímý přenos. Pak by provozovatel nijak nemohl ovlivnit podobu tohoto zpravodajského vstupu. Opravdu se nám to ale zatím nestalo, navíc vulgarity a nadávky ve vysílání cíleně nehledáme, spíš řešíme stížnosti diváků. Většinou jde o nadávky ve filmech a seriálech.

V upozornění vždy zmiňujete určitou lhůtu na nápravu, většinou sedm dní. Co tím myslíte? Jak se dá napravit něco, co se už stalo?

Upozornění tak, jak je definováno v zákoně, musí mít vždy lhůtu k nápravě. Protože jsme si byli vědomi nesmyslnosti lhůt k nápravě u filmu, který už byl odvysílán, Rada se v minulosti uchylovala k formulaci, že požaduje lhůtu k nápravě ihned. Přišlo nám nesmyslné dávat v takových případech lhůtu týden nebo čtrnáct dní. Soudy ale konstatovaly, že lhůta k nápravě ihned neexistuje, a zároveň že upozornění bez lhůty také neexistuje, takže vycházíme čistě ze zákona. Lze to ale vysvětlovat i tak, že nabádáme, aby nedocházelo k zařazování těchto nebo obdobných vulgarismů do vysílání dalšího pořadu v takovém čase.

Takže když vydáte upozornění HBO na vulgarity v seriálu Terapie po osmé hodině večer, zároveň je tím nabádáte, aby se příště v tom samém seriálu a ve stejném čase už vulgarity nevyskytovaly. A že pokud tam budou, mají ten seriál vysílat po desáté hodině večer, ale nadávky musí zapadat do kontextu uměleckého díla.

Ono je to upozornění u vulgarismů v podstatě nic neříkající. Když to vezmu na jiném příkladu, třeba na ochraně dětí a mladistvých, protože tam žádné takové nesmyslné omezení není, pokud dáme lhůtu k nápravě, nechceme, aby se něco typově podobného zařazovalo do vysílání. A televize k tomu mají lhůtu k nápravě sedm nebo čtrnáct dní, protože je jasné, že nemohou ze dne na den změnit programovou skladbu. Při opakování jim hrozí pokuta. U vulgarit se to takto vykládat nedá. Je fakt, že nám od diváků chodí stížnosti i na filmy, které televize vysílají v pozdních nočních hodinách, ale v těchto případech se ještě nestalo, že by Rada vydala upozornění, protože to je vždycky odůvodnitelné uměleckým kontextem či dramaturgicko-režijním záměrem.

Kdo a jak posuzuje, zda je vulgarita odvysílaná po desáté hodině večer adekvátní a zapadá do kontextu uměleckého díla?

Naši analytici.

A ti mají od Rady nějaký rozbor, co je ještě v pořádku a co už ne?

Ne, oni právě vycházejí z těch definic pojmů, kde jsme si vydefinovali, co je vulgarismus nebo nadávka, a pak z logiky věci a citu poznají, kde to je adekvátní a kde ne. Třeba jsme posuzovali film Tobruk a také Gympl z prostředí sprejerů. Je logické, že sprejeři mezi sebou nebudou mluvit jako schovanky, nebo že vojáci někde v Africe nebudou v zákopu mluvit spisovně. Tam je to na místě. Spíš by byl problém, kdyby se vulgarity a nadávky vyskytly ve zpravodajství, kde by najednou začal sprostě mluvit moderátor, nebo v dětských pořadech, ale ty se nevysílají po desáté hodině večer. Nepamatuji si, že bychom řešili otázku vulgarit a nadávek po desáté hodině večer, aniž by jejich použití v díle nebylo odůvodněné kontextem. Šlo o umělecké, artové filmy, nebo ty, u kterých by nepoužití vulgarit vypadalo nepřirozeně a uměle.

Dáte podnět zákonodárcům, aby tuto část zákona zpřesnili, když teď můžete vydávat pouze upozornění bez možnosti sankce?

Ano, pravděpodobně budeme žádat změnu. Už jsme na to upozorňovali v minulosti a budeme na to upozorňovat znovu, že i s ohledem na novelu před rokem a půl vznikl nesmyslný paradox s těmi televizemi, které poskytují technické zabezpečení obsahu, když rodiče chtějí chránit své děti. Tam je to úplně „mimo mísu“. Upozorňovali jsme také na to, že by nám velmi pomohlo, kdybychom ke kontextu daného díla mohli přihlížet i v denních hodinách, nikoli jen mezi 22:00 a 06:00 hod.

Je už na obzoru nějaká novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, kde by se tyto vaše požadavky mohly objevit?

Pokud vím, ano, protože poslanci se velmi intenzivně věnují hlasitosti televizní reklamy. Takže je možné, že bychom mohli iniciovat změnu při této příležitosti.

Už v příštím roce?

Myslím si, že ano. Začátkem příštího roku.

Dostala už RRTV od televize Prima oficiální žádost o vrácení stávající licence, která jí ukládá sdílet programovou pozici v multiplexu 2 s regionálními televizemi?

Ne, nedostala, ale k celé této kauze Primy a RTA bych se zatím nechtěla vyjadřovat. Až se tak stane, pokud vůbec, určitě k tomu na začátku příštího roku zaujmeme stanovisko.

Kateřina Kalistová - 5

Část regionálních televizí chce odchod od Primy řešit samostatným vysíláním. Například liberecký Genus. Evidujete žádosti o licence pro regionální vysílání DVB-T i od dalších zájemců?

Od minulého týdne, kdy jsme měli poradu vedení nad programem zasedání Rady, které začíná dnes, jsem v poště zaznamenala nekončící sérii korespondence a doplňování materiálů na toto téma, a teprve uvidím poslední verzi, co dnes budeme na Radě rozhodovat (rozhovor vznikal v pondělí 12. prosince, pozn. red.). Čili se to určitě dozvíte ve středu z naší tiskové zprávy.

Stihli byste ony nové regionální licence vydat ještě do konce letošního roku, pokud jsou tedy mezi korespondencí žádosti provozovatelů?

Na nás ani tak nezáleží. Pokud si nějaký subjekt bude žádat o samostatnou licenci, záleží zejména na stanovisku Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) a nejsem si jista, zda by to stihl. On je koordinátor technických prostředků pro vysílání. Pokud by však mělo dojít jen ke změně stávajících licencí, ke které není třeba stanovisko ČTÚ, měli bychom to stihnout. Dnešní zasedání je ale poslední v letošním roce.

Mohou televize, které mají sdílet prostor s Primou, vysílat na základě stávajících licencí samostatně bez Primy, resp. nějakého centrálního programu?

Nemusí žádat o novou licenci, stačí zažádat o změnu stávající licence spočívající zejména v rozšíření časového rozsahu, případně změně licenčních podmínek.

Poslední otázka je čistě personální: chystají se v RRTV či jejím vedení nějaké změny v souvislosti s vaším odchodem na mateřskou dovolenou?

CIF16

Na mateřskou dovolenou neodcházím.

Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Anketa

Měl by se vysílací zákon ohledně vulgarit v televizi a rádiích změnit?

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 12. 2011 23:08

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+