Více

Panasonic Viera TX-P55VT60: plazmová kvalita na nejvyšší úrovni

A sluší ještě doplnit: „s výbavou, jakou hned tak neuvidíte“. Sedm tunerů, všeliké hrátky s chytrými zařízeními a také řada udělátek, včetně malování.

Na druhou stranu je tu ovšem i neotočný podstavec, což je mi po pravdě divné zvláště ve velikosti 140 cm, a zatím také absence tuneru DVB-T2. Ne, že bych po něm toužil, ale někomu chybět nepochybně bude.

Plazmovou VT60, vrchol běžné produkce Panasoniku, můžete letos zakoupit ve velikostech 127 cm (50", 52.990 Kč), 140 cm (55", 65.990 Kč) a 165 cm (65", 90.990 Kč), vše včetně 2 ks aktivních 3D brýlí pracujících – stejně jako elektronické pero – přes Bluetooth. Ke mně televizor dorazil v prostřední velikosti a moc jsem se na něj těšil.

Na „spravení oka“ už nějakou dobu neznám nic lepšího než je řada VT a chodím se na ni dívat ke kamarádovi, kterému jsem ji před tuším třemi roky dohodil. Mimochodem zajímavá je i další věc: dříve testovaná Viera TX-L47WT60E se 119 cm má doporučenou koncovou cenu 57.990 Kč. Obrazově nesrovnatelně lepší plazmová TX-P55VT60 v úhlopříčce 127 cm přijde pouze na 52.990 Kč! Co k tomu dodat? Snad jen: „podle mého není co řešit!“ Bohužel zákazníci mají před očima fábor s nápisem „vysoká spotřeba“…

Výbavička par exelance

Letošní modelová řada VT60 má prakticky bezrámový design (viz foto v galerii). Kryt zadní strany přechází v hliníkové lišty stýkající se v rozích s krycím čelním sklem jdoucím opravdu až do krajů. Plně to platí o straně horní a dolní, vlevo a vpravo je navíc ještě úzký pásek krytý plechovou síťovinou, za níž se nacházejí reproduktory a vyzařování směrem dopředu má na kvalitu audia velice příznivý vliv (subwoofer naopak vyzařuje dozadu). A to i přes naprosto zanedbatelný zvukový výkon 2× 5 wattů se kterým si z nás Panasonic zjevně dělá legraci (připomínám obdobný problém u nejvyšší LCD řady WT).

Obávám se, že ty, kteří za tuto plazmu nejvyšší běžné řady chtějí zaplatit více než padesát tisíc těžko někdo „marketingově uchlácholí“ řečmi typu „na poslech zpráv to přece stačí a pak se připojuje něco lepšího, resp. zapíná A/V zesilovač“. Využít můžete např. i slušnou a cenově dostupnou zvukovou lištu Panasonic SC-HTB170 (5.499 Kč). Tu napojíte buď přes HDMI (ARC) a řídíte televizním ovladačem nebo přes digitální optický audio výstup a můžete ji použít i typicky k DVD nebo BD přehrávači (má dva konektory HDMI). Díky Bluetooth, ale na lištu napojíte třeba i mobilní telefon a je třeba říci, že zvuk je oproti televizoru podstatně výraznější. Bodejť by nebyl – je tu nesrovnatelně více reproduktorů a celkový hudební výkon dělá 120 wattů, kdežto u VT60 pouhých deset wattů. To například i ten „nejobyčejnější“ Changhong LED32B1000H s úhlopříčkou 80 cm, za který zaplatíte 6.799 Kč, nabízí výkon zesilovače 2× 8 W!

Design VT60 působí nádherně i když nečekejte, že obraz půjde zcela do stran, jako například u zmiňované LCD řady WT60. Je totiž obrouben černým rámečkem širokým zhruba 3 cm, nahoře pak asi 2,5 cm, přičemž samotný obraz je ještě o pár milimetrů menší. Mimochodem panel je hluboký pouhých 51 mm, což je v pravdě převelice málo (připomínám, že jsme u plazmy). Do televizoru se ale díky tomu vešly lepší reprosoustavy než u WT60, a tak povětšinou hraje přece jen o lépe.

Až na zesilovač je výbava naprosto špičková, pokud ještě samozřejmě opomineme tuner DVB-T2. Na horní straně panelu najdete schovanou kameru pro Skype (vyskočí automaticky, zasunuje se ručně), je tu i aktivní 3D, možnost malovat na obrazovku (pero je třeba dokoupit), obvyklý otevřený i widgetový webový přístup, zmiňované dva tunery pro (skoro) každý princip s výjimkou analogu a nechybí ani možnost přímého zrcadlení obrazu, což ale vyžaduje zařízení kompatibilní s Wi-Fi Miracast. Díky dvěma tunerům můžete jeden program nahrávat a druhý sledovat, sledovat dva současně třeba na polovině obrazovky (druhý je bohužel bez zvuku, který nejde ani do sluchátek) nebo také sledovat jeden ve zmenšené podobě. Dva současně hrající kanály pak mj. vidíte i na jedné z domácích obrazovek (My Home Screen) a přepínání je tu opravdu šikovné (šipkové klávesy a OK). Můžete si ale také jeden kanál odeslat na chytrý telefon či tablet, přičemž z druhého tuneru běží na obrazovce vše tak, jak bylo nastaveno.

I tady dostanete v ceně dva dálkové ovladače – klasický podsvícený a Touch Pad Controller s dotykovou ploškou pro řízení kurzoru a mikrofonem pro hlasové ovládání a vyhledávání informací, ale zatím nikoli v češtině, takže se mu nevěnuji. Také si můžete nechat zaregistrovat svoji tvář přes kameru a televizor následně upraví domácí obrazovku podle vašich nastavení.

Vzhledem ke kvalitě obrazu, k čemuž se ještě dostanu, jsou možnosti za danou cenu opravdu vynikající!

Pohodlná a prakticky kompletní instalace

Instalace probíhá zcela stejně jako u Panasonic TX-L47WT60E (recenzi najdete zde). Záhy po jejím spuštění naběhnou obrazovky seznamující s některými funkcemi a následuje připojení k internetu (Ethernet nebo přes zabudované WiFi), ovšem tentokrát mi byly nabídnuty sítě dvě – 802.11g na 2,4 GHz a 802.11n na 5 GHz. Tak je to správně!

Zbytek, tedy především instalace tunerů, včetně satelitního (satelitních) je taktéž naprosto pohodová. Stačí si jen vybrat typ vašeho satelitního systému a televizor si vzápětí oskenuje všechna LNB a naladí je. Poté pokračuje automaticky s DVB-T, takže během hodinky a půl bylo vše hotovo. Kanály si následně můžete fyzicky setřídit, nebo zařadit mezi oblíbené, což je u satelitu asi lepší. Jde to opět velice snadno a rychleji než u většiny konkurence.

Přepínání mezi naladěnými tunery děláte buď přes tlačítko TV na dálkovém ovladači nebo přes domovskou obrazovku, kde jsou za tímto účelem vytvořeny postranní záložky.

Na závěr je vám ještě nabídnuto spárování s dotykovým ovladačem Touch Pad Controller, který dostanete v ceně, upozornění na možnost malování přes dotykové pero, což je dokoupitelné příslušenství (1499 Kč), a také je vám představena řídící aplikace pro Android a iOS, která navíc zvládá i bezdrátové sdílení multimédií. Odešlete tak přes WiFi na televizor fotografii, muziku či nějaké to video. Tato funkce mě ovšem dlouhodobě zlobí, takže to berte s rezervou.

Klasicky pohodlné ovládání

S výjimkou obvyklého chytáku Panasoniku (doladění dalšího tuneru) je vše přehledně a snadno dosažitelné a také logicky umístěné. Vylepšit se ale položky v menu přece jen ještě dají. Typicky ekologické volby rozptýlené všude možně. Se základním menu se však stále velice snadno a pohodlně pracuje. Je tu možnost kolovat, nabídky se většinou nemění v řádku ale rozvíjejí do dalšího menu a řada voleb je snadno dosažitelná přes přehledný a vskutku kvalitní dálkový ovladač se zapnutelným podsvícením. Jako druhý dostanete kompaktní ovladač s dotykovou ploškou a mikrofonem pro hlasové ovládání a vyhledávání všeho možného, ale zatím pracující jen např. v angličtině či němčině. Nicméně přes tento typ ovladače se výrazně snadněji ovládá webová stránka a takto pohodlně to umí málokdo. Kurzor je poměrně přesný a svižný, a mění se správně v „ručičku“ přesně tam, kde má, což u televizoru také není tak časté, jak by se mohlo zdát.

Nabídka na tlačítku Apps se ovládá neméně pohodlně. Je kompletní, tzn. včetně vstupu do menu, EPG, widgetů, multimédií apod. I když jsem nepochopil, proč se namísto Apps prostě nejmenuje Smart Viera, Smart Hub či něco takového. Je navíc udělána vysloveně ukázkově, některé položky jsou pojmenované česky (Malování, Zrcadlení…) i když nečekejte, že všechny budou skutečně v češtině. I zde je však myslím ovládání velice pochopitelné.

Viera Remote 2 s řadou možností

Ovládání přes aplikaci Viera Remote 2, která umí i odeslat např. fotku či muziku na obrazovku prostým pohybem prstu (Swipe & Share) je taktéž pohodlné a povětšinou opravdu funguje. Navíc se sítí 802.11n je to konečně i svižnější! Bohužel aplikace má jednu zásadní vadu – souborový manažer opět hází například všechny fotografie do jednoho náhledu, takže se v tom ani pes nevyzná. Navíc nemůžete udělat prezentaci vašich fotek z dovolené, protože ty jsou v náhledu různě rozházeny. Kupodivu když si v aplikaci skočíte o kousek dál a namapujete si do ní k televizoru přes USB připojený disk (terabajtový Freecom Mobile Drive Sq TV zaplněný z asi 60 %), objeví se vám tradiční adresářová struktura. Ta navíc naběhne velice rychle a není žádný problém vybrat si z disku třeba film a pustit si ho na mobilu, zatímco televizor běžně zobrazuje televizní vysílání. Neříkám, že to jde vždy zcela plynule a hodně záleží na typu připojení, kvalitě WiFi linky apod., ale funkční to bylo. Alespoň pro jednoduché video s nízkým rozlišením.

Solidní osmidenní EPG i s upozorněním na pořad

Modely Panasoniku bez nahrávání upozornění nezvládají, ale tento samozřejmě nahrávání má, takže to funguje. Zadává se – jak je u výrobce zvykem – ve stejném časovači, kde se upravuje i nahrávání. Televizor se mi však z pohotovostního režimu neprobudil.

EPG samotné má dvojí podobu – buď klasické se sedmi stanicemi na výšku a pořady horizontálně (foto naleznete např. u recenze WT60) nebo naopak stanicemi umístěnými vodorovně. Pro jednu z nich se pak vypisují pořady na sedm hodin dopředu.

K dispozici je opět bohatá filtrace pořadů a pohodlné ovládání. Možná by jen za to stála zmenšit nápověda, aby se na obrazovku v základním režimu vešlo více stanic.

V EPG můžete přepínat kanál, pokud z něj chcete odejít poslouží vám tlačítko Exit. Opětovným zmáčknutím Guide, který do něj vstupujete. přepínáte druh náhledu.

Na závěr se asi sluší dodat, že na stanicích České televize také bezproblémově fungovalo HbbTV. Musíte být ovšem připojeni k internetu. Bez toho to nejde.

Nastavení vpravdě nekonečná

Obrazových režimů je šest, včetně dvou poplatných standardu THX, a pokud povolíte volbu „Režim Profesionál“, přibudou další dva, jak tušíte, „profesionální“. V běžném stavu upravíte obvyklé parametry plus můžete vypnout volbu Živá barva, k čemuž zde ještě přistupuje „Úprava kvality barev“ standardně nastavená na automatiku pracující s rozšířenou barevnou škálou.

Jakmile povolíte kalibraci přes isfccc, objeví se položka Rozšířená nastavení, kde toho upravíte tolik, až vám budou oči přecházet a možná se začnete i děsit, abyste něco omylem neodmáčkli. V každém případě se kdykoli můžete vrátit k původnímu nastavení. Jinak VT60 nabízí bohatou úpravu barev modelu RGB plus případně totéž pro další tři barvy – azurovou, purpurovou a žlutou. Televizor si můžete také nechat kalibrovat i oficiálně od profesionála.

Zvukové režimy jsou čtyři – Standardní, Hudba, Okolní prostředí a Uživatel. V každém z prvních tří můžete upravit výšky a basy, v posledním pak rovnou osmipásmový ekvalizér (zabudován je i subwoofer…).

Co se týče poměrů stran obrazu je jich šest, včetně 14:9 či 4:3. Režim Automatický, který je nastaven hned po instalaci, pak bohužel neudělá nic. Pokud chcete, aby televizor zachovával poměr stran podle formátu příchozího obrazu, musíte nejprve ručně přepnout na 4:3 a poté se už bude obraz přepínat sám od sebe. Bohužel to musíte udělat u každé stanice a tohle je rozhodně na Nobelovu cenu pro toho, kdo to nechal do letošních řad zavést! Naopak veskrze příjemnou funkcí – a teď už ze zcela jiného soudku – je možnost zapnout si dobíjení USB zařízení v okamžiku, kdy se televizor nachází v pohotovostním stavu. To je dnes obzvláště užitečné!

Měření spotřeby

Televizor jsem měřil hned po instalaci. Obraz byl nastaven na Normální, volba Živá barva zapnuta, stejně jako senzor hlídající hladinu okolního zvuku. Zvuk byl v režimu Standardní, virtuální vypnut, připojení k internetu přes WiFi naopak zapnuto. „Eko nastavení“ nemělo aktivní pouze zmiňovaný senzor, ale i několik časovačů ovšem neovlivňujících spotřebu za provozu (automatické vypnutí při výpadku signálu).

Po hodině na DVB-T a stanici ČT 24 jsem naměřil 360 W s pro plazmu typicky obrovským rozpětím – 52–450 W. V okamžiku vypnutí obrazu a ponechání pouze zvuku spotřeba klesla na solidních 54 wattů. Volba je ale opět hodně zasunuta v menu. Ani zde však nechybí „Režim Radio“, který na rozhlasové stanici tuto funkci spustí automaticky, což je příjemné.

Solidní kompatibilita, problémy se souborovým manažerem

Terabajtový disk Freecom Mobile Drive Sq TV zaplněný asi z 60 % se načítal osm minut. Tak dlouho televizoru trvalo v režimu Video jeho proskenování a vypsaní seznamu všech adresářů a podadresářů, ve kterých nalezl něco k přehrání. Nalistovat konkrétní soubor ve výsledném přehledu trvá většinou dosti dlouho a někdy je to skoro nemožné. Pouze v režimu Fotografie můžete přepnout do klasického adresářového náhledu, ale až poté, co se disk proskenuje. Tento přístup je naprosto nepochopitelný, mnohokrát kritizovaný i v minulých letech a nevěřím, že to vadí jen mě.

Pokud jde o fotografie – VT60 přehrála JPG a MPO, což jsou 3D snímky. Smiřte se však s tím, že budete mít potíže s vypsáním názvů a někdy uvidíte jen asi 30 znaků. V muzice pak televizor zvládl WAV, WMA i MP3 a také u Panasoniku obvyklý FLAC. Vše bez jediného problému, přičemž FLAC byl opět naprosto parádní.

U videa se přehrála i profesionální nahrávka se zvukem v dts HD a kupodivu bez potíží bylo také WMV HD. Stejně jako SD Video, ASF, či HD nahrávky z kamer a fotoaparátů s koncovkami MP4, MTS a M2TS (AVCHD, MP4 i H.264).

Filmy s kodekem x.264, XviD i MKV (L4.0 i L4.1) pracovaly s titulky srt, u XviD pak fungovalo i sub, i když je nutno dodat, že ani tady nelze zvětšit velikost či upravit synchronizaci. Tady má ještě výrobce co dohánět.

Televizor si pamatuje pozici ve filmu i po odskoku do tuneru, ale nesmíte mezitím přehrát nic jiného. V nahrávce funguje jak rychloposuv, tak skok, který se dělá jednoduše v režimu Pause posunem šipkovými tlačítky. Je to i rychlé, pohodlné a také návykové. Více u recenze Panasonic TX-L47WT60E.

Přirozené barvy, zdvojené tunery a výtečné vlastnosti

Obraz nemá chybu, a protože jsem měl těsně před tím k dispozici Panasonic TX-L47WT60E, tedy nejvyšší LCD model (oba přístroje jsem jen zaměnil), mohl jsem posoudit rozdíl, který byl bohužel značný. Místy se sice občas obraz na plazmě v DVB-T stáčel trochu do žluta, či žlutozelena, ale tuto tendenci lze potlačit, a na jiném zdroji signálu jsem ji nepozoroval. S čím naopak nic neuděláte je překvapivě nízký pohledový úhel shora, který najdete např. i u dříve testované ST60. Je to kvůli novým filtrům, které podle vyjádření výrobce sice mají tuto vlastnost, ale na druhou stranu poskytují jasnější a kontrastnější obraz s vyšší úrovní černé, který výrazně méně ovlivňuje okolní světlo. Faktem je, že zbylé parametry jako svítivost, kontrast, či úroveň černé jsou naprosto excelentní a nepochybně předčí – troufnu si říci – jakékoli LCD. Nicméně pocitově vzato bych filtry oželel a spíše bych ocenil trochu lepší antireflexní filtr.

Teď si možná říkáte, no jo obraz, ale co spotřeba. Samozřejmě při 140 cm úhlopříčky a plazmovém principu ji nemůžete čekat nějak extrémně nízkou. Čert ale vem dvě stě wattů rozdílu oproti LCD, když je obraz hladký, skoro až filmový, když černobílá scéna má pomalu zrno a tam kde nestačí resamplování a vylepšování, se panel postará o minimum elektronického šum a hladké přechody, včetně barevné (i „ne-barevné“) gradace.

S radostí jsem konstatoval bezproblémovou spolupráci s Voyo.cz, se kterou teď budu – po dohodě s TV Nova – televizory prověřovat častěji a velice příjemné bylo také sledování HD kanálů z Regionální sítě 7. MPEG-2 i datový tok se v kombinaci s tímto televizorem ukázaly jako naprosto „vytuněná trojka“, a to i na takto rozměrné obrazovce. Ostatně i Voyo fungovalo výborně až jsem si posteskl, že u něj nemohu nastavit kvalitu, protože to dělá automaticky.

Plazmy určitě za nějaký čas nebudou a možná u Panasoniku, který se směle může označovat za nástupce Pioneeru, skončí během pár let tak, jak jdou zprávy o tom, že byl uzavřen jejich vývoj. O tom ale mluvit nechci. Chci jen zdůraznit to, čemu jsem se dříve vždy vyhýbal, totiž zásadním prohlášením na téma LCD vs. plazma. V případě nejen této plazmy od Panasoniku musím konstatovat, že rozdíly jsou patrnější než před pár lety. VT60 je pak to rozhodně to nejlepší, co v běžné televizní technice můžete dostat, takže: „kupujte plazmy, nebudou“.

Balení obsahuje

  • 2× dálkový ovladač
  • 4× tužkové baterie (AA)
  • adaptérové kabely (SCART, YUV/audio-video)
  • nenatáčitelný podstavec
  • napájecí kabel (počítačový, třížilový)
  • papírová uživatelská příručka, elektronická (nápověda) přímo v televizoru

Pokud si VT nemůžete či nechcete dovolit, zkuste jinou řadu, například v květnu testovanou TX-P42ST60E nebo GT60 o které jdou taktéž dobré zprávy. Věřím, že na obraz jehož bude svědkem, budete ještě dlouho vzpomínat. VT60 je samozřejmě naprostá špička a můžeme polemizovat o tom, zda loni či předloni, byla (bez stávajícího filtru) obrazově lepší či nikoli. Faktem je, že takovouto výbavu neměla a zdvojené tunery fungující naprosto bezproblémově spolu se spoustou vychytávek pro elektronické hračky představují velké lákadlo i pro obrazové fajnšmekry. Nijak se tomu nedivím. Ovšem pozor – před námi je ještě recenze „řady stojící mimo řady“, audio a videofilského modelu ZT60. Už je objednaná, ale zatím to někde vázne.

  • pro: výtečný obraz, bezrámový design, úžasná výbava, včetně perfektně fungujících dvojic tunerů, výborný druhý dotykový ovladač, solidní ovládání přes chytrý telefon, bezproblémové spuštění obrazu z tuneru na chytrém zařízení přes WiFi, překvapivě slušný zvuk…
  • proti: i přes legrační výkon 2× 5 wattů, na danou kategorii nezvykle vysoká spotřeba v pohotovostním režimu, volba Automaticky pro nastavení poměrů stran podle formátu příchozího pořadu nepracuje jak má, eko volby rozptýleny všude možně, potíže s dlouho trvajícím skenováním velkých USB médií, pro někoho i neotočný podstavec.

Anketa

Bude vám u tohoto vrcholového modelu chybět elektronické pero pro malování ve standardní výbavě?

30 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 3. 2014 22:39

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+