Více

Sedm minut – stačí to na výběr nového ředitele Českého rozhlasu?

Pouhých sedm minut měli ve čtvrtek kandidáti na generálního ředitele Českého rozhlasu na svou prezentaci před Radou Českého rozhlasu. Dalších maximálně dvacet minut se jich poté radní ptali na různé otázky. Co se asi dá shrnout do sedmi minut? Pro člověka neznalého prostředí veřejnoprávního rozhlasu to je nekonečně dlouhá doba pro obecné povídání, jak ukázal jeden z tří zvolených finalistů, pro kandidáty z rozhlasu naopak šibeničně malý prostor. Zvlášť pro obhajobu téměř rok starých projektů.

Jan Potůček

Ilustrace: Nenad Vitas

Kandidáti bez jakýchkoli kritérií

Není to výběrové řízení, přesto z něj vzejde příští šéf veřejnoprávního rozhlasu s 1400 zaměstnanci a dvacítkou rozhlasových stanic po celé zemi, který by měl ve funkci vydržet přinejmenším následujících šest let (pokud se mezitím nezhroutí nebo nebude odvolán). Rada Českého rozhlasu, toho času šestičlenná, se zkouší jednohlasně shodnout na jednom jediném jménu, a to vzejde z šestice lidí, kterou radní loni v dubnu oslovili s nabídkou, zda by se nechtěla ucházet o místo generálního ředitele ČRo.

Šest lidí, nikdo jiný se o nejvyšší post v Českém rozhlase ucházet nemohl. Peter Duhan, Jiří Franc, Hana Hikelová, Petr Matoulek, Jan Menger a Karel Zýka – to jsou šťastlivci, kterým rozhlasová rada ještě v době, kdy měla pouhých pět členů a za žádných okolností by nemohla zvolit nového ředitele (pro volbu je třeba minimálně šesti hlasů), otevřela cestu k ředitelskému křeslu. Jakým způsobem došla k těmto jménům? Když jsem se loni v květnu ptal místopředsedy rady Ladislava Jíši, podle jakých kritérií radní vybírali, odpověděl mi jednoduše: podle žádných.

Ptal jsem se tehdy, zda se budou moci do výběrového řízení na nového generálního ředitele Českého rozhlasu přihlásit i další zájemci kromě oněch šesti předvybraných šťastlivců. Protože nebylo vypsáno výběrové řízení, nemohl se ani žádný kandidát do něho přihlásit, napsal mi Ladislav Jíša. A pak se čekalo, až Poslanecká sněmovna doplní počet radních na zákonem stanovených devět. Nestalo se, poslanci zvolili jen jediného nového radního Milana Badala (předtím byl členem Rady České televize) a ten neshledal za důležité zjišťovat, jakým způsobem rada došla k šesti jménům, z nichž bude i on vybírat generálního ředitele.

Máslo na hlavě mají i poslanci

Košer by bylo, kdyby poslanci obsadili všechna čtyři volná místa v radě a výběr ředitele potom začal od úplného začátku: klasickým výběrovým řízením, otevřeným pro všechny zájemce. Takhle se ředitelem Českého rozhlasu může stát jenom některý z oblíbenců radních; o důvodech jeho nominace se můžeme jen dohadovat. Tento týden radní zúžili počet kandidátů z šesti na tři. Ve hře je prozatímní šéf rozhlasu Peter Duhan, ředitelka zpravodajských stanic rozhlasu Hana Hikelová a bývalý obchodní ředitel východočeského komerčního Rádia Černá hora Petr Matoulek.

Nominace Duhana a Hikelové jsou pochopitelné. Hikelová veřejně deklarovala, že by šla i do otevřeného výběrového řízení, Duhan už na ředitele rozhlasu jednou kandidoval a zůstal těsně před branami, navíc po rezignaci posledního řádného generálního ředitele Richarda Medka rozhlasu dočasně šéfuje. Ale proč Petr Matoulek? Kde se vůbec vzala jeho nominace? Nevíme, a radní nám to neřeknou. Jediné, co se můžeme dozvědět, jsou obecné Matoulkovy formulace ze čtvrtečního veřejného slyšení před Radou ČRo. Ani z nich není jasné, proč na stejné židli před radními neseděl jakýkoli jiný manažer, co si stačil přečíst pár informací o Českém rozhlasu na internetu.

Pokud není Matoulek černým koněm celého tendru, splní asi roli naivní stafáže. Boj o ředitelské křeslo bude bojem mezi Duhanem a Hikelovou. První má výhodu v tom, že rozhlasu už přes rok šéfuje, druhá zase v tom, že má blíž k praktické práci v rozhlase a šéfuje jeho nejúspěšnější stanici – Radiožurnálu. Navíc se velmi dobře zná s nynější předsedkyní rady Danou Jaklovou. Jestliže Duhan je politicky spíše doleva a před loňskými parlamentními volbami sázel na sociální demokracii (známý je jeho ústupek volebnímu manažerovi ČSSD Jaroslavu Tvrdíkovi, aby rozhlas obsazoval předvolební debaty i na základě průzkumů předvolebních preferencí od agentury, u které si ČSSD platila vlastní průzkumy), Hikelová má blíže k pravicovým stranám dnešní vládní koalice (stejně jako Jaklová).

Protekční generální ředitel

Směšný je způsob prezentace ředitelských kandidátů. Radní jim dali tento čtvrtek pouhých sedm minut, k dispozici pak rada měla i jejich kandidátské projekty staré téměř rok. K samotné volbě ředitele má dojít na veřejné schůzi 31. března, kdy čeká trojici finalistů další sedmiminutová prezentace a mohou do té doby dodat aktualizaci svých písemných projektů. Opravdu ale může sedmiminutové vystoupení a pár řádek navíc ovlivnit rozhodování rozhlasové rady? Nemají už radní jasno? Podle počtu hlasů, které rozdali kandidátům tento čtvrtek, asi ano. Prozatímní šéf rozhlasu Duhan dostal jen tři z šesti hlasů, zato jeho podřízená Hikelová plný počet: šest. Petr Matoulek o jeden hlas méně.

Popravdě řečeno, pokud bychom hodnotili vystoupení všech tří finalistů před Radou ČRo, hlasování bylo objektivní. Hikelová byla opravdu nejlepší, Duhan spíše vyzdvihoval svoje dosavadní úspěchy v křesle dočasného ředitele a chvílemi se zdálo, že ani neví, co má napsané v textu své prezentace. Pět hlasů pro Matoulka zůstává záhadou. Do volby ředitele ale zbývá měsíc a nikdo nemůže odhadnout, kdo, komu a co naslibuje. Každopádně se bude těžce lobbovat, možná i diskreditovat. Na kandidátských projektech a jejich upgradu bude záležet jen pramálo.

Ať už v konkurzu-nekonkurzu zvítězí kdokoli, bude to ředitel(ka), který(á) se bude muset po celé svoje funkční období prát s nálepkou protekčního kandidáta. Protože výběr ředitele nebyl volnou soutěží, které by se mohl zúčastnit kdokoli – třeba i silnější kandidát, než bude konečný vítěz.

Anketa

Kdo se nakonec stane generálním ředitelem Českého rozhlasu?

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 2. 2011 10:06

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+