Více

Volba ředitele České televize, Epizoda II: Taktizování

Za dobu, co se jako novinář věnuji médiím, jsem zažil šest voleb generálního ředitele České televize. Žádná ale nebyla tak nervózní jako ta letošní, pokud ovšem nebudu počítat rychlovolbu „zimního krále“ Kavčích hor Jiřího Hodače, která na sklonku roku 2000 vedla k známé televizní krizi. Letos je to jiné: do konkurzu se přihlásilo nejvíc kandidátů (36, z toho čtyři vypadli kvůli neúplné přihlášce), o ředitelské křeslo se začalo bojovat už několik měsíců předtím, než Jiří Janeček oznámil úmysl rezignovat „ze zdravotních důvodů“ a je tu příliš mnoho klik, které nechtějí přijít o vliv na ČT.

Jan Potůček

Ilustrace: Nenad Vitas

Na „střídání stráží“ v ředitelském křesle České televize je nejzajímavější, že se o něm mluvilo dlouho před tím, než vůbec bylo nutné řešit otázku nástupce Jiřího Janečka. Už někdy na přelomu loňského a letošního roku se začaly v médiích objevovat nesmělé informace o tom, že čerstvě odejitý bývalý šéf Novy Petr Dvořák by ředitelské křeslo v ČT „bral“, pokud by tedy bylo volné. Načež Petr Dvořák začal chodit po odborných konferencích, aby na nich prezentoval svůj názor na veřejnou službu v podobě televizního vysílání a jeho odnoží na internetu a nových médiích. Už tehdy mi to připadalo jako porcování medvěda, který ještě běhá po lese.

Nicméně Jiří Janeček v červnu skutečně oznámil úmysl z ČT odejít a tím odstartoval skutečnou melu. V celé nahotě se začalo ukazovat, že současný management ČT není nijak soudržné těleso, ale tvoří ho hned několik různých skupin manažerů, kteří by neradi přišli nejen o svá místa, ale především o vliv na instituci, jejíž sedmimiliardový rozpočet láká kdekoho. A že zájmy různých členů současného vedení ČT jsou opravdu různé, ba často protichůdné. Jakmile zmizel jejich stmelovač Janeček, management ČT se začal rozpadat. Nebo spíše bojovat, „kdo s koho“. Nesmyslné zrušení tiskové konference k podzimnímu schématu ČT 1 půl hodiny před jejím začátkem je jen úsměvným důsledkem tohoto rozkladu a vnitřních bojů o nadvládu nad Kavčími horami.

Úmysl odejít z ČT oznámil Jiří Janeček v červnu, odejde však až k poslednímu srpnu. Rada ČT si dala chvíli na čas, než vypsala výběrové řízení na jeho nástupce (stalo se tak v polovině července) a lhůtu pro odevzdávání přihlášek stanovila na 22. srpna – tedy dva měsíce poté, co Janeček řekl, že skončí. To je poměrně dlouhá doba na různé mediální spekulace, lobbing a podsouvání „zaručených informací“, kdo všechno bude či nebude kandidovat. Osobně mě z těch všech „jisto jistých zpráv“ překvapilo, že boj o funkci generálního ředitele vzdal Milan Fridrich, který tolik dbá na svoji veřejnou prezentaci (není snad týdne, kdy by někomu neposkytl rozsáhlý rozhovor, který se zrovna nemusí týkat Nových médií ČT).

Ona nekandidatura Milana Fridricha mi zkrátka v souvislosti s jeho ambicemi nesedí. Není to spíš tak, že po loňských parlamentních volbách a aktuálním rozložení politických sil vyhodnotil svoje šance jako mizivé a rozhodl se podporovat silného kandidáta? (sám tvrdí, že nikoli). Fridrich otevřeně mluví především o Petru Dvořákovi, který má na Kavčí hory našlápnuto nejdéle ze všech 32 kandidátů, jejich přihlášky radní shledali formálně správné a pustili je do prvního kola volby ředitele. Naopak brojí proti Romanu Bradáčovi, který jej loni v létě vystřídal ve funkci ředitele zpravodajství a později výkonného ředitele zpravodajského kanálu ČT 24. A také proti obchodnímu řediteli ČT Robertu Kvapilovi, řediteli programových okruhů Radku Žádníkovi a výkonnému řediteli ČT 1 Radanu Dolejšovi.

O výše zmíněné čtveřici manažerů se už před časem rozepsaly Hospodářské noviny jako o skupině „čtyř R“, která usiluje o udržení moci v ČT. Tahle mediální konstrukce má jednu povážlivou trhlinu v nedávno zrušené tiskovce ČT 1, kde se proti sobě postavili obchodní ředitel Robert Kvapil, který akci nakonec zrušil, a šéf Jedničky Radan Dolejš, který byl proti. Nicméně ze „čtyř R“ do konkurzu na generálního ředitele vstoupilo „er“ jediné: Roman Bradáč, který se veřejně příliš neprojevuje (na rozdíl od svého kritika Milana Fridricha) a tudíž se o jeho úmyslech s Kavčími horami příliš neví. Tedy kromě toho, že měl značný vliv na Jiřího Janečka, který si z něj po návratu ze Spojených států, kde byl Bradáč stálým zpravodajem ČT, udělal ředitele svého sekretariátu, a pak ho ustanovil ředitelem zpravodajství místo Milana Fridricha, o němž se tradovalo, že chtěl Janečka při minulé volbě generálního ředitele ČT nahradit (ani tehdy však Fridrich nekandidoval).

Dnes, stejně jako při minulé volbě šéfa ČT v roce 2009, se objevovaly informace o „jistých snahách“ dovést výběrové řízení do konce bez vítěze. Přede dvěma lety média spekulovala o tom, že pokud nebude nikdo zvolen, radní vypíší nový konkurz, do toho se přihlásí Milan Fridrich a zvítězí. Nakonec se nic takového nestalo, funkci obhájil Janeček, i když jenom díky radním, kteří se „urvali z politických řetězů“ (a odepsali si tak možnost být znovu zvoleni do Rady ČT, takže tehdejší předseda radních Jiří Baumruk a vlivná radní Helena Fibingerová letos v kontrolním orgánu ČT skončili). Letos to je Milan Fridrich, kdo tvrdí, že skupina „čtyř R“ hraje na „nevolbu“, tedy že nový ředitel nebude zvolen v termínu, který si stanovila částečně obměněná rada – 21. září.

Těžko říct, co je pravda a co hra vabank, kterou hrají především dnešní manažeři ČT (kteří vsadili na rozdílné koně). Jisté je, že sympatický postup nového předsedy Rady ČT Milana Uhdeho, který chce, aby byl celý konkurz maximálně transparentní a pokud možno vše veřejné (včetně projektů všech kandidátů, ale bez jejich souhlasu to není možné), bude jen jakýmsi zlatým pozlátkem, pod nímž se budou odehrávat ještě mnohem silnější tlaky než dosud. Máme se na co těšit.

Anketa

Měl by být budoucí generální ředitel České televize zevnitř ČT, nebo naopak přijít zvenčí?

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+