Více

“Mušketýr bez bázně a hany”

Na Nový rok vysílala ČT 2 v hlavním vysílacím čase dokumentární film Andrey Sedláčkové “Život podle Václava Havla”. Děkuji.

V poslední době eskaluje v Čechách takový zvláštní antihavlovský názor a postoj. Mnoho lidí se vymezuje proti bývalému prezidentovi. Vzpomíná na negativa v jeho životě. Hovoří o jeho opilství, sexuální zvrácenosti, naznačuje se homosexualita, hromadný sex, to, že V.H. neuměl dodržet své slovo, že byl chtivý po moci, že zapomínal na své bývalé přátele, že byl už v disentu elitář a zatím co sám jezdil v Mercedesu a pil drahý alkohol, jiní bojovníci za svobodu málem umírali hladem.

Mladý Havel bubnuje na sudy a pak přichází, o něco starší, do kongresu USA. Sedláčková hned na začátku říká, že Havel byl pro ni a pro celou její generaci “ten, kdo přinesl svobodu, byl to náš největší hrdina.” Zde činí režisérka chybu. Jistěže může zcela subjektivně hovořit o tom, kým pro ni Havel byl, může vyjádřit své okouzlení velikou osobností. Nemá však sebemenší právo hovořit za celou generaci. Již tady měly zasáhnout dramaturgyně Kateřina Krobová a Alena Müllerová a upozornit ji na to.

O čem je film? Protože je to film poctivý, pravdivý, jakkoliv výrazně obdivný, stojí za to o něm hovořit podrobně.

Havlův život podle něj “měl rysy pohádky, absurdity…” Nebyl omylem historie. Režisérka je jím fascinována a “sestavuje jeho život podle stop, které zanechal”. Pravda, některé stopy vynechává, některé vidí pouze “koutkem oka”, ale to je její autorské právo.

Ukazuje, jak se narodil se “stříbrnou lžičkou v puse”. Jako studentka odříkává životopisy Havlových příbuzných a zdůrazní to, že Václava všichni obdivovali už jako dítě. Byl určen k tomu, aby “dobyl svět”. Nežádal lepší postavení než ostatní děti ve škole. Jeho výsady zrušil vraždící, zlodějský socialismus. Havlům berou všechno. Z Václava má být tesař, nakonec se učí chemickým laborantem – ze zdravotních důvodů. Je levicově uvažující – vzpoura mladých proti rodičům. Píše poesii. Vždy “artikuluje ideály a bojuje za ně”. Nezná poraženectví. Studuje večerní gymnázium, zakládá studentskou literární skupinu, stává se jejím vůdcem. Brzy je vyslýchán StB.

Po pádu stalinismu začíná publikovat. Říká nahlas své názory. Miluje Olgu, která je starší, z proletářské rodiny. Maminka je proti, ale Václav se s Olgou ožení, vysvětluje právo na svobodnou volbu.

Dělá kulisáka, pak píše hry. Má úspěch. I ve světě. Ukázky z divadla Na zábradlí, z německých, francouzských scén… Hraje ve filmu. Začíná jeho sledování StB.

Odsuzuje cenzuru, požaduje ukončení monopolu vládnoucí KSČ. Navštěvuje Velkou Británii a USA.

Nastupuje Dubček. Přestává cenzura. Havel je skeptik. Okupace. Havel píše provolání… bojuje. Vysílá z “tajného” rozhlasu.

A už máme u moci soudruha Husáka a následuje případ studenta Palacha. I k tomu se Havel vyjadřoval. A dal se tehdy natočit.

Vnitřní emigrace všech, včetně Havlů. Nastává “bezčasí”.

“Mušketýr bez bázně a hany,” tak říká Havlovi režisérka, šel pracovat dobrovolně do pivovaru.
“Své poslání musíme hledat v sobě…” Havel hledal smysl života a normalizaci se daří. Napsal dopis Husákovi – analyzuje marasmus doby. Stává se neformálním vůdcem opozice. Mluví do západních sdělovacích prostředků. Amatéři hrají Havlovu hru, on se sbližuje s členy skupiny The Plastic People… Ty pak stát zavře. Havel pro ně vybojuje svobodu. Vytvoří s přáteli “Chartu 77”. Text koncipuje s Kohoutem. Je zavírán, trestán… Vzniká “Anicharta”.

Havel slibuje písemně státu poslušnost. Tím se pak soužil – tím, jak to komunisté vysvětlili veřejnosti. Uzavirá se do alkoholismu a erotického libertismu. Pak spouzakládá VONS. Jde zase sedět. Ženy ho zbožňují. Mohl by se vystěhovat, ale volí kriminál. Píše dopisy Olze. Má zápal plic a je propuštěn.

Je sledován. Zavírají jeho přátele. Mluví na kameru. Je zadržen. Propuštěn. Setkává se s Mitterandem. Hovoří na oficiálně povolené manifestaci.

Znovu zatčen, odsouzen a brzy propuštěn. Zmínka o vztahu s psycholožkou J. Vodňanskou.
Revoluce. Havel stojí v čele. Režim se ho bojí. Jedná s ním. On klade požadavky. Havel je unaven, všichni se bojí, aby nezkolaboval. “Co by si bez něj počali?” táže se lehce přepjatě režisérka.
Disidenti si rozdělují prebendy. Davy jásají. Vůdce disentu a revoluce nechce, aby mu vrátili rodinné majetky, nechce návrat kapitalismu. Stává se prezidentem.

Na Hrad si bere přátele a “musí nosit stále kravatu…” Vypuzuje sovětská vojska, ruší Varšavskou smlouvu.

Podruhé není zvolen prezidentem a chce s tím “prásknout”. Republika se rozpadá – vnímá to jako osobní porážku a stává se prezidentem ČR. Lidé začínají být otrávení.

Umírá Olga. Václav má ale “naštěstí” po ruce náhradu. Kvůli ní na něj mnoho lidí útočí. Celý svět ho obdivuje. Havel kritizuje pravicovou politiku Václava Klause.

Další volba Havla. Dáša touží, aby nebyl zvolen… ale pak píská, když někdo vystoupí proti němu.
Jako vždy “mušketýr” uspěje…” pokud jde o vstup do NATO a EU. Získává v restituci majetek svých předků. A staví se za estébáka Junka, s nímž obchoduje.

Končí s prezidentováním. Režíruje film. “Je to horší než nějaká revoluce,” tvrdí o natáčení. Film je přijat rozpačitě…

Havel se stahuje do ústraní. Loučí se s dalajlámou. Je z něj nemocný stařec. Přichází smrt. Davy se loučí.

Vyznání režisérky a jejího vděku Havlovi. “Co by asi V. H. na tenhle film řekl?” Pokus o odpověď vytvořen z jeho vyjádření k jinému filmu. To je zcela nepatřičné. To je zásadní dramaturgická chyba a manipulace s diváky.

Je to velmi subjektivní – pozitivní film. Je v něm vynechána spousta lidských chyb exprezidenta. Některé pouze v náznaku. Věřím, že s nimi by byl V.H. představen ještě lépe, nežli takto. Jako živý člověk.

CIF16

Poznámka na závěr:

Václav Havel, v každém případě, byl největší osobností českých dějin přelomu 20. a 21. století. Jestliže o něm natočí režisérka film takový, jako je tento, nechci a nebudu mu nic zásadního vytýkat.
Mrzí mne spíš ubohost a malost oněch lidí, kteří dnes do Havla kopou. Aniž by sami dokázali pro český národ udělat miliontinu toho, co dokázal udělat on. Pokud měli něco proti němu, měli se postavit přímo, “dívat se mu do očí” a říci mu to. Pokud tak činí v okamžiku, kdy již není mezi námi a nemůže nijak odpovědět, je to projev obrovské zbabělosti a toho, o čem Havel často – s nechutí – hovořil: “Čecháčkovství” pomlouvačů za zády. Je to ono proslulé mydlení schodů, ale jenom, aby nás při tom nikdo neviděl… Zásadní odkaz Havlův je v tom – vždy stát rovně a nikdy se nevzdat svých idejí a cílů, když už se pro ně rozhodneme.

168 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 5. 1. 2015 14:09

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+