Více

Tvoje tvář má známý hlas: pěvecká soutěž, kde o zpívání jde už v poslední řadě

Můžete buď studem odvracet zrak, nebo nadšeně tleskat pěstičkama a fandit „těm našim“. Třetí cesta neexistuje.

Soutěž „Tvoje tvář má známý hlas“ rozděluje obyvatele české kotliny na dvě části. Ta větší jej neskonale miluje – již od dob „Zpívá celá rodina“ jsou seriály, ve kterých se představují více či méně nadějní zpěváci, jedním z nejpopulárnějších televizních pořadů – hned po doktorských seriálech a hlavních zprávách. Ta druhá část si při sledování zakrývá oči a odvrací zrak – znáte ten pocit, kdy se stydíte, až vám běhá mráz po zádech a nemůžete s tím vůbec nic dělat.

Princip Tváře je jednoduchý: vezměme dokonalou výpravu (což je jedna z věcí, kterou má tenhle pořad zvládnutou naprosto perfektně), vezměme známého herce či herečku, řekněme jim, aby se naučili text některé z písní, které jsou obecně známé, připomeňme, ať nezapomenou do slova a do písmene odkoukat způsob, jak se daný interpret na pódiu či v klipu pohybuje.

Potom je postavme na pódium a nechme je zpívat. Přestože to zpěváci nejsou. Výsledek je naprosto tristní. Jako byste vzali ochotnický soubor z Bruntálu na Opavsku, nalili do jeho členů několik panáků slivovice a postavili je na pódium Vinohradského divadla. Rozdíl mezi tím, co vidíte a co slyšíte, nemůže být větší. Přestože je jasné, že o zpěv v této soutěži přece nejde, existují důvody, proč i tak je to velmi smutná podívaná.

Škoda toho přízvuku…

Uvedu dva příklady. Klip Ivany Jirešové má web Novy (resp. jeho sekce, která se soutěži věnuje) na titulce – původně jsem si myslel, že je to reklama. Hudba v playbacku je nahraná k nerozeznání od originálu, maska a kostým vypadaly naprosto skvěle, Jirešová jakoby z oka vypadla Lady Miss Kier z Dee-Lite. Ovšem přesně jen do chvilky, než začne zpívat.

Ten český přízvuk do Groove is in the heart patří asi tak jako tarantule na piškotový dort, a pokud se na pořad nedíváte jen proto, abyste obdivovali její v sexy tričku postavičku, případně pokud jste někdy v životě slyšeli mluvit anglicky někoho jiného než na základce vašeho pětasedmdesátiletého učitele, pak vám tenhle žalostný nářek prostě trhá uši.

Ale pořád je lepší se dívat na ztepilou Jirešovou než na obtloustlého Etzlera, který se s úsměvem mentálně retardovaného paviána plácá do nohou a poskakuje po studiu za nadšeného přitakávání Ondřeje Sokola. V další sekundě se z něj stane Bob Marley, který má hubu zkřivenou v permanentní škleb ne z nonstop konzumace většího než malého množství marihuany, ale z nepovedené lobotomie. Snaží se sice, co to dá, ale bohužel to stačí akorát na to, abyste měli pocit, jako když vám někdo po internetu posílá obrázky postižených silnou mentální retardací – díváte se na to z pocitu zvráceného sadismu.

Sex nebo drogy, hlavně když je bavendo

Přidejte k tomu vtípky typu „Bob Marley měl dvanáct dětí s devíti různými ženami, to dokazuje, že to byl galantní muž, protože rozložil práci na co největší kolektiv, a že na Jamajce jde líp než u nás sehnat marihuana (to je samozřejmě sporné, pozn. aut.), ale kondomy tam zoufale schází“ a máte dost.

Ve finále vás pak dorazí Jakub KohákJankem Ledeckým a jejich verzí „I’m too sexy“ od Right Said Fred, kde macho Kohák simuluje sexy pohyby gay protagonisty kapely Richarda Fairbrasse, a půjdete si prostřelit hlavu brokovnicí dřív, než vaše milá stačí říct borůvkový koláč.

Jak už jsem řekl na začátku, jestli je něco na tomto seriálu opravdu pozoruhodné, tak je to dokonalá výprava. Etzler vypadá opravdu jako Marley (a taky se tak pohybuje), to samé platí o Jirešové coby Dee-Lite, vynikajícím příkladem je také David Gránský v Bohemian Rhapsody, kterému dokonce upravili typický Mercuryho předkus. Kostýmy sedí naprosto přesně, stejně tak hudební aranžmá.

A co takhle Lip Sync Battle?

Jen ta angličtina… ale chápu, když doma skáčete před zrcadlem a přezpíváváte si svoje oblíbené písničky, taky na nějakou výslovnost nehledíte. Tohle ale nejste vy doma před zrcadlem. Tohle je populární televize, kde se ztrapňují profesionální herci.

Když se ale začne zpívat česky, je paradoxně všechno jinak. Etzler coby Ivan Mládek působí sice taky křečovitě, ale dá se to snést. Gránský coby Michal David zní jako jakýkoliv jiný dobrý revival – a my v Česku revivaly milujeme, prostě staré dobré časy…

Přitom to všechno má jednoduché řešení. Existuje velmi podobný formát, jmenuje se „Lip Sync Battle“. Vypadá téměř podobně – slavné nezpěvácké osobnosti imitují slavné zpěváky a zpěvačky, jen u toho nemusejí zpívat – jedná se o čistý playback. Prostě hýbají pusou do zvuků písně tak, jako to dělá spousta zpěváků běžně. Odpadá tak zásadní problém: že když nejste zvyklí zpívat, tak to většinou zní naprosto příšerně. Lip Sync Battle působí prostě dobře, zvlášť, když tam máte třeba Ann Hathaway:

Má to nicméně dva háčky. Zaprvé, licence na americké Lip Sync Battle stojí daleko víc než licence na španělské Tu cara me suena (podle kterého se točí Tvoje tvář), a zadruhé, proč vyhazovat zbytečně prachy, když lidem stačí vidět „ty naše hvězdy“. Jsme prostě Češi, Češi, Češi, a tak si toho vážíme, vážíme, vážíme. A vysoká čísla sledovanosti (to je to, oč tu běží) dávají národním optimistům za pravdu.

  • Zábavnost: 5
  • Dialogy: 2
  • Herecké výkony: 5
  • Vybízí k dalšímu sledování: 1

P. S.: Asi nemám to správné národní cítění, ale Anne Hathawayovou coby Miley Cyrus už jsem viděl asi stokrát. Kdežto Miroslava Etzlera coby Boba Marleyho jsem viděl jednou a vím naprosto spolehlivě, že to bylo i naposled.

21 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 10. 2016 9:39

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+