Více

Modrý kód mává bílou vlajkou seriálové kapitulace

Nejnovější počin Primy se pokouší zneplatnit pravidlo, že lékařské seriály mají vždy vysokou sledovanost. Tohle peklo nikdo dlouho vydržet nemůže.

Představte si obrýleného rachitického mladíka, navlečeného do metalového křiváku a těžkých kožených bot. Nebo stočtyřicetikilového uslintaného koblížka v upnutém tričku, kterak se valí městem zpocený na kole. Nebo vystajlovanou hypermoderní slečnu v poslední kolekci od Pierre Cardin, jak se snaží předstírat společenskou zodpovědnost a jde v sobotu dopoledne sbírat do parku psí exkrementy. Asi tak přirozeně působí nejnovější seriálový počin televize Prima – Modrý kód. 

Lékaře musíte poslouchat!

Celý seriál se odehrává na pohotovosti imaginární nemocnice Rubava, kde všichni chodí bezvadně oblečení, zřejmě každých deset minut fasují čistě vyprané prádlo, mluví vzletnou básnickou češtinou a většinu času se nepohybují, ale stojí – nejlépe v hloučcích, v plných místnostech, nikomu nepřekážejí a tak. Tak to přece na pohotovosti bývá, že? 

Při hromadné bouračce začne pokyny rozdávat chlapík, který se zničehonic objeví na scéně, v civilu, od krve, načež se hrozně diví, že jej nikdo nechce poslouchat – on je přece lékař, který měl nastoupit už před třemi dny, a že nepřišel, to je jen… taková drobnost, to prostě přejdeme, protože když může zachránit život, tak ho prostě zachrání, zbytek budeme řešit potom. 

Dialogy typu slohová práce ze základní školy

Pitoreskní scény krásně shrnuje komentář z ČSFD: Do služby nastupuje také člověk, kterého jsme před chvíli viděli, jak švýcarským nožíkem rozřízl zavalenému muži hruď a jal se mu masírovat srdce toutéž rukou, ve které před chvíli držel hot dog. S chilli, dodávám. A incest s manželkou švagra? Čili s vlastní sestrou? No proč ne… O kvalitě dialogů už odmítám hovořit. Slohové práce základní školy jsou napsané líp. 

Před několika minutami se zřítil v ulici Na Strži obytný dům, který byl plný lidí! No a čeho by měl asi být plný? Koní, medvědů, mimozemšťanů? Seš nejlepší, to zvládneš… Jasně, že jsem nejlepší, ale nesmíte si na to zvykat… Ha, ha, ha. Zachráníme ho, protože by bylo strašně nespravedlivý, kdyby umřel, když sám někoho zachránil… Už pláču, a ta všudypřítomná Enya k tomu… Já tě slyším doktorko, kdyby ses líp učila, mohlas být herečka. Líp už povzbudit nové lékaře nejde. Ale třeba je to jen taková legrace. Ha, ha, ha. 

Dvěma slovy? Absurdní nedodělek

Největší herecká krize se projevuje tím, že herci jako Jiří Štěpnička, Igor Chmela, Mojmír Maděrič nebo (dobře, taky třeba) Sabina Laurinová musí brát role v takovém absurdním nedodělku – nic jiného totiž Modrý kód není. Nefunguje nic – trapný scénář, směšné těžkopádné dialogy, papundeklové kulisy (krev vypadá jako kečup, který se na raněné patlal někdy v sedmdesátých letech). 

Nejdříve nevíte, jestli se máte smát, nebo brečet, pak už je vám prostě jenom trapně, a nakonec – pokud jste aspoň trošku sadista – se vám to začne prostě líbit. Protože něco tak špatného se opravdu jen tak nevidí. Nicméně mně to vyhovovalo – už dlouho jsem žádal DigiZone, abych dostal k recenzi něco, co budu moct vyhejtovat. Poslední dobou jsem psal totiž tak pozitivní články o nové české seriálové tvorbě, až jsem měl totiž pocit, že ztrácím nadhled. 

CIF17

Opravdu jsme se naučili tak dobře psát scénáře? Je pravdou, že české seriály jsou srovnatelné se svými zahraničními vzory? Modrý kód mě (a i vás, pokud jste měli podobný pocit) spolehlivě posadí zpátky na zem: ano, učíme se a v některých případech to už fakt umíme dělat hodně dobře (Pustina, Labyrint…), ale pak jeden prostě spatří Modrý kód a uvědomí si, že ten optimismus byl trošku přehnaný a že vše je, jak má být, a svět je zase v rovnováze – podle Maslowovy pyramidy máme pár pecek, hromady různě kvalitního průměru a pár shitů. Modrý kód je shit. 

A pro Prima rejpaly: Brožová tam samozřejmě je.  

31 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 4. 2017 19:23

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+