Více

Průvodce digitálním vysíláním (6.): Televize ve vysokém rozlišení

Digitalizace televizního vysílání otvírá cestu vyšší kvalitě. Televizory s velkou úhlopříčkou, které se dnes prodávají stále častěji, potřebují i náročnější obsah. Zatímco na menších přijímačích vypadá současný obraz dobře, na velkých obrazovkách je vidět, jak málo detailů nabízí. A proto přichází novinka v podobě vysokého rozlišení.

Televizní obraz, na který se díváme dnes, má pouze 576 viditelných řádků. Takové rozlišení definuje v Evropě používaná norma PAL. Pokud vám to přijde málo (třeba proti počítači), vězte, že například diváci v USA jsou na tom hůř. Tamější standard NTSC má ještě o stovku řádek méně.

Vysílání televize se skládá z jednotlivých obrázků, kterých je u nás 25 na každou sekundu. Všechny obrázky mají uvedený počet řádek. Aby toho nebylo málo, nevysílají se všechny řádky najednou, ale střídavě. Jednou liché, podruhé sudé. Ve skutečnosti je proto jedna sekunda televizního pořadu složená z 50 obrázků. Ty mají sice poloviční počet řádek, ale protože jsou nám, divákům, servírované ve dvojnásobném tempu, vypadá pohyb v televizi přirozeně.

Necelých šest set řádek stačilo všem, kdo mají televize s úhlopříčkou 55 centimetrů a menší. Tito lidé žádný kvalitnější obraz nepotřebují, protože ho jejich přijímače nedokáží zužitkovat. Dnešní doba plochých televizorů s úhlopříčkami kolem jednoho metru si ale žádá kvalitu novou, o poznání detailnější. Současné vysílání roztažené do jednoho metru totiž nabízí divácky přijatelný pohled až z větší vzdálenosti. Obývací pokoje si ale prodloužíme jen těžko, a tak musí změna proběhnout jinde – v počtu řádek televizního obrazu.

DIGI slovník: MPEG-2 a MPEG-4

ABC

MPEG-2 a MPEG-4 jsou dva formáty úsporného uložení digitálních dat. První je starší, do detailu popsaný a široce komerčně využívaný. Novější MPEG-4 zas nabízí o desítky procent větší kompresi, ovšem za cenu náročnějšího zpracování. Chybí mu zatím také vyzrálost jeho předchůdce.

Přechod na digitální vysílání probíhá v České republice ve standardu MPEG-2. Podobně postupují i ve většině dalších států Evropy. MPEG-4 se prosazuje především jako kompresní standard pro placené programy a pro stanice ve vysokém rozlišení (HDTV). Zatímco při použití MPEG-2 se do jedné digitální sítě vejde jediný program v HDTV, při kompresi MPEG-4 tu mohou být dva až tři.

V současnosti se českém trhu neprodává ani jediný set-top-box, který by MPEG-4 a HDTV podporoval. Občas se v médiích objeví spekulace, zda by nebylo při digitalizaci lepší zvolit formát MPEG-4. Český telekomunikační úřad, který dohlíží na správu televizních kmitočtů, nic takového pro blízkou budoucnost ale nepředpokládá. Většina lidí by totiž musela své set-top-boxy vyhodit a koupit si nové, tentokrát už vybavené novějším kompresním standardem.

Digitálním formátům MPEG-2 a MPEG-4 se věnovala také naše DIGI dotazovna. Pokud vás zajímají pro a proti obou standardů do detailu, naleznete je tam.

Hudba budoucnosti, nebo blízká realita?

Televizní vysílání ve vysokém rozlišení má zkratku HDTV. Samotná zkratka ještě neříká nic o tom, kolik řádek obraz nabídne. Existují dvě možnosti – buď 720, nebo 1080. Obojí navíc existuje ještě ve dvou variantách – prokládané (i) a postupně vykreslované (p). Prokládaná verze ponechává vysílání televizních obrázků stejné jako dosud, tedy na střídačku. Postupné vykreslování znamená, že se celý obrázek vykreslí najednou, bez skládání sudých a lichých řádek. Nejkvalitnější vysoké rozlišení proto získáte, pokud si koupíte televizor zvládající standard 1080p. Pro takové výrobky existuje označení Full HD. Na zbytku naleznete „pouze“ logo HD ready.

Pokud byste svojí televizi chtěli dopřát vysoké rozlišení už dnes, pravděpodobně budete zklamáni. Digitální vysílání zachytitelné na anténu nabízí jen standardní PAL se 576 řádkami. Digitalizace sama o sobě neznamená, že obraz bude ve kvalitě HDTV. Množství detailů si totiž také žádá větší díl datového toku multiplexu. Přechod od analogové k digitální televizi znamená, že místo jednoho televizního programu se jich na stejné místo vejde čtyři až pět. Ovšem pouze v běžné kvalitě. Pokud by mělo jít o vysílání ve vysokém rozlišení, bylo by tu místo zas jenom pro jeden. Alespoň ve standardu MPEG-2. Lepší využití datové kapacity nabízí pokročilejší komprese MPEG-4 (viz DIGI slovník).

HDTV zatím zkrátka v zemském vysílání nehledejte a v nejbližších letech se sem pravděpodobně ani nedostane. Více možností skýtá digitální vysílání přes kabel, satelit nebo pevnou linku. Tyto způsoby digitálního příjmu si přiblížíme v dalších dílech našeho seriálu. Ale už nyní si můžeme říci, že programů ve vysokém rozlišení a s českým dabingem se tu dočkáme pravděpodobně letos na podzim.

Text byl napsaný pro časopis Týdeník Televize, kde vychází v úterý 15. května 2007 (číslo 21/2007).

DIGI dotazovna České televize

Digitál ČT perex

Pokračování odpovědi na níže uvedený dotaz z Týdeníku Televize č. 18.

Pavel Soukup, Brno: Dobrý den, četl jsem, že stále není jasno, v jakém formátu budou digitální televize po úplném přechodu na digitální vysílání vysílat. Současný formát MPEG-2 prý nemusí být definitivní a snad se uvažuje o jiném. Znamená to, že si koupím set-top-box nebo digitální televizor a za dva roky mi bude k ničemu a budu muset investovat do dalšího nového set-top-boxu nebo televize?

V evropském prostředí je také třeba brát ohled na vývoj v ostatních zemích. V rámci EU je pro zemské digitální televizní vysílání přijat standard kódování videosignálu MPEG-2. Proto také převážná většina zemí EU zahájila a provozuje zemské digitální vysílání na této platformě. Pro standard MPEG-4 se rozhodli pouze ve Francii, a to jen pro placené programy, o zavedení uvažují především některé východní země. Evropská komise předpokládá nasazení standardu MPEG-4 až pro televizi s vysokým rozlišením HDTV.
Ze všech uvedených objektivních informací je více než zřejmé, že přes všechny evidentní výhody standardu MPEG-4 jsou rizika při jeho zavedení tak významná, že v současné době nelze zejména pro veřejnoprávní služby České televize o jeho zavedení ve vysílání DVB-T uvažovat.

M. Matuščák, Ústí nad Labem: Prosím o zodpovězení následujícího dotazu. Našemu bytovému družstvu nabídla specializovaná firma provedení revize společného anténního rozvodu. Nabízejí potvrzení, které údajně budeme potřebovat pro provoz takového rozvodu po přechodu na digitální vysílání. O tom jsem ale dodnes nikde nic neslyšel a zdá se mi to být nesmyslem.

Přechod na digitální zemské vysílání neznamená jen doplnění přijímače set-top-boxem či pořízení přístroje s integrovaným digitálním vstupem. Nutná je i kontrola anténního systému a jeho případná úprava pro digitální příjem. Toto platí jak pro individuální, tak především pro společnou anténu (STA). Jak jsme psali v předcházejících dílech DIGI dotazovny, STA musí být upravena (rekonstruována) pro příjem digitálního signálu. Protože se vyskytuje v praxi mnoho typů společných antén, řada z nich pracuje již několik desítek let, neexistuje jednotný návod na jejich přestavbu. Formálně žádné potvrzení rozhodně není potřeba. Je ovšem nutné posoudit současný stav a na jeho základě STA případně rekonstruovat.

DIGI dotazovnu připravuje na základě diváckých otázek Česká televize. V tištěné podobě vychází DIGI dotazovna v Týdeníku Televize.

11 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 5. 2007 15:13

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+