Více

O lidském rozměru digitální televize

Česká vláda ještě neschválila harmonogram zapínání digitálního a vypínání analogového vysílání. Česká televize dosud nevybrala technického operátora veřejnoprávního multiplexu. Česká digitalizace má ale přesto zaděláno na dobré časy. Proč si to myslím? Naději mi dávají ti, kterými se kde kdo zaklíná, ale málokdo pro ně něco skutečně dělá. Ano, mám na mysli televizní diváky. Povědomím o digitálním vysílání dokážou totiž překvapit i ti, o nichž byste si to na první pohled možná nemysleli.

K technologickým novinkám, mezi které digitální televize bezesporu patří, mají většinou blíž muži než ženy. Mladé lidi už dnes televizní vysílání prakticky nezajímá. Daleko spíš usedají za obrazovky počítačů, surfují na internetu, chatují a pouštějí si stažené nebo zkopírované filmy. Myslíte si, že je to pravda? Mě nedávná příhoda přesvědčila, že tomu zdaleka tak „černě“ být nemusí.

Minulý týden jsem jel odevzdat daňové přiznání na Finanční úřad Prahy 5. Jeho budova je na kopci, na který jinak za celý rok necestuji. Tentokrát mi výroční jízda autobusem linky 137 přinesla odměnu v podobě zajímavého rozhovoru na téma televize a digitální vysílání.

Blondýna a seriály na Primě

Všimnul jsem si jich chvíli po té, co autobus vyrazil z nástupní zastávky na svoji cestu do kopce. Tři dívky seděly v přední části vozu a byly usazené směrem ke mně. Dvě vedle sebe, třetí přes uličku ve stejné řadě sedadel. Bruneta, obarvená blondýna a kypřejší černovláska, každé mohlo být kolem sedmnácti osmnácti let.

Díváte se na Chirurgy? začala blondýna otázkou na svoje kamarádky, zatímco autobus kličkoval ulicemi směrem vzhůru. Nemusel jsem nijak špicovat uši, abych ji slyšel. Nikdo další se v autobuse hlasitě nebavil. Slečna nečekala na odpověď a sama pokračovala: Já se koukám ještě na Hrdiny. Ty musím vidět každý den. Teda vždycky, když je dávaj’, opravila se.

Vida ji, blondýnu, pomyslel jsem si. Možná prohání kluky a třeba chatuje na internetu, ale na televizi se kouká určitě. A její kamarádky nejspíš také, jinak by takový dialog asi nezačínala.

Septobox pro Novu Cinema

Seriály na televizi Prima nebyly ale jediným předmětem hovoru mojí spolucestující dívčí trojky. Máte doma septobox? omráčila mne dalším dotazem na své vrstevnice světlovlasá slečna. Zpozorněl jsem a čekal, co přijde dál. Bruneta opáčila: Co to je? To je taková věc k televizi, aby ses mohla dívat na Novu Cinema, vysvětlila jí blondýna. Černovlasá dívka na sedadle přes ulici pozorně naslouchala.

My máme teda satelit a platíme za televizi asi tisícovku měsíčně, pokračovala výřečná dívka se zajímavým vhledem do digitalizace, ale kdybys chtěla jen Novu Cinema, tak ti stačí ten septobox. Brunetu taková možnost zaujala. A kde ho jako vezmu, takový septobox? zeptala se. Blondýna na ni: Normálně, přijdeš do elektra a řekneš, že chceš septobox. Oni už budou vědět. Aha. A kolik stojí? zajímala se bruneta dál. Já nevím. Tak do dvou tisíc ho pořídíš. Za ty programy pak už nic neplatíš, uzavřela světlovlasá dívka. Autobus chvíli po té dorazil na zastávku u finančního úřadu a já musel vystoupit.

Jak na informační kampaň

Nevím, co uvedenému dialogu říkáte vy, ale ve mne rozlil nadějný pocit. Co na tom, že osmnáctiletá holka komolí pojmenování digitálního přijímače a Novu Cinema bere za součást DVB-T, ačkoli se tu uvedený program stále ještě nevyskytuje. Já považuji za důležitější, že je dívka se svými kamarádkami, které mají o digitalizaci nulové povědomí, na toto téma vůbec schopná a ochotná mluvit.

Pro Národní koordinační skupinu může být taková a jí podobné příhody dobrou radou, jak zacílit chystanou informační kampaň. Například u trojice dívek z mého příběhu by měl v prodejně elektroniky čekat na brunetu školený prodavač, který by ji dokázal na základě jejích kusých znalostí nasměrovat do regálu se set-top-boxy a pomoci jí vybrat vhodný přijímač.

Při vší úctě k panu RáczoviDomažlicka a jemu podobným si nemyslím, že je v českých obchodech situace v tomto ohledu ideální a že není co zlepšovat. Například ve Spojeném království se pořádají z peněz sdružení Digital UK, což jsou prakticky výhradně finance z veřejnoprávní BBC, kurzy pro prodavače elektroniky. Školené prodejce pak člověk pozná v obchodech jednoduše podle speciálního loga.

Motohlídky na to nestačí

Z dialogu je také jasné, že jednotlivé skupiny v populaci by se měla informační kampaň snažit oslovit skrze televizní pořady a jiný mediální obsah, o který mají zájem. Mladé dívky sledují seriály na Primě, dospělé ženy asi spíš „nováckou“ Ordinaci v růžové zahradě a babičky jistě nepohrdnou nějakou zajímavou telenovelou nebo seniorským magazínem typu Barvy života. Na muže může platit zase něco jiného.

Kdyby hrozilo vypnutí televizního vysílání postavám z Ulice, Ordinace nebo Velmi křehkých vztahů a doktorka Páleníková by si šla s Čestmírem vybrat set-top-box nebo objednala satelitní komplet, to by hned stoupla pozice tématu digitálního vysílání v rozhovorech mezi lidmi. Samozřejmě, že údernou sílu mají i iluzorně zpravodajské spoty typu Karla Voříška a Markéty Fialové, kteří nechtějí, abychom přišli o televizní signál.

Způsobů, jak vyrobit dobrou informační kampaň, je jistě celá řada. Mnohem víc je ale cest, které – obrazně řečeno – vedou do pekel. Pokud má jít přímo na reklamu spojenou z digitalizací letos 30 milionů, ať ty peníze odvedou svoji práci co nejlépe. Řečeno s generálním ředitelem Novy Petrem Dvořákem: Motohlídky na to nestačí.

Anketa

Slyšeli jste někdy podobný rozhovor o digitalizaci?

20 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 9. 4. 2008 14:53

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+