Hlavní navigace

Vojna a mír aneb dabingové Waterloo

15. 2. 2017
Doba čtení: 12 minut

Sdílet

 Autor: Filmbox
Důvěrně známého příběhu se naposledy zhostila britská BBC a odvysílaly jej stanice FilmBox. Jak ale dopadl český dabing, který se musel vypořádat nejen s ruskými reáliemi?

BBC je známá vysokou kvalitou svých filmů a na historická dramata její tvorby je radost pohledět. Naservírovala nám minisérii s neokoukanými tvářemi i renomovanými anglickými herci. Minulý rok se rozhodla znovu oživit veledílo, jehož rozsáhlost a téměř 250 postav naháněly strach všem předrevolučním generacím. Dnes se navíc pravděpodobně čtyřdílnou ságou troufne prokousat jen ten nejodvážnější čtenář, kterého neodradí nánosy prachu v knihovně, neznámé reálie a čím dál větší nepopulárnost moderního Ruska.

Nezabíhejme ale do politiky současnosti, čeká nás doba Napoleona, který projel z Francie se svou armádou bez větších potíží celou Evropou a narazil právě až v Rusku, které stálo na rozcestí – přijmout moderní zvyky Evropy, nebo zachovat věrnost tradicím a izolovat se?

Minisérie byla zpracována do šesti dílů, v nichž se s pravým britským nadhledem odvíjí onen slavný příběh, ač bohužel nemá toho pravého slovanského ducha. Pokud ale nelpíte na detailech a chcete si odpočinout u líbivého filmu, jistě vám bude toto zpracování mnohem bližší než opulentní ruská verze z 60. let.

Dabing k této minisérii si nechala zpracovat společnost SPI International údajně ve studiu Saga TV. Na minisérii lákala jako na největší hit v září 2016. Vysílala se na stanicích FilmBox Premium a FilmBox Extra HD (minisérie je v současné době umístěna i ve videotéce FilmBox Live). Naladila jsem se proto na šest hodin trvající klasiku a dala šanci českému znění. Čekali byste tedy na placených kanálech dobře odvedenou práci? To asi většina diváků, realita byla bohužel v tomto případě trochu jiná.

Jak nadabovat film – příručka pro začátečníky

Vezmeme to od začátku – představte si, že vlastníte dabingové studio a máte nadabovat dílo (film či seriál). Co uděláte nejdříve? Zajisté potřebujete překlad a časování, úpravu, herce, ruchy v pozadí, nějakého toho zvukaře, který to zmixuje, a možná by nebylo od věci mít ve studiu někoho, kdo to bude všechno řídit. Potřebujete tedy minimálně produkčního nebo vedoucího výroby a samozřejmě režiséra.

Ač to vypadá na první pohled jednoduše, realita je bohužel jiná. Herců je málo a jsou většinou vytížení, jste omezeni časem i rozpočtem, na kontrolu kvality ve formě například dramaturga už bohužel tolik času nezbývá, a tak začínáte slevovat z nároků, abyste dostáli slíbeným požadavkům, a doufáte, že to nějak projde a diváci to nepoznají…

Kdopak to mluví?

Pokud chcete kvalitní dabing, potřebujete kvalitní herce. To je jednoduchá rovnice, ovšem se spoustou neznámých. Je třeba přihlédnout ke stáří protagonistů filmu, charakteru jejich postav a pak se rozhlédnout na českém dabingovém trhu, jen abyste zjistili, že není moc z čeho vybírat. Většina těch nejlepších herců má diáře nabité víc než kdekterá hollywoodská celebrita a dostat je všechny ve správný čas na správné místo je pořádný oříšek, o který by nestála ani zoufalá šavlozubá veverka z Doby ledové.

Hned první hlavní postava neměla právě štěstí na svého hlasového představitele – Pierre Bezuchov, hraný mladým nadějným hercem Paulem Danem. Dabuje jej totiž typově naprosto odlišný Jakub Saic, který většinou v dnešní době propůjčuje hlas spíše starším a vyzrálejším postavám než zmateným a idealistickým mladíkům. K podobnému nesouladu zjevu a hlasu došlo i v případě další hlavní postavy, shodou okolností manželky Pierra Bezuchova, kterou hraje Tuppence Middleton, ovšem z reproduktoru zní hlas Stanislavy Jachnické, která k ní nesedí věkově ani povahově.

Další ne úplně šťastnou volbou byla Šárka Vondrová pro Gillian Anderson. Herečku již dlouho známe z kultovního seriálu Akta X, kde ji skvěle ztvárňovala Jana Musilová, a jiný hlas si k ní snad ani nedokážeme představit. Jana Musilová, která je z Brna a musí do Prahy dojíždět, ji dabovala také v roce 2012 pro téhož zadavatele, který si objednal v této recenzi hodnocený dabing (SPI International), v minisérii Ponurý dům. Je tedy s podivem, že tento dobrý zvyk nebyl dodržen i nyní.

Můžeme si to vysvětlovat jedině tím, že zakázku sice tenkrát dostala Saga TV, ale ve skutečnosti byla minisérie dabovaná ve studiu DW agentura v režii Ivana Holečka. Šárku Vondrovou si herečka opravdu nezasloužila, obzvlášť v tomto kontextu. Pokud bychom se omezovali jen na Prahu, mohla být vhodnou alternativou Dana Černá, která ji nedávno dabovala v Hannibalovi nebo seriálu The Falls, či Petra Tišnovská (Johnny English se vrací).

Tyto přehmaty nicméně nelze dávat za vinu hercům – odmítnout práci a zavřít si dveře k dalším projektům si dovolí skutečně jen málokdo. Za casting totiž zodpovídá úplně někdo jiný (režisér a schvaluje zadavatel). Jenže ve studiu Saga TV jakoby točili pořád stejní herci, management po stránce produkční moc nefunguje.

Pokud se podíváme na obsazení hlavních postav třeba jen této minisérie, nelze si nevšimnout, že z dvanácti hlavních dabérů hned čtyři z nich propůjčili hlas dvěma filmovým postavám zároveň, a to ne tím způsobem, že by vypomohli ve dvou třech větách nepodstatné epizodní postavy, ale zároveň dabují dva hlavní představitele děje. Například Bohuslav Kalva musí zvládnout jak Nikolaje Bolkonského v podání Jima Broadbenta, tak i generála ruské armády Kutuzova ztvárněného Brianem Coxem, podobně na tom pak byli i Radovan Vaculík nebo Pavel Vondra.

Ach ten češtin…

Pokud už máte do svého dabingového týmu vybrány špičkové herce, potřebujete jim dodat správně přeložené, a nejlépe i jazykově upravené repliky tak, aby každá věta odpovídala nejen svou délkou, ale i tím, na jakou slabiku či hlásku končí. Herci se snáze „trefí“ svým protějškům do úst a výsledek je o to přirozenější. Je potřeba také ohlídat tempo řeči v našem mateřském jazyce. Dále je třeba ohlídat, že si postavy vykají tehdy, kdy mají, a to v průběhu celého filmu konstantně, což při překladu z angličtiny do češtiny není vždy jednoznačné vzhledem k tomu, že angličtina tykání a vykání nezná.

Ano, je toho skutečně hodně, do toho přidejte trochu ruského koření v podobě problematiky skloňování ruských vlastních jmen osob a míst a toho, že by výsledek měl zapadat do prostředí carského Ruska v letech 1805–1813. Výhodou v tomto konkrétním případě je to, že existuje kvalitní překlad knižní předlohy, o nějž by se dalo při překladu opřít, což se ovšem bohužel nestalo.

Za tyto oblasti obvykle zodpovídá překladatel a následně úpravce, z jejichž spolupráce by měl vzejít podklad k samotnému dabingu. V případě Vojny a míru ovšem v této oblasti zejí poměrně hluboké díry, které by záviděl nejeden sýr z rodu Ementálů. V dabingu se to tak hemží nečeskými větami, které v historickém kontextu Ruska vyznívají až směšně.

Hraběnka tak říká svým aristokratickým přátelům ve zlacených salonech, aby si „dali drink“, Pierre Bezuchov přijde „pozdravit k svátku“ svou sestřenici Natašu a z Julie Kuraginové se stala nějakou záhadou Karaginová.

Postavy navíc trpí syndromem opakování, jako by museli splnit nějakou kvótu, která jim udává, kolikrát musí být dané slovo recyklováno, snad aby se neplýtvalo těmi dalšími. „Smrt není tak hrozná. Napadlo mě, jaký jsem byl hrozný, nevděčný syn.“

Minisérií zní i další věty a obraty, které byste v životě neřekli nahlas, a zní až nelogicky. Poslové tak „odnáší zprávu“ na koních, sázky se „pokládají“, postavy spolu „nesdílí postel“ a o povaze se dozvíme, že může být „intenzivní a hluboká“. Anglické fráze jsou přeloženy téměř doslovně namísto toho, aby byly použity odpovídající české obraty. Matka by přirozeně řekla synovi: „Chovej se slušně“, zde mu ale dá doporučení, aby ukázal „nejlepší vychování“, protože „byla zasazena rána do finanční situace jejich rodiny“.

Trápení nastalo i s ruskými jmény – pavlohradští husaři jsou jednou vyslovováni správně a jednou jako pavlogradští, car je titulován jako „Jeho carský Majestát car“. Nekonzistence potkala také skloňování příjmení – sice jsme seznámeni s postavou, jejíž jméno je Andrej Bolkonský, ale vzápětí na scénu přichází Boris Drubeckoj, kde první jmenovaný má příjmení přizpůsobené češtině a u toho druhého zůstal ruský originál. Tady se naskýtá rada klasiků – překladatelé všech zemí, spojte se a sjednoťte jména. A vlastně i všechno ostatní.

Napříč jednotlivými díly minisérie totiž můžeme pozorovat, že si spolu jednotlivé postavy někdy vykají a někdy tykají, snad podle toho, jaké písmenko na klávesnici bylo při překladu zrovna nejblíže. Ve druhém díle si tak najednou začnou vykat dva sourozenci, což se nedělalo ani v těch nejkonzervativnějších společnostech. Děti svým rodičům sice v dřívějších dobách vykaly, ale pokud už se vyká, mělo by se v tom pokračovat celou minisérií, a nejlépe ve všech rodinách, nejen nárazově. Totéž se podaří i u manželů Pierra a Heleny Bezuchových, když Helena bez varování začne ve čtvrtém dílu svému muži vykat, a to mu nechtěla ani zalichotit, ani novou garderobu, takže vysvětlení v tomto ohledu se opět těžko hledá.

Sem tam navíc ujíždí výslovnost, nejvíce pak u podmiňovacích vět, nebo se projeví hovorová čeština. „Zachránil by si mě“ místo zachránil „bys mě“. „Abys se setkal s mým synem“ místo „aby ses setkal“. Postavy také začínají zničehonic mluvit nespisovně, opět bez udání důvodů. Pierre tak v jedné ze svých hlubokých úvah pronese: „Je to tak divný, jako by s námi mluvilo,“ což úplně shodí veškerou vážnost oné filozofické debaty.

Je to jen domněnka, ale skoro se zdá, jako by byla fáze úpravy překladu úplně přeskočena, protože téměř všechny repliky jsou buď příliš dlouhé, nebo zase krátké, o nějakém přizpůsobení koncových souhlásek a samohlásek nemůže být řeč. Celkový dojem pak korunuje nepříliš dokonalá synchronizace.

Kam se poděl rozum a cit?

Ďábel tkví v detailech, a jsou to právě maličkosti, které vtisknou každé práci duši a pocit z dobře odvedené práce. U dabingu tak není úplně na škodu, když kromě dialogů hlavních postav pohlídáme i to, co se děje v pozadí. Do této skupiny patří nejrůznější ruchy, smích, tlumené dialogy hlavních postav v přeplněném sále, pláč postav, zkrátka to, k čemu většinou nemáte překlad.

Zde tato ingredience téměř chybí. Na plátně sice sledujeme tklivou scénu, kdy kníže oplakává smrt jediného syna, nevydá přitom ale ani hlásku. Když už není zbytí a vidíme scénu, kde se směje půlka tanečního sálu, slyšíme smích asi dvou postav, který zdaleka není přesvědčivý. Některé vedlejší repliky, které se odehrávají na pozadí, navíc nejsou přeloženy vůbec.

Co se týká režie, tady by bylo opět co zlepšovat. Repliky jsou odříkávány téměř strojově a většinou bez citu, jako by se jelo na první dobrou, a hercům chybí vedení, nebo aspoň nějaká zpětná vazba, takže se v konečném důsledku vlastně nemají o co opřít. Hlas hlavního vypravěče Radovana Vaculíka tak zní až neuvěřitelně roboticky, jako vytvořený hlasovým syntetizátorem. Ten bohužel ztvárňuje ještě další postavy a řadí se tak ke svým kolegům, kteří byli pro účely této minisérie využiti vícekrát. Možná tedy šlo ze strany zvukařů o snahu jeho projev hlasově odlišit. Při čtení názvů míst, kde se děj odehrává, nicméně opět dochází k tomu, že se na některé titulky v obraze zapomnělo a nejsou přeloženy písemným titulkem ani přečteny.

Souhrnně by se dal tento výkon přirovnat k práci, kterou sice někdo odvedl a byla (kupodivu) převzata a zřejmě schválena, na medaili za zásluhy to ale určitě není. Jako celek působí dílo velmi nekonzistentně a značně snižuje hodnotu originálu, což si taková klasika určitě nezaslouží. A kdybyste náhodou pátrali po informaci o tvůrcích, nenajdete v závěrečných titulcích kromě údaje o společnosti, která dabing vyrobila, vůbec žádnou zmínku o režisérovi, překladateli či hercích. Ivan Jiřík pouze na konci každé epizody v jedné větě oznámí, že „české znění připravila společnost SPI International v roce 2016“. Ono se zřejmě není čím chlubit…

Informace o hereckém obsazení v této recenzi pochází z odposlechu a proslýchá se, že dabing vznikl ve studiu Saga TV v „režii“ zvukaře Michala Krause, kde se až do nedávna vyráběla většina zakázek pro SPI International za účelem vysílání na stanicích FilmBox, ačkoliv většinovou výrobu nyní zajišťuje studio Médea. Určitě je nutné si výstup pohlídat a zkontrolovat jeho kvality, protože za výsledek vždy zodpovídá ten, kdo dílo přebírá a následně dále prezentuje. Znalci si jistě postesknou, že společnost SPI International byla až donedávna známá kvalitními dabingy vydávanými na VHS a později DVD. Ve spolupráci s Českou televizí kolem roku 2001 například vzniklo české znění pro filmy Čokoláda, Děti století či Mansfieldské sídlo. O pár let později byly vytvořeny hodnotné dabingy k filmovým hitům Důkaz či Hledání Země Nezemě, které si filmoví fanoušci mohli opatřit na DVD. Kvalita dabingů pro společnost SPI International rapidně poklesla s větší dabingovou televizní produkcí, kde je poskytnut nižší rozpočet na výrobu.

Situace je o to bizarnější, že v tomto případě se jedná o dabing pro placené kanály. Jak už tu jednou zaznělo, pokud si za televizi platíte, očekáváte když už ne nadstandardní, aspoň standardní služby, a jednou z nich je právě dabing. Nastupující a čím dál mladší generace totiž už angličtinu vnímají jako druhý jazyk a spousta jich volí raději původní znění s titulky než dabing pochybné kvality. A ať už si to uvědomujeme, nebo ne, dabing je v podstatě jednou z konkurenčních výhod českých placených filmových kanálů, bylo by tedy možná dobré jej neopomíjet a dbát hlavně na to, aby české znění nekazilo dojem z původně dobrého filmu či seriálu, protože to neprospěje žádné ze zúčastněných stran.

Nad Tatrou sa blýska na lepší časy?

Že jde dabing udělat kvalitně, nám mohou ukázat třeba naši slovenští sousedé. Ti bývají sice kritizováni za svůj zákon o dabingu, který ukládá přeložit všechny filmy do slovenského znění a nespokojit se s českým, což třeba u tradičních vánočních pohádek v československé spolupráci nedopadá úplně nejlépe. Vojnu a mír vyrobila RTVS (režie slovenského znění: Ivo Tomeček, překlad a dialogy: Elena Grohová, dramaturgie: Alena Vašečková) a vysílala ji na Dvojce vždy v neděli večer v premiéře první epizody 25. prosince 2016. Rozdíl uslyší divák už v prvních pěti minutách. České zpracování tím pádem vedle toho slovenského vypadá téměř jako amatérský dabing, pouze se známými hlasy.

BRAND24

Vojna a mír je jedno z největších děl světové literatury, je tedy snad nejen mým přáním, aby se mu dostalo i odpovídající péče po stránce dabingu. Nyní existují v podstatě dvě základní varianty toho, co se s minisérií bude dít dál. V tom horším případě bude dílo šířeno v tomto stavu dále nějakým distributorem na DVD, nebo koupeno jinou televizí a v tomto stavu odvysíláno. Veřejnoprávní Česká televize v poslední době už nejednou učinila takovýto nákup a podobně „hodnotná“ díla odvysílala. V tom lepším případě se přistoupí ke zpracování úplně nového a odpovídajícího dabingu s náležitou dramaturgickou péčí, který naopak vyzdvihne výkony původních herců a dotvoří celkový dojem tak, jak se na klasiku sluší a patří.

Stejně tak by bylo žádoucí, aby si SPI International svůj budoucí dabing obecně lépe ohlídala, případně jej vrátila studiu k přepracování.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Překladatelka, filmový a knižní nadšenec zejména žánrů fantasy a historický.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).