Více

Sedmero krkavců – pomalý horor

Dříve, než jsem na Primě zhlédl novou verzi pohádky Sedmero krkavců od režisérky a scénáristky Alice Nellis, dočetl jsem se, že je zcela jiná než Rážova z roku 1993. Že totiž není hororová, ale vtipná, milá, příjemná…

Pravda je, že každá verze pohádky Boženy Němcové je jiná. Ráža měl k dispozici vynikající herce – Michal Dlouhý, Ivana Chýlková, Boris Rösner, Jana Hlaváčová, Radek Brzobohatý, Zora Jandová, Martin Růžek. Hudbu k filmu složil jeden z největších filmových skladatelů – Pavel Hapka. Film byl úsporný, nebylo v něm nic navíc, nic, co by děj zpomalovalo, měl pouhých 75 minut. Byl však nabitý dějem, dodnes se dá říct, že působí velmi moderně a dá se na něj dívat s velkým zájmem a napětím.

Paní režisérka Nellis měla k dispozici herce: Marta Issová, Simona Remundová, Lukáš Příkazský, V. Neužil, Zuzana Bydžovská, J. Occhová. Ono se z prostředních (řečeno zdvořile) herců nedají vydolovat výkony jako z lidí, kteří jsou špičkoví. Stejně tak od skladatele Vašo Patejdla není možné získat hudbu na úrovni pana Hapky.

Nová verze je nesrovnatelně pomalejší a dá se říci – na rozdíl od Rážovy verze – je zdlouhavá, místy mimořádně fádní a nudná. Vždycky mě zaráží, proč se točí remaky úspěšných filmů. Nezažil jsem, že by se povedlo natočit lepší film. Remake se pouze trapně přiživuje na úspěchu originálu. Samozřejmě, kopie nemůže být dost dobře lepší než originál.

Zřejmě také není moc vhodné, když film střihá příbuzný hlavní herečky, tedy F. Issa. Není tak soudný a nechává ji na obrazu zbytečně dlouho, aby předvedla, jak „úžasná“ herečka je.

Hrdinka filmu se jmenuje Bohdanka. Jako mimino mi přišla trošku obézní, jako dítě vyzáblá a pak se změnila v „předčasně zestárlou“ Issovou. Těžko říci, proč byla pro tuto roli vybrána tato naprosto nevhodná, jednostrunná herečka, která každou chvíli opakuje to svoje obligátní „Ahá“. V každém případě vypadá vedle kamarádek na vesnici i posléze vedle svých bratrů spíše jako jejich matka než jako jejich věková souputnice či sestra. Zřejmě paní režisérka dospěla k názoru, že v Čechách, na Slovensku ani nikde jinde nelze najít dvacetiletou herečku, která by byla tak kvalitní jako tato starší herečka s arabskými kořeny. Nebo vychází s podivuhodného názoru některých producentů, že kvalitní herec zahraje jakoukoliv roli od 20 do 70 let.

Dalším zajímavým jevem, který diváky k filmu rozhodně nepřitáhne, je to, že Nellis neobjevila do svého filmu jedinou hezkou herečku. Zřejmě se domnívá, že diváky potěší, když obsadí umělkyně poněkud nevzhledné. Je možné, že to provedla proto, aby se diváci lépe ztotožnili s jejími postavami. Ale nepodařilo se to. I ty nejšerednější divačky se raději dívají na herečky krásné a k nim se připodobňují, než aby se ztotožňovali s čarodějnicemi. O mužském publiku ani nemluvím. To chce vidět především ženy a dívky, které jsou tzv. k světu.

Ještě k té vtipnosti nebo humornosti filmu. Issová nesmí ve valné části filmu, z dějových důvodů, mluvit. Což je u ní obrovské pozitivum. Mnohem hůře působí, když se pantomimicky pokouší předstírat např. divoké prase. Působí to jako ze špatné televizní soutěže, či spíše jako z naivních dětských her. Má-li být vtipné to, jak se při tom Issová šklebí, pak je snad třeba tvůrcům sdělit: Není to vtipné! Je to dětinsky hloupé. A připomíná to Suchánka s Genzerem.

V některých chvílích se Nellis pokouší o umění. V záběrech představujících minulost nechává kameramana rozostřovat obraz. Jediné, čeho tím ovšem dosáhne, je to, že to vypadá jako chyba, že divák si nemůže být zcela jist tím, co vidí. Zvláště dětskému divákovi musí tyhle uměnofilské záběry silně vadit.

Abych se vrátil na začátek. Nejhorší ze všeho je na tomto snímku jeho otřesná zdlouhavost. Jeho nenapínavost. K první skutečně dramatické situaci – střelba po kanci, ve skutečnosti po Bohdance – dojde ve 25. minutě filmu. Do té doby se především mluví, chodí, sedí… A potom také.
Samostatnou kapitolou jsou krkavci. Celkem vzato jsou jejich herecké výkony asi těmi nejlepšími ve filmu. Nicméně např. ve scéně, kdy krkavci donutí prince, aby jel za Bohdankou, není vůbec jasné, jak ho k tomu donutili. Krkavci mu vletěli do místnosti, zvládli podat nějaké to oblečení a to bylo tak všechno. Přesto bych režisérku za jejich „vedení“ pochválil.

Kamera filmu M. Cibulky je místy velmi krásná. Doslova se vyžívá v leteckých záběrech. Proč ne? Ale mělo by to mít nějaký smysl. Zde je to mnohdy samoúčelné, nijak to neposunuje děj.

Komicky vlastně jedna scéna působí. Ale myslím, že nechtěně. To když si dvě epizodářky ve vesnici sdělují v závěru filmu moudrosti. Kdyby tato scénka byla z Cimrmana, patřila by tam. Zde působí skoro tak trapně, jako podobná ve filmu V. Trapla – Velké přání.

Celkový dojem z filmu Alice Nellis Sedmero krkavců je ten, že se to nemělo točit. A když už, mělo se to minimálně o dvacet minut ve střižně pokrátit, aby to nebyla taková nuda.

13 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 12. 2015 15:19

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+