Více

Panasonic TX-65CZ950: Viděl jsem budoucnost aneb první OLED s certifikací THX

Dostal jsem možnost krátce vyzkoušet zatím jediný OLED televizor jiné značky, než je LG. V názvu sice má CZ, ale nemylme se, je to ryzí Japonec.

Netuším co ono CZ v názvu znamená (hádám, že jde o náhodu), ale televizor se v každém případě vyrábí v Plzni. Až na obrazovku, pochopitelně. Doby, kdy jsme patřili mezi světovou špičku, nám sebral „tatíček Masaryk“ společně s jeho pseudoosvobozením a jen těžko se na ni budeme vracet. Navíc nám už v řadě věcí prostě ujel vlak a platí to i o nejnovějších zobrazovacích technologiích.

O příchodu s napětím očekávaného OLED televizoru od Panasonicu jsme vás už informovali v únorové reportáži z představení kolekce 2015/16 ve Frankfurtu.

Teď je tady a dokonce v termínu (!), a i když je zřejmé, že ne vše je růžové, veskrze kladné dojmy rozhodně převažují.

Mezi ty poněkud rozporuplné věci, které našinec jednoduše nechápe, patří třeba to, že se na webových stránkách výrobce – a také v příručce k televizoru (!) – uvádí, že „DVB-T/T2/DVB-S2/DVB-C je kompatibilní s MPEG4-AVC[H.264],“ resp. „Digitální pozemní služby (MPEG2 a MPEG4-AVC(H.264)“.

No nezabili byste někoho?

Já být ve vedení Panasonicu, tak rozhodně ano.

A na hodinu.

Podpora kodeku H.265/HEVC na tunerech ale opravdu existuje, i když jsem ji během krátké chvíle zvládl ověřit pouze u DVB-T2, rozhraní USB a internetového přístupu. Je tu ovšem i podpora HDR (s aktuální firmwarovou verzí), pasivní 3D, což ovšem poněkud zaráží (kdyby to dnes někoho vůbec zajímalo…) a také například jediné rozhraní USB 3. (?)0. Proč tu chybí obvyklá mechanika paměťové karty SD, na kterou jsem zvyklý nejen já, a také třeba i podpora zvuku DTS HD Master Audio, se můžeme jen domýšlet.

Designově je televizor poplatný stylu „360°“, tedy s možností umístit ho do prostoru, má prohnutou obrazovku a tenounký (pod centimetr) panel a hlubším „přídavkem“ s elektronikou na části zadní strany (cca 3–4/5). Ta se dá zakrýt elegantním plastem s jakoby semišovým povrchem, kterému se říká Alcantra. Ten nejen příjemně vypadá (viz galerie níže), ale je neskutečně příjemný na dotek.

Otazníky kolem OLED

Před krátkým seznámením s televizorem (toto pochopitelně není recenze), bych asi ještě měl připomenout zásadní otázky týkající se technologie OLED, resp. jejího vývoje.

Diskutuje se (diskutovalo se) především o výrobních potížích, rozumných nákladech na produkci, stálosti modré barvy a hlavně o celkové životnosti obrazovky. Ta zůstává dodnes nejasná a překvapuje mě, že typicky LG nevydalo nějakou tiskovou zprávu ze simulace doby provozu. Čas na to tento výrobce už nepochybně měl.

Na druhou stranu je faktem, že malé (menší) OLED displeje se používají už více než deset let především ve fotoaparátech a později i v mobilech. V prvním případě jsem na nějaké stížnosti na kvalitu, resp. její postupnou degradaci nenarazil, v druhém případě to ani nemá smysl řešit, protože dříve odejde mobil jako takový, než aby odešla jeho obrazovka.

Jinak má OLED v televizoru opravdu všech „pět P“ a je to také jediná komerčně vyráběná technologie, která se plazmě nejen vyrovná, ale v něčem ji i předčí.

Nepotřebuje podsvícení, protože buňka si vytváří své vlastní světlo, černá je ještě lepší než u nejkvalitnější plazmy a barevné podání, rozsah a gradace je v podstatě absolutní stejně, jako zmiňovaná černá barva či třeba reakční doba pro vysvícení/zhasnutí pixelu.

Že by lidstvo snad poprvé vytvořilo něco skutečně dokonalého, co se už nedá vylepšit?

Je to docela dobře možné.

Až se ovšem projasní otázky zejména kolem životnosti obrazovky.

Televizor jde v podstatě umístit kamkoli. A pokud by náhodou byla místnost opravdu hodně světlá, je tu vedle obvyklého režimu Dynamický i speciální režim THX. Na obrazovce jako takové, je vidět jediný náhled na programovou nabídku EPG. Zvuk se při přechodu do ní (a odchodu) nepřeruší a chová se výborně. Televizor je postaven na platformě Viera a nikoli Unix.
Autor: Bohumil Herwig

Televizor jde umístit v podstatě kamkoli. A pokud by náhodou byla místnost opravdu hodně světlá, je tu vedle obvyklého režimu Dynamický i speciální režim THX. Na obrazovce jako takové je vidět jediný náhled na programovou nabídku EPG. Zvuk se při přechodu do ní (a odchodu) nepřeruší a chová se výborně. Televizor je postaven na platformě Viera, a nikoli Unix.

Cesta a cíl

Letos v únoru na celoevropském uvedení výrobků pro sezónu 2015/16, Panasonic Convention 2015, ve Frankfurtu jsme viděli pár prototypů OLED TV a byly k vidění i rok před tím. Oficiálně ale nebylo slyšet nic a o budoucnosti, natož o termínu uvedení na trh, nikdo hovořit nechtěl. Jen o technologii výroby obrazovek OLED, která je jiná než u LG, ale podrobnosti jsem dodnes nesehnal.

Nicméně zásadní bylo to, co jsme se ve Frankfurtu dozvěděli neoficiálně u prototypů OLED televizorů. Na můj dotaz, jak jsou daleko, resp. kdy budou televizory ke koupi, mi bylo překvapivě odpovězeno: „3–6 měsíců do finalizování prototypů, uvedení tak za 10–12 měsíců“. 

A to jsem také napsal. A mám pocit, že jako jediný, protože se zjevně nikdo jiný nechtěl blamovat.

Druhý odhad mi už ale nevyšel, protože jsem si myslel, že pokud nějaký OLED Panasonic uvede, bude jednak menšího rozměru a jednak bude stát pod nějakých 150 000 Kč, a ne o „stovku“ víc. Faktem ale zůstává, že zatím tu máme jeden jediný model o hodně velké úhlopříčce 65 palců, tedy 165 cm. O ničem menším a cenově konkurenceschopnějším zatím vůbec řeč není.

Mimochodem, LG o stejné úhlopříčce přijde na 200 000 Kč, Samsung se svým SUHD, což je ovšem LCD, na 140 000 Kč.

Proč Panasonic nasadil takovouto cenu, si mohu jen tipovat. Trh OLED je omezený a drtivá většina určená pro „Evropu a okolí“ se prodá na Blízkém východě a v Rusku. Cena pochopitelně nehraje žádnou roli.

Cílem ale nepochybně bude konkurenceschopná produkce. Alespoň v úhlopříčkách nad nějakých 50 palců (127 cm).

Tlačítko na boku televizor částečně vypne (zapnout se následně dálkovým ovladačem nedá), ale od elektrické sítě ho neodpojí. Všimněte si také výborného úchopu, který je zásadní pro správnou manipulaci s TV.
Autor: Bohumil Herwig

Tlačítko na boku televizor částečně vypne (zapnout se následně dálkovým ovladačem nedá), ale od elektrické sítě ho neodpojí. Všimněte si také výborného úchopu, který je zásadní pro správnou manipulaci s TV.

Návrh à la LG. Bohužel…

Televizor nepracuje s operačním systémem Firefox, nýbrž s upravenou platformou Viera, která je rychlá a po velice krátkém osahání se zdála být i spolehlivá, což je o ní ovšem známo. Upravenost spočívala, co jsem si stačil všimnout, především v absenci domovské obrazovky, kterou jsem nikde nenašel. Nicméně návrh televizoru je takový, jaký je, a podle mého prostě marketing Panasonicu neodolal možnosti udělat ho ultratenký, i když nechápu, proč právě à la LG.

A jak to vypadá v praxi?

Představte si několikamilimetrovou placku (sedm, osm) – obrazovku – kterou prohnete a ke které zezadu přiděláte „hrb“ s elektronikou, reprosoustavami, rozhraními apod.

Oproti jiným OLED, které jsem viděl (ne všem), je návrh chytřejší v tom, že tu konečně jsou opravdu solidní úchopy, které jsou podle mého klíčové. A i když musím pochválit zpracování a také spasování „hrbu“ a panelu (pokud si říkáte, že za „dvě stě“ by to mělo být automatické, divili byste se), osobně bych rozhodně přivítal bytelnější a nadčasovější provedení.

A ještě abych nezapomněl – na zadní straně v horní části „hrbu“ naleznete výrazné žebroví po celé jeho šířce. Televizor se sice nijak extra nehřeje (pokud mohu po nějakých pěti hodinách soudit), ale proudící teplý vzduch je v této části znát.

Inženýrům Panasonicu je nutné vzdát čest i za toto.

Bohužel dnes je na forhontě marketing.

Na co jsem ještě narazil, resp. co jsem ještě vyzkoušel

EPG je devítidenní pouze s jedním náhledem, v němž jsou stanice umístěny vertikálně (viz foto výše). Při přepínání stále pracuje zvuk a nikde neslyšíte pauzu (platforma Viera, nikoli Firefox). Po kanálech se můžete pohybovat, aniž byste na ně skočili. To zajistí až stlačení OK. Pokud chcete EPG vypnout, musíte stlačit Exit nebo Back/Return.

V menu najdete i volbu Nastavení HDMI HDR, takže nový firmware pro HDR už zjevně zaveden byl, a je tu také volba 4K Pure Direct, která signál prostě bez úprav propustí. Nic z toho jsem nestihl ověřit.

Přednastavených obrazových režimů je vysloveně spousta (viz foto v galerii) a vedle těch obvyklých, jako je dynamický, normální a dvou profesionálních, tu najdete i dva režimy poplatné certifikaci THX (volba „Živá barva“ je v menu pochopitelně vypnuta). Jeden je určen pro místnosti s vyšší světelnou hladinou, než je obvyklé (THX Bright Room), druhý (THX Cinema) pro běžné použití typicky s DVD či Blu-ray přehrávačem.

Základní THX režim nemá chybu, ani když jedete přes televizní příjem, ať už je jakýkoli. Pokud nemáte v místnosti opravdu hodně velká okna. Připravte se ale na to, že můžete u televizního vysílání vidět i okrajové části streamu, což se může projevit bílou linkou po straně.

Přednastavené zvukové režimy jsou čtyři, celkový výkon zesilovače je 60 wattů, po dvaceti pro každý pár reproduktorů, tj. pro výšky, středy a basy. Ty jsou tu totiž samostatně, resp. by podle údajů měly být, protože tohle jsem ověřit nezvládl stejně, jako jejich umístění.

Chlazení televizoru obstarává pasivní chladič a OLED od Panasonicu je tak zcela tichá stejně, jako běžné LCD.

Domovská obrazovka Home tu bohužel chybí, což je značná škoda. Velice pohodlně se v ní mj. pracovalo s dvoutunerovým náhledem.

Dálkový ovladač výborně padne do ruky a má solidní rozložení. Tlačítko OK tradičně vyvolá v tuneru seznam kanálů a tak by to mělo být.

HbbTV pracovalo hned po instalaci a bez problémů. Není tak třeba ho povolovat a bylo okamžitě k dispozici.

Zdvojené tunery se dvěma mechanikami PCMCIA pro přístupové karty, resp. adaptéry CI+. Funkce Více oken, kterou najdete na tlačítku APPS, automaticky náhled rozdělí na dvě stejně velké obrazovky umístěné vedle sebe (viz foto v galerii výše). Možnost udělat si menší okénko jsem tu nenašel, ale je tu ojedinělá volba výběru, ze kterého okna bude pocházet zvuk (aktivního nebo pasivního). Tato funkce by ale pochopitelně více vynikla v okamžiku, kdy bylo možné jeden obraz roztáhnout na celou obrazovku a druhý odeslat do menšího okna někam do rohu.

OLED je kryta plastem, který sice dělá z obrazovky spíše tu méně lesklou, než bývá zvykem, ale televizor by si podle mého rozhodně zasloužil mat.

Wi-Fi Miracast fungovalo s mým LG Flex 2 bez problémů, byť tu o tomto standardu nenajdete ani slovo.

Multimédia: souborový manager je stejný jako u jiných Panasoniců, ale tentokráte jsem se bez potíží a hlavně hbitě připojil s mým testovacím terabajtovým diskem Freecom Mobile Drive Sq TV a ani s taktéž vynikající kombinovanou flash pamětí (USB 2.0/Micro USB 2.0) Kingston DataTraveler microDuo s kapacitou 32 GB nebyly potíže. Souborový manager ovšem zarytě zobrazuje stejné hlouposti jako u jiných televizorů Panasonic, tedy např. položky z koše. U dvou ze třech typů multimédií také neexistuje možnost běžného náhledu na adresářovou strukturu, což je tradiční problém Panasonicu. Nemusím říkat, že zcela zbytečný.

Z bytelného balení (hliníkový „kufřík“ nedostanete – je tu kvůli častému převážení) vykukuje samotný panel OLED televizoru. Jak vidíte, Panasonic prostě neodolal a přišel – stejně jako LG – s koncepcí co nejtenčí obrazovky jako takové, doplněné o podstatně širší „hrb“ s elektronikou, který ovšem není po celé zadní části (viz foto v galerii). Že je tato koncepce problematická si už LG ověřilo. Podle mého je vysloveně mylná, a to i přesto, že se v tomto případě obrazovka nijak významně nechvěje, jako je tomu u některých OLED modelů LG. I tak jsem ale přesvědčen, že návrh měl být proveden v tradičním stylu LCD/plazma. nemluvě o tom, že měl být rovný a snadno montovatelný i na stěnu, což je u prohnuté TV poněkud problematické.
Autor: Bohumil Herwig

Z bytelného balení (hliníkový „kufřík“ nedostanete – je tu kvůli častému převážení) vykukuje samotný panel OLED televizoru. Jak vidíte, Panasonic prostě neodolal a přišel – stejně jako LG – s koncepcí co nejtenčí obrazovky jako takové, doplněné o podstatně širší „hrb“ s elektronikou, který ovšem není po celé zadní části (viz foto v galerii). Že je tato koncepce problematická, si už LG ověřilo. Podle mého je vysloveně mylná, a to i přesto, že se v tomto případě obrazovka nijak významně nechvěje, jako je tomu u některých OLED modelů LG. I tak jsem ale přesvědčen, že návrh měl být proveden v tradičním stylu LCD/plazma. nemluvě o tom, že měl být rovný a snadno montovatelný i na stěnu, což je u prohnuté TV poněkud problematické.

Jaký je OLED televizor od Panasonicu?

Jak jsem už předeslal, tohle není recenze, nýbrž jen takový „první pohled“, který by měl spíše v krátkosti naznačit, než něco tvrdit. Při v podstatě půldenním osahání a zkoušení nikoli u mě doma nebyl čas řešit problémy, takže jsem se soustředil na to, co fungovalo, co jsem mohl ověřit a také na běžné uživatelské funkce jako HbbTV, EPG, chování multimédií, zpracování televizoru apod.

K obrazu, hlavně z DVB-T, se příliš vyjadřovat nechci, protože příjmové podmínky byly poněkud jednodušší, a i když se následně vše vylepšilo zvláště na některých HD kanálech a testovacím vysílání DVB-T2, nechci tuto zprávu vydávat za regulérní recenzi prováděnou za srovnatelných podmínek s ostatními televizory. Nicméně některé výsledky jsou i po takto krátkém seznámení zřejmé.

Jasně byla vidět precizní černá, naprosto excelentní resamplování a také pohledové úhly. OLED v tomto okamžiku nemá problém s měnícími se barvami či zatmavováním částí obrazu. Limitem je, a to při pohledu z opravdu všech stran, včetně té u LCD kritické spodní, až okamžik, kdy obraz zmizí, protože jste tak říkajíc „za obzorem“.

Pohledové úhly lze v tomto duchu směle označit za neomezené…

Příjemné také bylo, že barvy nebyly příliš „vyštelované“, a tudíž výrazné, či chcete-li plakátové, a že podání je jemnější a má spíše sklon k přirozenosti, což jsem rozhodně ocenil. Výborně to bylo vidět například na záběrech z Prahy u testovacího vysílání v DVB-T2. Zkoušel jsem vše ovšem pouze v režimu THX Cinema, který jsem nijak neupravoval.

U zvuku bylo už krátce po zapnutí, resp. zkoušení, jasně slyšet, že klasické stereo, ať už z tuneru DVB-T či muzika z USB (mj. FLAC), nedokáže reprosystému rozproudit krev. TX-65CZ950 se stále choval poněkud vlažně. Oživil ho až zvuk filmový (tuším 5.1) a výsledný burácivý efekt byl na úrovni solidního domácího kina a přiznám se, že bych přes něj chtěl slyšet vyhlášenou scénu z lesního odstřelování barbarů ve filmu Gladiátor. Jak ale opět zdůrazňuji, nebyl čas si hrát s nastaveními.

Jednu poměrně zásadní výtku však mám: vedle Dolby Digital by měl Panasonic rozhodně podporovat i zvuk v DTS HD. A to bohužel stále nedělá, což je u takto drahého produktu zarážející. Bohužel je to – z doposud neobjasněných důvodů – nejspíše firemní politika a LG má v tomto ohledu náskok, nemluvě o spolupráci s vyhlášenou značkou Harman Kardon.

Příjemně hladký byl převod z Full HD na UHD, při převodu z nízkého rozlišení a hrůzně podávaných DVB-T kanálů typu Sport 5 se do obrazu pochopitelně vkrádala značná zašumělost, která ovšem nebude způsobena obrazovkou, jako spíše problémy s převodem a čistěním snímku.

Jak se tak říká, kde nic není, ani smrt nebere.

Běžné DVB-T, typicky České televize, bylo z nízkého rozlišení podáváno solidně, se špatnými příspěvkovými materiály na ČT 24 se televizor vyrovnával vzorně.

Kvalita obrazovky se jasně ukázala při testování 4K videí přes HbbTV České televize, kde ovšem bohužel stále chybějí ta ve Full HD, resp. HD Ready s kodekem HEVC. Zkoušet tak mělo smysl jen 4K/HEVC. Obrazová kvalita byla také jasně vidět i na multimédiích pouštěných přes USB, kde se na malých videosouborech a nízkém rozlišení zřetelně ukazovalo špičkové resamplování. V tomto ohledu dal Panasonic svému prvnímu televizoru s OLED obrazovkou maximum možného, takže doporučit, či nedoporučit?

Rozhodně doporučit, a to i přes výtky k samotnému návrhu televizoru, nejasnosti kolem životnosti panelu OLED a také při vědomí absence důkladného vyzkoušení běžného televizního příjmu, s čímž jsem pochopitelně nemohl nic dělat (byl jsem velmi rád, že jsem vůbec byl – jako jeden ze dvou novinářů – k vyzkoušení pozván).

Můj výsledný pocit je takový, že se pod titulek Panasonic TX-65CZ950: Viděli jsme budoucnost aneb první OLED s certifikací THX klidně podepíšu.

Ostatně jsem to také i udělal…

P. S.: V průběhu práce jsem se náhodně dozvěděl, že by prý v originálním balení televizoru (dorazil ve speciálním přepravním boxu) mělo být upozornění na to, aby se ještě půl hodiny po vypnutí nevytahoval ze zásuvky. Prý si provádí jakési práce související s prodloužením životnosti obrazovky. Snažím se sehnat potvrzení této zprávy, ale do vydání se to nepodařilo. V každém případě v příručce o tom nebylo ani slovo.

Hodnocení – nehodnoceno

pro: –

widgety

proti: –

Balení obsahuje

  • 2× dálkový ovladač (tradiční a s dotykovou destičkou)
  • 4× mikrotužkové baterie (AAA).
  • 2× 3D brýle (pasivní)
  • nenatáčitelný podstavec
  • 2× adaptérové kabely – SCART, YUV kombinované s A/V (cinch)
  • napájecí kabel (pevně přidělaný, dvoužilový)
  • uživatelská příručka je přímo v televizoru, v papírové podobě dostanete „rychlé nastavení“ (Quick Start)
  • záruka: 24 měsíců

Anketa

Od jaké ceny by pro vás byl přijatelný rozměrný (řekněme 127centimetrový) televizor s obrazovkou typu OLED?

23 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 29. 12. 2015 17:26

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+