Me by hlavne zajimalo kdo to zaplati. Pravni zastupovani obou stran, ktere tvrdosijne trvaji na svem, jiste stoji nemale penize. V jednom pripade jde o penize verejnopravni (tedy de facto nase, koncesionarske), v druhem o penize statni (tedy de facto z nasich dani). To je uz fakt jak u blbych na dvorecku. U vsech odpovednych osob v tomto state disponujicich verejnymi penezi mi vyrazne chybi institut "hmotne odpovednosti" (financni spoluucast v pripade ztraty plynouci z chybneho rozhodnuti), ktery je zcela samozrejmy u kazde pokladni v samoobsluze.
Zaplatíme to vždycky my, poplatníci. Není tajemstvím, že státní úředníci cokoliv řídí téměř vždy a všechno hůře než privátní sektor. Ale institut státní kontroly činností s možností zásadního ovlivňování občanů musí také existovat a musí být financován státem. V tomto konkrétním případě se jedná o jistý proces samokontroly a ta musí být také námi zaplacena. Ona skutečná "hmotná odpovědnost" by ale vedla k tomu, že by vysoká politická i státní ekonomická funkce byla značně riskantní a téměř nikdo by jí potom nedělal. Pokud totiž úředník neporuší zákon a udělá chybu, je možná větší chyba v tom zákoně, než v mezerách odbornosti nebo solidnosti úředníka.
Vysoke politicke i statni ekonomicke funkce by ale mely byt "znacne riskantni", protoze jinak budou stale obsazovany diletanty. Ostatne, podnikani je take znacne riskantni a kolik je zivnostniku, jen to nesmi delat ten kdo na to nema ...
Já bych do vysoké politiky a ekonomiky živnostenské zákony osobně neprosazoval. Onen risk by totiž musel, v kladném případě, přinášet horentní příjmy a toho se úporně snaží vyvarovat i tradičnější demokracie. Bylo by to vůči voličům značně nemorální a při neúspěchu by jen ten diletant vyhlásil osobní bankrot a promrhané miliony/miliardy by nám stejně nikdo nenahradil. Čili v obou případech by byl volič víceméně finančně postižen tím, že by případná správná rozhodnutí přinesla zisk zase hlavně tomu politikovi/ekonomovi a ta nesprávná nikomu. Zásadní rozdíl je také v tom, že politik "vládne" z vůle voličů a živnostník staví jen na svých správných rozhodnutích a šikovnosti. To se snad nedá stavět vedle sebe?
Ja prece nic tak absolutniho nechci. Jen se snazim naznacit, ze clovek neschopny nest riziko je zaroven neschopny odpovedne vykonavat dulezitou funkci. Nemyslim si, ze by zodpovedny podnikatel nutne musel vykazovat horentni prijmy (to je jen takova medialne vdecna predstava, vetsina podnikatelu vydela sotva na prumernou mzdu), ale fakt je, ze narozdil od politiku, kteri by riskovali maximalne srazku x% ze mzdy (a to je ta moje predstava financni odpovednosti), riskuje vetsinou uplne vsechno. Jinymi slovy, rozdelil bych plat takovych osob na dve casti, pricemz jedna by byla zakladni a druha za bezchybne plneni ukolu (podle velikosti zpusobene financni ujmy statu by na x mesicu o tuto slozku mzdy prisel). Zakladni cast by mela byt maximalne ve vysi prumerne mzdy (neco mezi minimalni a prumernou mzdou) a ta podminena vyrazne vyssi. Takze zadny risk ve smyslu "byt ci nebyt", ale tak, aby to na rodinnem rozpoctu bylo vyrazne znat.
S touto verzí (vizí) mohu pane Donáte plně souhlasit i já. Také jsem ve svém předchozím příspěvku o horentních příjmech nemyslel na skutečné podnikatele, ale na podnikavé politiky. Ono to vypadá dost nemorálně, když se z bezelstného čistočistého mladíka typu Standy nakonec vyklube milionář, co si ukládá své miliony třeba do bytu na Floridě.
Jen se bojím, že ať se nám to líbí sebevíce, zůstanou Vaše návrhy spíše jen v poloze zajímavé vize.