Více

Radiožurnál, fakta a emoce

Už třetí týden mi přichází e-maily a esemesky od přátel i naprosto neznámých lidí, kteří si na Youtube přehráli záznam Dobrého rána ČT s ředitelkou Radiožurnálu Barborou Tachecí. Jako oponent nového programového schématu hlavního okruhu Českého rozhlasu jsem v něm pomalu neřekl ani dvě věty, protože celý rozhovor se nesl v duchu peskování moderátora ČT Jiřího Václavka za to, jak je nepřipravený a neprofesionální.

Jan Potůček

Ilustrace: Nenad Vitas

Podobné kritiky jsem se od Barbory Tachecí dočkal už koncem prosince, kdy jsem se na webových stránkách Reflexu zamýšlel nad chystanou reformou programu Radiožurnálu. Z Českého rozhlasu přicházely rozporuplné informace, vedení oficiálně mlčelo a veškeré tehdejší novinové rozhovory s paní Tachecí byly naprosto bezzubé a postrádaly fakta. Ta fakta, o kterých ředitelka Radiožurnálu tak ráda mluví.

Musím se přiznat, že od prvních lednových dní jsem svůj radikální názor na novou koncepci Radiožurnálu změnil. Nevím, nakolik to je ze strany rozhlasu reakce na bouřlivou kritiku a internetové petice, ale to, co dnes vysílá Radiožurnál, bych už za „Frekvenci 2“ neoznačil. Možná bych to neudělal ani těsně po Novém roce, pokud bych věděl, co Barbora Tachecí chystá, jaké má zadání a co je cílem těchto změn.

Zůstaňte s námi?

Jenže zásadní tiskovou konferenci na toto téma svolala Tachecí šestnáct dní po změně programu a pod silným tlakem veřejného mínění. Ani na ní, ani v neuvěřitelném množství novinových a časopiseckých rozhovorů ale neodpověděla na základní otázku: s jakým požadavkem ji generální ředitel Václav Kasík najímal do současné funkce, zda pouze s naléhavou nutností viditelných změn, ať už proběhnou jakkoli, a do jaké míry je úkolovaná Radou Českého rozhlasu.

Není to totiž rada, kdo má dávat ředitelce Radiožurnálu nějaké zadání, jak se objevilo v několika článcích o nové koncepci ČRo 1. Rada je kontrolní orgán veřejnoprávního rozhlasu, který si maximálně tak vyslechne návrh programové koncepce a vyjádří k ní svůj názor, případně ji vezme na vědomí. Do programu radní ze zákona zasahovat nesmí.

Ve všech dosavadních rozhovorech Barbora Tachecí říká, že jejím cílem je vytvořit moderní informační rádio pro naprostou většinu posluchačů v České republice. To je velmi obecná formulace a neříká nic o formě, jakou chce Tachecí tohoto výsledku dosáhnout. Jestliže za mikrofon posadí Lucii Výbornou a Michala Bílka, vymění Janu Klusákovou za Halinu Pawlowskou, rozpustí monotematické pořady do častějších zpravodajských relací, nemůže čekat nic jiného než nařčení z komercionalizace Radiožurnálu.

Jde i o takové drobnosti jako používání sloganu „Zůstaňte s námi“, zprofanovaného nováckými Televizními novinami. Kvůli němu jsme se s paní Tachecí pohádali před oním Dobrým ránem ČT, ještě než jsme šli na obraz. Narozdíl od ní si nemyslím, že jde o marginálii. Když si spojíte všechny tyto střípky dohromady, Radiožurnál po Novém roce skutečně vypadal jako další Frekvence 1 a vlna odporu posluchačů byla naprosto oprávněná.

Na druhou stranu chápu vedení Českého rozhlasu, že dva roky neustálého poklesu poslechovosti hlavního okruhu nikomu na jistotě nepřidávají. Proč však Václav Kasík ani Barbora Tachecí nepřiznají, že veškeré programové změny mají vést k vyšší poslechovosti? Dělat veřejnou službu bez veřejnosti, notabene když si tu službu všichni platíme formou jakýchsi daní, je nesmysl.

O čem by se měla vést diskuse

Stejně tak je ale nesmysl za tyto peníze připravovat kopii Impulsu nebo Frekvence 1. Kvůli ní rozhlasu neposíláme koncesionářské poplatky. Celá diskuse by se měla vést o formě vysílání. Holá fakta, tak jak je po novinářích požaduje Barbora Tachecí, mohou potvrzovat vyšší podíl zpráv v celodenním vysílání i lepší poměr české a zahraniční hudby. Nic ale nevypovídají o formě vysílání.

Barbora Tachecí by možná namítla, že na formu může mít každý člověk jiný názor a že v této zemi, nebo dokonce na celé zeměkouli nemusí být dva lidé s naprosto stejným názorem. Jistě, ale na základních principech se shodneme. Pokud by Lidové noviny začaly na titulu používat pěticentimetrové křiklavě rudé titulky a vyzývavé fotografie nahých žen, asi bychom jednoznačně konstatovali, že se z nich stal bulvár. Nebo to je jen věcí názoru a faktem by zůstala plocha věnovaná textům, která by se ani nemusela změnit?

Radiožurnál změnu potřeboval, ale dobře vyargumentovanou a promyšlenou. To, co Barbora Tachecí pustila po Novém roce do éteru, na mě dělá dojem, že šlo o změnu pro změnu. Prostě ukázat, že nové koště dobře mete a potom s tím ještě něco uděláme. Mohl vůbec za ty dva měsíce od chvíle, co Tachecí nastoupila do Radiožurnálu, po spuštění nové programové koncepce, proběhnout nějaký průzkum, co posluchači od Radiožurnálu očekávají? Silně o tom pochybuji.

Ještě víc než radikální novoroční změna programu mě překvapilo naprosté selhání komunikace těchto změn. Barboru Tachecí si pamatuji z obrazovky ČT jako velmi profesionální moderátorku a domníval jsem se, že jako protřelá tisková mluvčí a člověk se zkušeností z PR ví, jak negativně musí působit její způsob vedení diskuse s novináři. Ano, může být naštvaná, dokonce i právem, ale profesionál by jistě neudělal to co, se stalo Barboře Tachecí v Dobrém ránu s ČT. Nemusí mi to věřit, ale bylo mi to i za ní docela líto.

Psáno pro Lidové noviny, vyšlo v rubrice Úhel pohledu 19. ledna 2008

Anketa

Jaký je podle vás aktuální program Radiožurnálu?

75 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 29. 1. 2008 12:54

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+