Více

Televizní projekty českých podnikatelů: velké plány, které obvykle končí velkými dluhy

Jako přes kopírák – tak vypadaly ambiciózní plány českých miliardářů, kteří si jako koníček pořídili vlastní televizi. Většinou brzy skončily v dluzích.

Českým investorům se zpravidla v televizích nedaří

Začátkem října začne v České republice vysílat nová celoplošná televize. Původně pražská a středočeská TV Metropol se přejmenuje na „Pětku“ a pustí se do souboje o diváky s velkými plnoformátovými programy typu Novy, Primy family nebo TV Barrandov. Stamilionové až miliardové investice do výroby, nákupu pořadů a šíření signálu zaplatí miliardář Luboš Měkota, jeden z vlastníků Mostecké uhelné. Podobných případů, kdy si bohatí čeští podnikatelé pořídili vlastní televizi, aniž by měli zkušenosti s mediálním byznysem, má za sebou český televizní trh několik. Až na drobné výjimky skončily vždycky špatně.

Není tedy na škodu připomenout si nejkřiklavější případy, kdy se televizní podnikání českým zbohatlíkům nevyplatilo. Obvykle šlo o televize, jejichž rozjezd a provoz financovali sami čeští podnikatelé bez pomoci zahraničních investorů. Což není případ dvou prvních celoplošných komerčních televizí u nás, Premiéry (nyní FTV Primy) a Novy, jimž od začátku pomáhaly firmy ze zahraničí (u Premiéry Italové, u Novy Američané), aniž by měly jasnou kontrolu nad vysílacími licencemi. Jedinými čistě českými televizní projekty, které přežily, jsou TV Barrandov a Óčko. První má miliardový dluh, druhou už vlastní německý mediální koncern.

TV3: pokus Zdeňka Bakaly o ohrožení Novy a Primy

Ambiciózní projekt metropolitní televize TV3 vznikl v roce 2000 jako pokračovatel královéhradecké a pražské televize Galaxie, kterou založil podnikatel Martin Kindernay (bratr dnešního ředitele Novy Sport a Fandy Marka Kindernaye). Původně regionální stanice měla obrovské ambice: od začátku se charakterizovala jako konkurence Novy a Primy (především ale mělo jít o protipól opoziční smlouvy ODS a ČSSD, kterou kryla Železného Nova). Prostřednictvím České mediální společnosti TV3 „provozovala“ (jenom jako servisní organizace) lucemburská European Media Ventures, která patřila miliardáři Zdeňku Bakalovi (dnes vlastní vydavatelství Economia s Hospodářskými novinami či týdeníky Respekt a Ekonom), dnešními ministrovi zahraničí Karlu Schwarzenbergovi, lobbistovi Janu Dobrovskému, či podnikateli Martinu Kratochvílovi.

TV3 startovala v době, kdy ještě ani nezačaly testy pozemního digitálního vysílání (DVB-T), ale Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) už blokovala kmitočty pro budoucí digitalizaci. Televize tak neměla šanci rozšířit pokrytí a kromě Prahy a Hradce Králové se rozšířila jen do Jablonce nad Nisou. Celoplošně vysílala pouze přes satelit a kabel. TV3 se nikdy nezbavila podoby regionální stanice, byť poměrně výrazně investovala do programu. Vaz jí zlomily spory investorů s původním majitelem Martinem Kindernayem, který nikdy neztratil kontrolu nad vysílací licencí a podobně jako v případě Novy se nakonec rozhodl s investorem rozejít. Neměl ale peníze na další vysílání, a tak TV3 v prosinci 2001, tedy po půldruhém roce vysílání, skončila.


Repro: DigiZone.cz

Zdeněk Bakala v roce 2000 investoval do televize TV3, která vydržela vysílat jen rok a půl. Předpokládaná ztráta se vyšplhala až na miliardu korun.

Investoři v TV3 utopili zhruba miliardu korun, kterou se po vzoru CME pokoušeli vysoudit prostřednictvím mezinárodní arbitráže na českém státu. Na rozdíl od investora a nynějšího majitele Novy se jim to ale nepodařilo, i když někdejší ministr financí první vlády Mirka Topolánka, Vlastimil Tlustý, uvažoval o mimosoudním vyrovnání. Předpokládal totiž, že by Česká republika mohla v případě prohrané arbitráže platit až tři miliardy korun (to je skoro třetina toho, co stát zaplatil CME za to, že ji Vladimír Železný v roce 1999 odříznul od Novy). Martin Kindernay nakonec licenci pro vysílání Galaxie (bývalé TV3) prodal majiteli Primy, který se chvíli pokoušel provozovat regionální TV Praha a TV Hradec Králové, ale i ty brzy skončily v dluzích a odmlčely se.

Public TV: podnikatel Luděk Vinš vsadil na amatéry

Šest let po zániku TV3 vznikl satelitní program Public TV, který postupně vstoupil i do pozemního digitálního vysílání a prostřednictvím multiplexu 3 se stal celoplošnou stanicí. Založila ho společnost Totalpress, za kterou stál podnikatel Luděk Vinš, majitel bývalého podniku zahraničního obchodu Strojexport, v jehož Paláci Fénix na Václavském náměstí v Praze získala televize celé patro na svoje sídlo a studio. Od začátku šlo o poněkud nejasný projekt, který se charakterizoval jako „soukromá televize veřejnoprávního typu“. Vinš, který se kromě Strojexportu hodně angažuje ve sportu (golfu a fotbalu, v roce 2009 dokonce kandidoval na předsedu Českomoravského fotbalového svazu), na obrazovku dostal magazíny z druhé fotbalové ligy.

Program Public TV tvořila skládačka regionálních zpráv od studií RTA, českých a slovenských filmů od CS Filmu a skrumáže hudebních klipů a diskusních pořadů. Postupně vykrystalizoval v obdobné vysílání, na jaké byli zvyklí diváci Galaxie či TV3: laciné magazíny, sem tam dokumenty a především diskusní pořady točené ve studiu. Luděk Vinš si na vedení televize najal Renatu Peškovou a Petra Pohla, kteří Public TV začali vnímat jako konkurenci velkých plnoformátových televizí a začali zadávat výrobu náročnějších pořadů. Zároveň ale měli stále větší problémy za tyto pořady platit, takže nebylo divu, že se televize postupně dostala do platební neschopnosti.


Foto: Strojexport

Luděk Vinš utopil ve svojí televizi Public přes 300 milionů korun

Vysílání Public TV skončilo loni v dubnu poté, co multiplex 3, v němž vysílala, převzaly České Radiokomunikace, které odmítaly tento program nadále šířit na dluh. Po licencované společnosti Totalpress a servisní firmě PublicCom zbyly dluhy přes 300 milionů korun, přičemž velkou část pohledávek poptávaly další firmy Luďka Vinše. Public TV se nikdy nepřehoupla přes hranici půlprocentního podílu na trhu a žádným způsobem neohrozila velké komerční televize.

RTA: Berkův model „pijavice“ zaříznul hostitel

Jen o něco starším projektem byla Regionální televizní agentura (RTA), za kterou stál lobista Jaroslav Berka, majitel serveru Česká média. Berka začal v roce 2004 skupovat regionální televize, které sdílely analogové frekvence s televizí Prima a ta je musela na základě licenčních podmínek pouštět do svého vysílání. Než se vlastník Primy stačil vzpamatovat, Berka ovládl pět regionů – jižní a východní Čechy, jižní Moravu, Zlínský a Moravskoslezský kraj. Zbylé regionální televize skoupila sama Prima a vytvořila z nich vlastní regionální síť R1. Obě skupiny získaly na základě „diginovely“ vysílacího zákona právo na licenci pro celoplošné pozemní digitální vysílání.

RTA navíc v roce 2006 získala jako jeden z šesti vítězů prvního licenčního řízení na nové čistě digitální televize další licenci pro celoplošné vysílání. Berka tedy měl licenci pro celoplošnou digitální RTA, další celoplošnou licenci pro program TV7, kterou získal díky diginovele, a pět regionálních studií RTA, která vysílala na společných frekvencích s Primou. Zároveň postupně získal v regionech, kde provozoval studia RTA, zakázky na zpravodajské týdeníky pro místní magistráty, radnice a krajské úřady. Pro start celoplošných programů se mu ale nepodařilo získat peníze, a tak licenci pro celostátní RTA vrátil a o platnost licence TV7 se přel se státem, protože mu prý operátor multiplexu 3, v němž chtěl vysílat, nenabídla adekvátní podmínky.


Foto: Štěpán Kotrba, Britské listy

Jaroslav Berka měl v jednu chvíli dvě licence pro celoplošné televize v DVB-T a pět regionálních studií RTA. Celostátní televize nikdy nezahájily vysílání, regionálních studií se zbavil těsně předtím, než je Prima odřízla od vysílání.

Ani regionální studia RTA ale neskončila příliš slavně. Prima, která se marně pokoušela zbavit povinnosti pouštět do svého celostátního vysílání regionální studia, se rozhodla původní licenci pro vlastní celoplošné analogové vysílání vrátit a od 1. ledna letošního roku začala vysílat na základě nové licence pro program Prima family. Ten už žádnou podmínku sdílení frekvencí s regionálními programy nemá. Studia RTA tak od Nového roku nevysílají a postupně propustila všechny zaměstnance. Jaroslav Berka se ale ještě před oznámením Primy o přechodu na Primu family bez regionů svojí RTA zbavil. Spekuluje se o tom, že mu vlastně ani nikdy nepatřila a pouze ji vrátil původnímu majiteli, jímž má být majitel Home Creditu Jiří Šmejc. RTA uvažuje o arbitráži se státem. Jaký po ní zůstal dluh, není jasné.

Top TV: 70 utopených milionů Karla Komárka

Logo teleshoppingové televize TOP TV

Pouhé dva roky vysílala přes kabel a satelit, a v Praze také pozemní cestou, nabídková televize Top TV. Projekt, který se v roce 2004 neúspěšně ucházel o jednu z prvních licencí pro celoplošné vysílání v DVB-T, odstartoval v roce 2005. Vedla ho bývalá generální ředitelka Primy Kateřina Fričová, která prošla managementy všech tří velkých českých televizí. Na Nově od roku 1993 vedla výrobu, v České televizi byla v letech 2007 až 2010 programovou ředitelkou. Pro projekt Top TV získala silného investora v Karlu Komárkovi, majiteli Moravských naftových dolů či cestovní kanceláře Fischer. Mělo jít o magazínový program, který stavěl na product placementu, teleshopingu a přímé nabídce zboží.

Top TV sice využila možnosti vysílat analogově a posléze i digitálně v Praze, její signál ale nebyl příliš kvalitní a nepokrýval celou metropoli. Ačkoli pro svoje živé vysílání získala někdejší tváře Novy Slávka Bouru a Markétu Majerovou, ekonomicky se jí příliš nedařilo a když v létě 2007 nevyšla jednání o jejím prodeji (jedním ze zájemců měl být vlastník Novy), ukončila v srpnu svoje vysílání. Karel Komárek v projektu utopil téměř 70 milionů korun. Pořady Top TV od letošního září po letech ožijí na obrazovce nové Východočeské televize V1, která získala kompletní archiv této nabídkové televize.


Foto: archiv DigiZone.cz

Karla Komárka stál jeho pokus s televizí Top TV skoro 70 milionů korun. Ztrátový program se mu nepodařilo prodat, tak ho po dvou letech zrušil.

Z1: marný boj s veřejnoprávní ČT 24, ztráta čtvrt miliardy

Projekt soukromé zpravodajské televize Z1 vznikl v roce 2004, kdy RRTV vypsala výběrové řízení na licence pro prvních šest čistě digitálních televizí. V té době v České republice nevysílala žádná národní zpravodajská televize a tudíž se dalo čekat, že takový program v pozemním vysílání diváky velmi zaujme. Jenže samotné licence Rada udělila až v roce 2006, tedy rok po zahájení vysílání veřejnoprávní zpravodajské televize ČT 24, kterou shodou náhod postavil poslední generální ředitel Z1 a dnes už opět ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal. Jenže od udělení licence po start Z1 uplynuly ještě další dva roky: byznysová televize začala vysílat až v červnu 2008. A to byla na trhu úplně jiná situace než v roce 2004.

Z1 provozovala společnost První zpravodajská, která patřila slovenské investiční skupině J&T. O té se nedá říci, že by byla na televizním trhu nováčkem. Na Slovensku provozovala rovněž zpravodajskou televizi TA3, později ji ale vyměnila za plnoformátovou televizi Joj, k níž poměrně nedávno spustila druhý program Joj Plus. V Česku se televiznímu byznysu J&T nedařilo, respektive investor neměl tolik trpělivosti, aby pokračoval v provozu ztrátového programu, i když sám počítal s tím, že se Z1 dostane do černých čísel až po několika letech. Zánik Z1 byl rychlý, došlo k němu ze dne na den loni v lednu majitel na ní prodělal víc než 250 milionů korun. Vysílala dva a půl roku a dosáhla asi procentního podílu na trhu.


Foto: Česká televize

Patrik Tkáč rozhodnutí o ukončení vysílání televize Z1 po pár týdnech litoval. Skupina J&T na ní prodělala víc než čtvrt miliardy korun.

Přidá se TV Barrandov? Tomáš Chrenek v ní už utopil miliardu

Výjimku potvrzující pravidlo, že televize zakládané českými podnikateli pohybujícími se mimo mediální byznys nemají dlouhý život, je televize Barrandov. Podnik oceláře Tomáše Chrenka, kterému zároveň patří i Filmové ateliéry Barrandov či zdravotnický koncern Agel, se ale poslední měsíce otřásá v základech. TV Barrandov už Chrenka stála zhruba miliardu korun a ačkoli se dostává na provozní nulu, bude trvat dlouhou dobu, než se všechny vynaložené investice vrátí. Tomáš Chrenek se ale investicemi do televize značně vyčerpal a veřejně už přiznal, že vyjednává o vstupu strategického investora, jemuž by přepustil menšinový podíl v licencované společnosti Barrandov Televizní Studio.

Že Chrenek není úplně spokojen s tím, jak se Barrandovu daří, je vidět i z personálních změn v této televizi. V červnu došlo k výměně generální ředitelky Janky Vozárové, na jejíž místo nastoupila někdejší šéfka programu slovenské Markízy Martina Líšková. Vozárová následně skončí i ve funkci předsedkyně představenstva Barrandov Televizního Studia. V souvislosti s příchodem nové generální ředitelky se spekulovalo i o výměně programového ředitele Janise Sidovského, k tomu ale nakonec nedošlo. I tak se ale ukazuje, že na Barrandovu dochází k určitým programovým změnám, které by měly vést k vyšší sledovanosti.

Ačkoli tato televize dosahuje pětiprocentního podílu na trhu, což je zdaleka nejvíc ze všech nových televizních projektů, je to už dva roky méně, než předpokládal její management. Ten chtěl loni i letos dosáhnout podílu sedmi až osmi procent.


Repro: DigiZone.cz

Tomáš Chrenek investoval do televize Barrandov už miliardu korun, proto pro ni shání strategického investora. Jako jedinému českému podnikateli se mu ale podařilo vytvořit televizi s vyšším podílem na trhu.

11 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 2. 9. 2012 13:01

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+