Více

Zájemci o pozice v mediálních radách: nadšení diletanti, pokoušející DPH i nové zákony

Sněmovní slyšení kandidátů do veřejnoprávních rad bývá mediální veřejností historicky a empiricky vnímáno jako přehlídka podivínů, kterou lze pojímat jako drobnou, pravidelně se opakující taškařici.

A jinak tomu nebylo ani letos. Sešlo se nám 43 kandidátů, toužících po uvolněných místech v radách Českého rozhlasu a České televize. Zkrátka mnoho povolaných, málo vyvolených, ale jen několik osvícených. Všichni z nich si tentokrát aspoň bez výjimky přečetli zákon a měli jasno v tom, co mohou dělat – naprosto tentokráte absentovali nadšenci typu chci prosazovat více včelařů.

  • O tři místa do Rady Českého rozhlasu bude soutěžit 22 kandidátů. Pět z nich již v Radě bylo, jeden byl v dozorčí komisi.
  • Do Rady České televize kandiduje 21 uchazečů. V Radě již byli čtyři z nich.
  • Nejčastějšími otázkami poslanců byla objektivita a vyváženost, koncesionářské poplatky i veřejná služba sama.

Posloucháme Vltavu, čteme Prousta

Ukázalo se, že většina kandidátů do Rady Českého rozhlasu poslouchá stanici Vltava. Což vzhledem ke sledovanosti stanice byla tragédie. Oběma sadami kandidátů se táhla myšlenka na nutnost existence veřejnoprávních médií. Strach z oligarchizace médií a strach z takto pokřivených informačních kanálů už neskrývá nikdo.

Vítězslav Jandák se klidně vzdá poslaneckého mandátu.

Poslanec ČSSD, bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák, patrně nejpopulárnější kandidát, který se uchází o místo v Radě Českého rozhlasu, protože už nechce býti poslancem, chce definici veřejnoprávnosti, jeho téma již od dob ministerstva kultury. Přiznal ovšem, že ani na ministerstvu jeho touha po definici nebyla úspěšná. Dostal jsem pět fasciklů a každý byl o něčem jiném. Je vidět, že poslanci neumějí číst zákon. Ani ministři.

Platit, či neplatit, toť otázka

Bývalá zaměstnankyně Českého rozhlasu, kde měla na starost Odbor rozhlasových poplatků, a kandidátka do rady Dana Francová neskrývala svou zatrpklost nad odchodem z rozhlasu, a tak otevřela téma, zda rozhlas a televizi neplatit z daní a tak v podstatě nezestátnit. U všech neúspěšných se projevuje touha se pomstít, zejména když přesvědčí někoho z hloupějších politiků.

Dana Makrlíková, bývalá mluvčí Českého telekomunikačního úřadu

Objektivita a vyváženost pak byla oběma médiím společná, stejně jako otázka koncesionářských poplatků a způsob, jakým zabezpečit financování obou médií. Dana Makrlíková, bývalá televizní radní, známá svou afinitou k Topolánkově ODS, která se o toto místo uchází opětovně, otevřela možnost inflační doložky a upozornila na dosud nedořešený problém DPH.

Je vidět, že ODS už není to, co bývala. Do chvíle, než bude, co bývala. Protože za vlády ODS se překládala směrnice EU o DPH, jejíž špatný překlad nyní znevýhodňuje nejen rozhlas či televizi, ale stovky dalších institucí neziskového sektoru. Nemocnice, univerzity, sociální zařízení. Ti všichni přicházejí o stamiliony díky špatnému úřednickému překladu z angličtiny do češtiny.

Štve vás televize nebo zprávy?

Pavel Kačírek pak navrhl, aby se oddělilo zpravodajství od samotné České televize, aby nekazilo její pověst. Což není nejen špatný nápad, ale i snaha zachránit, co se zachránit dá. Pokud to vůbec jde. Samotná Česká televize by pak byla v podstatě jakousi zastřešující institucí, přičemž by tyto dvě entity fungovaly fakticky nezávisle. Lidi by nadávali na „Českou zpravodajskou“, ne na „Českou televizní“. Otázka je, zda by radní neměli zabránit, aby lidi nadávali na neobjektivitu a nedostatek nestrannosti celé České televize.

Tomáš Němeček

Tomáš Němeček, který loni neúspěšně kandidoval na post ředitele Českého rozhlasu, se obracel k BBC a stejně jako další kandidáti skrytě kandidující za pravicové partaje se i on zabýval problematikou „value for money“. Vzhledem k tomu, že je opozičním zastupitelem jedné z pražských městských částí (sdružení KDU-ČSL a nezávislých „osobností“), je otázkou, zda může vůbec radním být. Zákon říká, že nemůže, praxe tolerovaná v rozporu se zákonem diletanty ve sněmovně říká, že každý komunální politik a kuchař může.
Celkově kandidáti kritizovali například Události a jejich řazení zpráv či málo koprodukcí.

Úroveň až překvapivě vysoká…

Ukázalo se, že tentokrát si všichni kandidáti skutečně našli informace o obou médiích a jejich prezentace byly přehledem témat, která se ve veřejném prostoru nejčastěji vyskytují. Poslanci se ptali pak na problémy, o nichž se hovoří ve sněmovně. Styčnými body bylo samotné obsazení rad a reprezentace jednotlivých skupin v nich. Objektivita a vyváženost. Sledovanost obou médií, přičemž v případě Českého rozhlasu se v této souvislosti hojně hovořilo o digitalizaci. Value for money. A zpravodajství.

CIF17

Jakub Končelík

Kromě Jiřího Fencla (kandidoval do Rady ČRo), který byl poněkud excentrickým kandidátem, když prohlásil, že novinařinu dělají vyhození novináři, byla úroveň až překvapivě vysoká. Vyjímám akademické kandidáty typu Josefa Ftorka (Rada ČRo), který zasvěceně hovořil o ideologickém kódování, přes Tomáše Trampotu (Rada ČT), který neuspokojil touhu poslance Daniela Korteho po odsouzení neologismů v češtině a spisovné češtině ve vysílání s tím, že jazyk se vyvíjí. Děkan FSV UK Jakub Končelík (Rada ČT) pak zopakoval velkou část prezentace, s níž kandidoval na ředitele Českého rozhlasu.

Smutné je, že mediálním pedagogům a teoretikům většinou poslanci nerozumí, a tak mají méně šancí než nadšení diletanti. Je jedno, zda z dermatovenerologické fakulty, z parlamentu, z politické touhy nebo z útrob kostelů.

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+