Více

To byl váš rok – ten vůz už odjel

Dovolil jsem si maličko upravit název tohoto hitu Marie Rottrové. Takto lépe odpovídá novému, „skvělému“ pořadu TV Barrandov. Zvláště v souvislosti s „geniálním“ pěveckým výkonem Kateřiny Brožové.

Tato absolutní barrandovská hvězda také vysvětlila divákům, že dělá všechno ráda – hraje, zpívá, dabuje… Prostě šťastná, veselá holka. No, holka… Bohužel, její výkony, tvůrčí počiny, bývají nevalné. Nejhorší ovšem je, když se snaží napodobit velké zpěvačky, které opravdu umějí zpívat. Škodí tím jenom sama sobě.

Ono je to také způsobeno tím, že na Barrandov zřejmě nesmí přijít režisér, který by ji „otravoval“ tím, že by po ní chtěl práci. To by se asi se zlou potázal. Režisér v této televizi jí asi musí opakovat: „Jste úžasná, krásná a vynikající…“ Což normální člověk nevydrží, protože vidí, jak vše dělá povrchně. Ještě povrchněji, než když se natáčejí nahlouplé seriály na jiných televizích.

Ale k pořadu celému. Hlavními jeho hvězdami jsou „nonstop“ Michal David a Miloš PokornýRomanem Ondráčkem. A pak, samozřejmě rok, o němž daný díl je. Jeho „osobnosti“ Vítězslav Vávra a Bára Basiková. Starší písně jiných interpretů zapěl též Vlasta Horváth a Pavel Callta. Moderátoři pořadu si se zpěváky popovídají o tom, jaké to tehdy bylo. Nešťastný „stařec“ Vávra zalituje, že neprávem přišel o Zlatého slavíka, protože soudruzi si mysleli, že prostě nemůže porazit Gotta.

Ať se na mne nikdo, ani pan Vávra, nezlobí, ale vždyť on skoro neumí zpívat. Kdyby zůstal za bicími, bylo by to nejlepší. Dnes už ani snad není schopen stát, celou dobu svého vystoupení musel sedět. Ale o to nejde. Jde o jeho slaboulinký hlásek. Paní Basiková přinesla svým zpěvem alespoň jistý dojem „uměleckého povýšení“ pořadu. Ale o tom, že chtěla studovat operu, nás již zase informovat nemusela. Přijde mi hloupé, že někteří lidé na všech televizích, v rozhlasech a v rozhovorech opakují stále to samé. Co mají dělat, když se jich na to pořád někdo ptá?

Zpěvy pana Horvátha, který konstatoval, jak mu soutěž Superstar pomohla, a pana Callty snad ani nestály za povšimnutí. Jsou to zpěváci lehce zapomenutelní, hodní toho, aby se živili někde na venkovských tancovačkách. O trojici dalších zpěváčků, kteří se v pořadu též objevili, nestojí za to psát nic. Vlastně mi to přišlo jako nepříliš povedené promo na ty, kterým se v pop music nedaří.

Pánové z Těžkého Pokondra nemají už dávno co říct, kladou milionkrát vyslovené a slyšené, omšelé otázky a čekají na ně stále stejné odpovědi, s nimiž jsou navýsost spokojeni. Ani náznak humoru, svěžesti, čehokoliv nového a neotřelého. Michal David měl kadeřnicky krásně upravenou pleš, tedy spíše zbytečky vlasů po stranách, a trochu mi připomínal – sestřihem – starého samuraje, který ale zapomněl trénovat–cvičit a zatraceně přibral. Ale to je jen můj osobní pocit.

Rozhodně by ale upoutal více pozornosti, kdyby ve studiu mával samurajským mečem a zuřivě křičel cosi v japonštině než svým zpěvem a nudnými řečmi. Nakonec by mohl spáchat harakiri, kdy by si meč zarazil do břicha, rozpáral by si ho a na druhé straně těla by hrot vyjel ven. A vpředu by vystříkl pramínek krve. Dá se to nádherně technicky provést.

Viděl jsem to v jednom studentském filmu režiséra Vorla. Blesk a podobná periodika by byla den po Davidově televizní sebevraždě plná titulků: „Hitmaker spáchal rituální sebevraždu“. Nebo: „Deprese dovedla legendárního Davida k sebevraždě“. A nebo: „Sebevražda krále muzikálů v přímém přenosu“. Jistě by z toho udělali seriál reportáží, který by končil krutým poznáním, že David žije dál.

Osazenstvo studia – těch dvacet, třicet diváků – mi připomínalo doby, kdy jsem jako gymnazista chodil statovat do Televizního klubu mladých. Asi tak to tu v nezajímavé režii Jakuba Wehrenbergera (rovněž dramaturga pořadu) vypadalo. Jako že tam někdo je, ale moc diváků tu není, prostě žádná velká sláva. To už by pravděpodobně bylo lepší natáčet bez nich. Režisér na nic nepřišel. Žádný nápad. Absolutní prázdnota. Kameramani to nasnímali, střihač nastříhal, ale na co tam byl režisér, to nevím.

To, že jsou v pořadu záběry ze „starého dobrého socialismu“, asi dojme nějaké komunisty, ale dnešním divákům to nemá vůbec co říct. Nás, co jsme socialismus nemilovali, to spíš podráždí. Žádný vtip, zábava, jen rozhovory, srovnatelné s publicistickými. Nicméně, takovými, z nichž se dokonce divák nedozví ani žádnou senzaci na jedné, ani nic podstatného na druhé straně. Prostě jde jen o blábolení.

Přijde mi opravdu líto, že se současné české televize ubírají cestou bezduchého plácání a zaplňováni vysílacího času za každou cenu. To už by tam místo Kačenky Brožové klidně mohla být hrající si koťátka nebo krb s hořícími poleny. Divák by se pobavil stejně a bylo by to levnější. Ale to je holt dnešní politika všech našich televizí, že na obrazovce musejí defilovat „osobnosti“, případně „ruiny“, které nepobraly talent ani řemeslo.

Pravda je, že barrandovská televize nad ty ostatní vyčnívá dvěma aspekty. Za prvé – její program je zřejmě skutečně ten nejhorší, složený z absolutní veteše, a za druhé se tu absolutně prosazuje mírně stárnoucí krasavice, o jejíchž uměleckých schopnostech se dá s velikým úspěchem pochybovat.

16 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 3. 2016 15:55

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+