Více

Průvodce digitálním vysíláním (18.): Set-top-boxy pro náročné

Ceny digitálních přijímačů začínají dnes už na tisícikoruně a kvalitní výrobky se základní výbavou stojí zhruba 1500 až 2000 korun. Zájemci si mohou ale také připlatit a pořídit si set-top-boxy s nadstandardními službami. Mezi ně patří příjem dvou různých programů ve stejný čas, rozhraní pro rozšiřující moduly nebo pevný disk na záznam pořadů. Kdo chce, může za digitální přijímač utratit i přes deset tisíc.

Příjem televizních programů a rádii z digitálního vysílání, zobrazení programového schématu až na týden nebo listování teletextem, to zvládnou i základní digitální přijímače. Někdy sadu funkcí doplňují také jednoduché hry, přiblížení nebo zastavení obrazu či pohled do kalendáře. Pokud chcete něco navíc, se dvěma tisíci si už při nákupu nevystačíte.

Jeden set-top-box, dva programy

Standardní poučka říká, že jeden set-top-box obslouží pouze jeden televizor – jinými slovy, že každá televize potřebuje vlastní digitální přijímač. To ovšem neplatí u výrobků se dvěma ladicími obvody, které místo jednoho programu dokážou divákům zprostředkovat vysílání hned ze dvou zdrojů. Jak lidé naloží s druhým programem, je jen na nich.

Běžně slouží při nahrávání na video nebo na DVD, aby diváci mohli zaznamenávat něco jiného, než co už sledují. U některých výrobků si mohou zájemci pustit vysílání obou stanic zároveň, a to pomocí služby PiP (viz DIGI slovník). Kdo by chtěl, může přivést druhý signál místo do videa na jiný televizor, kterému tak zajistí hlavní program. Řešení kazí ale společný ovladač pro obě televize a kvalita obrazu na druhém přijímači, která je zpravidla horší. Navíc se tu většinou záměrně nezobrazuje programový průvodce a další textová okna, aby si je někdo omylem nenahrál. Dvěma ladicími obvody disponují např. přijímače Homecast T3102 nebo Radix DTR 9900 TWIN. Za první zaplatíte tři tisíce korun, za další ještě o pět set víc. První zmíněný má navíc modulátor.

DIGI slovník: PiP

Ilustrační slovník pojmů

Tři písmena zkracují anglické sousloví Picture in Picture, česky obraz v obraze. Funkci PiP možná znáte už dnes z některých analogových televizorů nebo ji nabízí třeba vaše televizní karta v počítači. Její princip se nemění ani při přechodu na digitální vysílání.

Na televizní obrazovce hraje standardně jeden obraz se svým zvukovým doprovodem. Přijímače se druhou ladicí jednotkou k němu mohou přidat ale ještě další stanici, která se zobrazuje zmenšená a je umístěná zpravidla v některém z rohů obrazovky. Diváci si sem navolí program, který je sice zajímá, ale zatím tam třeba ještě neskončila reklama. Až v malém okně začne očekávaný film nebo seriál, můžou si ho zájemci jednoduše přepnout na celou obrazovku.

Dva ladicí obvody set-top-boxu nejsou automaticky zárukou, že přijímač umí pracovat se dvěma stanicemi na jedné obrazovce. Druhý naladěný program může sloužit jen „na export“ do jiných zařízení, tedy nejčastěji do videa nebo na jiný televizor.

Zatímco na straně diváka je práce se dvěma televizními signály málo obvyklou, televizní stanice kombinují dva a více obrazů do svého vysílání běžně. Příkladem jsou živé zpravodajské vstupy s moderátorem ve studiu a reportérem v terénu a dále také různá sportovní klání, kde režie může přidat do hlavního obrazu nějaký detail hry ve zvláštním okně. PiP se na straně televizní stanice poprvé objevil za letní olympiády v Montrealu před 31 lety. Diváci tu mohli při slavnostním zahájení sledovat detail plápolajícího olympijského ohně.

Nahrávání a možnosti rozšíření

Pro záznam pořadů z digitálního vysílání existují dvě varianty, které jsou uživatelsky příjemnější než propojování set-top-boxu s nahrávacími jednotkami. Digitální přijímač může obsahovat vlastní pevný disk, na který bude podle vůle diváka ukládat vybrané části vysílání. Uživatel je pak může buď vymazat nebo přenést přes USB konektor či přípojku počítačové sítě do PC a tam je vypálit na DVD. Alternativou k této kombinaci je nákup DVD rekordéru se zabudovaným digitálním ladicím obvodem. Ten pak může fungovat jako zcela samostatná jednotka, stejně jako dřívější nahrávací stroje ve vztahu k analogovému vysílání.

TechniSat MultyMedia TS1 bok

Dražší přijímače nabízejí ve své výbavě tzv. společné rozhraní (Common Interface). Do slotů uvedeného rozhraní mohou diváci vkládat moduly s kartami pro příjem placeného vysílání nebo „učební“ moduly s budoucími standardy digitální televize. Místo na rozšiřující modul nabízí např. set-top-box TechniSat Digit MF4-T. Stejná firma vyrábí i kombinovaný přijímač pro signál z antény a satelitu, který se jmenuje Multymedia TS 1. Pro příjem zemské a satelitní nabídky slouží také produkty společnosti Golden Interstar – levnější model DVB-T/-S 8300 CI i dražší 8700 CRCI. Cena výrobků se pohybuje i tady okolo tří čtyř tisíc korun. Přístroje se zabudovaným pevným diskem hledejte nad hranicí pěti tisíc korun a značkové DVD rekordéry s digitálním ladicím obvodem stojí zatím přes deset tisíc.

Text byl napsaný pro časopis Týdeník Televize, kde vychází v úterý 14. srpna 2007 (číslo 34/2007).

DIGI dotazovna České televize

Subjekt Česká televize Digitál logo

Pokračování odpovědi na první níže uvedený dotaz z Týdeníku Televize č. 33.

Jokl, Liberec: Pořídili jsme si domů satelit, ale zjistili jsme, že Česká televize je zakódovaná a naladit se dá jen ČT 24. Proč tomu tak je? Jak je možné zakódované programy naladit a kolik to stojí? Děkuji za odpovědi.

Než se rozhodnete pro pořízení přístupové karty, doporučujeme nejprve si ověřit, zdali váš satelitní přijímač obsahuje modul CryptoWorks nebo rozhraní pro jeho připojení, což se dočtete v uživatelské příručce, případně vám poradí zkušený prodejce.

Vysílání ČT prostřednictvím satelitu Astra 3A

Platforma: CS Link
Pozice: 23,5° východně
Transponder: G2 – 14
Vysílací kmitočet: 12,525 GHz
Polarizace: vertikální
EIRP Praha: 55 dB/W
EIRP Česká republika: min. 53 dB/W
Chybová korekce: FEC 3/4
Symbolová rychlost: 27,5 MS/s
Modulace: QPSK
TID: 3014
Kódovací systém: CryptoWorks pro ČT 1, ČT 2 a ČT 4 Sport (ČT 24 není kódován)
Digitální systém: DVB-S (MPEG-2)
Potřebná anténa: průměr asi 60 cm (na území ČR)

Kulhánek, Zlín: Vysílá Česká televize po internetu? A pokud ano, co všechno se dá na počítači sledovat?

Česká televize šíří své vysílání skutečně mnoha cestami. Většina obyvatel České republiky přijímá společnou nebo individuální anténou signál z pozemních vysílačů (analogových nebo nových digitálních). Stovky tisíc domácností mají zavedený kabelový rozvod od některého z komerčních poskytovatelů.

Mnoho diváků využívá satelit, ať již platformu CS Link, či některou ze dvou komerčních služeb.

Stranou zájmu ČT nezůstává ani IPTV, nový způsob distribuce digitálního signálu přes vhodnou pevnou telefonní linku. Nemalému zájmu diváků se těší právě internetové vysílání České televize.

Nepřetržité živé vysílání nabízí na internetu zpravodajský kanál ČT 24, a to na adrese www.ct24.cz. Na stránkách www.ceskatele­vize.cz/vysila­ni pak lze zhlédnout širokou škálu pořadů vysílaných na ČT 1, ČT 2 a ČT 24 nejen živě, ale i ze záznamu. Tento on-line archiv České televize, který měsíčně využije zhruba 400 tisíc unikátních návštěvníků, skýtá více než 21 tisíc dílů zhruba 330 různých pořadů. Jejich zhlédnutí by si vyžádalo skoro celý rok neustálé přítomnosti před obrazovkou, konkrétně zhruba 8500 hodin. Nabídka se přitom každým dnem rozrůstá. Sportovním fanouškům jsou určeny dva specializované weby – www.fotbalzive.cz a www.hokejzive.cz, jež jako jediné na českém internetu disponují videomateriálem z hokejových, respektive fotbalových soutěží.

Pokračování odpovědi najdete v čísle 36.

DIGI dotazovnu připravuje na základě diváckých otázek Česká televize. V tištěné podobě vychází DIGI dotazovna v Týdeníku Televize.

51 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 8. 2007 23:51

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+