Více

MPEG-2 versus MPEG-4: Začínáme nestíhat?

Ty tam jsou doby, kdy pojem „morální životnost“ byl neznámý. My, dříve narození, pamatujeme stav, že zakoupený elektrický (elektronický) přístroj jsme nahrazovali novým teprve tehdy, když už beznadějně přestával fungovat. A když se objevila nějaká nová technologie, pořídili jsme si příslušný aparát s pocitem, že se u něj bude opakovat totéž. To platilo ještě v padesátých letech, kdy se objevily dlouhohrající gramofonové desky, ba dokonce i při nástupu CD techniky.

Inovační cykly se zrychlují

Jenže pak se technický vývoj začal zrychlovat a dnes jsme v situaci, kdy jsme se mohli rok radovat ze zakoupeného DVD rekordéru a již se dozvídáme, že je na obzoru dvouvrstvá technika a systém blue ray. A tak se dostáváme do situace, kdy začínáme váhat, zda je vůbec vhodné inovovat, anebo raději počkat na jisté ustálení. Při prvním pohledu sice mnozí namítnou, že o nějakém ustálení nelze mluvit a že vývoj bude neustále zrychlovat. Podle mého názoru to tak není. Mám pocit, že u jednotlivých technologií je vývoj dán jakousi „S“ křivkou, tj. že zpočátku pomalejší vývoj nabere postupně na obrátkách a po dosažení jistého stupně dokonalosti opět zvolní.

Pokud jsme si například před pěti lety koupili tehdy moderní notebook, zjistili jsme za pouhý jeden rok, že máme doma zastaralé zařízení, které nezvládá řadu potřebných funkcí. Jsem přesvědčen, že pokud si moderní notebook koupíme dnes, bude nám dobře vyhovovat podstatně déle. Pokud by měla platit myšlenka o stále se zrychlujících inovacích, pak bychom asi opravdu začali nestíhat. Takový stav by vedl k naprostému kolapsu, kdy by investoři s vědomím, že investují do technologie, která už v době uvedení do provozu bude zastaralá, přestali investovat a uživatelé by ze stejného důvodu přestali kupovat nové výrobky. A už by se nikdy nic nového nepostavilo.

Polsko vlajka perex

Polsko chystá pilotní multiplexy v MPEG-4

Polská Rada pro rozhlas a televizi loni v listopadu oznámila, že vypíše licenční řízení na programové pozice v prvních dvou pozemních digitálních sítích vysílajících ve standardu MPEG-4. Multiplex 1 a 2 pokryjí nejprve Velkopolské vojvodství a Varšavu. V každé síti může vysílat maximálně osm televizních programů, přičemž přednost mají současné analogově vysílající celoplošné pozemní televizní stanice. Zájemci o digitální licence se mohou hlásit do poloviny března 2006, radní je udělí v druhé polovině příštího roku. Více v článku Polsko vypsalo licenční řízení na první dva multiplexy.

Po tomto úvodu se dostávám k problémům digitálního televizního vysílání. Z řady informací (i na našem portále) víme, že zemské digitální vysílání se konečně na celém světě rozbíhá. Zda to je krok dopředu či zpět, jsme už pojednali v prosincovém článku. Jenže s nástupem nové technologie se do dilematu dostávají i ti, kteří hodlají digitální zemské vysílání provozovat, a ti, kteří o způsobu vysílání rozhodují. Současný problém totiž spočívá v tom, zda je třeba zahájit provoz se stávajícím a osvědčeným kódovacím systémem MPEG-2, či zda by nebylo vhodné orientovat se rychle na nový systém MPEG-4 AVC. A je třeba říci, že obě varianty mají své stoupence i odpůrce. I situace ve světě začíná být v tomto směru poněkud nepřehledná. Tak např. ve Francii bylo učiněno politické rozhodnutí, že zatímco veřejnoprávní a volně přístupné digitální zemské vysílání se bude odbavovat v systému MPEG-2, placené televizní programy privátních provozovatelů budou vysílány v MPEG-4. V poslední době jsme si mohli přečíst zprávu o tom, že Polsko uvažuje o digitálním vysílání rovněž v systému MPEG-4 (viz Poláci uvažují o standardu MPEG-4 a Expertíza doporučuje Polsku startovat s MPEG-4 (dokument)).

Jaké jsou výhody MPEG-4…

Jestliže chceme volit z několika alternativ, musíme samozřejmě porovnat jejich vlastnosti, výhody a nevýhody. To tedy platí i pro volbu mezi MPEG-2 a MPEG-4. Oba tyto kódovací systémy vycházejí z obrazové komprese I. generace. Standard MPEG-4 je ale oproti MPEG-2 obecnější. Jak uvádí v jednom ze svých článků Prof. Ing. Miloš Klíma, CSc., jde o otevřený standard, který v sobě zahrnuje obecně všechny existující i budoucí obrazové i zvukové komprese. Ve své verzi H.264/AVC dovoluje při porovnatelné (ve skutečnosti poněkud lepší) kvalitě zmenšit potřebný datový tok asi na polovinu. Velmi podstatné je to, že tato verze je ve svém základním profilu bezplatně k dispozici k volnému použití (což zdaleka nebývá u nových technologií pravidlem). Nutno ale říci, že toto už se netýká profilu „main“, který se předpokládá pro televizní vysílání. Standard podporuje prokládané i neprokládané řádkování, má vyšší kompresní účinnost (přesnější kompenzaci pohybu, celočíselnou transformaci, větší počet kvantizačních úrovní, adaptivní deblokovací filtr), dovoluje nezávislé kódování popředí a pozadí a má zvýšenou odolnost proti chybám.

Lze tedy říci, že výhody MPEG-4 AVC spočívají z hlediska provozování digitálního televizního vysílání v podstatné úspoře kmitočtového spektra, lepší kvalitě a v lepším protichybovém zabezpečení. Z toho zejména úspora datového toku bude v budoucnu hrát významnou roli, neboť posun směrem k HDTV (televize s vysokým rozlišením obrazu) je zřejmě neodvratný. To by totiž mohlo při stávajícím kódování a mezinárodně (2006) schváleném kmitočtovém plánu v evropském regionu působit jisté potíže.

… a jaké jsou jeho nevýhody

Nevýhody MPEG-4 AVC jsou v podstatě dvě: jednak jde o nutnost platit potřebné licenční poplatky za využití profilu main a dále je potřebné, aby jak na vysílací straně, tak i na přijímačích byly zamontovány příslušné kodéry a dekodéry, jejichž složitost je oproti MPEG-2 několikanásobně vyšší. Tato druhá nevýhoda sice v případě provozovatelů vysílacích sítí nemusí hrát příliš výraznou roli, neboť převažující část investičních nákladů padne na pořízení nových vysílačů a na výstavbu nových vysílacích stanovišť, ale může být významná z hlediska televizních diváků (viz aktualitu Podaří se Polsku sehnat 1,3 milionu set-top-boxů s MPEG-4?). Ti totiž mají v současné době v obchodní síti k dispozici několik desítek typů set-top-boxů a několik digitálních televizorů, vesměs však pouze s dekodérem MPEG-2. Přitom již patrně několik desítek tisíc set-top-boxů bylo zakoupeno.

Jaký systém tedy zvolit pro zahajované zemské digitální vysílání? Podle mého názoru je třeba počítat s tím, že po určité době neodvratně nastoupí televize s vysokou rozlišovací schopností a posléze i televize 3D (tedy trojrozměrná). Tyto systémy nutně potřebují vyšší datové toky a v případě ponechání MPEG-2 by jejich zavedení způsobilo tlačenici v kmitočtovém spektru. Výhledově je tedy přechod na MPEG-4 na místě. Otázka ovšem je, jak rychlý bude náběh těchto dokonalejších televizních systémů. Myslím, že v současné době televizní producenti pořizují většinu programů ve stávající kvalitě a HDTV je spíše výjimkou. Vzhledem k tomu, že HDTV bude oproti stávajícímu systému nákladnější a není zatím jasné, jakým způsobem se vyšší náklady výrobcům vrátí, nelze počítat s nějakým tlakem na urychlené zavedení.

Jaký televizní přijímač se vyplatí?

S ohledem na to, že již řada diváků je vybavena stávajícími set-top-boxy a ostatní zatím nemají možnost zakupovat přístroje s MPEG-4 dekodérem, lze doporučit zahájení provozu prvních multiplexů v systému MPEG-2. V průběhu letošního roku bude uzavřena regionální kmitočtová konference a můžeme se domnívat, že Česká republika dostane možnost využít několik (až šest) celoplošných multiplexů. Počet zájemců o digitální vysílání přihlášených do výběrového řízení u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání sice svědčí o značném zájmu provozovatelů, ale úvahy o kapacitě reklamního trhu ukazují na to, že bude dosti problematické uživit z reklamního trhu všechny programy, které by mohly být v těchto mutiplexech vysílány.

Digitální svět

MPEG-4 testuje už i Ukrajina

První testy zemského digitálního vysílání v kompresním standardu MPEG-4 provedla začátkem měsíce Ukrajina. Podílely se na nich společnosti Com Sat Technology a European Telcos, které se specializují na vysílání ve standardech MPEG-4 part10 a H.264/AVC. Test proběhl s encodérem 4Caster B3 a dekodérem 4View 4550 od společnosti Envivio, informoval polský server Satkurier.pl. Více v aktualitě Ukrajina poprvé otestovala vysílání ve standardu MPEG-4.

Úvahy o tom, že spasením bude placená televize, považuji (po zkušenostech z Velké Britanie a Španělska) za poněkud přehnaně optimistické. Proto předkládám k úvaze myšlenku, zda by nebylo rozumné ponechat jeden z multiplexů k dispozici pro HDTV v režimu MPEG-4 AVC a postupně zde začít s tímto vysíláním. Teprve v dalším vývoji (podle náběhu HDTV) by bylo možné postupně přecházet i v dalších multiplexech na MPEG-4 AVC. Lze se domnívat, že tento proces bude tak pomalý, že stávající digitální přijímače budou dostatečně dlouho v provozu a nevznikne dojem zbytečně vyhozených peněz.

Občas se na mne obracejí přátelé s otázkou, jaký televizní přijímač si mají koupit. Kdybych měl odpovědět jako pragmatik, pak bych musel doporučit LCD televizor s tunerem DVB-T a dekodérem MPEG-2 a MPEG-4 AVC, samozřejmě HD ready a k tomu ještě sestavu pětikanálového zvukového doprovodu. Takový přístroj ovšem na našem trhu (a patrně ani v okolí) zatím neexistuje. Takže většinou na takovou (nevděčnou) otázku doporučuji vybrat si televizor podle svého gusta z dostupných typů a k němu si pořídit vhodný set-top-box. Že bychom začínali nestíhat?

Anketa

V jakém kompresním standardu by měly vysílat definitivní digitální sítě v České republice?

23 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 4. 2006 18:56

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+