Více

Televizní krabičky na pochodu

Desítky let byl český televizní divák do jisté míry odsouzen volat v případě problému televizního opraváře. Zdá se, že nastává doba, kdy se problémy okolo televizního příjmu do jisté míry dají řešit rychleji a operativněji. Jako maloobchodnímu prodejci digitálních „krabiček“ (takto nazývá set-top-box drtivá většina lidí) se mi čím dál tím častěji stává, že v případě problému mi zákazník přinese samotný set-top-box do prodejny.

Většinovou takový zákazník potřebuje opět naladit programy, které se mu neodborným zásahem podařilo vymazat či rozladit. V případě satelitních set-top-boxů mi zákazníci nosí tento přijímač proto, abych jim naladil a setřídil do seznamu nový program, který začal vysílat. Zpočátku jsem tomu nevěnoval takovou pozornost a problém lidí se mi jevil jako běžný, s postupem času a hlavně s přibývajícími televizními programy tento požadavek diváka narostl do větších rozměrů, a proto jsem se o tomto začínajícím fenoménu rozhodl napsat.

V současné době je úplně normální, že polovina zákazníků do mé prodejny chodí pro informace či rovnou zakoupit nové zboží, druhou polovinu lidí již charakterizuje set-top-box v podpaždí či v igelitce. Mám dokonce „stálé“ zákazníky, kteří velmi rádi zkoumají ovládací menu přijímače a omylem si programy rozladí, přesunou na jiné pozice atd. a pak mi přijímač opět přinesou na „opravu“. Dokonce není podmínkou, že takový divák musí být zákonitě senior, spousty zákazníků se set-top-boxem v podpaždí ve dveřích prodejny jsou osoby mladšího věku, které prostě jen „hoví” jiným aktivitám, než je televizní příjem. A tak se z mé prodejny postupem času stává takový ladící bod či centrum s poradnou.

Je sice pravda, že již mnoho občanů České republiky rozumí slovu set-top-box nebo digitální televize, tím to ale většinou i končí. Problematika zavádění digitálních technologií do jejich televize jde tak nějak mimo ně. Nepřímo tomu bohužel nahrál i fakt, že se v médiích hovořilo o digitalizaci jako o jevu, který se stále dlouhodobě řeší, který se stále nějakým způsobem odkládá a je neúplný, a tak divák na příjem informací logicky rezignoval. Je to i logické, nastává doba, kdy běžný občan již nebude umět ovládat desítky řemesel a bude navštěvovat specializované pomocníky.

Doba, kdy člověk sám postavil dům se všemi zednickými, instalatérskými, elektrikářskými či zahrádkářskými pracemi, opravil si v garáži své vozidlo atd., je již pryč a po vzoru západní civilizace na tyto práce hledá specialisty. A tak můj připravený SCART kabel, visící od televizoru a čekající na připojení k nějaké rozladěné televizní krabičce, nestačí pomalu ani „vychladnout“. Zajímavé bude, až v brzké době budou běžné integrované digitální tunery (pozemní i satelitní) v televizorech. Co to s diváky udělá? Myslím, že televizní opravárenské řemeslo jen tak nevymře, pouze se přejmenuje a rozšíří o „ladící divize“.

Ona se totiž ta velká LCD nebo plasmová širokoúhlá televize málokomu vejde do auta, aby ji přivezl do „ladícího bodu“. Tak jako existují PC ambulance, kdy k vám ve velmi krátkém čase přijede odborný technik opravit počítač, stejně tak bude třeba technika televizního. Toto je jen důkaz toho, že je televizní digitalizace živý organismus, stále se vyvíjí a diváka překvapuje.

Anketa

Kolikrát jste museli svému kamarádovi či blízkému pomoci s laděním nejen nově pořízeného televizního set-top-boxu?

15 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 6. 2008 15:03

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+