Více

Průvodce digitálním vysíláním (44.): Televizi přes kabel nebo přes pevnou linku?

V minulém díle jsme srovnávali digitální televizi šířenou zemskou a satelitní cestou. Druhou konkurenční dvojici ze čtyřky základních způsobů televizní distribuce představuje kabelová digitální televize (DVB-C) a vysílání šířené prostřednictvím internetového protokolu (IPTV). Jaké plusy a mínusy má jedna z možností proti druhé?

Nováčci na trhu

Kabelová televize v digitální podobě i vysílání přes pevnou linku jsou pro české diváky dvě nejmladší platformy televizního příjmu. Komerční provoz DVB-C spustila v Česku na konci prosince 2005 společnost Karneval, dnes už součást koncernu UPC. Samotné UPC zahájilo digitální kabelové vysílání v ČR až na konci května minulého roku. S IPTV začal největší tuzemský poskytovatel této služby, Telefónica O2, v září 2006. Volný TV jako alternativní služba stejného typu se naostro „rozjela“ o loňských letních prázdninách.

Podobnost, rozdíly a omezení

IPTV a DVB-C mají pro případné zájemce stejný limit. Zatímco satelitní digitální vysílání pokrývá celé Česko a u zemského způsobu distribuce by mělo být pokrytí po konci přechodu z analogového vysílání také skoro 100%, alespoň u sítí s programy České televize a s Novou, další dvě platformy podobně vysokých čísel nedosahují a v ČR nejspíš ani nikdy nedosáhnou. DVB-C i IPTV vyžadují, aby lidem vedly do domácnosti patřičné kabely. Koaxiální v případě kabelové televize a pevná linka nebo optické vlákno u IPTV.

Pokud se rozhodnete vybrat si televizní příjem prostřednictvím jedné z těchto platforem, počítejte s tím, že se vám domů téměř jistě nastěhuje set-top-box a u IPTV dokonce i modem. Na výjimku se mohou těšit jen lidé s moderními televizory, které mají už zabudovaný DVB-C tuner a umožňují vkládání dekódovacího modulu s přístupovou kartou. Největší poskytovatel digitální kabelové televize v Česku, UPC, už testuje moduly firmy TechniSat, díky kterým se tito diváci mohou od set-top-boxů oprostit, zatím ho ale ještě komerčně nenabízí.

Při pořízení DVB-C nebo IPTV neujdete placení měsíčních poplatků v řádech stokorun (viz DIGI slovník). Obě cesty vám dávají možnost vybírat si z různě velkých programových nabídek a volit si podle přání tematické televizní balíčky. Nejdál je v tomto ohledu služba Volný TV, která vám dovoluje platit si přímo jednotlivé programy.

DIGI slovník: Náklady na DVB-C a IPTV

Ilustrační slovník pojmů

Pokrytím nejdostupnější IPTV nabízí v České republice Telefónica O2. U její služby O2 TV si můžete vybrat ze tří základních programových balíčků – zábavního, filmového a rodinného. Každý měsíčně stojí 547 korun včetně DPH. Pokud si od Telefóniky předplácíte také přístup na internet, budete mít televizi každý měsíc o stokorunu levnější. Kromě toho si můžete připlácet za různé programové balíčky v měsíční ceně od 60 do 250 korun.

Na stovku přijde u O2 TV vstup na jeden měsíc do archivu odehraných televizních pořadů z českých stanic, na 150 korun přístup do služby HBO Digital. Ceny denního půjčovného videa se pohybují od desetikoruny za večerníček přes zhruba 60 korun za starší a české filmy až k 83 korunám za filmové novinky. Prémiová erotika stojí dokonce 120 korun na jeden titul denně.

UPC s největší sítí digitální kabelové televize v ČR vám dá vybrat ze tří nabídek. Tarif Starter stojí 299 korun, Standard 599 korun a Supreme 1099 korun měsíčně s DPH. Společnost má ke službě také čtyři tematické programové balíčky, každý po sto korunách za měsíc. Pět dalších balíčků s filmovými stanicemi nabízí UPC od sta do tří set korun měsíčně.

Běžnou praxí u IPTV a DVB-C nabídek je pronájem přístupových zařízení. Set-top-box tak nemáte ve svém vlastnictví a nemusíte za něj platit několikatisícovou pořizovací cenu, místo toho vám za něj strhává měsíční poplatky, ať už symbolické nebo 150 korun jako v případě UPC a set-top-boxů pro vysoké rozlišení nebo schopné i nahrávat. Podrobnosti o DVB-C a IPTV najdete na serveru DigiZone.cz na adresách kabel.digizone­.cz, resp. iptv.digizone.cz.

DVB-C ilustrační

Jakkoli vypadají tyto dvě platformy na první pohled velmi podobě, mají mezi sebou zásadní rozdíl. V případě DVB-C se k vám od poskytovatele nabídky šíří kompletní balík programů, a to najednou. Pokud některé stanice nemáte zaplacené, neuvidíte je jen kvůli kódování. IPTV naopak šíří do vaší domácnosti jen ten program, který máte právě na set-top-boxu navolený.

Každé vaše přepnutí vede k tomu, že se změní tok dat, která k vám sítí proudí. Na jednu stranu si tam můžete pohodlně vybírat filmy na přání z dodatečně zpoplatněné videotéky. Na stranu druhou se ale musíte s příjmem IPTV omezit jen na jeden televizor v domě nebo bytě – alespoň v případě televize přes pevnou linku. Další TV v domácnosti tak musíte obsloužit třeba signálem naladěným na anténu.

Nadstandardní služby

DVB-C i IPTV mají připravené pro diváky několik speciálních lákadel. Kromě velké nabídky programů je to v případě IPTV také možnost navštěvovat virtuální půjčovnu filmů nebo přímo surfovat internetem. Obě platformy mají také otevřené dveře pro stanice ve vysokém rozlišení (HDTV). Operátoři je sem mohou zavádět jednodušeji a tím pádem i pružněji než v případě satelitní nebo zemské digitální televize.

Text byl napsán pro časopis Týdeník Televize, kde vychází v úterý 22. dubna 2008 (číslo 18/2008).

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 4. 2008 20:53

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+