Více

Neviditelný humor seriálu Neviditelní

“Já tomu nerozumím. Jeden večer je ten pan Bartoška takový rozumný soudce a druhý večer působí jako kašpar,” řekla mi jedna stará paní. To však není jediný problém “vodnického” seriálu ČT.

Kdysi dávno jsem miloval kouzelný český film “Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách” pánů Markova, MacourkaVorlíčka. Film naplněný laskavým humorem, láskou, kouzly, triky a vynikajícími hereckými výkony. Potom se léta vodníci v hlavních rolích českých filmů a seriálů moc neobjevovali. Byli, jak se říká, maximálně na druhé nebo třetí koleji. V seriálu “Neviditelní” se opět dostali do centra dění.

Jsou seriály, v nichž se – v každém díle – jedná o uzavřené epizody. Navazují vlastně pouze propojeností postav a jejich charakterů, případně rodinných zázemí – viz. např. “Hříšní lidé města pražského”. Jsou seriály, v nichž se v jednotlivých dílech děje cosi dramatického, něco co spěje k celkovému výsledku. Přesto se v nich odehrávají jasné příběhy tak, aby byl divák zvědavý na to, co se bude dít v dalším díle. Mistrem tohoto typu seriálu byl pan Dietl.

O seriálu “Neviditelní”, z něhož jsou mnozí diváci trošku rozpačití, mi kdekdo vykládal. Přiznávám, že jsem pouze letmo zahlédl jeden díl a – protože mě to nudilo – přepnul jsem. Tenhle pátek jsem neodolal a zhlédl díl celý.

Oficiální noticka ČT říká: “Do Prahy přijíždí sjednat pořádek druhý muž Sladkovodní aliance. Nečekaně podpoří Edovu petici pro coming out vodníků.”

No, tak to je pravda. Nějaký nevýrazný člověk k pražským vodníkům přijel kvůli petici, kterou organizuje pan Sobota. Luděk Sobota býval roztomilý komik, který se na stará kolena přehrál do vážných rolí. Tedy, především do rolí, v nichž se on sám bere vážně. On nedokázal to, co Pierre Richard, nestal se z něho klasický, dramatický herec. Spíše se jednoznačně projevila jeho neschopnost hrát vážné role vážně. Totiž, on nepříčetně přehrává. Jak se říká – “trhá oponu”.

Podobně přehnaně zde působí jindy vynikajícící Jiří Bartoška. V souvislosti se seriálem “Život a dílo souudce A.K.” je to podivuhodný a nedobrý zvrat. Mimochodem jedna stará paní mi říkala: “Já tomu nerozumím. Jeden večer je ten pan Bartoška takový rozumný soudce a druhý večer působí jako kašpar.”

Další příšerně přehrávající herečka je Barbora Poláková. Zde zosobňuje postavu, která, dle záměru autora, má působit hloupoučce. Ale ona hraje karikaturu hlouposti. Co se snese na jevišti, když ta mladá dáma hraje nahlouplou poslankyni, působí v televizi nepříčetně a jako rána pěstí mezi oči.

Poslední “trhačka opony” je Ivana Chýlková. Jedna z nejpozoruhodnějších českých hereček současnosti, která je schopna hrát stejně tak dobře v tragickém příběhu, jako v lehkém muzikálu. Ostatních herců jsem si vlastně nevšiml. Jejich herecké výkony jsou fádní, šedivé a nudné. Zařazené do škatulek. Langmajer, Hádek. Boková, Babčáková

Všechni, jedni i druzí jsou figurkami v rukou režiséra. A on si je po své vůli posunuje po šachovnici svého velkého snu – “býti režisérem”. Je strašlivě vidět a cítit, že pan režisér neví, co má hercům říkat a že se uspokojil s tím, že tyhle – mnohdy skutečně kvalitní – umělce obsadil. A myslel si, že oni mu to zahrají. Nezahrají. Herci potřebují vedení režiséra, který přesně ví, co od nich chce a dokáže jim i sobě zdůvodnit, proč to chce. Dokáže je vést ke svému cíli.

Je otázka, jaký cíl září na konci tunelu tohoto seriálu? Pan režisér je i autor scénáře. V celém tomhle díle se prakticky nic neděje. Nic zajímavého. Jenom tam ti herci pobíhají, křičí, hádají se… ale ví Bůh proč? Jistěže jde o boj dobra se zlem, o čistou vodu a o korumpování. Nechtěl pan autor snad dokonce vytvořit satiru na současné poměry v Čechách? To ale zůstala, stejně jako humor, neviditelná. Protože bezzubá a neadresná. Třeba bych to “zaujetí” herců pochopil, kdybych se díval na seriál od začátku. Třeba bych si řekl, že by to stačilo na jeden tv film. Ale rozhodně to nestačí na seriál. Alespoň minulý díl, řekl bych, v seriálu vůbec nemusel být, kdybych to hodnotil z pohledu zajímavosti pro diváka. Ono by se nic nestalo, kdyby z toho zbylo maximálně deset minut.

Záhadou mi zůstává, proč v tom ti herci hrají? Umělecky se v tom realizovat nemohou. Bavit se rolemi taky nemohou. Jsou to inteligentní lidé. Tak, snad jedině, že by jim ČT nabídla nějaké nadstandardní honoráře? Ale proč a za co?

Na závěr bych rád konstatoval, že je mi jaksi smutno z toho, na co se diváci veřejnoprávní televize musejí dívat. Z toho, co ČT financuje a natáčí. Dříve to byly pokusy o tzv. nekomerční – uměleckou tvorbu. No, prosím, nikdo se na to nekoukal, ale sledovanost není pro ČT kritériem. O seriálu “Neviditelní” se jako o uměleckém díle hovořit nedá. Že by to byl nějaký divácký “trhák”, to asi také ne. I když sledovanost to zřejmě má.

Sledovanost vzniká ve srovnání s programy jiných televizí a jejich kvalitou, či naopak nekvalitou. Domnívám se, že tenhle seriál rychle zapadne, vyšumí a jeho opakování se bude uskutečňovat pouze proto, že to ČT už zaplatila. Na rozdíl od “Cirkusu Humberto”, “Byli jednou dva písaři”, F. L. Věk” a teď možná rozčílím mnoho lidí – “Majora Zemana”. Protože, odhlédněme od politického zabarvení posledního z nich, byly tyhle seriály natočené s obrovskou profesionalitou a bylo vidět, že měly opravdového režiséra. Na rozdíl od “Neviditelných”.

104 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 9. 11. 2014 11:21

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+