Více

Panasonic Viera TX-P50VT50: to nejlepší z plazmových televizí

Nejvyšší letošní plazmový model firmy Panasonic se ukázal být důstojným nástupcem vyhlášeného loňského VT30. Navíc ale přináší i některá dlouho očekávaná vylepšení.

Vlajková loď Panasoniku pro rok 2012 se jmenuje VT50 a k dispozici bude ve třech úhlopříčkách: zde testovaných 127 cm (50") s cenou 49 995 Kč, 140 cm (55") a 165 cm (65"). Má tu nejlepší výbavu, jakou dnešní televizní trh může nabídnout, takže obsahuje aktivní 3D s velkými pohledovými úhly, dvoujádrový obrazový procesor, podporu Skypu, HbbTV, otevřený webový prohlížeč a také kompatibilitu s ovladačem Touch Pad Controller, který taktéž dostanete v ceně.

K tomu si připočítejte certifikaci THX pro 2D i 3D, multitasking, kalibrační režim obrazovky (ISFccc), možnost zapnout rozhraní USB pro napájení připojeného zařízení i pokud je televizor v pohotovostním režimu a také bohatou podporu nejrůznějších druhů komunikace (Bluetooth, DLNA, WiFi). V ceně dostanete i dvoje brýle provedené v novém designu, které se ale u mě doma neukázaly v nejlepším světle, k čemuž se ještě dostanu. Řada VT50 jako jediná z plazem umí vedle USB média nahrávat i na kartu typu SD.

Foto: Panasonic

Design VT50 navazuje na předchozí model VT30 a je tvořen úzkým rámečkem a jednolitým skleněným panelem. Minimalistický design je umocněn novým, metalicky tónovaným podstavcem, ovládání na televizoru, resp. vysvětlující nápisy, jsou na pravém boku, samotná tlačítka pak najdete zezadu.

Základní informace o televizoru Panasonic TX-P50VT50
Cena 49 995 Kč (včetně 2 ks brýlí)
Úhlopříčka, formát 127 cm (50"), 16:9
Obrazovka plazma, 1920×1080 bodů, kontrast  6 000 000:1, odezva 0,001 ms
Tuner a zvuk DVB-T, DVB-C, DVB-S/S2 vše i HD (MPEG-4), analogový; zesilovač 2× 4 W plus 10 W subwoofer, virtuální zvuk
Přehrává (udáváno) přes USB a kartu SD: JPG, MPO, MP3, AAC, WMA Pro, FLAC, AVCHD 3D, Progressive, SD-Video, Motion JPG (Lumix), DivX Plus HD, WMV, MKV, AVI, MPEG-4, MOV
Spotřeba (udávaná) 410 W, pohotovostní režim: < 0,3 W (tlačítko elektronického vypnutí: < 0,25 W); roční spotřeba 270 kWh; energetická třída C
Vstupy/výstupy vzadu, vývod dolů: YUV/stereo audio (adaptér), SCART (adaptér), digitální optický audio výstup (cinch), Ethernet (LAN), servisní, antény; na boku: 4× HDMI, sluchátka, mechanika karty SD (XC), 3× USB, PCMCIA (CI+)
Rozměry (š/v/h) a hmotnost 1171×754×335 (bez podstavce 43,5) mm; 29,5 kg

Instalace s registrací

Kvůli rozměrům a hmotnosti vyžaduje instalace tohoto televizoru dva lidi. Naštěstí balení je perfektní a z krabice televizor vytáhnete lehce. Instalace zahrnuje obvyklý výběr tunerů, u nichž můžete zvolit kombinaci zcela podle vašich potřeb a dále napojení na lokální síť, ať už bezdrátovou či drátovou. Instalace WiFi je snadná a rychlá a použít můžete všechny obvyklé metody přístupu.

Naopak neobvyklá je nutnost registrace některých doplňků, což začíná dálkovým ovladačem Touch Pad, který taktéž dostanete v ceně. Ten vyžaduje registraci u konkrétního televizoru, a jak později zjistíte, budou ho následovat i 3D brýle, které tentokráte bohužel nepracují s infračervenou synchronizací, nýbrž s pouze s Bluetooth, což nám přinesla dohoda výrobců o jejich vzájemné kompatibilitě (uvidíme, jak to bude fungovat…).

Instalace DVB-S probíhá v základu pro vybrané tunery plně automaticky, a v tomto se na Panasonic dá spolehnout. Televizor si u DVB-S nejprve zkontroluje LNB, což u mě znamenalo najití tří družic Astra. Pak začne obvyklé předlouhé ladění, pak případně nějaké to manuální dopracování, které ovšem nemusí být zapotřebí. Televizor v takovéto ceně je ovšem nejlepší svěřit k naladění satelitnímu odborníkovi, takže ho ani nebudu dále rozebírat.

V případě DVB-T je to – jako dnes vždy – velice jednoduché a rychlé, stejně jako následné setřídění kanálů, což se dělá jejich prostým posunem, u satelitu samozřejmě naopak trvá desítky minut.

Foto: Bohumil Herwig

S televizorem dostanete dva dálkové ovladače – nový TouchPad s dotykovou destičkou a základním ovládáním televizoru a klasický, ovšem vylepšený ovladač. Všimněte si především kompletního ovládání multimédií, včetně samostatných tlačítek pro přeskok o skladbu dále.

Pohodové ovládání, teď už i s prohozením obrazu

Předělaný dálkový ovladač je nyní výrazně přehlednější, rozložení je vysloveně pohodové s logicky uspořádanými nejdůležitějšími tlačítky. EPG (zde Guide) je vždy po ruce, stejně jako tlačítko info („i“) a Options zobrazující důležité kontextové menu. Ovládání v multimédiích je výtečné a dvojí. Jedna cesta vede přes vyhrazená tlačítka na spodní straně ovladače, která jsou – na rozdíl od některých nižších modelů – zcela kompletní, tedy včetně samostatných kláves pro přeskok o skladbu dále a převíjení.

Druhá pak přes kurzorový kříž, kterým můžete záznam přetáčet a OK uprostřed. To se postará o Pause/Play a v režimu televizoru pak o vyvolání naladěných kanálů. Menu nastavení je taktéž lehce předěláno a je taktéž přehlednější. S výjimkou obvyklého problému s hledáním ladění tunerů je uspořádání položek přehledné a jasné a změny jednoduše proveditelné. U obrazu i zvuku se můžete vrátit k původním hodnotám, což se tady určitě hodí, protože možností je zvláště v prvním případě skutečně spousta.

Panasonic už také dotáhl ovládání televizoru přes program pro operační systém Android. Ten si zdarma stáhnete z Google Play (bývalý Android Market) a v mém případě fungoval spolehlivě a pohodově. Vedle toho, že v podobě jakési dotykové destičky nabízí i režim kurzoru, dále pak klávesnici a tzv. Gamepad Control, měl umět i novou funkci Viera Viever. Ta má zajistit přehození, například fotografie, pohybem prstu z displeje chytrého telefonu či tabletu přímo na televizor. V mém případě to ale ještě u telefonu Samsung Galaxy SII nefungovalo, takže to potvrdit nemohu. Potřebný firmware by ale v této době už k dispozici být měl a mělo by to fungovat i obráceně, a to i s živým televizním vysíláním.

Foto: Bohumil Herwig

Ti znalejší z vás vidí, že se EPG oproti loňsku nijak nezměnilo. Obraz a zvuk je pryč a z podrobnějšího popisku není vidět ani řádek. Ten musíte vyvolat tlačítkem „i“. 

Osmidenní EPG bez obrazu a zvuku

Průvodce televizním programem má dva náhledy: klasický s přehledem pro sedm stanic, které jsou na výšku a druhý při němž jsou naladěné stanice naopak umístěny horizontálně a program se vypisuje vždy pro jednu z nich. Obraz a zvuk se ale pokaždé přeruší a je škoda, že Panasonic tuto pro mnohé poměrně značnou nepříjemnost ještě neodstranil. Jinak je výpis přehledný, byť se pro i jen trochu podrobnější popis pořadu musí mačkat tlačítko „i“ a u vybraného pořadu nevidíte z podrobnějšího popisku ani řádku.

Na pořad se můžete nechat i upozornit, což se jako obvykle u této značky dělá v časovači pro nahrávání, avšak v mém případě u něj v EPG nebylo vidět žádné zvýraznění. Televizor se také neprobudil z pohotovostního režimu pouze se rozblikala LED dioda, což zřejmě bude vlastnost všech letošních modelů. Z EPG můžete i nahrávat, a to jak na SD kartu, tak na USB paměť a je tu i volba pro externí rekordér. Nahrávat ale můžete i přímo tlačítkem na dálkovém ovladači a dostanete se do něj i přes menu a volbu časovač.

Foto: Bohumil Herwig

Webový prohlížeč s možností zadat libovolnou adresu na úvodní stránce internetu nenajdete. Naštěstí jde upravit, takže při troše práce, může vypadat třeba takto (uprostřed je náhled aktuálního kanálu). 

Dvojí internet, bohaté ovládací možnosti

Jednak je tu klasický widgetový s obvyklými volbami typu Skype, Voyo či tn.cz a jednak otevřený s možností zadat libovolnou webovou adresu. Panasonic i letos podporuje bezdrátovou myš, resp. klávesnici, takže ovládání webových stránek je pohodlnější. A jde to i přes ovladač pro Android, kde je mimo jiné i kurzorový režim. Nečekejte však, že se kurzor bude pohybovat stejně lehce jako na dotykové destičce počítače. Přesněji řečeno: někdy se tak pohybovat bude, jindy nikoli. Přece jen jde o ovládání poněkud „přes ruku“.

Signál musí nejprve na WiFi rozbočovač a přes něj do televizoru, případně zase zpět. To když si necháte přenést napsanou webovou adresu do příkazového řádku televizoru. Ta se ale v mém případě díky výborné softwarové klávesnici telefonu Samsung Galaxy S II psala podstatně jednodušeji, než když jsem využil klávesnice na obrazovce televizoru a pracoval přes dálkový ovladač.

I když ovládání otevřeného internetu stále nemůže soupeřit s notebookem s dotykovou destičkou, což by asi měl být konečný cíl designérů, je procházení webovými stránkami (a jejich výškový posun) nesrovnatelně snazší, než pouze s klasickým dálkovým ovladačem.

Foto: Panasonic

Krycí sklo jde až do stran a obrubuje ho kvalitní nerezový rámeček. Výsledný dojem jak při pohledu zepředu, tak zejména mírně z boku je opravdu úchvatný, což je vidět i na snímku níže.

Ty nejbohatší úpravy

U obrazu je na výběr pět přednastavených režimů, z nichž dva jsou pro THX a jeden pro režim Kino, který na mě však nepůsobil příliš dobrým dojmem a místo aby mírně utlumoval a zjemňoval obraz, dělal spíše opak. Nicméně pokud vám jakýkoli režim nevyhovuje, můžete u něj snadno upravit kontrast, jas, ostrost a teplotu barev a také celkově vzato zapnout či vypnout tzv. Živou barvu a další elektronická udělátka, která jsou po instalaci často zapnuta. Platí to i o převzorkování 16:9, které někdy způsobovalo problémy v multimédiích. A nejen v nich – volba totiž mírně roztahovala obraz i při televizním příjmu, takže některé detaily mizely za panelem. Po vypnutí bylo vše v pořádku, takže jsem ji zapínal jen v multimédiích a když jsem ji potřeboval.

Pokud vám obrazová nastavení nestačí, je třeba povolit – jak je ostatně u Panasoniku letitým zvykem – volbu „Pokročilé (isfccc)“ v menu Nastavení. Pak teprve se vám objeví dva další profesionální obrazové režimy, u nichž podrobně upravíte odstín či sytost řady barev, včetně možnosti si nastavení zkopírovat na jiné vstupy. Poměrů stran obrazu je devět a nechybí 4:3, 14:9 a také velice solidně fungující automatický režim. Zvukové režimy jsou tři (Hudba, Řeč a Uživatel) a ovlivnit u nich jdou basy i výšky, vzdálenost televizoru od zdi a je tu i několik režimu virtuálního zvuku.

Měření spotřeby

Televizor v továrním nastavení pracuje v obrazovém režimu Normální, zapnuta elektronická udělátka typu „Živá barva“ a „Režim Eco“, který reguluje nastavení obrazu podle úrovně okolního světla. Zvuk je nastaven na režim Hudba. Jak je u plazem zvykem, rozptyl provozní spotřeby v rámci měřené hodiny byl značný – 83 až 452 wattů, typická spotřeba byla 250 W. V okamžiku, kdy jsem obrazovku vypnul a nechal zapnutý pouze zvuk jsem dospěl k rozmezí 48 až 50 W, což je myslím v tomto případě velice dobré!

Pokud byste chtěli za provozu ještě více ušetřit, zkuste menu Nastavení a Eko nastavení. Škoda, že volby zatím nejsou ujednocené a že jim chybí na dálkovém ovladači tlačítko.

Foto: Bohumil Herwig

Při vstupu do režimu prohlížení fotografií se souborový manažer chová trochu jinak. Úvodem hodí všechny snímky, které je schopný přehrát, na jednu obrazovku. Naštěstí – jak vidíte dole na obrazovce – jde náhled snadno změnit a fotky setřídit třeba podle adresářů ve kterých jsou umístěny.

Parádní multimédia

Už u březnové recenze Panasoniku TX-L42ET5 jsem psal, že multimédia se proměnila a jsou na zcela jiné úrovni než dříve. Platí to i zde. Souborový manažer je výtečný, pracuje v češtině a podporuje i velice dlouhé názvy. I když se po vstupu do fotografií jako první objeví obvyklý „panasonic mišmaš“, kdy jsou všechny snímky na médiu naházeny do jednoho náhledu, snadno se přepnete do pohledu adresářového, nebo podle data.

Fotografie jsou uvozovány automatickou hudbou i když si můžete vybrat i vlastní, a jsou podporovány i ve formátu MPO, tedy ve 3D. Muzika funguje i v bezztrátovém FLAC a výborný zvukový subsystém ji také slušně podával. Zvláště po troše úprav, které bohužel – stejně jako u videa – nejdou udělat přímo v přehrávání hudby. U videa při přehrávání ovlivníte audio kanál, poměr stran obrazu, zapnutí titulků a také znakovou sadu titulků, což je někdy třeba dělat poměrně často i když jsem na systém nepřišel.

Filmy z rozhraní USB spolehlivě navazují, a to i když si odběhnete do televizního vysílání, či internetu, a dokonce i když televizor přepnete do pohotovostního režimu. Jen jsem mezitím nesměl pustit jiné video. Externí titulky fungují ve správné češtině (CP-1250), ale písmo je poněkud tenké (jiné vybrat nejde a nejde ani zvětšit) a občas k mému překvapení interferovalo s obrazem. Tady je evidentní prostor k nápravě!

Vedle nejrůznějších kodeků, včetně MKV (L4.0 a L4.1) se mi kupodivu přehrálo i x.264, ovšem bez titulků, které se ani nenabídly. U videa jsem narazil na potíže s WMW HD, ale pouze v rozlišení 1 920×1 080 bodů, v HD Ready se formát přehrál. Nahrávky z kamer a fotoaparátů ve vysokém rozlišení byly bezproblémové, ať už byly provedeny v H.264, MPEG-4 či třeba AVCHD (MTS, M2TS, MOV, MP4), a to včetně zvuku v dts. V případě 3D záznamů televizor poznal záběry z firemní kamery HDC-SDT750 a automaticky přepnul se do 3D. U dalších testovacích souborů s koncovkami MPG a TS, taktéž ve formátu „obrazy vedle sebe“ však bylo zapotřebí přepnout na prostorový obraz ručně.

A ještě poznámka ke konverzi 2D-3D. Jsme u aktivního 3D, takže pokud má původní obraz formát 4:3, ten konvertovaný se vždy automaticky roztáhne na celou šíři obrazovky.

Foto: Panasonic

Nádherná „hračka“! A nemusí být ani umístěna v minimalistickém interiéru…

Parádní, nádherný, ale 2× 4 W…

Televizor se nijak zvlášť nehřeje ani po mnoha hodinách provozu, a to panel není nijak tlustý a je bez větráku. K obraz nemá co dodat. Byl jednoduše výtečný za jakýchkoli okolností a z jakéhokoliv zdroje. Resamplování, tedy převod na Full HD, je maximální možné a pokud něco nejde už tady, nepůjde to nejspíše ani nikde jinde. Ocenil bych ovšem zesilovač s vyšším výkonem, ale tím nechci říci, že VT50 hraje nějak špatně. Jen mi přijde, že dávat do takovéhoto televizoru čtyřwattový zesilovač, byť okořeněný desetiwattovým basovým kanálem, je trochu neuctivé a lidově se tomu říká „mimo mísu“. Zkrátka – nepochopil jsem to.

Drobnou připomínku mám také ke spotřebě v pohotovostním režimu (za provozu, byla určitě slušná), protože tohle by Panasonic měl umět lépe. A také k umístění volby pro otevřený webový prohlížeč až kamsi dozadu, protože ta by měla být, když už ne na první, tak určitě na druhé obrazovce systému Viera Connect. Pokud jde o prostorový obraz, zmiňoval jsem se o potížích s brýlemi. Ty jsou samozřejmě aktivní – Panasonic u plazem ani jiné 3D nenabízí – a bohužel s postranicemi, přes které jsem cítil denní světlo z boku (televizor mám kousek od okna). Jsou velice lehké (30 g), napájené knoflíkovou baterií pro asi 75 hodin provozu.

Balení obsahuje
dálkový ovladač
dálkový ovladač Touch Pad
4× tužkové baterie (AA)
natáčitelný podstavec
napájecí kabel (počítačový, třížilový)
2 ks 3D brýlí
adaptérové kabely pro SCART a YUV
papírová uživatelská příručka

Dojem ze 3D byl tak nějak jiný. Chvíli bylo dosti neklidné (postranní světlo), jindy na pohled trochu zvláštní a neodhalil jsem kde byl problém. Zda v nových brýlích, které se musí registrovat na konkrétní televizor, v Bluetooth (jinak nekomunikují) nebo jednoduše ve mně. Při sledování večer pocit většinou mizel, takže to nejspíše bylo ve mně.

Viera TX-P50VT50 je opravdu krásný kousek a je jistě jen na mě, že jsem zatím nepřivykl změně v technologii 3D brýlí. Oproti loňskému modelu se pak jednoznačně vylepšila multimediální kompatibilita. Ta je nejen totožná s multimédii jdoucími přes kartu SD, což nikdy dříve neplatilo, ale je také výrazně lepší, nejen kvůli podpoře titulků v běžné Windows češtině. Dokonale tak tento solitérní kousek určený nejnáročnějším divákům dokresluje. Kousek, který hned tak nezastará a pokud teď myslíte na „bezbrýlové 3D“, tak na něj rychle zapomeňte. Toho se ve slušné kvalitě hned tak nedočkáme.

Anketa

Jak moc je pro vás důležitá spotřeba televizoru?

47 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 12. 2012 16:10

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+