Více

Příliš mnoho televizních kanálů na příliš málo diváků

Česká televize má už šest programů, hudební Óčko tři, dokonce i Radim Pařízek už vytváří vlastní televizní skupinu o třech programech. A stále v té televizi „nic nedávají“.

Jan Potůček

Ilustrace: Nenad Vitas

Svět se zbláznil. Alespoň ten televizní. Od včerejška vysílají dva nové programy České televize, ode dneška vstupuje do pozemního vysílání v Praze a středních Čechách televize Sport 5, za týden vznikne druhý kanál Pohody od Radima Pařízka a v polovině září se v pražském éteru objeví Slovak Sport TV. Před rokem měla Nova jenom tři volně šířené programy, z toho jeden velmi čerstvý, dnes jich má pět. Prima měla tři, má čtyři. Člověk nemusí bydlet přímo v pohraničí, aby na normální anténu se zesilovačem naladil přes 40 volně šířených televizních programů (včetně zahraničních). Jenže kdo to má ukoukat?

Velké televize měly problém naplnit vysílání kvalitním obsahem už v době, kdy vysílaly analogově a kdo měl štěstí, naladil na anténu čtyři celostátní programy (včetně málo dostupné Primy). Dnes jich vysílají desítky, počet vysílacích hodin se zněkolikanásobil, ale s kvalitním obsahem je to stále stejné. Co je to platné, že Česká televize spustila kulturní kanál ČT art, když jeho hlavním smyslem je vyčistit ČT 2 od menšinových žánrů a dopomoci jí k vyšší sledovanosti, která by se mohla promítnout do vyšších výnosů z prodeje reklamních časů (byť výrazně omezených oproti komerčním televizím). Intelektuálové dostanou svoji hračku a obchodní oddělení ČT může být také spokojené.

Řada menších tematických stanic, které vznikly vedle mateřských velkých televizí, v podstatě jen recykluje to, co už odvysílaly jejich matky, případně mají jenom pár večerních formátů, které fungují, a ty stále dokola opakují. U Primy Cool to jsou Simpsonovi, Teorie velkého třesku, Futurama a možná ještě pár sitcomů, u Smíchova Přátelé, u Primy love seriál Sex ve městě, u Fandy americké krimiseriály, pokud zrovna nedává nějaký atraktivní sportovní přenos. Všechny televize bez rozdílu pak najely na systém dopoledních repríz večerních filmů, protože za odvysílání téhož snímku do 24 hodin nemusí platit distributorovi licenční poplatky.

Tenhle televizní kolovrátek už semlel i Českou televizi, která se v mnoha ohledech chová jako privátní médium. Třeba nasazení Četnických humoresek dva dny v týdnu přímo proti seriálu Cesty domů na Primě a Gymplu na Nově je naprosto zbytečným kopírováním programmingu komerčních televizí, k němuž se dosud neodhodlal žádný ředitel ČT. I na Kavčích horách bude přeseriálováno, jako by všechny televize věřily tomu, že jedině seriály dokáží udržet diváky u obrazovky. Jenže těch příběhů na pokračování je už tolik, že najít pro každý dostatečně velké publikum je docela umění. Navíc když se většina z nich odehrává v papundeklových interiérech se stále týmiž herci, kteří navíc přelétají z jedné televize do druhé.

Nevím, zda jsme od digitalizace měli čekat sedm pozemně šířených hudebních kanálů, když všechny dohromady osloví méně diváků než TV Barrandov. Jestli je správné dál štěpit už tak dost rozštěpený televizní trh a rozmělňovat pozornost diváků stále novými a novými programy, jejichž životnost se může počítat na týdny či měsíce. Dříve se člověk mohl spolehnout alespoň na osvědčené značky, ale velké televize samy tápají, vlastní poklesy dohánění stále novými a novými tematickými kanály. Zároveň si jimi ale drolí vlastní publikum. Výběr večerního programu v televizi se stává časově náročnou disciplínou, pokud se tedy člověk nerozhodne cvakat dálkovým ovladačem nablind.

A to je, prosím pěkně, krize. Trh s televizní reklamou klesá a rve se o něj stále víc a víc hráčů. Tenhle nepoměr přece nemůže dlouho vydržet.

64 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 5. 9. 2013 14:32

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+