Více

Škatulata „digitálních“ stanic ČRo, trocha smutku a mírný pokrok v mezích zákona

Jaké dopady mají změny, které počínaje březnem nastolil Český rozhlas v hierarchii svých programů? Některé nedávají tak úplně smysl.

Český rozhlas 1. března 2013 realizoval dlouho dopředu ohlášené změny na svých alternativně šířených okruzích. V praxi to znamená střídání stráží na jedné ze tří čistě digitálních programových pozic – stanici Leonardo střídá dosud čistě internetové Rádio Junior (rozhlasové stanice Wave a D-Dur zůstávají beze změny) a rošádu na digitální programové pozici po Rádiu Česko. Z ní se Rádio Česko do analogového světa dívalo dvěma časovými okny prostřednictvím sítě VKV-FM vysílačů BBC a ČRo 6 ve večerních hodinách prostřednictvím sítě středovlnných (AM) vysílačů stanice ČRo 2 – Praha. Rádio Česko a ČRo 6 zde v pozdní odpoledne a večer nahrazuje „nová“ stanice ČRo Plus, po zbytek dne pak dosud čistě internetové ČRo Jazz. Kmitočty BBC jsou, alespoň pro tuto chvíli, pro Český rozhlas zapovězeny. Vysílání AM vysílači se proti předchozí etapě s ČRo 6 prodlužuje o pouhé dvě hodiny.

Sečteno a podtrženo: do světa digitálního vysílání dostaly vstupenky dvě dosud pouze internetové stanice, jedna stanice se transformovala do nové, přičemž absorbovala značně profiltrované ostatky dvou zrušených stanic.

Stav vysílání Českého rozhlasu

Český rozhlas disponuje v pásmech VKV-FM třemi celoplošnými sítěmi a sítí vysílačů obdobného rozsahu pro regionální vysílání. Vyjma dobudování sítě pro stanici ČRo 2 – Praha a s ní související optimalizací vysílačů pro regionální vysílání a jeden zmařený pokus s Radiem Wave na Cukráku se na VKV za posledních 20 let z pohledu Českého rozhlasu v podstatě nic nezměnilo, včetně programové náplně dotčených stanic, ač byla mnohokráte diskutována. Na dlouhých a středních vlnách využívá ČRo po jedné síti (dlouhovlnná má pouze jeden vysílač).

Fenomén vysílání v DVB-T jako přílepek k multiplexu veřejnoprávní televize může na první pohled vypadat jako vynikající způsob dostat se téměř do každého televizoru v této zemi. Jenže, kdo bude přes televizi poslouchat rádio, když už má v ruce ovladač a může tonout v násobně větším množství televizních stanic? Použití satelitního přijímače nebo set-top boxu digitální kabelové televize ve spojení s Hi-Fi zvukovou aparaturou považuji za daleko pravděpodobnější případ, už jen z důvodu daleko širší nabídky rozhlasových stanic.

Probíhající „řádné“ digitální rozhlasové vysílání ve standardu T-DAB(+) určitě ukazuje cestu jak k posluchači dopravit kompletní paletu stanic veřejnoprávního vysílatele. Je zřejmé, že by Český rozhlas neměl problém obsadit celý multiplex. Plnohodnotné využití systému T-DAB(+) u nás ovšem komplikuje využití pro šíření méně výhodného L-pásma a především skutečnost, že mezi lidmi je málo tento systém podporujících přijímačů. Obojí uzavřeno v kruhu: „co bylo dříve, vejce nebo slepice?“ má za následek, že jsou v ČR k dispozici spíše jakési demo sítě, které může poslouchat maximálně několik set posluchačů.

Co do kapacity rozhlasových stanic bezbřehý internet ještě nějaký čas nebude volbou pro každého. Příjem rozhlasového vysílání prostřednictvím internetového připojení je na rozdíl ode všech výše zmíněných možností vázán na nákup služby – má tedy v podstatě charakter placené nabídky. Internet je však co do komunikace s moderním rozhlasovým domem variantou nejkomplexnější.

Většinové a menšinové platformy pro přístup k vysílání Českého rozhlasu

Zatímco celoplošné VKV-FM stanice Českého rozhlasu mají poslouchanost ve statisících posluchačů, alternativně šířené stanice paběrkují v řádu tisíců posluchačů. Motivace vytvářet nákladný rozmanitý premiérový obsah pro celoplošné stanice je zde logicky vyvážena úsporným převážně reprízovým programem stanic „digitálních“. Speciálním příkladem reprízovaného programu je čistě hudební vysílání. K dalším reprízovým pořadům, které nejsou postiženy neaktuálností, patří dokumenty, rozhlasové hry, pohádky, zábavné pořady a podobně. Pořady, jež byly premiérově odvysílané, se následně nacházejí v internetovém archivu Českého rozhlasu iRadio. Aktivní posluchač má tedy možnost si vybírat pořady zcela nezávisle na aktuálním programu nebo si tvořit program „do zásoby“ i pro případ, kdy například bude mimo dosah vysílání.

Mezi typicky reprízové „digitální“ stanice si při jisté míře zobecnění dovoluji zařadit obě hudební stanice (D-Dur i ČRo Jazz) i Juniora. Naopak mezi stanice aktuálního dění patřilo Rádio Česko i ČRo 6. Leonardo byl někde na pomezí.

Stanice mluveného slova – proč nevysílá celý den?

Vysílání Rádia Česko i ČRo 6 v rámci jedné „digitální“ pozice už dříve vzbuzovalo otázky, zdali by programový proud linoucí se od osmé hodiny ranní až do půlnoci nemohl nést jednotné označení a obal. Problémem Rádia Česko byl evidentně propad posluchačstva v čas mimo okna, kdy byl přebírán do sítě vysílačů BBC. ČRo 6 díky síti AM vysílačů i atraktivnímu času, kdy jsou lidé doma s možností více voleb přenosového média, malým zájmem posluchačů rozhodně netrpěl. Nabízí se tedy otázka, proč zatím nemohla být středovlnná síť přidělena ČRo Plus na delší úsek dne, nejlépe na celý AM den (výkonné středovlnné vysílače v ČRo od půlnoci do 5 hodin ráno z ekonomických důvodů nevysílají). Při tomto scénáři by se do vysílání vešly i nosné pořady ČRo Leonardo i celé Česko. Úplnému odchodu ČRo Dvojky ze středních vln zřejmě brání obavy, jak by se s tím vyrovnali poslední, do VKV-FM nezmigrovaní a možná i nezmigrovatelní, posluchači.

Po jednom zmařeném pokusu už Český rozhlas zřejmě na vždy rezignoval na snahu dostat do analogového éteru svoji stanici „pro mladé“, po které je jednoznačná společenská poptávka. Rozhodný tah na branku s kmitočty programové sítě BBC se záměrem provozovat více jazyčné vysílání pro mladé mohl dopadnout o poznání lépe – vždyť o mládež by nám mělo jít především, že. V roce 2012 přidělila RRTV přibližně 50 dokrývacích VKV-FM vysílačů, ani jeden pro potřeby Českého rozhlasu…

Udělat si jasno

Zahájení vysílání některých čistě digitálních rozhlasových stanic ČRo se datuje přibližně k době zahájení řádného digitálního televizního vysílání v systému DVB-T. V zákoně zakotvené využití tehdy volné kapacity veřejnoprávního televizního multiplexu pro potřeby rozhlasového vysílání dnes pravděpodobně přidělává vrásky na čele řadě manažerů ČT. Česká televize se chystá spustit nový televizní program pro děti a datová kapacita zabraná vysíláním Českého rozhlasu jí v multiplexu citelně chybí. Rozhlas jako drobný přispěvatel na provoz televizního multiplexu se tak nedávno dostal do role trpěného strávníka.

Dny vysílání stanic ČRo v multiplexu ČT mohou být na podzim rychle sečteny, proto by měl mít Český rozhlas připravenu vizi, zdali chce podpořit výstavbu veřejnoprávního rozhlasového multiplexu T-DAB v perspektivním III. pásmu (a reálně tak zahájit v ČR rozhlasovou digitalizaci, která mu do budoucna zajistí dostatečnou datovou kapacitu pro většinové vysílání) nebo zdali dá raději nadále přednost konvenčnímu analogovému šíření svých hlavních stanic v kombinaci s vydatnější podporou šíření prostřednictvím internetových sítí, satelitu a kabelové TV.

Vítám ČRo Jazz, vítám ČRo Junior v digitálních sítích, nemohu se však zbavit dojmu, že posluchači ČRo Leonardo i Rádia Česko byli tak trochu bez viny potrestaní za nepřízeň zákonodárců i členů mediálních rad vůči snaze Rozhlasu rozšířit vysílání svých stanic o další VKV-FM síť – jediný současný způsob, jak oslovit co největší množství posluchačů. Věřím, že změny provedené k 1. 3. 2013 nejsou na dlouho ty poslední.

21 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 4. 3. 2013 13:16

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+