Více

Vánoce v ohrožení v dabingové režii SDI aneb jak omezit prostředníky

Dabingy vánočních filmů patří tradičně k těm, na kterých si výrobci dávají záležet, už jen proto, že jsou určeny hlavně dětem. Jak si HBO ohlídala svůj dabing vyrobený ve studiu SDI?

Uplynulé období s sebou přineslo jako každý rok záplavu více či méně povedených vánočních filmů. Jedním z průměrných titulů je i kanadský rodinný film s fantasy zápletkou, Vánoce v ohrožení, z roku 2014 z originální produkce Hallmarku, který uvedla v premiéře na Nový rok placená stanice HBO a bude ho v pravidelných intervalech vysílat celý rok. K dispozici je k přehrání i v online videotéce HBO GO.

Dabing filmu vznikl v české pobočce nadnárodní společnosti SDI Media (SDI), která se na internetu prezentuje jako jeden z největších výrobců dabingu na světě. Podle svých internetových stránek vyrábí dabingy do více než padesáti jazyků s tím, že v 35 zemích má přímo vlastní dabingová studia. Jedním z nich je i pražské studio zrozené z české společnosti Dubtracks, která vyráběla dabingy pro HBO a několik dalších placených televizních stanic. V roce 2005 ji koupilo SDI i s jedním z jejích majitelů, který dodnes působí jako ředitel české pobočky. 

Jak ideálně vyřešit dabing do více jazyků?

Know-how SDI je velmi jednoduché a efektivní. Když potřebuje mezinárodní společnost, např. HBO, lokalizovat nějaký film, řekněme do dvaceti evropských jazyků, musí za normálních okolností oslovit dvacet výrobců v každé zemi a domluvit s nimi separátně dabing či otitulkování. Do každého studia pak musí dopravit materiály na výrobu, řešit smlouvy, faktury apod.

SDI ale nabízí velké zjednodušení. Stačí oslovit pouze jednu jejich centrálu a ta už si distribuci i výrobu všech dvaceti verzí sama podchytí a zadavatel se nemusí dál o nic starat. V domluveném termínu dostane svých dvacet dabingů se všemi podklady. Taková činnost ušetří práci nejen klientovi, ale i výrobci. Pro výrobu každého dabingu je zapotřebí zhotovit z dodaných audiovizuálních materiálů podklady (soubory) ve správném formátu. Ty se díky výše uvedenému zjednodušení nemusí vyrábět dvacetkrát, ale pouze jednou, a lze je pak použít pro všech dvacet zemí.

Touto metodou jsou sníženy časové i finanční náklady na minimum. Ještě markantnější je to při výrobě titulků (což také SDI zajišťuje). Polovina úspěšného výsledku spočívá v přesném načasování (druhá polovina v dobrém překladu), a to se opět může udělat jednou a použít pro všechny země.

Co stojí za úspěchem SDI

Je tedy nasnadě, že SDI je zejména mezi velkými mezinárodními společnostmi provozujícími řetězce různých televizí velmi oblíbená a například pro HBO vyrábí většinu jejich dabingové produkce. Není úplně sama, od roku 2013 zadává HBO dabingy částečně i společnosti VSI, která ale v České republice nevlastní žádná dabingová studia a slouží jen jako zprostředkovatel, který si na výrobu najímá další externí společnosti (pro příklad uveďme DW agenturu).

To není z finančního hlediska žádoucí jev, protože každý prostředník si ukrajuje peníze z výrobních prostředků a dabingové studio jich má o to méně. Vraťme se ale k SDI. Když má kdokoliv monopol, nebo se jedná o většinového výrobce, je to vždycky trochu rizikové. S větším množstvím zakázek hrozí, že zmizí úsilí o odvádění bezchybné práce a stane se z ní úsilí ten objem zakázek vůbec zvládnout.

V případě, že potřebujete každý den natáčet dabingy současně ve čtyřech různých nahrávacích místnostech, se velmi brzy ze snahy angažovat na to ty nejlepší dabingové herce a tvůrce stane snaha najít co nejvíc lidí, kteří to zvládnou „aspoň nějak“ udělat. Ale je třeba dodat, že minimálně u seriálů vlastní tvorby HBO drží česká pobočka SDI laťku kvality poměrně vysoko a snaží se velmi pečlivě vybírat ty nejsvědomitější tvůrce českého znění (i herce) a nesvěřuje práci jen tak někomu.

SDI – jednička na českém trhu?

Z pohledu českého dabingového trhu patří SDI k největším studiím a počtem nahrávacích místností jim může konkurovat pouze historický průkopník Barrandov, kde ale nemají tolik zakázek a půlka studií dnes zeje prázdnotou. Za pozornost stojí, že v ne zas tak dávné době SDI, patrně kvůli příliš velkému objemu zakázek, část svých dabingů přenechávala do výroby (pod svou hlavičkou) právě Barrandovu. Nyní začala SDI nově přeposílat některé dabingy (např. seriál Tři mušketýři) k výrobě neznámé brněnské produkci. Kvalita je dost zarážející, ovšem to je námět na jinou recenzi.

Tato dabingová „hromadná pásová výroba“ má ale přece jenom i výhody. Při paralelním natáčení v několika studiích vedle sebe lze lépe kombinovat herce a mít větší i pestřejší obsazení u malých a vedlejších rolí. Když si zavoláte herce na deset minut práce a ten pojede přes celé město, bude chtít minimální honorář, který se většinou rovná třičtvrtěhodinové či hodinové sazbě.

Pokud je ale už ve studiu přítomen kvůli práci na jiném dabingovém projektu a stačí mu přejít chodbu do jiné místnosti, nebude mít problém namluvit pár vět za částku výrazně nižší. Podařilo se tvůrcům českého znění Vánoc naruby tuto výhodu zúročit? Podívejme se blíže na obsazení a výkony herců.

A jak dopadly Vánoce v ohrožení?

Ve filmu jsou v podstatě čtyři stěžejní role. Jedinou známou herečkou v obsazení je Tiffani Thiessenová, kterou mohou čeští diváci znát jako Valerii Malonovou z kdysi velmi oblíbeného seriálu Beverly Hills 90210. V tomto seriálu jí před mnoha lety na Nově propůjčila hlas vynikající herečka Lucie Juřičková. Zajímavé je, že ji pak dabovala už jenom ve dvou filmech, zatímco se na ní v dalších pořadech střídaly hlasy Jany Páleníčkové, Dany Černé, René Slováčkové a dalších hereček.

Tiffani Thiessen jako Valerie v Beverly Hills 902 10
Autor: Pinterest

Tiffani Thiessen jako Valerie v Beverly Hills 902 10

Tu poslední jmenovanou si vybrala i režisérka Kateřina Fuková do role Chelsea ve filmu Vánoce v ohrožení. Nutno dodat, že Tiffani vypadá velmi mladě (skoro až plastikově) a od dob Beverly Hills na první pohled příliš nezestárla. V tomto ohledu se zdá výběr René Slováčkové, která je přibližně stejně stará jako Tiffani v době natáčení, rozumnou volbou. Naopak Lucie Juřičková je o zhruba deset let starší a svůj hlas už dnes propůjčuje mnohem zralejším ženám. René se i typově a hlasově hodí k danému charakteru postavy ustarané matky a zodpovědné novinářky. Odvedla plně profesionální výkon, kterému v podstatě není co vytknout.

Největší castingový přehmat v celém dabingu

Postava, kterou hraje Tiffani Thiessenová, se ve filmu sblíží s Ryanem, učitelem svého syna. Toho hrál ve svých 44 letech americký herec Josh Hopkins. Český hlas mu propůjčil Vojtěch Hájek. I když je v reálném životě mladší jen o zhruba sedm let, působí jeho hlas stále velmi chlapecky a může „z fleku“ dabovat i teenagery (ne, že by se to občas nestávalo). I když se Vojtěch snaží, co mu síly stačí, perfektně intonuje a posadil si hlas malinko níž, než když dabuje normálně, je v páru s René Slováčkovou velmi nesourodý a zní spíše jako její syn než partner. Toto obsazení se paní režisérce vůbec nepovedlo a je největším castingovým přehmatem celého dabingu.

Dětský dabing kamenem úrazu

Ústřední dětskou postavu Kevina dabuje Matěj Havelka, jedenáctiletý kluk, který se dabingu věnuje teprve krátkou dobu a na jeho výkonu je to bohužel velmi slyšet. Má velké problémy s frázováním, polykáním hlásek a vůbec výslovností některých z nich (např. ch). Jeho dabing má nepřirozeně nevyrovnané tempo a rytmus. Vzniká to patrně tím, že má problém vyslovit či v rychlosti přečíst některá slova. Občas se i lehce zadrhne v místě, kde není žádná pauza. Pokud je ve filmu sám jako jediné dítě, je to ještě dobré a tolik to nevyčnívá, ale největší kámen úrazu nastává v momentě, kdy se jeho postava potká s elfí dívkou Clementine v podání zkušené, dnes už lehce odrostlé dětské hvězdy Bailee Madisonové, kterou dabuje vynikající Klára Nováková.

Klára podává naprosto precizní výkon, má každou větu krásně procítěnou, zatímco v Matějově hlase je znát nedostatek emocí, chvílemi mluví skoro jako robot. Hodně nepřirozený je zejména jeho smích. Režisérce se povedlo vnutit mu alespoň větné důrazy na správná slova. Asi v půlce filmu se jeho postava rozčilí, když mu máma oznámí, že odjedou na Vánoce pryč, a tam se najednou Matějovi podaří dát do hlasu všechny správné emoce. Škoda, že s takovým nasazením nenamluvil celý film.

K dětským hercům v dabingu je třeba přistupovat trochu shovívavěji. Najít vhodné adepty je vždycky velký problém. I když jsou děti do určitého věku spontánní a hraní často zvládají, narazí mnohdy na technickou stránku dabingu a nezvládají trefování synchronní mluvy. A řekněme to na rovinu – podmínky, ve kterých pracují, nejsou příliš lákavé. Naučit se dabovat trvá velmi dlouho a kýžená odměna není zas tak sladká. Děti většinou dostávají oproti dospělým poloviční honoráře, ale na druhé straně potřebují do určitého věku doprovod rodiče, aniž by jeho účast byla nějak finančně zohledněna. To si může dovolit málokterý rodič.

Následně pak musí s dítětem zvládat přípravu do školy v omezeném čase nebo bojovat s úřady, které dětskou práci přísně monitorují a kladou jim do cesty různé překážky. Dabingová studia jsou navíc rozeseta po celé Praze, mnohdy na opačných koncích, a člověk ještě stráví hodně času cestováním. Přesto všechno jsou stále v dabingu ke slyšení dětští mistři této profese. Zatímco Matějův jmenovec Převrátil zastínil svým výkonem v loňské Disneyho Knize džunglí i všechny dospělé herce zvučných jmen, Matěj Havelka působí mezi dospělými dabéry jako hráč okresního přeboru v extraligovém týmu.

Nízký počet hlasů bývá běžnou praxí

Zbylé role už jsou spíše jen drobné štěky, o to více zamrzí, že nebyli dabéři lépe rozvrženi a mohlo jich být i o trochu více. SDI dabovala tentýž film i pro německý trh a tam je v titulcích dvacet tři herců, v českém provedení pouze patnáct. Tento film není z hlediska počtu postav příliš náročný. Ovšem Bohuslav Kalva dabuje v úvodní scéně Santu Clause a bezprostředně po své poslední replice přečte i jako spíkr titulků stejným hlasem název filmu, což může pro diváky působit rušivě.

Bohuslava Kalvu diváci pak bohužel uslyší ještě v průběhu filmu v další vedlejší postavě. Petr Gelnar dabuje v jedné scéně redakčního pracovníka u dveří, který upozorňuje na polární záři, a zároveň i šéfredaktora o pár vteřin později. Navíc je mezi oběma muži věkový rozdíl 20–30 let. Totéž se děje i ve druhé půlce filmu, kde Gelnar promluví hlasem šéfredaktora v telefonu, hned poté si střihne zasahujícího hasiče. Nemluvě o tom, že nemá úplně vhodnou barvu hlasu na dvoumetrového černošského hromotluka.

Dále jsou ve filmu dvě sedmdesátileté paní (manželka Santy Clause a sousedka hlavní hrdinky), které dabují Regina Řandová a Jolana Smyčková. Obě jsou slyšitelně o dvě tři dekády mladší. Přitom tomuto věku odpovídající Daniela Bartáková zůstává pouze u jedné malé role paní na hlídání. V 54. minutě projde před kamerou odhadem tak patnáctiletý kluk a řekne sice jen jednu větu, přesto je hlas padesátiletého herce dost rušivý.

Režisérka sice dobře zvládla pohlídat herecké výkony, emoce i správnou intonaci, ale herce vedlejších rolí měla lépe obsadit s ohledem na věkové rozdíly, nebo poprosit produkci o někoho z vedlejšího studia. Dnes už se z tohoto neduhu vykrývání menších rolí věkově neodpovídajícími hlasy stal v českém dabingu skoro standard, děje se to ve většině pořadů, zejména u seriálů. Režiséři si patrně myslí, že si toho běžný divák nevšimne. Možná i mají pravdu, ale to nic nemění na tom, že to rozhodně není v pořádku a je to pěkná, odpusťte mi ten výraz, prasárna.

Nezapomínejme na doprovodné zvuky!

Druhým oblíbeným a častým neduhem současných dabingů bývá nedostatek pokrytí některých reakcí, jako jsou smíchy, dechy, vzlyky a podobně. Zejména pokud to je někde v pozadí, nebo v originále němé. Zde je třeba režisérku Fukovou velmi pochválit. Až na jeden smích bylo ozvučeno úplně vše. O to více zamrzí nenadabovaná sekretářka stojící v pozadí v momentě, kdy hlavní hrdinka vchází k řediteli školy. Sekretářka viditelně otvírá naprázdno pusu, a hlavní hrdinka jí navíc říká: „Děkuju.“ Na vrub režisérky padá i jedno přehlédnuté přeřeknutí. „Já zjistím to nejdůležitější, větší vliv.“ Má tam samozřejmě být „zajistím".

Jak vzniká český text?

A tím se dostáváme k českému textu. Ten vzniká tak, že překladatelka (v tomto případě Iveta Kristek Pavlovičová) přeloží cizí dialogy, jak nejlépe umí, a předá je úpravkyni dialogů (Dagmar Novotná). Úpravkyně musí změnit text tak, aby zachoval původní smysl, ale byl na slabiku stejně dlouhý jako originál. Musí být přizpůsoben tempu řeči, brát v potaz pauzy a být rozčleněn na logické celky tak, aby řeč nepřestala uprostřed věty. Je to práce velmi náročná a většinou trvá déle než samotný překlad. Úpravce si musí zkoušet text sám dabovat a neustále ho opakovat, dokud to není identické. Výsledný text, který říkají herci, je tedy skloubením práce překladatele a úpravce a v případě nějakých nedostatků je těžké určit, kdo z těch dvou je zavinil.

Pokud jde o synchron, je dialogová úprava tohoto filmu velmi slušná, zpracovaná správně na délky, jen příliš nezohledňuje koncové vokály. Jakmile pronese originální herec poslední slabiku zakončenou na samohlásky „A“ nebo „O“ a v dabingu je „I“, „U“ nebo „E“, zdá se pak replika krátká, i když ve skutečnosti počet slabik souhlasí. A mělo by to tedy být opraveno změnou na foneticky správná slova, nebo v horším případě aspoň přidáním jedné slabiky. Úprava je nicméně logická a srozumitelná a s výjimkou jednoho slova „šarmu“, které vyloženě zazní na konci repliky už na zavřenou pusu, jsem nezaznamenal větší nesoulad. Text ale trpí špatnou dramaturgií, některé postavy mluví spisovně (matka novinářka, učitel), některé hovorově (chlapec, elfka), ale neudrží to po celou dobu filmu, v několika replikách si to prohodí. Jedná se o dramaturgickou chybu způsobenou nedůsledností.

Jak se vyhnout čengliš…

Výsledná úprava českého textu na více místech trpí neduhem čengličtiny. Řada vět je zřejmě přeložená otrocky, poskládáním z doslovně přeložených slov místo toho, aby se volil výraz, který se v naší mateřštině přirozeně používá. Tento problém je poněkud složitější a už se zdaleka netýká jen dabingu. Některé „čengliš“ vazby a výrazy se postupně začínají stávat normou, takže je poněkud obtížné říct, co je ještě špatně a co už je normálně používaný výraz. Podívejme se na nějaké konkrétní příklady nehezké češtiny:

„Hezkej týrex“ – matka myslí obrázek tyranosaura (není vidět). Nejsem si jist, jestli to všichni diváci pochopí. Je to evidentně zkrácené kvůli synchronu, nicméně matka mizí s poslední hláskou ze záběru, čili vzniklý asynchron při použití slova „tyranosaurus“ by nebyl vidět.
„To je sob, ale když to tak vidíš, nevadí.“ – Lépe: „…když ho nepoznáváš…“
„Pragmatický umělec, máš z rodičů to nejlepší.“ – Většina dětských diváků nebude slovu pragmatický rozumět. Dá se použít „rozumný, praktický, střízlivý“ a určitě zní lépe „to máš po rodičích“.

„Dneska světla a ozdoby, slibuješ?“ Ve větě chybí přísudek, lépe: „Dnes si to doma vyzdobíme, jo?“

„Slibuju, i kdybychom měli prohrabat všechny krabice.“ – to je krásný příklad anakolutu, neboli vyšinutí z větné vazby. Navíc v druhé půli věty chybí vysvětlení příčiny a nedává to moc smysl. Až později z děje pochopíme, že matka odkládá vánoční výzdobu, protože nemůže najít ozdoby. – Lépe: „Slibuju. Zkusíme ztracené ozdoby najít.“ / „Prohledám kvůli ozdobám celý byt.“ atd. (Věta je mimo obraz, proto může být i delší.)

„Dobré ráno, Keve.“
„Kdo jezdí v zimě na kole?“
„To je můj učitel, pan Wilson.“
„Zdravím (mimo záběr). Jsem Ryan“
„Já Chelsea. Takže Kevinovým učitelem je Ir.“
„Nejsem Ir, jen chci, aby děti byly ve střehu.“

V dabingu zazní minimálně desetkrát „Zdravím“. „Dobrý den“ tam není ani jednou. To vážně někdo používá i v reálném životě? Já nikoho takového neznám. Minimálně to určitě není nejběžnější pozdrav. Několikrát je to řečeno i mimo obraz, tedy na délce nezáleží. Myslím, že by se ta jedna slabika navíc dala snést. Dále věta „Kevinovým učitelem je Ir.“ je opět čengliš. Lépe: „Takže vy jste Ir?“ Nebo aspoň „Kevina učí Ir?“ A teď to nejlepší: celý dialog vůbec nedává v češtině smysl. V originále totiž učitel zdraví slovy „Top of the mornin', Kev!“, což je specifický archaický pozdrav, který se používá v Irsku. Je tedy potřeba použít v češtině nějaký netypický nebo zkomolený pozdrav (dobrýtro vinšuju), a možná i Ira nahradit cizincem (pak se dá třeba i pozdravit v cizím jazyce). A poslední věta by víc dávala smysl ve tvaru: „…jen chci dětem rozšířit obzory“ .

„Promluv s někým“ zní jako doporučení k návštěvě psychologa, ale matka tím myslí, že má být syn více komunikativní se spolužáky, lépe tedy: „Navaž kontakt.“

„…řekl na plánovací komisi, kde je samozřejmě o svátcích zavřeno.“ – Lépe „…která má…“

„Řekni mi, že dnes to šlo líp.“
„Dneska to šlo líp!“
„Vážně?“
„Ne, řeklas mi to, co mám říct“ – „To“ je ve větě navíc, ale lépe česky by bylo: „Říkám jen, co jsi chtěla.“

„Chce to jen čas, uvidíš“ – Lépe: „chce to víc času“
„ale pojintu chápu“ – Je to z francouzštiny, vyslovuje se správně „poentu“

„Jednáš dřív, než myslíš.“ – Správně by bylo „Jednáš dřív, než se zamyslíš“, na synchron lépe: „Jednáš bez rozmyslu.“

„Kdo to je?“ Do vysílačky je určitě lepší: „S kým mluvím?“ Následně je vysílačka označena jako komunikátor. Ale určitě je to lepší výraz než mnohdy v jiných dabinzích často používaný výraz „rádio“.

„…zcela zvrátil můj jinak mizernej měsíc“ – z úst dítěte příliš krkolomné.
„Pověz mi o tvém děsném měsíci…“ – správně je „o svém“, ale lépe „pověz mi, co tě trápí.“
„Nikdo mě tady nebere, takže bych jim chtěl ukázat, že za něco stojím.“ – Lépe: „Nikdo si mě nevšímá“ / „Nikdo mě nemá rád“ / „Všichni mě ignorují“ / „Nikdo se mnou nekamarádí“ / „Nikdo mě neuznává“

„Je nová.“
„Ano.“
„Ano!“ – Opakování slov. Lépe: „Aha!“ / „Páni!“

„Chcete vidět světové horolezectví“ – Lépe: „Chcete vidět experta/mistra/šampióna v horolezení / horolezce?“

„Jestli na to přijde máma, budu mít zaracha, než budu smět volit“ – Lépe: „do doby“ ideálně „až do dospělosti“ / „až do 18“.

„Ten problém je asi tak velký, že ho nemůžeš ovlivnit.“ – Špatný slovosled. Lépe: „Ten problém je tak velký, že ho asi nemůžeš ovlivnit.“

„Může žena odolat vašemu šarmu?“
„Doufám, že jedna nemůže.“ – Správně česky: „Doufám, že jedna neodolá.“ / „Jedna snad neodolá.“

„Chcete mi o něm říct?“ – Lépe: „Kdo je jeho táta?“ / „Co je vlastně zač?“

Abych nebyl k překladu/úpravě jen kritický, celkem pěkně se jim povedlo převést do češtiny klení mladé elfky: „u všech ozdob“, „já jsem ale vločka“, „ty moje jelení ouško“.

Dětskému divákovi je potřeba titulky ve filmu přečíst

Přes veškerou krkolomnou češtinu je ale povětšinou překlad významově správný a srozumitelný. Divákovi tedy nevznikne újma, že by něco nepochopil. Horší je to s dětmi. Ve filmu je několik psaných textů (různé nápisy, novinové titulky, text dopisu), které nejsou přeloženy mluvenou formou.

Ve snímku, který je primárně určen dětskému divákovi, se nedá spoléhat na to, že si divák zvládne v rychlosti přečíst psaný překladový titulek. Je žádoucí mu titulky číst.Samozřejmě mu ho u televize mohou přečíst rodiče, nejspíš se budou dívat společně, ale bude to všechny vyrušovat při sledování.

Tichá noc jen anglicky…

Přeložena není ani závěrečná koleda Tichá noc, kterou zpívají hlavní postavy. Pro děj to není sice nijak podstatné, ale kdyby zazněl zpěv česky, určitě by to mnohem vylepšilo celkovou zvukovou atmosféru dabingu. Na prastarý český text koledy už budou patrně dávno propadlá autorská práva a někteří herci, kteří nemají se zpíváním problém, by notoricky známou píseň asi v rámci role zazpívali bez příplatku.

Moc peněz navíc by zpěv nestál. Zbývá doufat, že za absencí zpěvu není lenost, ale že anglický zpěv byl v zahraničí nahrán i do ruchové stopy, což se občas stává, a nešlo ho nahradit českým ekvivalentem.

Jak pracoval mistr zvuku?

Mistr zvuku Jaroslav Novák odvedl řemeslně standardní slušnou práci. Dialogy nasadil přesně na začátek promluvy. Jsou dostatečně hlasité, každému slovu je rozumět. Místy jsou ruchy možná oproti originálnímu zvuku potlačeny až moc. Třeba kroky jsou tak utlumené, že v podstatě nejsou slyšet. Ale tento film je dost komorní, nestojí na velkých efektech a příliš to nevadí.

Zvuk jinak dobře akcentuje prostředí a perspektivu. V úplném závěru filmu se všichni hrdinové ocitnou na venkovním prostranství a jejich poslední repliky mají ozvěnu, ke které není venku důvod. Navíc ji má každý jinak intenzivní. Ale to je jen nepatrná vada na kráse.

CIF17

Dabing je celkově takový horší průměr. Dobře se pracuje s herci, ale chtělo je to lépe vybrat a rozvrhnout. A také pečlivěji připravit text. Pokud na tom tvůrci pro příště víc zapracují, nebudou se muset dál skrývat. Nechápete, jak to myslím? Je to prosté, v titulcích žádná jména nejsou. Výčet dabingových tvůrců je nahrazen pouze závěrečným copyrightem výrobní společnosti (přesněji: Pro HBO vyrobila společnost SDI Media v roce 2016), i když by bylo minimálně na jména bez funkcí prostoru dost. Není to náhodou porušení autorských práv? Níže uvedený výčet tvůrců vychází z informací zveřejněných na serveru dabingforum.cz, který jej údajně získal po dotazu na SDI.

V českém znění: René Slováčková, Vojtěch Hájek, Klára Nováková, Matěj Havelka, Kristina Jelínková, Petr Gelnar, Bohuslav Kalva, Daniela Bartáková, Regina Řandová, Martin Janouš, Viktor Dvořák, Jolana Smyčková, Jan Köhler, Šimon Fikar, Mariana Franclová
Překlad: Iveta Kristek Pavlovičová
Dialogy: Dagmar Novotná
Zvuk: Jaroslav Novák
Režie: Kateřina Fuková

Pro HBO vyrobila společnost SDI Media v roce 2016.
Premiéra na HBO: 1. 1. 2017
Premiéra na HBO GO: 1. 1. 2017

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 1. 2. 2017 22:42

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+