Více

Monstrum: téma rok 2017, zpracování rok 1987

UVNITŘ GALERIE A VIDEO – Historie Stalinova pomníku na Letné má atraktivní námět. Zpracování ale místy pokulhává. Všechno ovšem zachraňují vynikající herecké výkony.

Příběh sochaře Otakara Švece, který se stal autorem Stalinova pomníku na Letenské pláni vlastně proti své vůli, je důkazem toho, jak nesmyslné je černobílé vidění světa. Na první pohled by se mohlo zdát, že autor 30 metrů vysokého sousoší, na jehož stavbu se spotřebovalo 17 tisíc tun žuly a který ve své době stál přes 140 milionů korun, musí být kovaná bolševická svině. Jenže Otakar Švec byl prostě stejný jako spousta lidí v tehdejším Československu v době krátce po válce – člověk, který se chtěl věnovat své práci a nic moc neřešit. Člověk vystresovaný válkou a poválečným vývojem, v podstatě homo apoliticus, který v soutěži o návrh pomníku vlastně utrpěl výhru.

Úspěšný sochař s mezinárodní reputací se během šesti let stavby stal totálním alkoholikem, jeho žena (ve fantastickém podání Zuzany Stivínové) spáchala sebevraždu, protože už prostě nedávala Švecovy milenky, hromady anonymních dopisů a nápisy „svině komunistická na dveřích“. Nakonec si – krátce před odhalením pomníku – vzal život i sám Švec.

NAPSALI JSME: Na Letnou se po 54 letech vrátí Stalin. Bude z polystyrenu

Režisér Viktor Polesný se naštěstí soustředil na příběh samotný a na analýzu motivů a chování hlavních hrdinů. Je velice dobře, že si dokázal odpustit moralizující postoj, tak často přítomný v jakýchkoliv filmech z období komunismu, ať už se jedná o laskavou nostalgii pasivní rezistence (většina Hřebejkových filmů), nebo těžce antikomunistickou propagandu. Hrdinové filmu, jsou jako vaši sousedi či známí. Prostí lidé se svými klady i zápory, kteří se snaží přežít v těžké době. Sice ne vždy z toho vyváznou bez ztráty desítky, ale odsoudit je jen tak jednoduše nelze.

Jan Novotný, představitel hlavního „hrdiny“, je civilně přirozený a z jeho replik úplně kape znechucení nad dobou, ve které žije, a nad tím, co vlastně on sám dělá. Již zmiňovaná Zuzana Stivínová je klasickou pozdní čtyřicátnicí, která obdivuje svého muže, ale dokáže ocenit i zajíčky, kteří ji svádějí; stejně jí to ovšem nezabrání v tom, aby si nakonec nepustila plyn. Martin Kraus, „český Belmondo“, zraje naprosto neuvěřitelně. Zato jeho filmová láska Patricie Solaříková, která vypadá jako trošku přifouknutá panenka Barbie, měla raději zůstat v Ulici. Její ochotnický styl ocení pánové se vkusem na plnoštíhlé dámy a samozřejmě fanoušci nejdéle běžícího televizního seriálu. V Monstru však působí jako pěst na oko.

Citáty:

„Ať si o mě myslí každej kdo chce co chce, ale uspět v takový konkurenci je úspěch.“ (Švec)

„Vždycky lhali a vždycky budou. Mají to v genech.“

„Jedno dobré slovo je víc než tisíc vylepených plakátů.“

Co filmu trochu ubírá na sledovatelnosti, je režie a střih. Režisér Viktor Polesný začal točit už před revolucí a jakoby mu ta někdy až násilná nudnost zpracování s evidentně uměle působícími emocemi zůstala z té doby za nehty. Když se podíváte na kteroukoliv z televizních inscenací poloviny osmdesátých let a obrátíte si světonázorové znaménko, dostanete prostě Monstrum. A ani kamery na dronech to nezachrání. Výbuch při bourání sochy, při kterém se kameny valí z Letné dolů do Vltavy, pak působí jako dílo Karla Zemana.

CIF17

Pokud jste ochotni se přes tyto záležitosti přenést, čeká vás působivý náhled do psychologie člověka, kterému zakázka, za kterou by se jiní mohli přetrhnout, sebrala úplně všechno. A také koncert hlavních hrdinů, kteří svým civilním herectvím velmi ulehčují práci režisérovi se vtahováním diváků do děje.

Česká televize bude snímek Monstrum vysílat v neděli 28. května, od téže doby ho bude možné přehrát i v iVysílání ČT.

Hodnocení

  • Zábavnost: 5
  • Dialogy: 6
  • Herecké výkony: 7

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+